Balíme, smráďata...

14. července 2017 v 23:58 |  Téma týdne
Ještě je pátek.
Zrovna v tuhle chvíli koukám, že bude pátek ještě skoro půl hodiny.
A pak bude sobotička sobota...
Jo, jasně, obvykle po pátku přichází sobota, ale tahle sobota, ta je kouzelná.
A pátek hnusný...
Tuhle sobotičku mi totiž mizí velcí smrádci někam na tábor.
Jupííí.

Tedy, jupí až ráno, až budu vstávat a oni tu nebudou.
Fakt dřív vstávat nehodlám. Po dnešku je vidět nechci a loučit se už vůbec ne.
Ještě by mi ten nádherný den zkazili...

Je mi jasný, že než vypadnou, vzbudí mě tak dvanáctkrát.
Přesně ve stylu dneška, tedy pátku.

"Mamí, kde mám botasky?"
"Mamí a on mi nikdo nekoupil tu prádelní šňůru? A kde seženu to víčko od ešusu?"

Mají prázdniny, takže jim už od pondělka říkám, ať si zabalí.
Že nebudu prát na poslední chvíli a že v pátek jim na nákup nepoběžím.
A ejhle, synek nemá ponožky.
Tedy má, ale jen jedny, což je na devět dnů docela málo.
No co, má být teplo.
A jak jsem měla tušit, že ten chumel pod jeho postelí je na vyprání?
A kdyby si o ty malý tužkový baterky řekl dřív, než v půl desátý večer, možná by si pak mohl na táboře i svítit.

Ale ne, já jsem jim přece nic neřekla.
Já jsem jim určitě neříkala, že si mají zabalit.
Já na svý děti peču, nestarám se a tak vůbec...
Ona to dneska psala už Míša, něco podobného...
Když se totiž na moje děti neřve, jako bych nic neřekla.
Ten tichý a klidný hlas, ten rozhodně není můj.
Moje děti jsou zvyklé na to, že ječím, řvu a pak kašlu a plivu plíce...
Pokud neřvu, jako bych nic neřekla, že?

Ale já na to přišla...
Sem tam zařvu, aby měli pocit, že pro ně chci to nejlepší, ale důležité věci budu pronášet tichoučkým šepotem.
Jen tiše zašeptám, že plavky by se mohly hodit.
Jen tichoučce zaševelím, že svačina je v lednici.
Co svačina...
Jídlo na půl tábora...
No co, je nízkorozpočtový, no...

A zítra to všechno sežeru.
Všechno.
Šišku lovečáku, balení párků, nějaké ty sladkosti a taky vypiju všechno pití, co jsem jim nakoupila na cestu.

Však maj poslouchat, ne?
A vůbec, synek je dospělý, slečince je šestnáct...
Měli by to zvládnout sami, ne?

A budou prááááázdniny... MOJE!!!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 0:25 | Reagovat

Baruško,
peckááá a díky moc za reklamu... :-)
Jako bych u vás doma byla. Taky pakujeme, Druhorozený si připravil helmu na snowboard místo na kolo... ;-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 0:38 | Reagovat

[1]: To spíš já dík za tu inspiraci :-)
Tedy o balícím článku jsem představu měla, ale původně tam nebyl ten řev :-)
Slečinka si usmyslela, že si na tábor upeče sušenky.
A z dvojité dávky...
Vidím to tak ještě na hodinku.
Což je dobře, protože jsem se bála, že nakonec budu muset vstávat, abych jim na ten tábor dala prachy.
Copak o to, kapesné mají, ale tábor není zaplacený, my tradičně platíme až na nádraží a ty prachy mi leží v obýváku na poličce :-)
Tak mě napadá, že letos jsme zanedbali i přihlášky na tábor...
Nu což...

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. července 2017 v 8:00 | Reagovat

Máš to vymakaný a je dobrý mít kamarádku, který zainspiruje. Jak já ti držím palce! Však ony jedny ponožky stačí, vím to od našich kluků - po táboře se vybalilo všechno jak to bylo zabalený. Až na jídlo. Potom dej vědět, jak se ti "tvoje bájo prázdniny" vydařily. Držím ti všechny palce. Snad už jsi se vybatolila z postýlky, když všichni SAMI SAMOSTATNĚ VYPADLI :-P

4 vicolla vicolla | Web | 15. července 2017 v 9:30 | Reagovat

Ahoj, no rozhodně zajímavý článek. Zajímavé jaký na děti máte pohled :D No nic... Napsané je to hezky :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:55 | Reagovat

Výborně popsané, živě si všechno představuju! Jen pozor na žaludek, taková lednička v koalici s lovečákem dokáže s člověkem zacloumat :-).

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 15. července 2017 v 10:37 | Reagovat

Také jsem se těšila, když dětičky vypadly na tábor, který tenkrát trval tři týdny, nádherné tři týdny :-) Jó, ani ten řev mi není cizí, já prostě funguju na první našlápnutí, s tím se prostě nedá nic dělat, ani teď to není jiné, a to už jsme doma jenom dva. Frekvence jsou méně časté, to ano :D  :-D

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. července 2017 v 10:48 | Reagovat

[1]: Ty zlomyslnice! :-D Tak to je dnes první chechtot. :D

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. července 2017 v 11:01 | Reagovat

Co máš za značku ledničky? V mý žádný lovečák není! :-|

9 Eliss Eliss | Web | 15. července 2017 v 11:18 | Reagovat

Tak hodně štěstí při nájezdu na lednici :-D

10 Cecílie Cecílie | Web | 15. července 2017 v 11:21 | Reagovat

Je to všude stejný. Můj starší chodí na brigádu. Včera volal, že nechal doma uniformu. No jo, protože jsem ji vyprala, vyžehlila, dala do tašky, ale už mu neřekla, aby si ji vzal. Asi se o ně staráme až moc a oni na nás pak spoléhají a naše rady neposlouchají. Užij si prázdniny:)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 12:29 | Reagovat

[3]: Slečince jedny stačí, to jo, synek je na tohle jiný a navíc si na tábor bral i svojí slečnu :-)
A abys věděla, sprostě mě podvedli :-) Tvrdili, že mají být na nádraží v devět, takže jsem si do devíti krásně poležela a když jsem se vykulila z postele, seděli u synka v pokojíčku a hráli nějakou hru.
Smrádci protivní.
Prý měli být na nádraží až mezi půl desátou a desátou...
Takže mají sice všechno jídlo, ale ty gumový pantofle se válí v předsíni.
Nenajím se a ještě budu muset uklízet :-(

[4]: Článek je samozřejmě psaný s troškou nadsázky :-)
Ale jen s troškou :-)

[5]: Koukala jsem do lednice a nakonec jsem zamávala já.
Všemu.
Ty moje kobylky vzaly i náš dnešní oběd :-)
Ale jo, fakt mi to stojí za to :-)

[6]: Pořád se těším, až vypadnou z domova natrvalo, ale postupně mi začíná docházet, že ty chvilky, které jsou teď tak vzácné, budou úplně obyčejné a všední...
Kdybych si tak tu prázdninovou náladu mohla někam nastřádat, aby mi vydržela na dobu opouštění hnízda...

[8]: Asi máme stejnou...
V té naší se ani neohřál a byl pryč :-(

[9]: Jak už jsem tady v komentáři psala, to štěstí bych potřebovala. Najela jsem a ono nic :-(

[10]: Taky mu musíš tu tašku postavit před dveře od bytu?
Já tuhle postavila synkovi tašku se svačinou.
No, první ji našel pes :-)

12 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 13:50 | Reagovat

[10]: Svatá pravda, přílišná péče je opravdu na škodu... :-)

13 signoraa signoraa | Web | 15. července 2017 v 18:29 | Reagovat

Úplně jsem se vrátila zpátky v čase a uvědomila si, že je to jako přes kopírák. U nás to bylo obdobné, balilo se na poslední chvíli, hledalo se to či ono.
A to jsem jim prosím každým rokem připravila seznam toho, co si mají (samozřejmě včas) připravit.
Dnes už stejné pokyny, včetně seznamů, vytváří sami pro své potomky.
Nic se nezměnilo. :-D
Užívej si své prázdniny.-D

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. července 2017 v 10:31 | Reagovat

Baru, já chystala i 14 párů ponožek na 14 dnů a když se vrátili, prala jsem jen ten jeden jediný pár.... bylo teplo :D  :D  :D

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. července 2017 v 10:32 | Reagovat

[14]: P. S. Někdy jsem ten špinavý pár ponožek prostě vyhodila, protože...

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. července 2017 v 12:35 | Reagovat

[13]: No jo, ve většině rodin to je stejné a hlavně, přijde mi to lepší, než kufry sbalené týdny předtím :-)

[14]: Takhle zabalila švagrová synovci.
Na tábor jel, chudák, s velikým kufrem, který se za těch čtrnáct dnů ani neobtěžoval otevřít :-)
Jak odjel, tak přijel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama