Radosti?

15. února 2018 v 0:06
Trpím.
Fakt trpím a vůbec se mi to nelíbí.
Že já pitomá neposlala synka na zedníka.
Jednak už by měl po učení a makal by někde na stavbě a pokud možno už byl z bytu a druhak bych se vyhla té povinnosti.
Pro někoho je to asi příjemná povinnost, ovšem já jsem nekulturní barbar.
Jaká povinnost?
Maturitní ples.
Původně mě ani nenapadlo na tohle téma psát, ale četla jsem tohle a šup, už se to hrne...)
Nejsem plesací typ. Neumím tančit. Nemám co na sebe.
A trpím:
A když jsem synkovi vysvětlovala, že jeho milující tetička půjde určitě strašně ráda, řekl mi, že by mu stejně nikdo nevěřil, že má tak krásnou a mladou maminku.
To byl ten první z mnoha kopanců, kterých se mi za poslední tři týdny dostalo.
Přeci jen, ségra je o osm let starší.
No jo, vypadá mladší, je štíhlounká, je reprezentativnější a mnohem společenštější a zaručeně kulturnější a to všechno nejen dobrovolně, ale navíc s radostí.
Ale na synkův ples jít nechce. Prý si mám tu radost užít já.
Jakou radost? Já to beru jako trest. Trest za neuvážené ambice. Trest za vypočítavost. Trest za to, že jsem si tenkrát řekla, že seřizovač bere víc, než zedník a navíc po celý rok. Trest za to, že jsem synka hnala do úkolů a učebnic.
Radost? Radost z plesu, radost z příprav... To je kopanec jako prase.
Ono nestačilo, že jsem musela sehnat oblek a boty pro synka, teď se plaší, že na ten ples asi nemůžu jít ve svých oblíbených vytahaných teplákách.
Což je další kopanec.
Sehnat šaty.
Co si budem povídat, nebudu si kupovat šaty ze salónu na jeden pitomý ples, bohatě stačí nějaké ze sekáče.
První sekáčový kopanec byly ty nejkrásnější šaty, naprosto luxusní čokoládově hnědé, zavazovací za krkem, už nad pasem krásně volné, až na zem, takže zakrývající nevzhledné křečáky i visací pupek a jen za stovku. Fakt, jen kilo.
No a pěkných pět centimetrů, o které bych si musela nechat zmenšit žebra.
No ať to beru jak chci, prostě jsem je nezapla pod prsama, tam, kde jsou fakt žebra a žádný tuk. Tedy, aspoň já tam ještě tuk nemám.
Oplakala jsem je.
Pak už jsem žádné neoplakávala, protože už jsem na žádné nenarazila.
Prej radost z příprav...
Drahý se mi škodolibě smál, ale já jsem mrcha hnusná a vysvětlila jsem mu, že ho smích přejde, až se na ten ples nechám ostříhat a učesat u profíka, že by taky nezaškodilo zajít na kosmetiku a že bych si mohla aspoň jednou v životě nechat udělat gelový nehty.
Smích ho přešel. A rychle.
Ještě ho pár dnů nechám vydusit a pak teprve mu řeknu, že místo kadeřnice si prostě umeju hlavu, ksicht vylepším tím, že si vyčistím brýle a na nehty holt máznu trochu bezbarvýho laku. Stejně jsou teď v zimě krásně čisté, bez záhonkové hlíny.
Ale jinak toho svýho chlapa musím pochválit. Poctivě se mnou obíhá sekáče a hledá.
Asi se u toho dobře baví, když jsem totiž dostala ten největší sekáčový kopanec, málem se smíchy sesul na chodník.
Baba sekáčová byla totiž na pěst. Jakože úcta k zákazníkům jí nic neříká. Možná by měla navštívit nějaký kurz pochlebování, či tak něco.
Nezdravila a když jsem rozhrnula šaty na věšáku, jen na mě kývla a řekla "támhle vepředu". Tak jsem šla kam ukázala, hledám, prohrabávám, drahý se mnou, koukáme a nic. Jakože asi dvoje nějaký květovaný hrůzy, jeden overal, montérky...
Pak jsem zvedla hlavu, jestli něco nevisí nahoře a jo, viselo... Ale ne šaty, nýbrž cedule.
NADMĚRNÉ VELIKOSTI.
Kráva jedna.
A to jsem předtím tam u ní držela v ruce šaty velikosti 54. Do těch bych se vešla dvakrát a drahého bych přibalila jako nášup...
Jasně že jsem tlustá. Já to vím. Mám fakt široká stehna a břicho mi taky povážlivě roste. Už jsem se zapasovala do kolonky "obézní", páč mých osmdesát kilo je prostě dost, na 168 cm.
Ale dá se to říct i jinak, ne?
No, tam už nepůjdu.
Ale kdyby jo, tak tu babu pošlu o dva sekáče vedle, do učení...
Když jsem si totiž tam vedle prohlížela jiné nadměrné velikosti, přitočila se paní, aby mi sdělila, že mi ta volná móda až tak nesedí a že bych se měla spíš podívat vedle, do nějakých normálnějších velikostí.
Až mi vhrkly slzy do očí.
No, drahému taky, protože ještě rozdýchával ten záchvat smíchu z prvního sekáče a každá narážka na mojí postavu ho rozesmívala znovu a znovu.
Šaty jsem nenašla, ale když se mi drahý smál, koupila jsem si za trest kabát.
Mimochodem, je to velikost 46, měla jsem mikinu a svetr a kabát jsem nejen zapla, ale ještě bych do něj narvala dva svetry. Jen maličko táhne v ramenou. No co, tak mám ramena po tátovi, no...
Aby těch kopanců nebylo málo, prej si nemůžu vzít svoje polorozpadlé botasky. A ani sněhule.
Podpatky si brát nebudu. To fakt ani náhodou. Ale dvoje boty jsem si našla. Jedny se mi maličko vyzouvají, druhé trošku tlačí... Asi si vezmu oboje. Jo, každou jinou. Ať lidi vidí, že my na to máme...
Taky jsem vyhrabala kozačky. Přeci jen, takovou dobu se těším na sníh, tenhle víkend má konečně přijít a já ho zakážu kvůli blbýmu plesu? Tak to ne.
Jenže ty kozačky jsou taky kupované nějaký rok před princezničkou, kdy jsem sice neměla nohy jako laňka, ale ještě nepřipomínaly nohy od kulečníku, jako teď... Ty už nezapnu.
Hmmm, mám kabát, ale nemám k němu boty.
Hmmm, mám boty, ale nemám k nim šaty...
Jo, ale mám kabelku. Za 39 korun. Sice tam nenarvu mobil, ale to je fuk. Dáma má mít kabelku...

Radost? Radost z příprav? To se to ségře mluví, když si může nakoupit i v dětským. A když neživí tři haranty...
Abych na tohle nebyla sama, drahý si vezme v práci volno a půjde s námi.
Jen mu musíme sehnat něco na sebe a nějaké boty...
No, mám ještě týden čas.
To zvládnu.
Všechno zvládnu. Jsem přece maminka a maminky pro své děti udělají všechno. Jako ta moje...
Měla přijet den po plese, aby si tady oběhala předoperační vyšetření, ale protože jí je jasné, že budu potřebovat schválit oděv, přijede o den dřív.
Jo, radosti z příprav...

Mimochodem, ještě nemáme lístky a vlastně ani nevíme, jestli budem mít, protože ve škole se prodávají zítra, ale to tam můj synek není, neboť má nepřetržitou praxi mimo město.
Tak nevím, jak to paní učitelka vyřeší.
Já budu připravená...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 15. února 2018 v 2:48 | Reagovat

Baru, Vaše blogy mě jednou zabijou - umlátím se smíchy. Díky, nádherně jsem se pobavila (když už zase nespím).
Jo a v klídku - já absolvovala tři maturitní plesy, což je brnkačka proti tomu, když jednoho coby matku čeká dokonce svatba.
To si teprvá užijete... :-P

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. února 2018 v 5:31 | Reagovat

no já takové akce taky nemusím
my se prostě s manželem hodíme víc na punkový koncert než ples:-)
naštěstí díky promoci a svatbě, má manžel krásný oblek
a já šaty

ale v takových hadrech trpíme, manžel víc, já méně protože jsem zvyklá z práce a ze školy, kde jsme museli chodit společensky oblečeni

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 15. února 2018 v 7:38 | Reagovat

:)

Synek by tě za to měl pozvat na panáka :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. února 2018 v 7:54 | Reagovat

Maturitní plesy jsem absolvoval dva - jeden svůj a jeden jako třídní kantor maturující třídy. Pamatuju se, že hlavně ta druhá varianta taky měla svá četná úskalí, byť jsem to měl jednodušší minimálně o kabelku :-).

5 beallara beallara | Web | 15. února 2018 v 8:00 | Reagovat

Víš, kolikrát jsem musela skousnout, když mne posílala prodavačka do těhotenské módy !!!!
Taky jdu příští týden na maturitní ples mého synovce a strašně se těším, je to mezník a v životě důležitý, já strašně ráda vzpomínám na ten svůj. :-)  :-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. února 2018 v 8:50 | Reagovat

Nový kabát a obnos za zušlechtění - dobrý trest! Tvoje výpověď je zase pěkně žensky lidská. Chápu tě, ale pomoct nemůžu, i když bych ráda.
Tlustá - při 80 kilech a 168 centimetrech? Já taky měřím tolik, ale kila - pch! Na ples bych nešla ani náhodou. Stačilo, když se mnou "zahradník-maškara" šoupal (tancoval) na trávě před vraty! Teda vestoje, jasno? :-P

7 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 15. února 2018 v 9:08 | Reagovat

Super. Ráda jsem posloužila jako inspirace mnohem zábavnějšímu článku 😀

8 fidorka fidorka | 15. února 2018 v 9:19 | Reagovat

Už sa teším na článok, ktorý tu napíšeš po plese. Určite bude tak isto zábavný, ako tento ;-)
Mmch ber to ako prípravu, určite ťa v budúcnosti ešte nejaký ten maturitný ples čaká :-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 15. února 2018 v 10:15 | Reagovat

Další super článek ze života.Baby sekáčové přehlížet, dál si kupovat věci za trest, dělat parádu s taškou za 3 pětky a ve skříni mít kabát za 39, který si nikdy nevezmu. A takhle to jde i se mnou pořád dokola,takže jsem se chechtala jak blázen. Jako bych byla v tom krámě taky. Prima život... :-)

10 Jitka Jitka | E-mail | 15. února 2018 v 12:57 | Reagovat

Radost je už jen to, dožít se vůbec maturity svého dítěte. A nějaký ples? Tak tam prostě nejdu. Jsem introvert a nikdo by mne tam nedostal! Nepovedlo se to ani mým dětem a myslím, že byly nakonec i rádi. Jinak skvělý článek!(jako vždy)

11 Báša Báša | E-mail | 15. února 2018 v 15:02 | Reagovat

Teda povim Vám, nebejt mi tak blbě, tak jsem se fakt jel na Vaše taneční kreace podívat. Už jen to pomyšlení, jak to atomový hovado ty nitěnky stěhujou po parketu...! Jako bejvalej závodní tanečník bych to určitě ocenil. Valčík doleva, se zakřížením! To by bylo vyvoranejch parket! Nebo rumbu na Vás... ježiš to mne mrzí. No... doufám, že se dostanu k fotkám.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. února 2018 v 16:13 | Reagovat

[1]: No nestrašte... Svatba???
Asi jsem blbá,, ale to mi nějak ještě nedošlo...
Ale kdo ví, třeba si moji smrádci vezmou příklad ze svého strýčka :-) Brácha byl natolik fikaný, že se dvakrát oženil na tajňáka :-)

[2]: Hele, my ani na ten koncert. No, nekulturní barbaři :-) my v podstatě mezi lidi moc nemusíme :-)

[3]: Tak možná zaskákat si :-) Z toho mě to tiž hlava nebolí. Ale pít?
Jestli seženu šaty na svojí postavu, pak půjdu dobrovolně na dortík :-) Takový větrníček by vůbec neškodil :-)

[4]: Jůůů, úplně to vidím. Zraky všech rodičů jedné třídy upřené na jednoho Čerfa :-)
Fuj, to jsem na tom ještě dobře, když jdu jen jako maminka :-)

[5]: Já měla absolventský a byl úžasný. Ovšem synkovi se jít nechce. Po kom to dítě je???

[6]: Já si najdu nějakou židličku v koutě a budu tiše jako myška, aby si mě nikdo nevšiml :-) Plesat? Tančit? Co jsem sebevrah? :-)

[7]: Ale fakt mě to do té doby nenapadlo. A pak už se to jen sypalo a sypalo... takže mnohokrát děkuji :-)

[8]: Jsi optimistka, že? :-) Když jsem slečince četla Tvůj komentář, přišla na to, že do Šluknova kvůli plesu jezdit nemusím a aby si to pojistila, že si najde nějakou dobrou duši, která jí před plesem srazí v autě. Ach jo, ona je taky taková moje :-)

[9]: Budem muset porovnat sekáčový zkušenosti :-) Možná navštěvujem ty stejné :-)

[10]: Já si stejně myslím, že plesají předčasně. Ples by měl být až po úspěšném složení maturitní zkoušky a kvůli nám, neplesajícím maminkám, by to mělo být dokonce po složení na první pokus :-) Bych se tomu vyhla, synek plánuje maturitu až na září :-)

[11]: Klid, to ještě stihnete, je to až příští sobotu :-)
A abyste viděl, jaký jsem formát, dám Vám svůj lístek :-) Z dobroty srdce :-)
Jestli teda nějaký lístek bude :-)

13 Víla Víla | Web | 15. února 2018 v 16:31 | Reagovat

Já jsem tam rodičku tehdy před pár lety nepozvala. Řekla jsem, že tam rodiče prostě nechodí. Než s ní absolvovat to nakupování, radši jsem to zapřela... :-D

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. února 2018 v 16:46 | Reagovat

[13]: No vidíš a můj synek takové ohledy nebere :-)

15 hrachajdice hrachajdice | Web | 15. února 2018 v 19:11 | Reagovat

Málokdy se vidí,že tam nechce rodič. Když už, tak tam nechtějí děti :D

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. února 2018 v 20:08 | Reagovat

[15]: Ale tak jo, synek se těší, že se tam ožere :-)

17 Báša Báša | E-mail | 16. února 2018 v 16:59 | Reagovat

Tak brabci štěbetaj, Baru, že prej jste nakonec koupila starej stan, ustřihla podlážku, ve špičce prostřihla díru pro hlavu a vkusně ozdobila jehličím? Je na tom něco pravdy?

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. února 2018 v 18:14 | Reagovat

[17]: Vaši vrabci mají špatné informace :-) Já si ten stan půjčila od kamarádky :-)

19 Alka Alka | E-mail | 17. února 2018 v 10:05 | Reagovat

[16]: Správně hoch činí... Já jsem takto disciplinovaně všechny tři maturitní plesy svých dcer opustila o půlnoci (ten svůj někdy ve tři ráno - velmi mlhavé zážitky hned po stužkování ;-). Promoce (jak moje,tak dcery) skončily obědem a na svatbě nejstarší jsme se přimazaly všechny... :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama