Flegmouš

29. října 2017 v 14:42 |  Téma týdne
Jsem flegmatik.
Tak nějak povětšinou.
U nás se říká, že jsem splachovací...
Taky se u nás říká, že si nechám s*át na hlavu.
Jo, vlastně je to fakt.
Beru to, co přijde a hlavu si tím nelámu.
Nějak bylo, nějak bude a ať už líp, nebo hůř, moc s tím nenadělám.

Ale takhle to věčně nejde a jsou chvilky, kdy i kliďas vybuchne...
A pak je to o strach.
Já třeba nemlátím svý děti.
Tedy, jo, malý záhlavec za drzost a dokud byli malí, tak mírné plesknutí po zadečku...
Ale výprask?
Zkusila jsem to.
Na synka.
Za vykradenou domácí kasičku, za zmlácenou ségru těsně po napomenutí...
Nemá se to, vím to, ale někdy tak do člověka vjede vztek...

Už nebiju.
Ne proto, že by moje děti byly zlatíčka, pořád zastávám názor, že škoda rány, která padne vedle...
Ale když mě synek naposled vytočil do běla, uvědomila jsem si hned po první ráně, že už bych taky třeba nemusela zastavit.

Za flegmatickou fasádou se schovává pořádná hysterka a ta může být nezvladatelná.
Nemůžu bít své děti, když mám vztek, protože se bojím toho, že bych byla schopná je zabít.
Afekt je svině...

Měla jsem sousedku, co v návalu vzteku zmlátila dvanáctiletou dceru bytelným kuchyňským prkýnkem. Kdepak, žádný "plochou na zadek", ale nasurovo hranou do páteře...
Vlastně jí podobným způsobem třískala tak pětkrát do týdne a malá slečna mě denně prosila, abych tu sociálku nevolala, že máma zas vychladne a ona určitě nechce do děcáku...

Moje hysterka už se projevuje jen křikem, jednou za čas, když už je všeho vážně moc.
A protože podobný křik tady slýchám z dalších tří bytů, začínám si uvědomovat, jak moc je zbytečný.
A jak stejně není nic platný, snad jediné, na co je dobrý, je upuštění páry, vypuštění té vnitřní agresivní mrchy, aby člověk zas nějakou dobu nebyl v pokušení někomu jednu ubalit a nebo dokonce tlouct a tlouct do úplného zemdlení...

Ale nezměnila jsem se.
Už ani nemám chuť svý děti bít, ale je to tím, že synek vyrostl a holčičky jsou proti němu slabý odvar.
Zato sousedovic synek...
Lidi, držím se.
Držím se proto, že kdybych jeho popadla, za to, jak ubližuje mladšímu bráchovi, jak to udělá těsně potom, co mu někdo z dospělých řekne, že to dělat nesmí, jak je drzý na dědu, na mámu, na všechny, tak bych tu ruku už vážně nezastavila...
Je schopný strčit brášku ze schodů, kopnout ho do obličeje, zamknout v tmavé kůlně...
Je mu osm a v tomto případě je můj synek slabým odvarem.
Bojím se.
Bojím se, že jednou se neudržím a třeba udělám něco z toho, co on dělá bráškovi.
Jenže já, narozdíl od něj, mám svědomí.
Ne, není to o tom, že vím, co se může stát.
On to totiž ví taky...
Ano, bojím se sebe, ale osmiletého smrádka se bojím tak nějak víc...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 29. října 2017 v 14:52 | Reagovat

Jo - to je ta naše budoucnost. Zhusta svrab a neštovice. A když s tím nic nenadělají rodiče, co teprvá cizák...Ten si koleduje div ne o "zavření". Někdy je to opravdu děs - poděs. :-(

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 29. října 2017 v 15:02 | Reagovat

[1]: Jó, holka,
počkej až vyroste... :-(
Vedle nás bydlí cikáni, tatík a tři dospělí kluci...teda myslím, jsou takoví nedomrlí. Tatík byl posledně na šrot a stěžoval si, že ho kluci bijí...bezva sousedi...

3 nudistka nudistka | Web | 29. října 2017 v 15:17 | Reagovat

Napíšu, co se mi stalo tento pátek. Jedu si z práce o něco dřív, protože jsem byla objednaná na masáž zad. Už pár týdnů mě bolí a poslední týden to bylo o přemáhání každé ráno vstát, zase do práce a pak domu si lehnout, namazat se mastí proti bolesti a nějak to přečkat. Vystoupím si to z metra, vylezu po schodech, tři kluci tak ve věku 10 - 12 let se mi připletou do cesty, tak je obejdu,míjím je, jsem metr od nich a v tom jeden z nich přiběhne a plácne mě do ruky. Odběhne a přiběhne druhý, který mě začně plácat do téže ruky taky. Zastavím se a otočím. Říkám "Co to děláte?" Odpovědí je mi smích. Kluci si zase popoběhli, všude davy lidí, nikdo nic. Tak na ty kluky rozhodným hlasem zavolám "Pánové, tohle se dá kvalifikovat jako napadení." Kluci se zastaví, otočí se, úsměv jim zmrzne na tváří a já dodávám "Příště na vás zavolám policii." Otočím se a odcházím. Mohla jsem to taky udělat jinak. Mohla jsem vytáhnout pepřák z kabelky, co mám na úchyláky, ale bylo by to přehnané nebo jsem je mohla doběhnout a dát jim pohlavek, ale to by se ti hluší a slepí kolemjdoucí mohli probrat z letargie a zavolat policii na mne. Mohla jsem je doběhnout, chytit jednoho z nich a odtáhnout ho na nejbližší služebnu, kde bych strávila 3 hodiny tím, že bychom tenhle incident sepsali a chlapce s rodiči by nahlásili na sociálce. Ani na jedno jsem ale neměla čas, čekala mě paní masérka. Myslím, že to málo, co jsem těm parchantům řekla, stačilo. Každopádně i taková je výchova dětí, že si běhají kde chtějí a napadají lidi, koho z toho vinit, ty děti, rodiče?

4 Eliss Eliss | Web | 29. října 2017 v 15:56 | Reagovat

Ono to bití vážně není na škodu - když jsem za něco dostala nařezáno, dávala jsem si dobrý pozor aby se to už neopakovalo...

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. října 2017 v 17:26 | Reagovat

Já jsem přesvědčená, že záhlavec ve správný čas je někdy účinnější než sáhodlouhé vysvětlování. Nemyslím samozřejmě nepříčetné tlučení, ale prostě ten výchovný. Dostávala jsem ho s bráchou, když byly důvody, dostávaly i moje děti a každý jsme hned věděl, co se může a co už je přes čáru :D  :-P

6 Špekatý tarzan Špekatý tarzan | Web | 30. října 2017 v 12:03 | Reagovat

fascinující :-D  8-)

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 30. října 2017 v 19:42 | Reagovat

s tím sousedovic synkem tě chápu...sestřenice má syna a taky mu vše dovolí a podle toho se chová (tluče silou do prababičky atd) a proto je k nám nezvu, protože kdyby bouchl mého Šakalíka tak se neudržím a asi mu jednu fláknu

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. října 2017 v 12:57 | Reagovat

[1]: Už jsem mamince sehnala kontakt na speciální psychology :-) Já tam se synkem chodila taky a i když to zrovna nepomohlo jemu, už vím přesně, co všechno já dělala blbě :-)
A co si budem povídat, okolí to většinou vidí, jen my matky nějak ne. Na ostatních, to jo...

[2]: Třeba si to zasloužil :-)
Pamatuju sousedku, kdysi dávno, jak tady stála, v ruce řeznický nůž a křičela, že jí ten její chce zabít, ať zavoláme policii. Mamka jí tenkrát ten nůž opatrně vzala a posadila jí naproti tomu jejímu chlapovi, co klidně seděl a luštil si křížovku :-)

[3]: Tohle mohla být třeba jen klukovská sázka, ale mohlo se sták klidně i něco horšího, strkaj lidi do silnice a podobně...
Já policií vyhrožuju taky :-) Ono to zabírá :-)

[4]: Já byla asi nepoučitelná :-)

[5]: To můj táta měl přednášky a my vážně líp snášeli výprask :-)
Já už jsem to vychytala :-)
Pohlavek hned zapomenou, tak jim tu přednášku udělám k tomu, aby měli pořádný trest :-)

[6]: Fakt?

[7]: Ona jeho maminka mu to nedovoluje, o to je to horší...
Není to totiž jen o rodičích, ale už o té osobnosti v tom klukovi...

9 beallara beallara | Web | 31. října 2017 v 16:17 | Reagovat

Mám protichůdné pocity, byla jsem mojí matkou brutálně bita, bylo jí jedno, čím do mě bila, jakou razanci přitom používala, svůj ukoptěný a nešťastný život si vybíjela na mě.
I já jsem se párkrát vyřádila a pak jsem to zarazila, nic a nikdo nemá právo, i když si to dotyčný zaslouží.
Plácnutí, facka, ale nikdy nikoho nepokořovat, budí to ještě větší vzdor a tudy cesta skutečně nevede :-(

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. října 2017 v 22:21 | Reagovat

Já jsem dostal od táty jednu jedinou facku za život, přesně v pravý okamžik. Stejně jako on - jak jsem se později dozvěděl - od svého táty. Je to facka výchovná a putovní. A protože nemám komu ji poslat dál, nejspíš u mne vymře po meči :-).

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 9:21 | Reagovat

[9]: A vidíš to? Tátové neřežou...
My matky jsme emoční, snadno vzplanutelné, potom lítostivé...
To otcové jsou racionální, prostě maximálně vpálí jednu, aby potomek věděl a tím je vyřešeno.
A nakonec? Nakonec maj stejně děti větší respekt z toho táty, už proto, že naprosto přesně vědí, kdežto u emočně nestálých maminek jim toho leckdy projde mnohem víc :-)

Samozřejmě nemyslím ty rodiny, kde je táta surovec a možno-li i alkoholik, že...

[10]: Škoda, že už se nemohou záhlavce a podobné vymoženosti rozdávat vzpurným žáčkům :-)
Myslím, že by to ušetřilo hodně papíru a náplní do propisky :-)
A Ty bys jí měl komu předat :-)
A to jako vážně :-)
Já kdybych si u nás stoupla ke školním vratům, mohla bych podělit polovinu školy, jen se obávám, že by dělením poněkud ztratila na razanci :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2017 v 16:51 | Reagovat

Baru, máš ode mě palec nahoru :-) Ne každý rodič si totiž uvědomí, že by se nemusel zastavit a svému nezbedovi pak hodně ublížit...

13 Iris Iris | E-mail | Web | 1. listopadu 2017 v 20:49 | Reagovat

Občas by měl dostat každý :-?

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 15:23 | Reagovat

[12]: Děkuji :-)
Paradoxně je vlastně úplně nejtěžší se ve vzteku otočit a raději odejít...

[13]: Ale ne moc :-)

15 Víla Víla | Web | 3. listopadu 2017 v 11:13 | Reagovat

[13]: Takto napsané je to blbost. Znám desítky dětí, které jsou hodné a opravdu nepotřebují fyzické tresty...

16 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 13:57 | Reagovat

[15]: Je to můj názor a nikomu nevyvracím ten jeho.

17 Iris Iris | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 13:57 | Reagovat

[14]: I malý pohlavek nebo lehce na zadek dokáže divy. ;-)

18 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 18:20 | Reagovat

Vidím se v tom - dlouho nic a pak vzteklý výbuch. Snažím se na tom pracovat. Paradoxně mi pomáhá to, že u pasu nosím od nedávna pistoli. Když vím, že mohu napáchat mnoho škody, dokážu se snáze ovládnout - nevím, jak je to možné. Heh, tohle kdyby věděl můj praktický lékař, asi by mi lékařský posudek nepodepsal :-)

19 Nem Nem | 6. listopadu 2017 v 13:14 | Reagovat

Mám synka v pubertě - i když - teď mu bylo 15 a zdá se, že je to trochu lepší. Ale kolem 13 let u nás byly kolikrát dost drsný scény. Pak jsem si uvědomila, že kolikrát ho opravdu vyprovokuju já, že jsem dospělá proti němu a měla bych se líp ovládat než on.
A najednou to šlo. Zatím se s ním domluvit dá a vidím na něm, že i občasný ten pohlavek bral a bere jako ponížení. No, kdo by to tak taky nebral.

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. listopadu 2017 v 11:18 | Reagovat

[18]: Právě o to spíš by podepsal :-)
Vždycky jsou dvě možnosti :-)
Uvědomit si svojí moc a neuvědomit si svojí moc.
No a když si jí člověk uvědomí, zas má dvě možnosti :-)
Využívat a zneužívat :-)

[19]: U mých velkých je pohlavek znamením, že je to ještě v pohodě, v podstatě sranda...
To když se seberu a odejdu, pak už jasně vědí, že to bylo fakt moc, že to je mega průšvih :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama