Ten pocit

13. května 2018 v 18:40 |  Téma týdne
Ten pocit, když jsme vyhráli Nagano...
Ten pocit, když synek udělal první krok...
Ten pocit, kdy se vlastní děti, ještě malé, vrací z prázdnin u babičky...
Ten pocit, kdy mi doktorka potvrdila, že vážně čekám miminko...
Ten pocit, kdy jsme děti k babičce dovezli a vraceli jsme se my, sami...
Ten pocit, když se před naším autem, v zatáčce, vynoří České středohoří...
Ten pocit, když tlupa školkových dětí zpívá písničku mamince...
Ten pocit, když prvňáček donese domů vysvědčení...
Ten pocit, když se s drahým shodnem na malování a pak vidíme výsledek...

Postupem času se neradujem z dětských krůčků, postupem času ten dětský dupot začínáme nenávidět a co hůř, z dupotu se stane dunění silného motoru, popřípadě prasklého výfuku.
Postupem času už děti nejezdí na prázdniny k babičce, ale tlupa puberťáků, dost často úplně cizích, se utáboří v naší kuchyni.
Postupem času jásám po návštěvě u doktorky, která mi sdělí, že ne, to je jen porucha a miminko nečekám.
Postupem času je pocit, kdy děti opouští domov zřídkavější, ale o to vítanější.
Postupem času je ono České středohoří pořád stejně krásné a monumentální.
Postupem času jsou školní besídky větší a větší otrava.
Postupem času dvakrát ročně trnu, co v tom vysvědčení bude napsáno a ptám se, jestli moje dítko prošlo a nebo ne.
Postupem času přemýšlíme, jestli i letos musíme malovat a nebo jestli dovolenou jen proflákáme na gauči. Ne že by to při malování bylo o moc jinačí, flákáme se celý týden a jen chvilku malujem, ale zbavit se i té chvilky.

A stejně pořád se stává, že se ozve ten pocit, někde hluboko uvnitř. Pocit, který nám vhání slzy do očí, i když nám není smutno.
Podobný pocit očekávám ještě letos, když ne v červnu, potom určitě v září.
Slzy mi vhrknou do očí a někde u srdíčka ucítím trošku tlak, ne nějak moc nepříjemný, ale přeci jen přítomný.
Bude to hrdost protkaná štěstím a to všechno jen proto, že můj syn udělá maturitu.

A kdyby náhodou ne, tak ucítím pocit úlevy. Protože jestli můj syn neudělá maturitu, tak mu nakopu p*del a to tak, že si týden nesedne a potom dva týdny jen s obtížemi...
Jeho to bude bolet a já uvolním nahromaděné napětí.
A kdo ví, třeba ve chvíli toho kopnutí ucítím alespoň maličký záchvěv štěstí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 19:37 | Reagovat

I kdyby náhodou došlo na kopání, Baruško, on držet určitě nebude... :-D

2 Kitty Kitty | Web | 13. května 2018 v 20:25 | Reagovat

Chápu, že to o tom nakopání píšeš, že se to čeká. Ono se to nestane - ani jedno a ani druhé. Ale je pravda, že se ti odleví - čekání na zkoušky života je vždycky nervující. Ty jsi ale už zkušená a máš dost "zkoušek" s mladýma za sebou - viz synův maturitní večírek, co si tak vzpomínám ;-)

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 20:53 | Reagovat

V pár řádcích shrnut celý život až ke kopanci. Věřím, že k němu nedojde a budeš spokojená, že to chlapec dokázal.

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 21:18 | Reagovat

[1]: Já budu rychlá :-)
Jestli nechce držet, ať raději nechodí domů :-)

[2]: No, čeká nečeká, vypadá to, že matiku už projel :-)

[3]: No, velice ráda budu mít ten hřejivý pocit a důvod ke kopanci mi dá jiný :-)
Dává mi ho tak třikrát denně, ale já odolávám :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. května 2018 v 21:41 | Reagovat

Samá akce. Není nad stabilitu Českého středohoří! :-)

6 duchodkaevka duchodkaevka | 13. května 2018 v 22:14 | Reagovat

Já věřím, že to dopadne :-) Dobře samozřejmě :-)  :-P

7 ruzena ruzena | E-mail | Web | 13. května 2018 v 22:34 | Reagovat

Ve většině těch pocitů se poznávám :-)  :-D Moc hezké shrnutí :-)

8 stuprum stuprum | Web | 13. května 2018 v 23:15 | Reagovat

Vyhráli hokejisti, my jsme vyhráli leda Šťastných 10.

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 23:21 | Reagovat

[5]: Nezakřikni to :-)

[6]: No jak jinak :-)

[7]: Díky :-)

[8]: Kdepak, tenkrát jsme vyhráli všichni, kteří jsme to sledovali. Ono už to sledování našich kluků bylo obrovskou životní výhrou :-)

10 beallara beallara | 14. května 2018 v 8:33 | Reagovat

Víš, já ti rozumím, tohle prožívá snad každý rodič. Bohužel po těchto životních zkouškách přijde další, podstatně důležitější level, najít práci.
Prožívala jsem to s dcerou a kam se na to hrabe nějaká maturita nebo promoce.
Držím vám oběma palce :-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. května 2018 v 22:46 | Reagovat

[10]: Myslím, že ženy to prožívají přeci jen intenzivněji :-) Jak radost, tak bolest. Jsme emotivnější :-)
A ano, máme to všechny, mámy, ale taky tety, babičky...
A víš co? Čím hůř bude, tím větší potom bude to štěstí :-)
Na některé věci se vyplatí čekat :-)

12 beallara beallara | 17. května 2018 v 16:19 | Reagovat

[11]: ..ale to máš pravdu, jen co si dcerka našla parádní flek, za půl roku donesla první fotku z ultrazvuku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama