Tak jaká jsem?

12. července 2019 v 18:50 |  Téma týdne
Rozhodla jsem se svým čtenářům položit otázku.
Hezky k tématu týdne.

Milý čtenáři,
asi se sama dost neznám. A potřebuju asi tak nějak pomoct. Takže, prosím, rozhodni Ty, jaká jsem.

Byla bych bývala tuto otázku rozhodně neřešila, mám tak posledních deset let totálně jasno. No, až na pár temných chvilek...
A po dnešku jsem v pytli. Tmavém a pořádně zavázaném.
Já jsem si totiž surově řekla o pochvalu. S tou drzostí, kterou v sobě mám tak nějak zakódovanou. Prostě jsem na férovku řekla, že chci pochvalu.
Ono, co si budem povídat, ta pochvala je někdy potřeba a pokud se sami cítíte tak někde na dně, pak malé slůvko chvály potěší, že?
A bylo mi řečeno, nutno tedy říct, že v dobré vůli a rozhodně s taktem, že pochvalu dostanu až ve chvíli, kdy budu pozitivní.

Jakože cože?

Já, sluníčko rozdávající úsměvy na všechny strany, žijící proto, abych chápala ostatní, ulehčovala jim v jejich všedních dnech, já, rozdavačka energie plnými hrstmi, já mám být ještě pozitivnější?
Říkala jsem si, že kdybych měla být ještě víc pozitivní, tak jedině HIV pozitivní, víc už to totiž snad ani nejde...
Já, neustále myslící na ty okolo, doplňovačka konví, nosička kytek a cukru, osoba chápající všechny strasti, mám být poztivní?

Jsem vyčerpaná. Ani jsem se tomu nedokázala pořádně zasmát. Vlastně mi to přišlo až nesmyslně líto. Vždyť já přeci vím, že pozitivní jsem... Kdyby nic, vidím to tady.
A tak jsem se znovu začetla do svých článků. Snažila jsem se je číst s nějakým odstupem a možná nadhledem.
Snažila jsem se nemyslet na pocity, které jsem měla, když jsem článek psala. Četla jsem slova, ne myšlenky...

No a fakt. Je to tam...
Jako jo, asi to je pozitivní, když mě někdo zná, ale většinou je to sarkastické, leckdy hraničící s černým humorem. Články plné ironie a sem tam článek vysloveně ufňukaný, unavený a negativní...
A někde za tím je možná schované ono sluníčko, vždycky ochotné zazářit, třeba z posledních sil a třeba jen proto, aby ta temnota nebyla tak neproniknutelná...

Takže, milý čtenáři, řekni mi, jakou Baruschku vidíš Ty?
Když se nedokážu rozhodnout já, když mi neporadí doma, protože mě znají do všech detailů, rozhodni Ty, jaká jsem, jak působím na okolí...
Jakou mě znáš?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. července 2019 v 20:03 | Reagovat

Baru, a teď vážně: pro mě jsi ženská práskaná životem, ale veskrze člověčí. Navíc dokážeš psát o tom, jaký život žiješ, jaké máš okolí, jak se vyrovnáváš se situacemi - a tím učíš i mě, abych byla optimističtější. Ale hlavně, ráda sem chodím pro to, jak krásně umíš vypsat situaci a tvoji (i cizí) reakci na ni. Za mě JSI POZITIVNÍ, já to tam vidím; a vůbec ne v pozadí tvýho psaní. Myslím si, že to tak vnímá hodně z nás, jenže ti to zrovna teď možná moc nepomáhá a nevěříš našim komentářům. U tvých článků jsi určitě našla řadu neformálních držpalečků a prostě pochval za to, jak se životem zápasíš. Za mě tedy DOBRÝ! :-) :-D

2 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 12. července 2019 v 20:38 | Reagovat

Tobě z tý práce už hrabe, co...?! ;-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. července 2019 v 21:31 | Reagovat

Vidím ji prizmatem doby, v které se nacházíme, neasi?

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. července 2019 v 6:43 | Reagovat

Někdy člověku nezbývá, než se pochválit sám ;-)

5 Alka Alka | E-mail | 13. července 2019 v 13:09 | Reagovat

Ale Baru, na pochválení se maká roky. Mne např. všechny moje děti chválí, když dojí mnou uvařené jídlo - ovšem makám na tom od doby, co začaly mluvit! (Těm mladším je 35 let, ovšem chválí už tak od 18! ;-)  :-? )

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. července 2019 v 1:06 | Reagovat

To mi tedy řekni, k čemu je opravdu pozitivnímu člověku pochvala? :-)

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. července 2019 v 15:05 | Reagovat

[1]: Kdepak, Kitty, já pevně věřím všemu pozitivnímu. :-) A třeba Tvoje komentáře jsou vždycky pozitivní.
No a nad tím negativním se zamyslím, no. Občas. :-)

[2]: Vlastně ani ne tak z práce, jako z toho, co se děje u nás v baráku. Ale asi i z tý práce... Já normálně stojím ráno u skříně a nevím, co si vzít na sebe...
Lak na nehty volím podle toho, co si vezmu, oblékám se podle počasí a řeším roztřepené konečky. Jo, hrabe mi. :-)

[3]: Ahá... :-)

[4]: Tak to já dělám denně, jsou věci, na které nezapomínám...

[5]: Jo jo, co mladí umí vařit, taky chválí. :-) No, potřebují ještě trochu praxe, jednoznačně. :-)

[6]: No, jo, vidíš... Tak na tom něco bude...
Ó já negáč... :-)

8 Klavesnicetuka Klavesnicetuka | 14. července 2019 v 19:38 | Reagovat

Obetava,holka do nepohody
Mama ke ktere se jdu pritulit kdyz je mi na hovno,to me vzdy napadne kdyz si na tebe vzpomenu

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. července 2019 v 16:19 | Reagovat

Není toho na tebe poslední dobou moc? :-D  :-D  :-D
Jsi prima baba!!!!!!!!!!!!!!!!! :-)

10 Nem Nem | 21. července 2019 v 17:49 | Reagovat

Baru, jak napsala padesátka , je toho na tebe moc. :-) Často vzpomínám na to, jak jsi se mnou do noci seděla u hry, když jsem se sama doma bála. A jak jsme se nachechtaly. A kolikrát jsi mi poradila. Máš toho moc, nemůžeš být pořad pozitivní. Ja bych v životě nezvladala to co ty. Tak se nepozoruj a žij!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama