Zůstat vzhůru celou noc

15. června 2017 v 12:43 |  Téma týdne
Jsem sova, křížená se skřivanem.
Kdysi dávno jsem dokázala dělat celé odpoledne a pak ještě celou noc, klasické "šestnáctky" a když jsem ráno přišla domů, místo postele čekalo puzzle.
Do pelíšku jsem se pak dostávala až kolem desáté dopolední s tím, že ve dvě zas musím být v práci.
Takže tak na dvě hodinky.
Jo, vím to, trošku to nesedělo se zákoníkem práce, nejen nedostatečnou pauzou na odpočinek, ale i počtem přesčasových hodin.
Vlastně jsem si během měsíce odpracovala maximum přesčasových hodin povolených v roce.
Ale co, ono se to vždycky dalo nějak napsat, že?
Tenkrát jsem dokázala dělat tři týdny šestnáctek a k tomu dva víkendy dvanáctkových směn.
A složit třítisícové puzzle.
Mohla jsem jako sova chodit pozdě spát a byla jsem schopná jako skřivan i ráno brzy vstávat.
Uznávám, že ono "zůstat vzhůru celou noc" jsem si představovala jinak.

Zestárla jsem a stále jsem sova křížená se skřivanem.
Jen obráceně, no...
Jako skřivan bych ráda chodila spát brzo a jako sova bych se ráno nejraděj neprobouzela.
Už mě neláká to "zůstat vzhůru celou noc".

Ale v meziobdobí sov a skřivanů se mi několikrát podařilo v noci nespat a bavit se.
Ne že bych zrovna tančila, to ne, jsem poněkud arytmická, ale rozhodně se mi zadařilo noc prochlastat.
A nebo promilovat.
A propovídat.
I prohádat.

Je snad jen jedna noc, o které bych řekla, že byla v mém životě protančená.
Moje svatební noc.
I tu jsem si představovala jinak.

Měla jsem malou svatbu.
Obřad na radnici, v poledne, pak doma pozdní oběd v kruhu rodinném.
Nic velkého, vážně.
Vždyť jsem nebyla jen nevěsta, ale taky matka půlročního synka (pane jo, vdávala jsem se před osmnácti lety a to manželství vydrželo šest let).
A byly kremrole.
Nejlepší, jaké jsem kdy jedla.
Od manželovy babičky.
Mňam.
Ještě dnes se olizuju, když si na ně vzpomenu.
Vlastně ta svatba byla celkem veselá, když se k ní vracím po letech.
Moje maminka měla opařené nohy, poměrně dost, tchán zas nabourané auto.
Maminka si nohy opařila asi dva dny před svatbou, tchán naboural auto jen den před svatbou. Umyté, naleštěné, připravené.
Tenkrát to byla vlastně hrůza, dnes už jen úsměvná vzpomínka.
Neměla jsem na svatbě ani jednu kamarádku, svědčila mi ségra a přísahala, že už to nikdy nikomu neudělá.

Jak moje svatba dopadla, to vlastně pořádně nevím.
Rodina se totiž veselila, zatímco my, novomanželé se synkem, jsme jeli domů.
Vlastně už si ani nepamatuju, jestli nás někdo vezl a nebo jestli jsme využili přímého spoje MHD.
Těšila jsem se na romantickou svatební noc.
Ale kde je romantika, když vám v náručí řve neztišitelné dítě?
Jo, moje svatební noc byla protančená.
Do čtyř do rána jsem tančila sólo se synkem v náručí, tišila jsem, šeptala jsem, zpívala jsem i křičela.
Smála jsem se, plakala jsem a nakonec už jsem jen unaveně supěla, protože těch osm kilo se pronese.

A můj novomanžel?
Spal.
Sladce si pochrupoval v ložnici a nevzbudil ho ani miminčí křik. A že miminko křičelo.
A že křičelo v ložnici, protože já nejsem sobecká a o děsný řev se ochotně podělím.

Možná to byl náhled do budoucnosti, do našeho manželství, kdo ví...

Byla to jedna protančená noc s tím nejkrásnějším partnerem.
Uřvaným, uslintaným, ale už tenkrát s člověkem, kterého budu vždycky milovat.
A kdo ví, možná jednou protančím noc na jeho svatbě.
Možná budu báječná babička a protančím nějakou noc s jeho synem, svým vnoučetem...
A nebo si řeknu, že mi troje tlačící se zoubky stačily a vybodnu se na ně.
Noci prospím a bude mi skvěle.

Třeba...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 15. června 2017 v 12:53 | Reagovat

To já si zcela jasně pamatuju závěr své svatby (jednak jsem si ji celou zařídila sama - pravda za peníze rodičů): skončili jsme já, manžel a moje svědkyně v litvínovském baru, kousek od mého bydliště...
Většina ostatních byla na tolik namol, že byla odpravena do bydliště spinkat. :-P ;-)  :-)

2 fidorka fidorka | 15. června 2017 v 14:48 | Reagovat

Určite ťa ešte nejaká super svadba v blízkom kruhu čaká :-) Máš tri možnosti v budúcnosti, alebo žeby štyri? ;-)

3 Eliss Eliss | Web | 15. června 2017 v 16:04 | Reagovat

Moc pěkně napsáno, musím říci že dáte vždycky tématu týdne takovou nevšední podobu, ale je to moc dobře :-)

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. června 2017 v 19:10 | Reagovat

[3]: Konečně i někdo všim, jak je naše Baru výjimečná. Díky Eliss. :-)

Milá Baru, je hezký, že se dělíš i o křik, ale nepřeháněj to. ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. června 2017 v 19:35 | Reagovat

Takový tanec dává rozhodně velmi dobrý smysl.

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. června 2017 v 20:20 | Reagovat

pěkný článek:-)

myslím, že mě teď čeká hodně protančených nocí, ale doufám, že manžel bude při tom a vzhůru :-D

7 Chikulín Chikulín | Web | 15. června 2017 v 21:57 | Reagovat

když si to takhle zpětně zrekapituluješ tak je to hrozně pěkná vzpomínka ;-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. června 2017 v 22:27 | Reagovat

[1]: No, já pak poslouchám historky, jak se kdo ožral a sama vím prd :-)

[2]: Ale jo, čtvrtá možnost tu je vždycky, že jo...
Ale můj bývalý po svatbě zblbnul, byla jsem jeho i podle úřadů a začal být majetnický a já se bojím, že by se historie mohla nějakým způsobem opakovat...

[3]: No jo, když já vážně neumím tancovat :-) Tak o čem pak psát, že? :-)

[4]: Jsem se asi podělila málo :-(

[5]: A rozhodně stojí za to.
Je úžasný a naplňující :-)
Pravda, někdy naplňuje lidi vztekem, ale tak už to chodí :-)

[6]: Nesmíš to přehánět, Klávesničko :-)
Já už taky vím, že je lepší si protrpět trochu řevu, než celé noci tančit :-)
Když moc tančíš, řev je častější a hlasitější a dost často pro nic :-)
Držím palce, ať najdeš tu nejsprávnější míru a nejlepší taneční krok :-)

[7]: Po těch letech úsměvná.
Teď už v noci netančím, ale neznamená to, že všechny noci v klidu prospím.
Vlastně spím asi míň, protože děti už mi v noci doma neřvou, jenže někdy proto, že jsou na nějaké akci.
No a jak má pak chudák matka asi klidně spát, že? :-)

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 16. června 2017 v 0:19 | Reagovat

Super čtení jako vždy.
Skřivan, sova, nevěděla jsem, kam se zařadit, tak jsem požádala Tondu, aby mi přiřadil dvě zvířata. Nevím, co jsem já husa hloupá čekala. Možná závan taktu nebo tak něco. Prej šimpanz řízlej rotvajlerem. Blbec jeden sprostej.

10 GVKB GVKB | E-mail | Web | 16. června 2017 v 5:01 | Reagovat

Ano, je zde klientelistický kariérismus
***
Zaostalost má logicky za následek krizi. Dobře se lidem žije tam, kde není zaostalost způsobená zaostalými lidmi v centru systému, klientelismus umožňuje zaostalým lidem se dostat do centra a následkem je krize. Z díla spatříme tvůrce, pokud je zde tvůrcem; zákonů, předpisů, regulací, výjimek, atd. zaostalá elita tak následkem je zaostalá společnost, nejde rozhodně o náš národní problém, jde o globální problém, většina společností má dneska v centru zaostalé lidi, co dělají amatérské chyby, lidově řečeno, ryba smrdí od hlavy.

Základem funkčnosti společnosti je profesionální kontrola lidí, nestačí jenom kontrolovat ty, co jsou dole, musí se kontrolovat i ty co jsou nahoře. Je třeba ukončit období klientelismu, podívejme se na ceny za telefonní poplatky, na jedné straně má ministerstvo financí telefonní poplatky takřka zadarmo, a na druhé straně mají dělníci telefonní poplatky nesmyslně předražené. Stát žádné daně a poplatky neplatí, a dělníci musí platit veliké daně a veliké poplatky. Není zde demokratický kapitalismus, je zde klientelistický kariérismus.

11 dinosaurss dinosaurss | Web | 16. června 2017 v 12:51 | Reagovat

Tak to je opravdu velmi povedený článek, takový neobvyklý, což se mi líbí. Skvěle napsáno. :-)

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. června 2017 v 14:43 | Reagovat

[9]: Počkej, skřivan i sova jsou takřka úřední příklad :-)
Na to se ptají i možní zaměstnavatelé :-)
A neboj, když jsem já chtěla označit, co bych byla za zvířátko, moji pánové zvolili hrocha a medvědici :-)

[10]: Hmmm, miluju komentáře k věci :-) Zase k jiné :-)

[11]: Děkuji :-)

13 Iris Iris | E-mail | Web | 17. června 2017 v 11:22 | Reagovat

Já odjížděla ze svoji svatby poslední a děsně mě bolely ruce O_O jak jsem tančila :-) ale moc ráda na to vzpomínám.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2017 v 18:33 | Reagovat

[13]: Takže protančená noc? :-)

15 Cecílie Cecílie | Web | 17. června 2017 v 21:49 | Reagovat

Tak to bylo super i "super" najednou. Taky mě v noci budilo sebemenší pohnutí miminka, ale manžela nevzbudil ani srdceryvný řev. Asi to mají v genech.

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2017 v 21:52 | Reagovat

[15]: No jo, proto my že ny potřebujem víc spánku, spíme prostě tak nějak napůl, no :-)

17 Iris Iris | E-mail | Web | 18. června 2017 v 13:18 | Reagovat

[14]: Ano, protančená ;-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. června 2017 v 14:57 | Reagovat

Takových "protančených" nocí se synem bylo habaděj... :-D

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. června 2017 v 15:03 | Reagovat

[18]: To se všemi dětmi :-)

20 Otavínka Otavínka | Web | 18. června 2017 v 21:11 | Reagovat

Taky jsem na půl sova a skřivan. Ačkoliv nyní jak bolestí nemohu spát, tak nespím tři noci a pak usnu čtvrtou vyčerpáním. Ale nyní už netancuji. Samotné se mi nechce a taky bych to nezvládla. Už všechny moje pohyby zůstávají jen ve vzpomínkách.

21 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. června 2017 v 21:50 | Reagovat

[9]: Tondovi fantazie každopádně neschází... :-D

22 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. června 2017 v 12:03 | Reagovat

[20]: Ale zas to jsou krásné vzpomínky, že? :-)

[21]:[9]: Teď mě tak napadlo... A jaká zvířátka má asi Tonda? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama