Co je vhodnější?

30. srpna 2017 v 23:47 |  Téma týdne
Sešli jsme se v našem baráku celkem dobrá parta.
Děcka si hrají, mají s kým a my dospělí dost často krafem na dvorku, abychom na děti viděli.
No, většinou viděly, protože ti muži přeci jen nejsou tak družní.
Tedy, ne že by nechodili ven, jen oni neumí jen sedět a koukat a pít kávičku a krafat o tmavých sousedech, akcích v supermarketu, lacích na nehty od Avonu, učitelkách našich dětí, hračkách, co chtějí děti k Vánocům a podobně.
Jo, to kafe si daj a taky zdrbnou bagry, co bourají barák na druhé straně ulice.
Ale my ženské jsme v tomhle prostě přebornice, no...
Zdrbnem ty bagry, vlastní děti a když na to přijde, tak i jedna druhou...
Samozřejmě víme, co ty ostatní dělaj špatně, to je přirozené.

No, nějak mě to přestává bavit.
Mám obě sousedky moc ráda a rozhodla jsem se, že mlčet nebudu.
Jsem tady ta zlá.
Zlá na děti a nakonec zlá i na ty maminky...
Až moc dlouho jsem seděla, poslouchala stížnosti a účastně pokyvovala.
Už ne.
Jo, jasně, někdy člověku pomůže, že ho někdo vyslechne, ale obávám se, že obě holky dospěly do stádia, kdy nepotřebují ani tolik vyslechnout, jako nakopnout...
Sprdnout.
Ono se mi to sice nelíbí, ale zas jsem já ta, co kamarádce řekne do očí, že je úplně blbá.
Že ze sebe dělá rohožku pro bývalého a nakonec i pro děti.
Chci jí pomoct a nemlčím.
Mlčela jsem už moc a moc dlouho, dusila to v sobě, ale už to prostě nedávám.
Riskuju, že přijdu o kamarádku, kterou mám ráda, ale raději o ní přijdu s tím, že bude šťastná a třeba poučená, než abych jí nechala trpět a tvářila se jako nejúčastnější člověk na planetě...

Je to můj obvyklý problém.
Už jsem takhle o pár kamarádek přišla, aby mi po pár letech řekly, že jsem pro ně udělala ze všech lidí nejvíc, tím nejlepším způsobem.
Ale ten pokažený vztah už to stejně nenapraví.
Vlastně, můžu na sebe být hrdá.
Já si svoje kamarádky postavím na vlastní nohy a pak už nepotřebují svojí berličku a já zas hledám nějakou tu bolavou dušičku...
Někoho nešťastného, kdo potřebuje vyslechnout, utěšit a po čase sprdnout a nakopnout...

Ale popravdě, stejně pořád mlčím.
Někdy mám chuť křičet, řvát...
Někdy mám chuť tu kamarádku chytit a zatřepat s ní, nafackovat jí...
To pak radši mlčím.
Mlčím, protože jinak bych toho prostě řekla moc.
Řekla bych víc, než jen to, že je blbá, že takhle se sebou nesmí nechat orat.

A někdy už to nezvládám.
Pak nejsou chvilky u kafíčka a na zavolání nepřiběhnu k oknu s připraveným ramenem na vyplakání...
Jsou chvilky, kdy si říkám, že dobře jí tak, vždyť já jí to říkala...
Jenže to bych nebyla já, aby mi to vydrželo dlouho.
Zas podám kapesník a řeknu "si blbá, co?"

A ne, nemylím si, že bych měla radši mlčet...
Mlčet, kývat a utěšovat...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 7:31 | Reagovat

Děláš to dobře. Kamarád je od toho, aby ti řekl pravdu, i když se ti zrovna nehodí. Však on to život zhodnotí a jak píšeš, stejně se přijde vyplakat nebo vyvztekat k tobě. Kam jinam? Už jsi jednou, dvakrát... pomohla a je líp :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 7:44 | Reagovat

To mi připomíná jednu komentující "kamarádku" u mne na blogu. Mermomocí se mi snaží pomoci a otevřít oči... Tak moc mi to nutí, že mám sto chutí jí pozdravit cihlou do obličeje.

Samozřejmě to není myšleno na tebe nebo že ty jsi taková. Z článku mi vyplynulo, že mám ráda kamarády, jako jsi ty. Mnohdy tohle ocením, pokud dotyčnou osobu respektuji. Dokážu si uvědomit, že to se mnou myslí fakt dobře a zamyslím se nad tím. Spíše pak mám problém, že se před ní stydím, protože ona je ta chytřejší, co mi pomohla, a já jí nemám jak jinak pomoci, jak jí to vrátit... takže já bych tě takovou, jaká se popisuješ, brala všemi 10 :)

3 Eliss Eliss | Web | 31. srpna 2017 v 9:53 | Reagovat

A proto se raději žádným kamarádkám nesvěřuji, raději se snažím si problémy vyřešit sama...

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 31. srpna 2017 v 11:16 | Reagovat

[2]:proč ti chce otevřít oči?:) mně nepřijde že jsi v nějaké krizi

Baruš, každý říká, že chce slyšet pravdu a když ji slyší tak se čertí

5 Jana Jana | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 11:24 | Reagovat

[4]: ja nevím proč - ona se mnou nela problém už v práci,  protože jsem byla lepší a schopnější. Tak hledá problém kdekoliv to jde... neumím si to jinak vysvětlit ... ještě závist ...

6 Jenna Jenna | 31. srpna 2017 v 12:54 | Reagovat

Co je pravda? Každý má tu svojí . mám kamarádku která mě vyslechne a stejně si to udělá po svém. Potom lituje a hledá rameno a čistý kapesník. Já jsem stejná jako ty.

7 Istarka Istarka | 31. srpna 2017 v 13:14 | Reagovat

A když ne fakt kámoška, tak kdo řekne pravdu, byť sebekrutější? Jo, nejprv se člověk čertí, ale dříve či později pozná, že přesně tohle potřeboval - nakopnout. Pro mě tohle dělá i moje máma (a nikdy neopomene nadhodit, že přece maminka má vždycky pravdu - a ozkoušeno životem, ANO, má :D ).
Baru, i když nejsme moc v kontaktu (napravíme? ;) ), tak jsem moc ráda, že jsem Tě poznala. Lidí, co řeknou, co si myslí, je jak šafránu.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 14:08 | Reagovat

[1]: Víš, jen se někdy bojím, jestli tu pravdu třeba neříkám špatně :-)
A jestli mám pravdu...
Říkám svůj názor, ale obávám se, že třeba někdy asi zvolím špatná slova...

[2]: Vidíš, stud...
Možná jo, možná stud je to, co mi pak ty kamarádky bere...
Ale beruško, je to hloupost, stydět se...
Vždycky je lepší se tomu vysmát, než se stydět :-)

[3]: Eliss, kamarádkám se nemusíš svěřovat, kamrádky to ví...

[4]: Ale jo, to je v pohodě, když se čertí, pravda bolí, horší je, když chce slyšet pravdu, když chce radu a když tomu někomu ta rada přijde skvělá, ale pak se tou radou stejně odmítá řídit :-)

[6]: Jo a to je přesně to, co jsem napsala v minulé odpovědi na komentář :-)

[7]: No jo, ale když já řeknu, co si myslím, Ty pak prskáš pití všude kolem sebe :-)
A ano, maminky jsou nejlepší kamarádky.
Pořád nám říkaj, jaký děláme chyby, v čem jsme špatný a podobně, ale když o nás mluví s někým jiným, jsme prostě ty nejlepší dcery, dokonalé a báječné a úžasné :-)
A ano, budem to muset napravit a někde si spolu sednout, probrat léto a tak :-)
A vůbec, víš kde bydlím, ne? :-)

9 fidorka fidorka | 31. srpna 2017 v 17:15 | Reagovat

Ja si myslím, že pomáhať radou je treba tomu, kto si tú radu vypýta, lebo ináč ani tú najlepšie mienenú radu nemusí prijať.
Samozrejme to neplatí na deti, hlavne vlastné, ale aj im radiť  len dovtedy, kým nestoja na vlastných nohách ;-)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 17:21 | Reagovat

Baru, při pohledu na počet hvězdiček si říkám, že kamarádky už to asi četly? ;-)

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:32 | Reagovat

[10]: Proto jsem si hvězdičky zrušila, tj, na mém blogu jsem největší hvězda já... :-D

12 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:33 | Reagovat

Milá Baruško,
já jsem Ti dala plný počet hvězdiček, protože být taková kamarádka, to chce odvahu... Já jsem tak někde za půlkou... :-)

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:35 | Reagovat

[9]: Jó, nevyžádaný rady, to taky umím...a sama se v životě plácám jak...plácačka, asi... :-)

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:39 | Reagovat

[11]: Jo, já taky. :-) A na Bloggeru jsem "půlhvězdičkáře" převezla: tam si mohou vybrat jen z pozitivních vlastností (člověk si tam navolí, co chce). :D

15 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:41 | Reagovat

[14]: Ano, správně, takhle se to dělá...kdyby truhlíci náhodou nevěděli, mají předvýběr... :-)

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 18:42 | Reagovat

[15]: Do truhlíků je nejlepší něco hezkého zasadit. :-)

17 Iris Iris | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 19:14 | Reagovat

Málokdy se svěřím, protože vím, že by mi nikdo nepomohl.

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 20:57 | Reagovat

[9]: No, děti a speciálně ty vlastní, rady nevítají :-)

[10]: Hele, já ani nevím :-)

[11]: Všude jsi hvězda :-)

[12]: A za hvězdičky děkuju :-)

[17]: iris, ono jak s čím :-)
Někdy stačí se jen svěřit, vypovídat...
Někdy to je opravdu ta největší pomoc...

19 fidorka fidorka | 31. srpna 2017 v 21:17 | Reagovat

[18]: No, deti a hlavne tie vlastné sú celé po nás 8-)
Ani nám sa vždy nepáčili a možno ešte ani dnes nepáčia všetky rady našich rodičov, či? :-D

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 21:22 | Reagovat

[19]: Taky nemám rodičovské rady zrovna v oblibě :-)

21 Ježurka Ježurka | Web | 1. září 2017 v 20:37 | Reagovat

Baruško, my tady máme za barákem takový park, kde na lavičce sedávají ženské každý den, když je hezky a "drbou". Některé tam tam děti, které si spolu hrají, některé už i vnoučata. Přiznávám, že já tam nikdy nebyla. Jsem raději doma se svým manželem nebo někde, když mám chuť na kávičce s kamarádkou. Být upřímná, tedy i negativně, to chce fakt odvahu. Mně by té, které vynadám, bylo určitě líto.

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. září 2017 v 22:38 | Reagovat

Jsi pro své kamarádky poklad :-)

23 rainorchid rainorchid | Web | 2. září 2017 v 0:04 | Reagovat

"Já si svoje kamarádky postavím na vlastní nohy a pak už nepotřebují svojí berličku a já zas hledám nějakou tu bolavou dušičku..."
Úplne super prístup :D plus ma tá veta i pobavila :D

24 Jirka Jirka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 13:32 | Reagovat

Možná by neuškodil trochu taktnější přístup, ale i tak to řešíš sympaticky.

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. září 2017 v 21:21 | Reagovat

[21]: Tak my jsme tu čtyři maminy, v jednom baráku a už nějakou chvilku :-)
A nemysli,když mám doma drahého, snažím se být spíš s ním :-)

[22]: Jen zakopat, že? :-)

[23]: No jo, ale co když mám bolavou dušičku já?
Pak nemám nikoho :-(

[24]: Taktnější přístup mám zezačátku, ale když to nezabírá, přece nenechám kamarádku, aby si zase a zase a zase naběhla...

26 Báša Báša | E-mail | 3. září 2017 v 2:24 | Reagovat

Pamatujete, jak jsem se zmiňoval o jevech, které doprovází seskupení osob spojených podobným socioekonomickým statusem? Tak tady to máte.
Přestaňte si stěžovat a odstěhujte se za prací. A především: učte se něco užitečného a ne ty kraviny co nabízí pracák.

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. září 2017 v 11:36 | Reagovat

[26]: Ono to asi není socioekonomickým statusem, ono to je asi mnou :-)
Já takové lidi prostě přitahuju.
Tedy, nemyslím sociální případy, myslím ty nešťastné duše a zkrachovalé existence :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama