Strach

6. prosince 2017 v 12:03 |  Téma týdne
Tak máme zas Mikuláše.
Je to asi jedenáct let, co pátého prosince nesl synek omluvenku v notýsku.
"Paní učitelko, omluvte, prosím, synkovu případnou zítřejší nepřítomnost. Je velice reálná možnost, že si ho dnes večer odnese čert."
Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli se paní učitelka u čtení omluvenky aspoň pousmála.
A že by mě to zajímalo hodně, protože za jiným účelem jsem tu omluvenku nepsala.
Čerti jsou totiž, z mého pohledu, už absolutně za hranou.
Neříkám, že jsem děti jednou ročně nepostrašila, ale "opravdového čerta" potkaly tak maximálně ve školce.
K nám "chodili" zásadně ve chvíli, kdy byly děti ve vaně. Naši "čerti" se prali s tátou u plechové stoupačky před koupelnou, hudrovali, ale do koupelny k dětem se neprobojovali.
Já pak bývalého manžela pomazala tužkou na oči, aby to vypadalo realističtěji a velké děti věděly, že rodiče je vždycky ochrání.
Takže se u nás čertů bál nejvíc můj bývalý manžel.
Ani po rozvodu jsem to s čerty nepřeháněla.
Když bylo slečince pět, jedni u nás zazvonili. Omylem. Spletli si patro.
Na ty čtyři kluky pod námi přišlo sedm čertů.
A těch jsem se bála i já.
Ne proto, že bych se bála čertů nebo těch hrůzostrašných masek, ale proto, že to bylo bylo sedm strašně ožralých chlapů, kteří se nám nacpali do bytu a bylo velice těžké se jich zbavit.
Tu noc pak slečinka prozvracela.
Zvracení jí vydrželo dva dny a když pak měla víkend u táty a babička jen mezi řečí prohodila, že za komínem jsou čerti, zvracela mi další týden.

Tohle vážně není kouzlo tajemného Mikuláše...
Vždyť tohle celé je o nápravě, o poznání sebe, svých "hříchů" a o odměně za dobro, ne?
Nám odjakživa nosí nadílku anděl a dává ji za okno.
Na výčet hříchů tady jsou rodiče a na potrestání Ježíšek, který holt pod stromeček naděluje jen podle zásluh...

Ovšem včera jsem princezničce čerty dopřála.
Dokud na ně věřila, nevyvracela jsem jí nic.
Jenže dlouho jí to nevydrželo a tak už ze školky nosila fotky, na kterých jsou děti okolo anděla a jen princeznička stojí vesele u čertů.
"Mami, nejsem blbá... Copak čerti nosej ponožky?"
No, asi se někomu nelíbilo, že by tahle skupinka pošlapala školkové koberce...
A od té doby začátkem prosince vždycky ožije a doufá, že konečně potká nějakého čerta, který bude vypadat opravdověji.

Ti včerejší byli skvělí.
Byli pozvaní k sousedům a sezvána většina dětí z baráku, aby byla větší sranda.
No, princeznička z toho měla stejnou srandu, jako my dospělí.
O ostatních dětech se to říct nedá...
Byla jsem v roli pozorovatele a velice sadisticky jsem se bavila.
A krásně si potvrdila svoje teorie.
Nejstarší z holčiček se bála.
Ale věděla, že zas tak strašně nezlobila. Ono v devíti letech už vědí...
Její pětiletý bráška se bál strašně moc. Brečel, ale statečně předstoupil před čerty jen co vyvolali jeho jméno.
Jakmile Mikuláš přečetl jeho hříchy, čerti zahudrovali, ale on stál a ani se nehnul. Dokonce i vykoktal nějaké torzo básničky. Což je skvělé, protože jeho hlavní hřích je nemluvení.
To byly děti domácí.
Děti sousední se bály jinak.
Nejstarší z kluků, osmiletý, se bál už od rána, ale vzhledem k tomu, že tam byly holky, nemohl to na sobě dát znát, že jo...
Rozklepal se až ve chvíli, kdy Mikuláč četl, že zlobí mladšího brášku.
Jo, špatný svědomí, to je mrcha...
A že ho zlobí pořádně...
Jeho čtyřletý bráška je rozmazlínek a tak ani nebyl schopý před čerty předstoupit.
Visel střídavě na mamince a střídavě na tátovi.
Nedostal ze sebe slovo.
Roční mimino nějak mezi děti nepočítám.
Čerti mu byli fuk a bál se spíš přátelského andílka...
Pak přišla řada na vysmátou princezničku, která trošku škobrtala při zpěvu, ale vzhledem k tomu, že neprojevila ani kapku strachu, čerti se ani neobtěžovali s hudrováním.

Další teorie jsem si potvrdila po odchodu čertů z obýváku do kuchyně.
Děti se vrhly na nadílku.
Domácí děti pečlivě prohlédly nazdobené košíčky, slečna se chlubila perem a penálem a jásala nad adventím kalendářem, chlapečka nejvíce nadchly párky.
Je vidět, že je maminka dobře zná.
Sousedovic kluci si okamžitě nacpali papulky čokoládou. Rozdělali všechno, co jim přišlo pod ruku.
Princeznička si prohlížela obsah své taštičky a nedočkavě rozmáčkla burák.
A pak otevřela pytlík bonbónů a stoupla si do dveří, aby mohla nabídnout čertům, Mikuláši i andělovi.

Už jsem nebyla pozorovatel, byla jsem neskutečně hrdá matka.

Ale dokud jsem pozorovatelem byla, došlo mi, že domácím závidím.
To kouzlo, strach, ale takový na místě, odvahu, ale ne přehnanou...
Takhle to má na Mikuláše vypadat.
To, co předvedla princeznička, to se k nějaké hranici ani nepřiblížilo.
A kluci od sousedů byli daleko, ale vážně hodně daleko za hranou.
Jen jedna devítiletá holčička a jeden pětiletý kluk byli přesně uprostřed.
Balancovali mezi bázní a okouzlením, udržovali křehkou rovnováhu a užívali si to zase na rok dopředu.

A já děkuju, že jsem u toho mohla být.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 6. prosince 2017 v 13:56 | Reagovat

tak to se ti vůbec nedivím, že jsi byla hrdá matka:-)

to manžel včera přišel z práce a říká Šakalíkovi, že cestou potkal 2 čerty a prý jestli ho mají odnést...takové hodné miminko:-)

2 Eliss Eliss | Web | 6. prosince 2017 v 16:53 | Reagovat

Já si myslím že strašení čerty je v pořádku, z dětství žádné trauma nemám...

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 17:15 | Reagovat

[1]: Jůůů, takovýho prďouska dát čertům?

[2]: No, i tohle chce nějakou míru :-)

4 beallara beallara | Web | 6. prosince 2017 v 17:24 | Reagovat

Mám na Mikuláše mojí dcery nádherné vzpomínky, několik jich u nás bylo a ona se sice trošku bála, ale jen skutečně trošku. Jako správná " komunistka " odříkala né jednu báseň, ale celé pásmo básní, písní a přidala tanec, že vyvalený čert raději utíkal, protože to na něj bylo moc kultury a díky náročnému večeru i hodně kořalek.
A naprosto sebevědomě řekla, že ona se nemá proč bát, byla hodná a výborně se učí :D  :D  :D  :D
Hrdá matko, velice se omlouvám, sice hodně pozdě, ale...vše nejlepší, hodně zdraví, lásky a pohody k tvému svátku :-)

5 Víla Víla | Web | 6. prosince 2017 v 17:42 | Reagovat

Tak nad tím celý den přemýšlím, jak jsem to vlastně měla já... No a asi je zbytečné ti říkat, že jsem byla hodné dítě. :-)
U nás se při setmění dával dopis Ježíškovi za okno, anděl přiletěl a vyměnil ho za balíček od Mikuláše. V něm byla Kinder čokoláda, adventní kalendář a plno mandarinek. A takhle to fungovalo docela dlouho. No a když mi bylo asi deset, už jsem byla fakt velká, z ničeho nic k nám přišel čert. Totálně vožralej strýc, kterého by poznal i slepý, kterej se předtím vyválel asi ve hnoji. Z toho množství požitého alkoholu nebyl schopný vymáčknout ze sebe kloudnou větu... Pořád dokola jenom mlel o tom, že mě strčí do pytle a odnese pryč, protože jsem to nejvíc zlé dítě na celé vesnici a do toho se mě snažil uhodit řetězem... To jsem fakt brečela strašně, ale ne strachy... Plakala jsem proto, že tak strašně smrděl, že jsem se snažila přemoct, abych se nepozvracela... :-D
Takže jo, já si taky myslím, že čerti jsou za hranou. Ale jenom když chodí sami. Vždycky by měli přijít všichni tři, aby se to vyvážilo. A když už z personálních důvodů nemůžou chodit tři, tak by měl chodit jenom ten nejdůležitější. Mikuláš. :-)

6 Víla Víla | Web | 6. prosince 2017 v 17:55 | Reagovat

[5]: Tak jsem se šla zeptat, jestli si to všechno pamatuji správně a prý jo. Akorát teda strýc nebyl vyválený v hnoji, ale v naftalínu. :-D

7 sugr sugr | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 17:57 | Reagovat

Mám se synem také moc krásnou vzpomínku, byl hodně maličký tak 3-4 roky a blížil se podvečer, kdy ti tři chodí. Muž tenkrát nebyl jako doma a tak jsme čekali se zbývající rodinou na Čerta, Anděla a Mikuláše. Když přišli syn byl pár minut zcela nehybný, měla jsem ho v náručí a po chvilce se mi zeptal: "Maminko a ploč má ten čelt tatínkovy papuče?" No a bylo vymalováno! :-D  :-D

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 18:30 | Reagovat

A to já někdy vyskočím, jak čertík z krabičky (a z čí mi prý srší blesky).
Ale já si myslím, že to jsou třesky - plesky! ;-)

9 Jana Jana | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 19:42 | Reagovat

Nemám rád rakouské čerty ve vedlejší obci. Člověk se ten den jejich výstupu nikam nedostane....

Jak jsme to měli my s bráchou se strachem,  to si nepamatuji. Ale moje sestra odmalička vi, že jsou to převlečení muži.

A snad budu jednou také tak hrdá 😁

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 19:53 | Reagovat

[4]: Simi, věř mi, že já na Tvůj svátek ani nevzpomenu, takže se rozhodně neomlouvej a já děkuji :-)

[5]: Jo, to by šlo :-)

[7]: Chybička se vloudila :-)

[8]: Jo, taky vyskakuju :-)

[9]: Já jsem nejmladší ze sourozenců, stejně, jako princeznička.
Jsme děti bez iluzí :-(

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 22:30 | Reagovat

Milá Baruško,
taky jsem zapomněla popřát, ale já si Tě nějak s Barborou nespojuju. Kdyby bylo Barušky, tak jsem v obraze... :-D
Já děti strašila s gustem, teď se mi to vrací...

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. prosince 2017 v 23:30 | Reagovat

Myslím, že je dobře mít aspoň základní vědomí, že čas od času se prostě dělá malé vyhodnocení i s náležitým oceněním podle zásluh. Řadě dospělých by takové pravidelné předstoupení před čertovskou hodnotící jednotku docela prospělo, když svědomí se už proti lecčemu léty cviku obrnilo.

13 bluesovka bluesovka | 7. prosince 2017 v 10:47 | Reagovat

čtu si tvoje články a jsou krásně lidský, úsměvný... nejsem typ, co všechno komentuje, ale tvoje psaní mě prostě  baví...

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. prosince 2017 v 11:54 | Reagovat

[11]: Klid, já pravidelně zapomínám na všecky a pro jistotu i na slečnku, ta je skromná a nepřipomíná se :-)

[12]: Jo, chtělo by to vymyslet nějakou strašidelnou mocnost na dospělé a, samozřejmě, i praktikovat :-)

[13]: Děkuji :-)  O to víc si tohoto komentáře vážím :-)

15 Jirka Jirka | E-mail | Web | 7. prosince 2017 v 20:38 | Reagovat

Další nebeskopekelná návštěva k vám přijde zase až za rok. Čert aby to vzal! Nešlo by to dojednat s nebeskými výšinami a pekelnými mocnostmi aby se objevili třeba na konci června po vysvědčení? :-D

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. prosince 2017 v 9:16 | Reagovat

[15]: Spíš by to chtělo tak dvakrát denně v dubnu, aby to vysvědčení k něčemu vypadalo :-)
Ale co si budem povídat, na některé děti je i dvakrát denně málo :-)
Kluci byli zlobiví hned, jak čerti odešli z obýváku :-)

17 Cecílie Cecílie | Web | 8. prosince 2017 v 10:43 | Reagovat

My jednou vzali děti do pekla. Jen jednou. Protože se tak báli, že mi jich bylo líto. Vůbec jsme si neuvědomili, že je to tak vystraší. Nejvíc vzpomínají na to, jak jsme je utěšovali.

18 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 19:46 | Reagovat

K nám chodil léta letoucí Mikuláš jen za okno naplnit punčochu, až se jednou maminka přemohla a převlékla se za něj..a od té doby na něj nevěříme :)

Princeznička překvapila!

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. prosince 2017 v 21:03 | Reagovat

[17]: My se dohadovali v baráku, že uděláme zájezd do Úštěka na Pekelné sklepy :-)
Ovšem jen kvůli klukům :-)
Princezničce to je fuk, ti nad námi zas tolik nezlobí, takže jen kluci z horního patra by zasloužili :-)

[18]: Já vlastně ani nevím, kdy jsem přestala věřit já.
Ale asi už jako malá.
Stejně jako princeznička, i já jsem nejmladší sourozenec.
Máme život sice trošku jednodušší, ale taky mnohem chudší :-(

20 Báša Báša | E-mail | 9. prosince 2017 v 21:12 | Reagovat

Jo jo. Jen tak dál s tou diskusí děvčata. Za nějakej čas to přijde. Když budu pochybovat o vlastní mentální úrovni, už nebudu muset pro srovnání na mimibazar. Bude stačit sem. Takže houšť, a větší kapky.

22 Fgtrdfre#cdsdws Fgtrdfre#cdsdws | E-mail | 2. února 2018 v 1:23 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: https://lc.cx/M3m9

**** Download here: Link: https://301.li/8xz6b

w
w
w--

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama