Je to v nás

17. května 2018 v 20:09 |  Téma týdne
Když jsem včera stála po kolena ve vodě, která se kdesi za mnou tlačila pod parapet mých oken, tak nějak jsem se radovala.
Vtipkovala jsem se sousedkou, do jejíž oken se tlačila tatáž voda, posunkovala jsem na řidiče, kteří vysílali další a další vlny a naháněli vodu přímo do holinek mé princezničky.
V jiných chvilkách jsem obcházela barák a pozorovala, jak se ze schodů k našemu baráku stal vodopád, jak dvorkem plují klacky i hračky a místy i obsah odpadkových pytlů od nepřizpůsobivých, jak se zvedla hladina potoka...
Nakukovala jsem okny, abych viděla, kolik vody stojí na parapetu a jestli mám jít domů ždímat hadry, ale přiznávám, že se mi nechtělo.
Tam někde uvnitř jsem tam chtěla stát a pozorovat ten živel.
Tam někde uvnitř jsem chtěla, aby pršelo víc, aby ta voda ještě stoupla.
Ta síla vody byla neskutečně fascinující.

Není to nic nového. Něco podobného jsem psala u Simi do komentářů. Před pár dny. Jako bych tušila, že to prostě musí zase přijít. Že zase budu koukat, jak se voda valí, zase se budu vztekat, že nám nikdo nepomůže a někde v koutku duše budu doufat, že TOHLE bude trvat.
Vlastně, ono to není tak zlé. Tahle voda je spíš obtěžující, než ohrožující. Tolik vody, aby to bylo opravdu nebezpečné, jsem tady nezažila, protože v roce 2010 jsem přijela, až když bylo to nejhorší za námi.
Ale tenkrát cestou v nejhorším byli. Lidi přicházeli o domovy, majetek a určitě i o zdraví.
Cestou jsem plakala, ale oči jsem odtrhnout nedokázala.
Bylo to silnější, než já.
Když jsem viděla vodu valící se místem, které bývalo silnicí, někde uvnitř mě něco jásalo.
Někde tam uvnitř bylo zlo, dravé a valící se stejně, jako ona voda. Burcující, pohlcující, stravující...

Nepřeju si další velkou vodu, ale až přijde, ten kus zla uvnitř se probudí a bude jásat ve chvílích, kdy celý můj zbytek bude plakat nad zbytečným zmarem.



Mimochodem, o včerejším deštíku a louži pod okny jsem psala i tady.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. května 2018 v 21:57 | Reagovat

Jsi zkažená holka.... ;-)

2 beallara beallara | 17. května 2018 v 22:13 | Reagovat

Já to mám uvnitř sebe označené za syndrom zvaný Fascinace Hitlerem.. :-x

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. května 2018 v 23:42 | Reagovat

[1]: Prdlačku, zkažená bych byla, kdybych byla pokrytec :-)

[2]: ...nebo jinou katastrofou... :-)

4 Alka Alka | E-mail | 18. května 2018 v 6:56 | Reagovat

Hmm, zajímavé.

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 18. května 2018 v 9:30 | Reagovat

Jsem to nějak nepochopila, asi jsem balík :-D

6 duchodkaevka duchodkaevka | 18. května 2018 v 16:07 | Reagovat

Tohle zlo má v sobě docela hodně lidí. Přitahují je katastrofy, vraždy a čumilů u dopravních nehod se najde také vždycky dost a dost

7 stuprum stuprum | Web | 21. května 2018 v 13:25 | Reagovat

Mě zas přitahují vulkány! :)

8 Janka Janka | Web | 24. května 2018 v 14:02 | Reagovat

Zajímavé psaní. Já bych byla spíše moc smutná a měla velké obavy. Před vodou se utéci nedá. :-(  :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. června 2018 v 11:10 | Reagovat

[5]: No prostě mě fascinuje živel, i ten, který mi máčí koberec, nanáší střepy do zahrádky a splavuje za draho koupenou úrodnou hlínu :-)

[6]: Mě přitahuje ta síla přírody. Můžem se snažit jakkoliv a stejně bude, mrška, silnější.
Takže vraždy a nehody nee, prosím :-)

[7]: Myslím, že budu raději stát u té vody :-)

[8]: Ale jo, smutná a ustaraná a trošku vzteklá z bezmoci a právě k tomu ještě nějaká ta skrytá a tichá radost, no...

10 Báša Báša | 1. října 2018 v 15:25 | Reagovat

Hmmm... Baru, zlo, tedy univerzální zlo, neexistuje, bo vždy je někdo nebo něco, co z příslušného děje profituje. Krom toho pojem zla je morálně subjektivní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama