Malé sny

1. července 2018 v 13:59 |  Téma týdne
Ptala jsem se slečinky, kým by chtěla být, kdyby nebyla slečinkou.
Chtěla by být bubeníkem...
A princeznička by chtěla být ladnou a štíhlou baletkou.
Ale obě mi svorně tvrdí, že jsou rády, že jsou slečinkou a princezničkou. Kdyby ne, asi bych se bála, že jsem jako matka někde uělala nějakou zvlášť velkou chybu.
Bývala bych se zeptala i synka, ale ten by zrovna teď chtěl být ranařem, co sejme toho hajzla, který ho obral o deset tisíc, o čas a o spoustu sil. A o iluze...
Ale o tom jinde...

Já osobně v dětském věku chtěla být učitelkou. Učitelkou ve školce.
A je to přesně povolání, jaké by mi sedělo, kdybych nebyla líná se učit.
I teď vykazuji všechny známky dobré učitelky.
S cizími dětmi mám nezměrnou trpělivost.
Jo, deptaj mě, ale nejsou moje, takže jim všechno vysvětluju potichu, v klidu a mírným hlasem.
Občas.
Někdy je taky seřvu, to když mají doma maminky a stejně otravují. Ale jak je mám na starost, jsem vtělená dobrota.
Na ty cizí.
Pořád mám v živé paměti, jak přišla domů moje maminka, mateřina, po šesti hodinách v práci, mezi malými draky a preventivně mě seřvala hned ve dveřích.
Jo, už ji chápu.
Dokážu děti zabavit. Zapojit je do práce, přestože pak lituju, protože po jednom mytí nádobí musím vytírat (a bydlet v patře, tak i malovat u sousedů).
Dokážu je i správně motivovat. Kdepak, žádné "za lízátko", ale pro dobrý pocit.
Vymýšlím a vyprávím spousty pohádek, většinou výchovných.
Jo, byla bych dobrá úča k dětem. Cizím...

Jsem bordelář, ale stejně jsem si myslela, že bych mohla být i dobrou uklízečkou.
Můj bordel je můj bordel, když někdo potřebuje pořádek k tomu, aby fungoval, chápu to a jsem schopná takové prostředí vytvořit. A snadno.
Po včerejšku mám pocit, že bych ukízečkou být nemohla, protože jsem až příliš dobrá.
Precizní...
To si totiž sousedka usmyslela, že vymalujem chodbu. Majitel dodal barvu a my, obyvatelé, že dodáme práci.
Po včerejšku už vím, že by sousedka asi nemohla profesionálně malovat.
Dokonce (promiň, beruško) by neměla malovat ani rekreačně.
Ale byla v baráku jediná ochotná a za to jí patří veliký dík. A uznání.
Je to fakt fuška vymalovat pětimetrové stropy... A balancovat, s válečkem na dlouhé tyči, na schodech.
No a tak nacintala, no...
Nějakou úchvatnou, dokonalou, otěruvzdornou a po zaschnutí i částečně omyvatelnou barvu.
Prakticky na schodech vytvořila souvislou vrstvu.
Na neleštěných, přírodních žulových schodech. Na schodech, co jsou samý dolíček, kamínek, prohlubeň a podobně.
Prvních deset schodů jsem drbala dvě hodiny. Samozřejmě to stihlo zaschnout. Jo, věřte mi, ta barva drží... Na těch schodech.
Pak jsem si odběhla hodit do trouby koláč a druhých deset schodů jsem přenechala sousedům.
Jeden se vrhnul na tu desítku, druhý na pět dalších. Z těch pěti vydrbal čtyři a ještě blbě, nacákal na tu krásně bílou zeď a odešel. Asi čekal, že se to umyje samo.
Třináct zatočených schodů přepadla princeznička a já měla pauzu, protože mi zabavila kartáč.
Pak byla princeznička vyhozena, že to má blbě a mokrý (cccc, líp, než ten soused) a já šla na řadu.
Těch pět po sousedovi, těch třináct po princezničce.
Zajet rejžákem do každé direčky, na každém bílém flíčku zakroužit, přejet ho pořádně vyždímaným hadrem a šup na další dírku, kapku, dolíček...
A na konec naše patro.
S vytíráním jsem začala kolem druhé. Pauzu jsem měla od pěti do půl šesté. Tu koláčovou.
Končila jsem v jedenáct, kartáč asi přirostlý do ruky, křeč úplně všude, kolena otlačená, ruce napuchlé až po lokty...
Ještě to nemám.
Nemůžu být uklízečka, protože i sebemenší bílá skvrnka mě vytáčí a já ji prostě musím sundat.
Nemůžu být uklízečka, protože po jednom vytírání schodů se nemůžu hýbat.
Neudržím v ruce telefon a co hůř, neudržím ani lžíci.
Ale to, co jsem stihla umýt, vypadá líp, než kdykoliv předtím...

Po včerejšku přemýšlím, že bych chtěla být mým sousedem.
Tím, co sliboval pomoc a nakonec pomalu víc zkazil, než pomohl.
Tím, co si pěkně odpočinul, zatímco my makali. Tím sousedem, který se zaručeně výborně bavil.
Nu což, taky už jsem se párkrát bavila na jeho účet...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:21 | Reagovat

Tebe bych vážně chtěla mít za sousedku... :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:45 | Reagovat

[1]: Copak, tlačej tě schody? To víš, to dělá ta prošlá záruční lhůta! ;-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:49 | Reagovat

[2]: Bydlím v prvním patře, uklízí nám jednou týdně, sice mizerně, už jsem si párkrát stěžovala a pak jsem měla strach, že budu mít posranou rohožku... 8-O
S Baruškou je sranda, tak proto bych ji tu ráda měla... :-D

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:57 | Reagovat

Takže naše Baru začla odtučňovací schodovou kúru... To si nech patentovat! ;-)

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2018 v 18:58 | Reagovat

[3]: Jejda, asi začnu žárlit! ;-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. července 2018 v 19:03 | Reagovat

[5]: Kdybys Ty bydlela vedle mě, kecáš mi do všeho...do stravování, do výchovy, do pití rybízového vína... :-D  :-D  :-D

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2018 v 19:08 | Reagovat

Člověk by chtěl být tolika lidmi, ale přeci jen je nejlepší být sám sebou, i když si někdy sami lezeme na nervy. :)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. července 2018 v 20:06 | Reagovat

Tak pečlivý při uklízení bych zcela jistě nebyl. Ještěže nejsem tvým sousedem, možná bys teď o mé pečlivosti psala na blogu :-).

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. července 2018 v 20:15 | Reagovat

[6]: No - a jak bys byla pak zdravá! ;-)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. července 2018 v 23:18 | Reagovat

[1]: Musela jsem si pročíst i další komentáře, abych určila, že ironicky to asi nemyslíš. :-)
A nám tady rozhodně neuklízí nikdo. Jakože co si člověk neudělá sám, to nemá. :-)

[4]: Normálně se na odtučnění běhá, nejsem si jistá, jestli zabírá i drhnutí... :-)

[7]: Jééé a jak já si někdy nadávám...

[8]: Neboj, já doma taky ne. Ale pořád říkám, že proč by ti, co zabloudí k nám do baráku, ať už náhodou nebo na plánovanou návštěvu, měli trpět pohledem na bordel. :-)
Takže to nejsou jen schody. Občas mě to popadne a proběhnu dvorek, abych sebrala odpadky, posbírala vajgly, co se tam válí, vytrhla nějaký ten plevel...
Přijde mi to o to důležitější, o co větší je bordel na sousedních dvorcích.
Nechci, aby si kolemjdoucí mysleli, že jsme také nepřizpůsobiví.
Což nejsme. Minimálně ne všichni...
A rozhodně by ses nemusel bát, že bych psala o Tvé možné nepečlivosti, pokud bys venku neodhazoval odpadky, neprocházel barákem a neustále nemluvil o tom, jak to všechno uděláš. A líp... :-)

11 Meduňka Meduňka | Web | 2. července 2018 v 10:02 | Reagovat

Baru, mám kámošku uklízečku a ta je neuvěřitelná :D Nikoho jiného tak precizního v tomto oboru jsem nezažila. Být tebou, tak si to ještě rozmyslím, vy byte mohly být legendární dvojka... :-D  ;-)
Zařazuji do výběru!

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. července 2018 v 15:00 | Reagovat

[11]: No jo, jenže ta práce pak trvá strašně dlouho :-) Aspoň v mém případě :-)
A děkuji :-)

13 hotmail hotmail | E-mail | Web | 9. října 2018 v 8:49 | Reagovat

Thanks for a marvelous posting!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama