Poznání...

5. srpna 2017 v 22:28
Tak mám za sebou zase pár dnů u našich.
Pár dnů odpočinku, trošičíčku práce, pár skvělých obědů a pár nových poznatků.

Poznatek první: chci nové auto.
Tedy, vlastně ani nemusí být nové.
Stačí ojetina.
Ono totiž to naše je v servisu.
Brzdy, co minule čoudily od předního kola, zase zlobí a tak auto odpočívá přesně vedle synkovo, to má zas utopenou spojku...
Ale naši čekali na nákup a my ho těžko povezem autobusem.
Naštěstí jsme velká rodina a tak nám svoje milované autíčko půjčil brácha.
A že to od něj byla nesmírně velkorysá nabídka...
Pro něj, jakožto vozíčkáře, je to vlastně jediný způsob dopravy kamkoliv.
Nemluvě o tom, že bráchovo auto stojí asi tolik, co deset našich.
Po počáteční panice, že má píchlé kolo a po hledání nějakého funkčního kompresoru na benzínkách v našem městě, jsem se vezla...
Lidi, to byl luxus...
Já si teda myslela, že náš oplík je skoro dokonalý, ale bláchovo Lancia, to je jiný kafe...
Elektrický okýnka, klimoška, spousta přihrádek, područky pod lokty, dokonalý výhled a to nastupování a vystupování...
No, není to přízemní plazítko...
A když jsou otevřená zadní okna, tak to auto nebouchá, jako to naše...
A je velikánský, prostorný...

Poznatek druhý: lak na nehty.
Já si tedy nehty normálně nelakuju, ale moje sousedky se asi splašily, či co a začaly lakovat a lakovat, až jsem taky podlehla.
Vztekávala jsem se, že se to loupe, bije to do očí, ale pak jsem si pořídila lak já.
Světlounce fialový a fakt neprůhledný.
Drahý se mi smál, že to fakt potřebuju k našim do brambor.
Jo, potřebuju.
Tedy, do brambor ne, o ty už se postarala prasátka, ale do záhonu taky dobrý.
Normálně, není mi vidět špína za nehtama...
Já vylezla ze záhonu, ruce jen ošplouchla ve škopku a ejhle, byla jsem opět dokonale upravená.
Teda, do dneška, kdy jsem si dva nehty zlomila a poprvé to považovala málem za tragédii...

Poznatek třetí: v baráku se neopálím.
No jako fakt.
V baráku to fakt nejde.
Jenže když jsou takovýhle vedra, tak prostě nejde být venku, no...
A ráno, kdy je ještě přijatelně, je tam stín a večer, když už se to dá snést, je tam zase stín...
Takže jsem opět neopálená.

Poznatek čtvrtý: jsem sklerotik.
Tedy, to není nový poznatek, ale čtvrtý poznatek (a myslím, že i pátý) jsem zapomněla...

Poznatek jeden z těch, co jsem nezapomněla: mám úžasný telefon.
Tedy, já to o tom telefonu vím. Má chybičky, to jo, ale zcela evidentně jsem ho ještě dostatečně neprozkoumala...
Páč letos si slečinka na svůj nový mobil vyfotila panoráma a já jí záviděla.
No, tak mi drahý ukázal, že můj mobil to umí taky...
Kdo ví, třeba se během dalších dvou let naučím i to makro, co mi tak strašně chybí...

Ovšem poznatek největší, to je Simi.
Simi, moc díky.
Díky za to, že ses nechala pozvat a poznat.
Díky za úžasné dopoledne, díky za Tvojí společnost.
Díky za trpělivost, se kterou ses věnovala princezničce (když nám všem ostatním už lezla na nervy) a díky za chválu toho kousku země, ztraceného mezi dvěma vesničkami.

No a poznatek asi poslední: chci naše auto.
Jo, to bráchovo, to je luxus, to jo.
Ale když zadní okna nebouchaj, tak je maj holky dokořán celou cestu a já si pak musím brát brufen...
A jak je to auto obrovský, tak je drahý hrozně daleko...
To je tak, moje děti se mlátí pěstí do ramene ve chvíli, kdy vidí žluté auto. A na žlutého brouka prý stokrát...
A protože jsem mívala modré rameno (Do drahého nikdo nemlátí, on řídí a na zadních sedačkách se člověk blbě rozmáchne, takže kdo je nejblíž? Máma, jasně...), tak jsem zavedla hlazení.
Aspoň s drahým a princezničkou...
A musím říct, že je milé, když mě u každého žlutého auta drahý pohladí po koleni. Ani on neprotestuje, když to žluté vidím první...
Jenže v té bráchovo krávě se musím v sedačce namáhavě předklánět a pás mě tlačí do močáku a tak si žlutá auta projíždí nepovšimnuta...
Jo a málem jsem ztratila klíče, protože jsem nevěděla, do které ze spousty přihrádek jsem si je dala...
A čelní sklo nedokážu umejt, protože jsem prcek...



Ufff, sedím tady ještě v cestovním oblečení, stále ještě plná dojmů (a trošku naštvaná sama na sebe, že si prd pamatuju) a píšu.
Telefon mám plný fotek, protože letos to bylo obzvlášť vydařené a i když se těším, až je stáhnu, prostě to musí počkat do zítra...
Snad...
A pak dám nějaké sem.
Není to umělecké foto, není to dokonalá řemeslná práce (i na to panoráma jsem přišla až včera večer), není to něco, nad čím by člověk achal...
Je to jen kus "našeho" viděný mýma očima.
Je to prostě jen milovaný koutek...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 22:45 | Reagovat

Jé, na fotky se těším. :-)
Hele, nebuď smutná, že nejsi opálená, já mám zas dneska (už asi potřetí) chytlý ruce a nos (taky by mi ten frňák nemusel tak blbě vykukovat z obličeje ;-)). Nejsem tedy spálená, ale skoro. Protože jsem kvůli motylům většinou o víkendu venku několik hodin. A to ještě dneska na ten počet hodin bída...

Exkrement z cesty jsem jim tam nesla (bylo dokonce na výběr), ten starej hermelín a vzala jsem i prázdnou konzervu od rybiček - a nic! Žádnej na to nepřiletěl. A celkově bylo dnes nějak méně motýlů, už od rána to začlo běláskama.

Viděla jsem dneska dva okáče bojínkové (jednoho jsem i bleskla). Jsou fakt krásný. Ale modrásek skoro nic. Dělal si ze mě vyloženě srandu. Byla tam i hnědá samička... Ale krása... Nesmírná. A snědla jsem první brusinky. Dostala jsem od jedné cizí paní 3/4 kg hub! :-)

2 Víla Víla | 5. srpna 2017 v 22:56 | Reagovat

Jé, my se taky mlátíme, to očividně funguje po celé republice. :D U žlutých aut,  u SPZ s dvojicí stejných čísel i u brouků.

A nové auto máme. I s klimou. Ale po prvním týdnu už ji nepoužíváme. "Chytrá" Víla si totiž velmi inteligentně uhnala zánět zubů z toho teplotního šoku, takže u nás i přes nové autíčko stejně frčí otevřená okýnka.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

[1]: Tak ale to jsi měla plodnou sobotu :-)
Vidíš, tebe jsem v článku zapomněla zmínit, jako nejlepší poznavačku kytek :-)
Ale vzpomněla bych si zítra u těch fotek, tu kytku pořád mám :-)
A abys věděla, já s motýlama spala...
Dokonce jsme museli jednoho vysvobozovat hned první noc. Byl poněkud zmatený.
Ještě spal zimním spánkem a rušilo ho nenadálé světlo.
Jsem ráda, že jsme ho vzbudili, býval by léto prospal, lenoch...

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 23:01 | Reagovat

[2]: No jo, my v oplíku taky používáme "klimošku pro chudý" :-)
Tu bráchovu jsme stejně neuměli zapnout. A pak to moc žere...
A ano, na žlutá auta se mlátí fakt až moc lidí. Ale zkuste to hlazení, stojí to za to :-)
Se zubama držím palce. A abys věděla, můžeš mi to oplatit, já asi konečně začnu řešit moje ledviny. Časté močení už není jediný příznak, už jsem dneska nedopla sandálky...

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 23:04 | Reagovat

[3]: Jo, plodnou, teď tu dočišťuju houby, budou spát v lednici (vzhledem k tomu, že byly nasíbrány až pozdě odpoledne, tak to snad přežijou ony i já) - a zítra si udělám podruhé po 2 letech řízky. :-)
Hele, nevím, jestli nejlepší, hodně dobrá je i VendyW. :-)

S motýlama? A to to ani nerozvedeš?? Jak ten lenoch vypadal? :-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 23:15 | Reagovat

[5]: Normální babočka.
Myslím.
Já ho nelovila, to drahému mlátil křídly u hlavy :-)
Já se přiznám, že já byla tak unavená, že by mi snad bylo fuk i kdyby to byl pterodaktyl...
Stačilo mi, že to není pavouk :-)

7 Víla Víla | 5. srpna 2017 v 23:27 | Reagovat

Tak to držím na oplátku pěsti já tobě :)
Misto hlazení máme něco jiného :) Pokaždé když v autě odbočujeme doprava, musíme se co nejvíc usmát, nejlíp tak, aby to viděli i protijedouci řidiči. A musíme i když jsme unavení, naštvaní i protivní. To pak hned po třech odbočkách únava i vztek přejde :)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 23:38 | Reagovat

[7]: Teda vy jste pokrokoví! Tohle doma nikdy nebylo (a je to škoda)... :-)

9 Víla Víla | 5. srpna 2017 v 23:53 | Reagovat

[8]: Tak ať si nekradu zásluhy já... Tenhle výmysl mi poradil pan Daniel Landa :)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 0:02 | Reagovat

[7]: Tak to vyzkouším :-)

11 Kitty Kitty | Web | 6. srpna 2017 v 7:49 | Reagovat

Baru, hodně pěkný článek o nevšedních zážitcích. A o setkání se Simi. Už jsem to někde viděla, asi o ní, a dojem byl vzájemný. S lakem na nehty máš pravdu, musím si začít lakovat nehty, ruce potom budou jako z cukru pořád.
Máš krásně povídací odlehčovací články, navrhni některý do Ocenílkovy soutěže! Pokud bys byla skromná, vybrala bych sama a ty bys výběr upřesnila. Souhlasíš? ;-)  :-D

12 Kája Kája | Web | 6. srpna 2017 v 9:37 | Reagovat

Teeda, ty jsi snad zažila osvícení, tolik poznání. :D
Líbí se mi myšlenka, že za nalakovanými nehty není vidět špína. :D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 16:30 | Reagovat

Páč auto nemám, neumím posoudit, jak to k sobě mají lidi v různých autech daleko. Ale jsem přesvědčený, že i pod střechou naprosto bez přístupu slunce se člověku můžou zapalovat lýtka :-).

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 20:42 | Reagovat

[11]: Milá Kitty, vyber si cokoliv chceš :-)
A lak na nehty můžu jen doporučit :-)
Jen to chce nějaký kvalitní, aby se neloupal, protože lakovat si je každý den, to je otročina :-)

[12]: Jo, dneska jsem si to ověřila, když jsem si musela odlakovat ten ulomený a byl pod ním černý půlměsíček :-)
Ale ten byl čerstvý, já dneska přesazovala i doma :-)

[13]: Pod střechou naprosto bez přístupu slunce se lýtka zapalují o to víc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama