Ve skříni

24. října 2018 v 18:07 |  Téma týdne
Přišel podzim.
Příchod podzimu znamená odchod léta a tak jsem se vrhla do skříní.
Naházet princezniččiny tílka a sukně do krabic, ze kterých jsem vyndala chlupaté mikiny, teplé elasťáky a svetry.
Vůbec se to princezničce nelíbilo. Že prej proč její, ať si koukám provětrat svoji skříň.
Řekla jsem si, že kapka dobré vůle neuškodí...
Ponořila jsem se do hlubin, takřka neprobádaných. A ejhle, to bylo pokladů...
Jo, princeznička má pravdu, moje skříň už taky chtěla trochu luftu.
K čemu mi asi tak bude kojící podprsenka?
A ty zelené minišaty, ty pro zvláštní příležitosti, ty už mi taky k ničemu nebudou.
Ne že by nebyly hezké, to jsou, copak o to, ale když je obleču, nějak už to hezké není...
A taky jsem našla kabát, co jsem si koupila v červnu ve výprodeji.
Teploučký, huňatý, pro podzim naprosto úžasný.
A, narozdíl od šatů, dost veliký.
Hodně veliký...
Přemýšlím, kdy se to zvrtlo, kdy jsem pobrala rozum...
Ještě nedávno jsem měla plnou skříň věcí, do kterých zhubnu... A všechno jsem to nemilosrdně vyházela. Začala jsem nakupovat hadry "na pak".
Ty, do kterých přiberu.
No a to je ten nejlepší fígl. Ta správná dieta.
Od června jsem do kabátu nepřibrala. Od června jsem do kabátu zhubla a tak do něj narvu ten teplý svetr a pak ještě jeden teplý svetr a kdyby bylo nejhůř, možná i třetí. Ovšem v tričku do něj zapnu sebe i synka.
Ještě je to v pohodě, ještě jsem nezhubla tolik, aby mi bylo líto těch věcí, co do nich zhubnu.
Ale jednu věc jsem si ve skříni nechala...

Lidi, kdo vám kupuje oblečení?
Já si vybírám sama a drahý to možná zaplatí. Synek mi koupil šálu. Dřív mi nakupovala mamka.
Přemýšlela jsem, jak je to u nás.
Já vybírám dětem oblečení, to, co si nevyberou sami.
Tepláky, trička, mikiny, ponožky, spodky... To, co si nemusí zkoušet. A ano, i tohle platí drahý. Někdy.
Ovšem marně přemýšlím, že by drahý někdy přišel z nákupů s tím, že komukoliv z rodiny koupil něco na sebe.
Když ho pověřím, ať koupí synkovi tričko, řekne, že neví jaké.
Nadiktuju mu velikost, barvu, vysvětlím který regál ve kterém krámě, sdělím cenu, aby věděl a stejně přijde bez něj. A přitom sám nosí stejné, jen větší...
Každý rok si přeju pod stromeček veliký svetr a každý rok ho nemám. Jo, kdybych chtěla telefon, mixér, tiskárnu, to jo. Ale oblečení?

Ve skříni jsem našla klenot. Svetr. Svetr, co mi koupil táta. Jeden jediný kus oděvu, jaký jsem od něj dostala. Jediný kus, který mi sám vybral.
Je to dvacet let.
Pamatuju, že tou dobou se naši konečně smířili s tím, že jsem a ještě chvíli budu těhotná, že jsem matka.
A táta tenkrát přijel, kouknul, jak se mi pomalu začíná rýsovat bříško (v šestém měsíci už to jako chtělo...) a navrhl procházku.
Taková blbost... Procházka uprostřed listopadu...
Byla mi zima a tak mě táta zavlekl do města a tam mi prostě koupil svetr. Dlouhý, huňatý a s rolákem.
Bílý se zeleným a černým. Asi to jsou stromy, kdo ví...
Musela jsem si ho rovnou obléct a vůbec mi to nevadilo.
Tenkrát mi došlo, že už bude všechno dobrý. Že už asi nedostanu vynadáno, že mě rodina nezatratí a že miminko normálně uvítají.
Bulela jsem.
A bulela jsem i letos, když jsem ten svetr našla na dně pytle, co jsem kdysi nacpala na vyhození, někomu asi překážel, tak mi ho šoupl do skříně a já na to zapomněla.
Pořád je to pytel hadrů na vyhození, ale už tam není tenhle svetr.
Ten svetr, kterým můj táta zahřál mého synka dřív, než se stihl narodit.
Svetr, který je ještě pořád huňatý.
Svetr, co mi připomíná, jak nádherně hubená jsem byla v prvním těhotenství...

A kdo ví, třeba do něj přeci jen zhubnu. A kdyby ne, může ho v pohodě nosit princeznička.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. října 2018 v 22:28 | Reagovat

To je teda velká radost, že zůstal doma... :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. října 2018 v 22:51 | Reagovat

[1]: Hele, vidíš, to je nápad...
Myslíš, že když vyhodím svetr, půjde i synek? Nemá ono to nějakou souvislost?

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. října 2018 v 22:54 | Reagovat

[2]: Baru, zkus to a hned dej vědět... :-D jenže já žádný svetr nemám, jenom synka...

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. října 2018 v 0:28 | Reagovat

Protože na vybírání (ani vyhazování) oblečení nemám žádného specialistu, nezbývá mi, než to dělat laicky :-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. října 2018 v 10:39 | Reagovat

[3]: Když mě je toho svetru líto :-)
Asi ho pošlu k našim, to je ideální, 100 km daleko, tak akorát, že? :-)

[4]: Čerfíku vidíš, to mě zajímá... Kupoval Ty jsi někdy nějaké oblečení pro někoho jiného, než pro sebe?

6 MOE MOE | E-mail | Web | 25. října 2018 v 13:18 | Reagovat

Já strašně nerad vyhazuji oblečení. Abych to upřesnil, nejde mi o citovou hodnotu oděvu. Jde o to, že jednak moc oblečení nemám a druhak nerad kupuji nové.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. října 2018 v 16:41 | Reagovat

Bcha, přes zimu je tendence ztloustnout...

8 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 25. října 2018 v 18:50 | Reagovat

Krásné čtení

9 bluesovka bluesovka | 25. října 2018 v 19:07 | Reagovat

Tak to bylo hezké! Prostě hezké, lidské. Svetr jeden :-D svetr od táty... :-D

10 blondýna blondýna | Web | 26. října 2018 v 7:33 | Reagovat

Víš, když si vzpomenu na tvýho tátu, vlastně nic jinýho bych od něj nečekala.
Dneska tvoje povídání pohladilo po duši.
Já nejsem sběratel, neshromažďuji a posílám dál do světa, já vzpomínky musím chytat síťkou na motýly, protože v almaře já nic nenajdu. :-)

11 Romča Romča | Web | 27. října 2018 v 20:18 | Reagovat

Hezky se to četlo ja už v září dělala úklid šatníku mě a roční dcerky.. A ta vzpomínka na svetr je hezká :-). To si zas já vybavuji, že když jsem oznámila taťkovi, že jsem těhotná tak se zeptal a která? :-D si myslel prvně, že jedna z mých sester :-)

12 Jirka Jirka | E-mail | Web | 27. října 2018 v 20:40 | Reagovat

To se někdy stává. Člověk mezi zastaralými nebo starými a nepoužívanými věcmi najde nějakou,  která brnkne na strunu sentimentu a ono to zabere. Znám to... :-)

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. října 2018 v 22:30 | Reagovat

[6]: Já mám oblečení dost, ale většinou ve špatných velikostech. :-)

[7]: Já během zimy obvykle hubnu, naštěstí. :-)

[8]: Díky.

[9]: Táta je skvělej chlap. Typický chlap, ale úžasný. Moc věcí neřeší, je povětšinou splachovací, ale když chytí správný okamžik, tak přesně. :-)

[10]: Že jo, celej táta. :-)

[11]: Našim se moc nelíbilo, že moji o dost starší sourozenci nic a já jo. :-)

[12]: Někdy to člověka až rozpláče...

14 Joina Joina | Web | 28. října 2018 v 8:36 | Reagovat

Přišel pozdit a poslední týden v září a začátkem října nám už docela mrzlo :(
Také si vyhledávám samé teplé věci. Já nerada nakupuji oblečení, ale vhodné oblečení potřebuji, tak jednou za čas se tam podívám do obchodů-

15 Platan Platan | E-mail | Web | 28. října 2018 v 15:01 | Reagovat

Kto by bol povedal, že jeden huňatý sveter môže byť tak nádherným darčekom plným emócií. Veľmi pekne napísané. :-) ;-)

16 Willy Willy | E-mail | Web | 28. října 2018 v 23:30 | Reagovat

Některý svý kousky oblečení nenosím, ale nedokážu je vyhodit, protože k nim mám právě nějakou vzpomínku nebo prostě vztah. Je to zvláštní.

17 Cecílie Cecílie | 5. listopadu 2018 v 8:48 | Reagovat

Já mám hrozně malou skříň a tak musím vše nepotřebné vyhazovat. Jen jedno tričko pořád opatruju, co kdyby se mi někdy hodilo. Ne proto, že jsem si ho ušila, ale proto, že látku na něj mi koupil táta. Naštěstí je malé, letní a vždycky se ve skříni někam vejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama