Dospělost a odpovědnost

7. ledna 2019 v 21:58
Kdysi jsem řešila vlastně nakonec hypotetickou situaci.
Až synka budou chtít vykopnout ze školy, dají mi předem vědět a já budu mít možnost ho z té školy vzít dřív, než získá nálepku nezvladatelného mladíka. Tím pádem si bude moct zvolit jinou školu, na kterou ho, takřka bez problémů, vezmou.
A nebo budu "zlá" matka a na to vykopnutí si počkám s tím, že pak už ho vezmou jen do jediné školy, do té s nejhorší pověstí a bez maturitních oborů.
Bylo mi řečeno, že většina matek volí první způsob, ale já musím mít přece vždycky něco extra.
Jakože "zlá" matka, co ho nechá vykopnout a absolutně se nepostará o jeho blaho.
Tedy, úplně popravdě, rozhodně jsem si nebyla jistá, kterou cestu bych zvolila, protože obě měly své.
Můžu se za něj postavit, podepřít ho a ukázat mu, že nepostradatelná maminka najde vždycky nějaký švindl, který mu vyvlékne krk z oprátky.
A nebo jsem mohla být ta matka, která ho ještě kopne do vody a možná i chvilku přidrží pod hladinou a to by bylo, aby se plavat nenaučil.
Mohla jsem mu zachránit kůži, poslat ho na jinou super školu a co by se pak naučil? Že může dělat průšvihy dál, že máma to zařídí.
A nebo jsem ho mohla nechat vykopnout, aby věděl, že za blbost se platí a pokud v životě něco chce, musí se o to taky trošku starat sám.

Tak dlouho jsem váhala mezi těmito možnostmi, jak dlouho synek dodělával ročník. Pak byl konečně konec podmínečného vyloučení a já jsem si oddechla.
Vzhledem k tomu, že jsem jako moudrá matka doma vysvětlila, že se rozhodně přikláním k jednoznačnému vyhazovu, synek pro jistotu sekal latinu.

Je to asi tři roky a já najednou stojím před další podobnou otázkou.
"Mámo a je ti jasný, že když se budu stěhovat, nechám tady psa, že jo?"
Ha, no neříkala jsem to, když si ho pořizoval? Že bude dělat dvanáctky a kdo se o psa jako bude starat?
A co já teď?
Psa na krku...

Jo, jasně, až bude pryč, budu bulet úplně nejvíc, bude se mi stýskat.
To úžasné psí tělíčko, co se mi uprostřed noci vkrádá do postele, protože je mu v pokojíčku smutno. Holt je to sociální pes, no...
Ten obrovský obranář, který žádnému z cizích psů nedovolí blíž, než na délku vodítka.
Ten jeho hluboký štěkot, kterým zahání všechny nepřizpůsobivé z našeho dvorka...

Ale taky ten debil, co se někam rozběhne a já jedu za ním. Při trošce štěstí po nohách, jindy po hubě.
Ten kretén, který si stoupne vedle mojí postele a začne strašlivě štěkat, protože co kdybych si ho náhodou nevšimla, že jo...
Ten hajzl, co mi sežere koláč, protože ho maminka přiveze v krabici a ta se odloží v předsíni, než na ni dojde řada při vybalování...

A tohle mám mít na krku? Vždyť jsem mohla být něco jako babička...
Sem tam by ho synek přivedl na návštěvu a nebo bych se za ním zajela podívat já. A ano, třeba bych ho mohla hlídat občas o víkendech, ne?

A najednou mám rozhodnout. Mám vrhnou synka do dospělosti pomalu a nebo po hlavě?
Mám si nechat psíka a dovolit synkovi, aby si znovu uspořádal život tak, jak se mu to hodí a nebo mám být ta odporná matka, co si psa prostě nenechá?
Co si budem povídat, se svojí leností, kombinovanou s praktičností, se kloním k druhé variantě.
K synkovo hodně rychlé dospělosti.
Mám pomalu připravený proslov, ale, popravdě, nejdřív svoje stanovisko asi vysvětlím rodině, abych nebyla za mrchu...

Jo, synku, pes, to je jako dítě. Pořídil sis ho, prosadil, tak se starej.
Buď si plať hlídání a ano, jsem ochotná se o něj za poplatek starat v době, kdy jsi v práci a nebo si sežeň jinou práci.
Tak, jak jsem to musela udělat já, Tebou opovrhovaná, když jsem si pořídila Tebe.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 7. ledna 2019 v 22:09 | Reagovat

Pane bože, Baru, nechtěla bych být ve tvé kůži. Jsi citově bitá na dost stranách. Jsem ráda, že nejsem v tvé situaci.
Ale já osobně bych asi synkovi psa předala a moc se nekasala tím, že ho občas pohlídáš. Když by on našel řešení, mohla (a snad budeš) za babičku, co dovolí návštěvu nebo koukne za ním. Pes mám mít své jisté, pevný domov mezi svými lidmi. Aby si vychoval svého pána. Ale vím, je to těžké pro všechny... :-?

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. ledna 2019 v 22:16 | Reagovat

[1]: Celý život je o rozhodování. A o pochybnostech, jestli to které rozhodnutí bylo správné. Kdyby...
Tenkrát bych byla bývala synkovi vzala možnost maturity. Vzdělání.
Teď jsem ta, co mu klidně vezme možnost práce...
Tedy, pro některé. Najde se dost lidí, kteří mě pochopí, ale právě taky dost těch, co mě odsoudí.
A, popravdě, já stejně nebudu vědět, jestli to nebude právem.
Vidím to už teď. Synek je 12 hodin v práci a se psem někdo dojít musí, i kdyby to bylo jen vyčurat na dvorek.
Pes synka sice strašně miluje, ale nevybral si ho. Vybral si synek jeho...

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. ledna 2019 v 22:43 | Reagovat

Ach, jak to máme podobné....hlídám občas, psa si nechat jsem odmítla. synek si naštěstí našel operativně Vendulku, která se o psa stará, a stará se ráda... :-) Hlídala jsem o svátcích a byli jsme spokojení všichni... :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. ledna 2019 v 22:49 | Reagovat

[3]: Mišpulko, já to říkám pořád. Jsme jedna, jen ve dvou provedeních. No jasně, drobné odlišnosti tady jsou, že jo...

5 blondýna blondýna | 8. ledna 2019 v 8:48 | Reagovat

Moje dcera před pěti lety přišla s skvělým nápadem. rozešla se s hochem a citově strádala. Tak mi to tedy podala a já to tedy tak rozhodně neviděla.
Bydlela již sama a chtěla si pořídit psa. Bylo mi líto chudáka, který bude celý den sám doma, ale to už byl její problém. Pouze jsem jí upozornila, že pokud bude chtít přijet domů, bude si muset na ten čas sehnat hlídání. Mám doma tři kočky, které žijí spokojeně již 12let  a nic na tom nebudu měnit, ani chlupáčem na víkend. Odmítla jsem dělat i servis v době rekreací či jinak prodloužených víkendů.
Byla jsem zlá, nekompromisní, nechápavá a za půl roku mi dcera několikrát poděkovala. Byla těhotná a neměli, kde bydlet.
Já jsem stejně jako ty byla mnohokrát konfrontována životem, nesral se, tudíž za mne varianta dvě... plná zodpovědnost. Pak nedopadneš jako moje prodavačka, která našla za dveřmi vnučku rok a půl starou.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. ledna 2019 v 9:33 | Reagovat

Mršné matky mají pro mne neodolatelné kouzlo. Kromě mé vlastní, samozřejmě :-).

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. ledna 2019 v 9:54 | Reagovat

Moudrá to žena. Příbuzná slavné Boženy? Toho psa bych si já asi nechala. Ze sobeckých důvodů. Máme v rodině, ona to není úplně naše rodina, synka, který každý ročník studuje minimálně 2x. S blížícím se reparátem z maturity jsem se zeptala, co po matuře. Bezelstně mi odpověděl, že vysoká. Pane Bože, ochraňuj tuto zemi.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. ledna 2019 v 14:14 | Reagovat

[5]: No že jo? :-)
Vlastně jsem docela žasla, tátovi se taky líbí víc varianta dvě. :-)

[6]: Mršná matka? Tak to se mi líbí... :-)
To jo, to budu dobrovolně. :-)

[7]: Ten můj se v září vrhl do práce, po druhém neúspěšném pokusu o maturu a je evidentní, že mu jeden papír nechybí. Už je potřetí povýšený. :-)
Ale až oni přijdou na to, co on je zač, to pak bude sešup. :-)

9 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 8. ledna 2019 v 14:57 | Reagovat

On se s tím nějak popere...a bůhví jestli z toho nevykřesá ještě nějaký benefity :))

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 8. ledna 2019 v 15:30 | Reagovat

S domácími mazlíčky je problém větší než s děckem, které vyroste a dokáže se najíst a vyprázdnit samo. Mazlíček sice také vyroste, ale tu péči potřebuje neustále. A začínají problémy s dovolenou, nemocí a někdy i nechutí venčit v dešti nebo sněhu. Realisticky to vidím tak, pořídil sis živočicha, tak se starej :D  :-P

11 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. ledna 2019 v 20:58 | Reagovat

Držím ti pěsti, abys vydržela být zcela nekompromisní a synek si pesana musel vzít s sebou. I podle mého je tohle jediné správné rozhodnutí. Drž se! :-)

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. ledna 2019 v 13:41 | Reagovat

[9]: Jo, to on vykřesá. I kdyby to bylo jen to, že si najde nějakou pěknou slečnu na venčení...

[10]: Náhodou, v dešti venčím nejraději. :-)
Ten blbounek nerad vodu, takže se vyčurá u nejbližší kytky a šup, už stojí u dveří, že jde domů. :-)

[11]: Záleží na tom, jak to člověk podá...
Úplně vidím synka, jak všude tvrdí, že si musel najít horší a méně placenou práci jen proto, že jsem mu nechtěla pohlídat psa. :-)
Jenže zrovna teď to je o tom, kdo bude křičet dřív a ani nemusí hlasitěji. :-)

13 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 10. ledna 2019 v 21:25 | Reagovat

[12]: To jsem přesně myslela :))

14 Iris Iris | E-mail | Web | 13. ledna 2019 v 9:02 | Reagovat

Syn také chce pořád psa, ale já razantně říkám zatím "NE"

15 signoraa signoraa | Web | 13. ledna 2019 v 11:09 | Reagovat

Nám takhle zůstala doma kočka. Původně si jí pořídila dcera. Rozhodla se postavit se na vlastní nohy a já s tím souhlasila. Byla jsem bytostně přesvědčená, že jí za pár dnů (týdnů) máme zpátky doma. Muž její odchod těžce nesl a když se nevrátila, jen ucedil: "Já to věděl." Z dceřiny kočky se stala moje kočka a dělala nám společnost 17 let. Jenomže kočka nikam ven nemusí, na rozdíl od psa.
Dcera si pak s předchozím partnerem společně pořídila psa. Když se po 7 letech rozešli, trnula jsem, že nám do domu přistěhuje hafana. Naštěstí se ho ujal on.

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. ledna 2019 v 19:18 | Reagovat

[14]: Já taky říkala ne. Dobrých patnáct let jsem říkala ne.

[15]: Ono to je prašť jak uhoď. Pes, kočka, dítě...
O všechno se člověk musí starat, nemůže to zahodit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama