Ten dům

17. ledna 2018 v 14:09 |  Téma týdne
Ten dům stojí v divné ulici. A je to divný dům.
A tak není divu, že v něm asi odjakživa bydlí divní lidé.
Třeba my, že jo...
Jen za posledních 12 let jsem tu zažila kolem třiceti rodin. Tedy, na třicet jsem si vzpomněla. Ono je těžké vzpomínat na přesný počet, když to za ty roky dělá minimálně 130 (slovy stotřicet) lidí a asi dvacet zvířátek.
Zažila jsem tu pár narození, spousty rozchodů a až příliš nových partnerů a partnerek.
Někdy mám pocit, že tenhle dům si žije vlastním životem a nad životy nás, jeho obyvatel, se jen škodolibě pochechtává.
Přiznávám, někdy mi přijde, že nad námi pláče. A jindy zas, že pláče sám nad sebou...
Promlouvá k nám, někdy tiše šeptá, jindy zas křičí.
Má dny, kdy voní a dny, kdy neskutečně zapáchá.
Někdy je přívětivě vyhřátý a jindy mokrý a vlhký.
Tmavý a hrozivý i světlý a vítající.
Jsou dny, kdy je to normální zanedbaný barák a pak jsou dny, kdy se po schodech nesou tajuplné hlasy.
"Nechoď tam", nese se domem.
"Pojď sem", slyším jindy...
"Co děláš?", ozve se...

Skoro to vypadá, jako vnitřní hlas domu, ale jsou to hlasy lidí, kteří ten dům obývají.
Naštěstí už tady neslyším věty, které se domem nesly často: "neser mě, ty hajzle, nebo ti rozbiju hubu" a "za tohle tě zavřou, ty kreténe".
Teď se sice domem taky nese křik, ale je to radostný křik dětí, výskot a smích.

Jo, každé soužití má něco a já nejčastěji slýchávám věty: "jé, kdybych věděla, tak bych ti pomohla" a "tak to nech na potom, já Ti pak pomůžu", popřípadě "jo, jasně, udělám to o víkendu".
Už jsem poučená a vím, že ty věty znamenají "udělej to a postarej se", jako o dřevo.

Když vzpomínám na lidi, co tímhle domem prošli, napadá mě, že ten barák je začarovaný, prokletý...
Ze všech rodin, které se tu vystřídaly, byla jen jedna bezproblémová. Rodina... Párek důchodců.
A jedni tu byli už předem na přechodnou dobu, ti byli také v pohodě...
A ostatní?
Feťáci, dealeři, ti jsou kapitolka sama pro sebe.
Ukrajinci. Budiž. Tři páry, někteří s dětmi, v jednom bytě...
Babičky s vnoučaty v péči. To taky nepochopím. Nejsou schopné si vychovat svoje dítě natolik dobře, aby se uplatnilo v životě a dostanou do péče vnoučata? Jak ta dopadnou? Co si vezmou do života? Jakože druhá šance???
19 nájemníků, co odcházeli nedobrovolně, po tom, co dlužili minimálně šest nájmů...
Alkoholici a alkoholičky...
Kriminálníci, ať už neplatiči alimentů, nebo násilníci, mlátící své ženy či družky...

Ale není to prokletí.
Stejně jako vnitřní hlas domu, i tohle má své vysvětlení.
Jednoduché vysvětlení, které mě dlouho, fakt dlouho nenapadlo, protože se mě netýká...
To vysvětlení je KAUCE.

Pokud člověk nemá v ruce padesát, sedmdesát tisíc, jen tak se nenastěhuje.
Tři nájmy jako kauci, jeden nájem dopředu, poplatek realitce...
Ovšem takhle to tady nechodí.
Majitel chce jeden nájem dopředu a další k dvacátému.
Za deset tisíc se nastěhujete a dalších deset počká do výplaty.
Dostupné bydlení. Kousek od centra, stometrová plocha, se "zahradou"...
Jo dobře, oprýskaná omítka, hnědí sousedé, ale kdo to vidí z fotek?

Strašná sociální bublina, ale víte co?
Stejně to tady miluju. Ti lidé, co tu žijí, jsou milí, srdeční a svým způsobem bezstarostní.
Na nich vidím, že vlastně nežiju špatně, že mám obrovské štěstí a spolu děláme všechno proto, aby jednou mohli být šťastní i oni...
Jsme různí, ale my tady máme něco společného.
Jednomu místu, jednomu divnému a tajuplnému domu říkáme domov.
Milujem ho a nenávidíme...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 15:24 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Poučeně, bez příkras, a přitom s neutuchající nadějí, že věci, ač tak na první pohled nevypadají, mají svůj smysl. V lepším případě i pro nás, v jiném třeba pro někoho dalšího :-).

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 17. ledna 2018 v 15:31 | Reagovat

To je tak hezky upřímně napsané...
Když jsme bydleli v bytě, ten barák jsem nesnášela, některé sousedy jsem ani neznala když jsme se stěhovali pryč
Kdežto náš dům na dědině a dědinu miluji! Prostě je to tu boží:-) sousedi okolo jsou skvělí a mám to tu moc ráda..

3 stuprum stuprum | Web | 17. ledna 2018 v 16:25 | Reagovat

Žiješ ve velice podnětném domě, já to furt říkám, kde prospívá chlast, násilí na ženách, drogy a lenivost, vykvete často pozoruhodná bylinka. :)

4 hrachajdice hrachajdice | Web | 17. ledna 2018 v 17:33 | Reagovat

originálně pojatý téma týdne :)

5 bluesovka bluesovka | 17. ledna 2018 v 18:10 | Reagovat

Krasny! Patrim mezi lidi ,kteri se casto stehuji,vzdycky si vytvorim s bydlistem vztah,je to dulezity a pekny. Uplne jsem tvuj dum videla..

6 Eliss Eliss | Web | 17. ledna 2018 v 18:32 | Reagovat

Lidé jsou různí, ale hlavně že Vy máte spokojený domov :-)

7 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 17. ledna 2018 v 18:50 | Reagovat

Máte v tom domě pěkně veselo, přiznávám, že bych hledala asi jiné bydlení. Je ovšem pravda, že to nemusí být tak jednoduché, jednak vzhledem k cenám nájemného a po tolika letech je to přeci jenom Váš domov se vším, co k tomu patří ;-)  :-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 19:06 | Reagovat

[1]: Jo, tak poučená už jsem :-)
V některých věcech až moc. Už vím, jak se žádá o svěření dětí do péče, jak se podává trestní oznámení, ale i o tom, jak moc se můžou mít lidi rádi a v jakých všech situacích se dokáží smát :-)

[2]: Já, když jsem bydlela v paneláku, tak jsem z těch asi čtrnácti rodin znala mojí sousedku, která mě pravidelně každý druhý týden chodila seřvat, že nemyju schody (myla jsem, ale v noci, když usnuly děti) a pak tu sousedku, co pracovala v drogerii :-)
Možná i proto se mi tady tolik líbí. Šest partají a vlastně víme naprosto přesně, co má kdo k obědu a kolik rohlíků snědí k večeři :-)

[3]: Já se hlavně snažím, aby pozoruhodné bylinky vykvetly ze všech zdejších dětí. A nechutně k tomu zneužívám chyby jejich rodičů, protože chyby jsou od toho, aby se z nich člověk poučil :-)

[4]: No jo, o SVÉM vnitřním hlase píše každý :-) To mě vždycky napadne nějaká kravina úplně mimo :-)

[5]: No, než nám ho posprejovali, tak dokázal vypadat i dobře, třeba v létě, když byly truhlíky na oknech... Ale truhlíková sousedka už tady taky nebydlí :-(

[6]: Ono to vlastně souvisí :-) Díky trablům ostatních nestíhám myslet na svoje a navíc, mezi všemi těmi lidmi, co tu bydleli vidím, že můj drahý je svatý a tipla bych, že on tak vidí mě :-)

[7]: Sem si mě maminka donesla z porodnice :-) Jo, vdala jsem se do anonymního paneláku, ale po rozvodu a po návratu jsem si jen tím víc vážila té družnosti, možnosti rozdělat si táborák, pověsit prádlo venku, vypustit děti, posedět venku s kávičkou, zasadit si vlastní kytku...

9 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 18. ledna 2018 v 9:33 | Reagovat

Kauce. Vzdycku nechapu ty lidi, co zadaji najem dokonce bez kauce! Sorry jako, ale tim spis bych jim ho nepronajala. Je vratna, tak vo co  go? A jestli na ni nema tak z ceho bude platit najem?
A verit nekomu, ze mi byt neznici, takze neni potreba...haha.
Jsi ale dobra, no. Ja bych utekla, ke spokojenosti proste potrebuji pocit bezpeci a ten mi dodavaji hodni sousede a prijemne ciste klidne prostredi.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. ledna 2018 v 10:59 | Reagovat

No, tady je to jeden nájem dopředu. V téhle lokalitě by to asi jinak nepronajal. Spoléhá na zoufalky na sociálních dávkách. Na nájem to dá, ale na ušetření to není.
Třeba jedna z mých sousedek dává stranou každou korunu, která jí zbyde, aby si mohla pořídit ledničku za odvoz, protože do osobáku se nevejde a půjčení dodávky jí vyjde na tři stovky... Počítá, že příští týden by to mohlo konečně klapnout...
A teď si představ, jak by platila kauci a poplatek realitce?
A hodní sousedé tu jsou :-) A to čisté prostředí, to si přeci děláme sami, ne?
Tedy aspoň já si ho dělám sama...
Tak, jak je v mých silách. Přijde mi hloupé, jak někteří zdejší nadávají na bláto, na větvičky, ale sedí doma a nic s tím neudělají...
Když mi vadí větvičky, tak jdu a seberu je, udělám si ohýnek, opeču buřty... A všechny děti už jsem naučila, jak kopat kanálky, aby voda ze dvorka rychleji odtékala a ejhle, malí smrádci jsou toálně nadšení, mají úžasnou zábavu :-)

11 beallara beallara | Web | 18. ledna 2018 v 21:35 | Reagovat

Už jsem ti do obličeje viděla a proto věřím každému zde napsanému slovu.
Je to tak kouzelně a přitom realisticky popsané, navrhuji do TT a zcela oprávněně.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. ledna 2018 v 23:22 | Reagovat

[11]: Já, když jsem to psala a nejdřív počítala, nevěřila jsem. Musela jsem si napsat na papírek všechny ty lidi, které jsem si zapamatovala. Ne vždycky jména. Na papírku jsou Chrochtaví, ti měli francouzského buldočka. A Hovnovi, ti zas na všechny svoje psy volali "Hovno, Hovno...".
S některými jsem v kontaktu pořád, jiné už jsem neviděla a nic o nich nevím...
Taky jsem s hrůzou zjistila, že ve dvou bytech se tu za ty roky vystřídalo 19 rodin a to tady některé rodiny žily docela dlouho. Nejdýl asi šest let...
Ze šestipartajového bytu jsme tu my, od roku 74, soused důchodce, od roku 72 a z těch mých porozvodových tu mám nejdýl holčinu, co tu bydlí osm let. A zbývají tři byty, kdy jeden byl dva roky zavřený...
Fakt šílený kolotoč...

Jo a děkuju :-)

13 Jirka Jirka | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 7:04 | Reagovat

Hezky jsi to popsala. Není to tam jednotvárné.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 13:59 | Reagovat

[13]: Jo, tak jednotvárné to rozhodně není :-)

15 Iris Iris | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 22:07 | Reagovat

šmankote, tam tedy bylo živo 8-O
"Třeba my, že jo" :D

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 23:13 | Reagovat

[11]: Já se připojuji a ráda článek Barušky zapisuji do Výběru TT - už jsme dvě. Oslovila svým vypsáním problémů s bydlením další lidi. Je to téma, o kterém spousta lidí netuší, jak to vlastně s bydlením je :-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. ledna 2018 v 22:28 | Reagovat

Líbí se mi, jak jsi to popsala. Trochu surově, ale moc hezky :-)

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 22:39 | Reagovat

[15]: Zrovna dneska ráno jsem si vzpomněla na další rodinku, co tu chvilku bydlela... A taky jsem zrovna dneska potkala bývalou sousedku :-) Po letech.
Dělala, že mě nezná. Budiž.
Na kočárku měla vnouče, které má v péči...

[16]: Děkuji :-)

[17]: Surově? No potěš :-) To mělo být spíš odlehčeně :-) A s láskou :-)

19 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 25. ledna 2018 v 18:50 | Reagovat

Ahoj Baru, díky za článek:)

Napadlo mě, jestli by řešením pro ty, co chtějí odejít a nemají na kauci nebyla žádost o městský byt? I když to je často o trpělivosti než to vyjde. V některých městech je to bez kauce, někde s kaucí, ale tím, že je nižší nájem je i nižší kauce a odpadá poplatek realitce. Případně jestli ve vašem městě nefrčí sociální bydlení?

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 0:02 | Reagovat

[19]: Vidíš, to mě nenapadlo.
Každopádně jsem na to koukla. Tady u nás je sedm volných městských bytů, z toho pět 1+1, jedenkrát 2+kk a jednou dokonce jen 1+kk, s nájemným vlastně dostupným, holý nájem kolem čtyř tisíc, plus služby a elektřina, ovšem tříměsíční kauci chtějí taky. Někde je dokonce elektřina už v nájmu, pak to dělá kolem sedmičky za dvě osoby a ty tři kauce jsou pak taky kolem dvaceti tisíc.
A bydlení je to pouze na dobu určitou :-(
Jako sociální byty to funguje jen po dobu, kdy je žadatel v hmotné nouzi, po uplynutí nároku smlouva o byt končí, tím pádem si nájemník ani nemůže našetřit na kauci jinde...
Panečku, jak na to koukám, je to docela sviňárna...

21 Nýna Nýna | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 20:57 | Reagovat

Když jsem se stěhovala "do vlastního", byť to bylo se dvěma kamarády, hledali jsme něco v centru a levného, a rozhodně ne panelák. Což se trochu vylučuje, ale zadařilo se. Když jsme šli na první prohlídku bytu, z náměstí jsme vešli do první úzké uličky a pán makléř se zastavil u těch nejstarších a nejškaredějších dveří široko daleko. Trošku jsme trnuli hrůzou, co nás čeká na druhé straně. Dveře řádně zavrzaly (stejně tak vržou už tři roky) a pak jsem se zamilovala do starého kovového zábradlí. Následně do barevných dlaždiček v kuchyni, do nevrzajících parket, do kovových kliček na starých bílých dřevěných oknech, do dvou koupelen... Bydlím ve velmi starém historickém domě, má úžasnou půdu plnou věcí od dávných majitelů, děsivé sklepy plné pavučin, a kouzelný výhled ze střechy na střechy dalších domů. Jsou zde pouze čtyři byty, i tak se ve dvou z nich střídají nájemníci jak na běžícím páse. :) I když toužím po dědině a nějaké polosamotě, tak lepší byt (plný zážitků!) jsem si přát nemohla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama