Koukej

20. května 2017 v 0:07 |  Téma týdne
Mám za sebou pár ranních cest autobusem.
MHD.
Prohlédla jsem si spoustu lidí a vyslechla spoustu hovorů.
Je fuk, jestli to byly hovory telefonické nebo fráze mezi náhodnými spolucestujícími.
Většinou měly něco společného.
Reptání...
O tom, jaká je zase zácpa, když je půlka města rozkopaná.
Jo, je a ano, jsou zácpy.
O tom, jak venku hnusně prší.
Jo, někdy holt prší.
Nebo o tom, jaké je už ráno vedro, když svítí sluníčko.
A jak ten řidič jede jako prase...
Ano a ano, ráno už bývá fakt teplo a řidiči dotahují ten čas, kdy trčí v té zácpě.

Jo, reptalové mají pravdu.

Ale stojí to za to?

Já se ráno kochám Jizerkami.
Koukám na maminky, co vláčí svoje copaté holčičky a nastrojené chlapečky, pozoruju, jak kvetou kaštany a raší listí.
Přece zrovna teď je ta zeleň prostě dokonale zelená.
Jasná, až jiskřivá.
Na předposlední zastávce už se mi chce křičet.
Pár metrů před ní je totiž maličký parčík.
Ale jak je malý, tak je krásný.
Obrovské rododendrony (ne, to H tam prostě psát nebudu i když vím, že to je rhododendron) a tmavě fialový velkokvětý šeřík.
A jak se na zastávce otevřou dveře autobusu, dovnitř zavane nejen smrad z výfuků, ale i vůně jablečných květů, protože přímo v zastávkovém roští roste malá jabloň.
Možná nějaký neposlušný školák kdysi vyhodil ohryzek z autobusu, kdo ví, ale ta jablůňka kvete.
Kvete a voní.
A já to tak nějak beru, že je to jen moje jablůňka, protože nikdo jiný ji nevidí.
Nikdo z cestujících nezvedne hlavu, co je to za vůni.
Nikdo nekoukne z okna a nepotěší se pohledem na tu krásu.
A já trpím.
Trpím, když se nikdo nedívá, neužívá si to, neraduje se.


Vím, že někdy vypadám jako blázen, když jdu městem a poslouchám ptačí zpěv. Když se usmívám na ptactvo dovádějící v kalužích. Když přejdu silnici jen proto, abych si k jabloňovým květům mohla přičichnout.


Už mi jabloně odkvétají, ale nastoupily šeříky a po nich přijde jasmín.
V jasmínovém období jezdím tramvají, protože cestou na zastávku potkávám spoustu jasmínových keřů a spoustu vůně.
A stejně jako vůně mojí jabloně se i šeřík mísí se smradem z výfuků, ale i tak potěší.
Zato azalka o dvě ulice dál se s ničím nemísí.



Omamuje už desítky let na stejném místě.
U ní jsem vždycky rozpolcená.
Kus mého já má vždycky pocit, že jsem té vůně plná, druhý kus nechce odejít, protože o tu vůni přijdu.
Pak chodím pozdě...

A azalkami a jasmínem to přeci nekončí.
Těším se na lipové období.
Na vůni spojenou s učením.
Lipovou alejí jsem vodila do školky princezničku, pod lipami jsem pózovala na školní fotky, lípy mi prostě bzučí u školy stále.

Dívám se.
Dívám se, čichám, poslouchám.
Nedělala jsem to vždycky.
Byla jsem ta, co probírala v autobuse večerní seriály, ta, co nadávala na zácpu a počasí, na teplo, zimu, sucho, mokro...

Pořád dokážu probírat ty seriály a pořád si dokážu povzdychnout, že by mohlo zapršet, napadnout, vyschnout.
Ale už to vidím jinak.
Vidím o co všechno jsem přišla, kolik krásy jsem minula.
Vidím, jak moc šedivý a výfukový byl můj život, když jsem ještě neočuchávala jabloně, když jsem neměla chuť vystoupit v parku a běhat od keře ke keři...

Dívám se na to, jak se nikdo nekoukne, neohlédne, nepovzdychne, nezastaví...

Lidi, nespěchejte, kochejte se...
Možná přijdete o minutku později, ale zato plní vůně a třeba i lásky ke světu a ne žluči, kterou se dávíte v zácpě, za vedra...
Koukejte se...


Abych toho neměla málo, potkala jsem zas jeden kouzelný záhon za plotem. Vyfotila jsem ho pro mojí kamarádku, co má fakt ráda tulipány.

A konvalinkové roští u jednoho domu opravdu svádělo k čichání. Jen před ním byla pejsčí hromádka a tak jsem jen rychle vyfotila a mizela, protože náš pes vypadal, že by onu hromádku nejraděj buď sežral, nebo aspoň zadupal do asfaltu.

Tak nějak jsem slíbila Doktorce, že obrázky přidám. Přidala jsem.
Jen mám trošku modré zápěstí z pořizování fotek.
Ale už vím, že jsem strašně šikovná. Už totiž umím věšet prádlo se psem uvázaným na ruce, už umím to prádlo i sebrat, když mi kožená smyčka neustále škube rukou (No co, pršelo a na dvorku se promenádovala kočka, uklidněná řinčením StAlíkova řetězu.) a už jsem schopná i fotit v letu.
Protože když ten pes škubne, jakože opravdově, pak letím...

(Milá Víluško, Ty se kochej skrz okna autobusu a nečuchej, ju? I já uznávám, že alergie za to nestojí a možná sis povšimla, že jsem ve výčtu voňavých keřů opomenula černý bez. Sice jeho vůni miluju, ale už nemiluju ty zalepený oči, třeštící hlavu a posmrkanou plínu.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. května 2017 v 0:14 | Reagovat

Tedy tobě ten článek nádherně "vykvetl". Úplně z něho cítím ty vůně. :-)

Jinak, myslím, že je správně česky i rododenron. A nejjistější máš pěnišník. ;-) :-P

2 Báša Báša | 20. května 2017 v 3:39 | Reagovat

A co přivonět k uzenýmu, to ne? Diskriminace? A co na to řezník?

3 Kitty Kitty | Web | 20. května 2017 v 8:40 | Reagovat

Moc pěkný článek se zážitky jedné z řady žen.
Kdy a čím se ti přihodilo, že jsi z povislých koutků a zamračených očí najednou začala "vidět svět a krásno"? Taky jsi si začala uvědomovat, že štíhlejší budeš radostnější? Že s jasnýma očima a pusou od ucha k uchu ti bude vonět svět jinak? Fandím ti a ty to víš! Krásný voňavý, (i když fufrácký) víkend ;-)  :-D

4 Eliss Eliss | Web | 20. května 2017 v 8:41 | Reagovat

Raději koukat ven než poslouchat plky lidí...

5 Alka Alka | E-mail | 20. května 2017 v 9:30 | Reagovat

Mít v okolí víc lidí, jako jste Vy, možná bych paty z baráku vytáhla častěji. Takhle - skrzevá zachování vlastního optimismu - ven lezu, jen když musím. Nechce se mi furt poslouchat, jak to nestojí za nic, a tohle stojí za prdlajs, a tohle zas zdražilo... no co, vím to taky, nic s tím nenadělám, tak proč o tom furt krafat? Zejména když mi nakvítají kosatce a letos jich pokvete víc než loni. :-)

6 Báša Báša | 20. května 2017 v 10:15 | Reagovat

Se tu všichni nerozplačte dojetím. Já do ní vidim jak do hubený kozy. Vona je Bára cynik a jen to na Vás hraje. :-P

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 20. května 2017 v 10:17 | Reagovat

No to je klasika, když prší je to špatně, když svítí slunce, je to taky špatně, když sněží tak taky a když nesněží tak vlastně taky (protože jsou to ty bahňaté čabračky) - tak si říkám, ještě že je tolik lidi ubrblaných, jinak by televize neměla ve zprávách o čem vysílat (Česko - sníh - slunce - déšť - den první) :-D

ale včera bylo fakt nádherně, šla jsem se ven pokochat a nasát tu vůni:-)
ale snazší je si najít něco ke kritizování než něco pěkného na tom dni:-)

8 Báša Báša | 20. května 2017 v 10:32 | Reagovat

[6]: Sorry, měl jsem napsat 'všechny'. Slovo 'všichni' je zavádějící a nevystihuje tu hrůzu.

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. května 2017 v 10:57 | Reagovat

[1]: Doktorečko, snad se zadaří a dodám tam i fotky, ale nestíhám :-)
Je to moc starostí najednou a jediná fakt klidná chvilka je v tom ranním busu :-)

[2]: No tak, k uzenýmu voním taky :-) Přece se kytkama nenechám připravit o všechny radosti :-)

[3]: Kitty, kdysi dávno jsem jela se slečinkou, tak tříletou, autobusem a ona najednou vykřikla, že jsou silnice zlaté.
A jo, fakt byly. Byl prosincový podvečer, tma a mokro a žlutá světla lamp se odrážela na černém asfaltu vážně zlatě.
Tenkrát z toho okýnka koukal celý autobus.
Z těch zamračených nastupujících najednou byl autobus plný usměvavých lidí, jásajícím nad zlatým zázrakem.
My nejsme jen reptalové, jen potřebujem občas nakopnout :-)
Ale víš co? Štíhlejší asi nebudu radostnější :-) Jen bude ten úsměv líp vypadat :-)

[4]: Musíš to brát z tý lepší stránky a sobecky se radovat :-) Oni plkají, reptají, nadávají, ale Ty jsi šťastnější a oni Ti mohou závidět :-)
Proto mám chuť křičet, aby se taky rozhlédli a neměli důvod k závisti :-)

[5]: Alko, musíte tvrdě do nich :-) Na každou negativní informaci reagujte tou pozitivní :-)
Jo, budou ještě protivnější, nebudou Vás mít rádi, ale i tak je svět hezčí :-)
A doufám, že z kosatců budou fotky...

[6]: Je mi to jasný, já to na Vás vidím...
Vám se normálně stýská, co? :-)
Vy sem chodíte nasát tu ženskou pozitivitu, tu něžnější a soucitnější stránku věci, že? :-)
Protože masochista nejste :-)

[7]: Taky mám někdy blbý a brblací den, jako ten, co jsem o něm psala minule, ale pak si dám tu práci, jdu a fakt si k něčemu čuchnu.
Fakt se zastavím a rozhlédnu. Ono to nevyřeší problém, ale pomůže to, podpoří to, zvedne náladu :-)

[8]: No, vždyť to říkám...

10 Víla Víla | 20. května 2017 v 11:11 | Reagovat

Na me to jaro proste nefunguje. :-D
Jela jsem ted dve a pul hodiny a abych se mohla kochat, vzala jsem si prasek na alergii. Usnula jsem po prvnich peti minutach a vzbudila me az stewardka, ze uz jsme na konecne. :-)

11 nudistka nudistka | Web | 20. května 2017 v 12:56 | Reagovat

Občas taky spěchám a vlastně není kam, je to jedno, minuta či dvě. Občas se zastavím, zvednu hlavu, rozhlédnu se, zakloním nebo zaposlouchám a to je pak líp.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. května 2017 v 20:43 | Reagovat

Mám tady vedle v lázeňském parku spoustu rozkvetlých keřů a jsem z toho unešenej, i když mi každá cesta trvá dvakrát tak dlouho. Věřila bys, že i tady v lázních jsou skuhralové, co vidí všude kolem sebe jen to špatné? Nevím, jestli pitná kúra nebo vodoléčba na něco takového zabere :-(.

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. května 2017 v 21:03 | Reagovat

Do práce chodím přes Františkánskou zahradu, ta by se Ti moc líbila...těším se, až rozkvetou lípy... :-)

14 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. května 2017 v 21:13 | Reagovat

[7]: Včera jsem šla venčit s Druhorozeným, ale pes nebyl nadšen, bylo horko, chtěl chodit jen ve stínu a díval se na mě vyčítavě, nějak vytušil, že to zase byla moje akce... :-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. května 2017 v 0:06 | Reagovat

[10]: Tak ses aspoň krásně vyspala a cesta Ti uběhla :-)
No jo, jsou to mrchy prášky, uspávaj :-)

[11]: No jo, jen si vzpomenout, že vlastně může být líp :-)
Já před chvilkou venčila psa a zjistila jsem, že je nebe plné hvězd...
A to jsem na něj, na chudáka, spěchala :-)

[12]: Hmmm, na to asi vodoléčba zabírat nebude...
Ale když budeš stát u keře a čuchat, hlasitě u toho achat a rozplývat se, zaručeně se někdo chytí a taky přičuchne :-)

[13]: Jenže víš co? Já jsem stejně lenoch líný :-)
Naštěstí mám toho psa...
Víš jaký kopec jsem pro ty azalky musela vyšplhat? No, jaký... Normální silniční, žádná hrůza, ale když ta moje lenost...
A lípy, ty neořezaný a plný bzukotu a vůně, ty kvetou taky na tom kopci...
Ale mám psa a ten mě do kopce vytáhne :-)
Ale zas nechce chodit, když prší. On mokro nerad, reptal jeden :-)

16 beallara beallara | Web | 21. května 2017 v 8:20 | Reagovat

Umíš si užít kouzlo okamžiku, budeš díky tomu dlouho duševně bohatá narozdíl od těch ostatních :-)

17 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 21. května 2017 v 16:10 | Reagovat

Naštěstí alergií netrpím, tak si rozkvetlou přírodu můžu užívat celkem v klidu, a tak si užívám. Teď je to všechno opravdu snad nejkrásnější, nádherná zeleň a tolik kvetoucích stromů a keřů, prostě paráda :-)
Baruško, nějak si neumím představit to věšení prádla s psem uvázaným na zápěstí, ale popasovala ses s tím dobře :-D  :D

18 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. května 2017 v 18:11 | Reagovat

I ty jedna "Včelko Báro", co přeletuješ od květiny ke květině.
Abych řekla pravdu, docela ti závidím. Tady to reálně moc nejde. Ne, že by nebylo na co koukat, to zase jo, ale pokud už z okna něco vidíš (většinou jsou zaprasené a podrápané tak, že to nejde), musíš se v tomto období ještě oprostit od neskutečného smradu v buse. Je vedro, ale zatím ne takové, aby řidič pustil klimošku, okna jsou zamčená, takže nevyvětráš, no a pokud ti v půlce cesty natoupí pár obyvatel místního cikánského tábora, padáš do mdlob (to ale nemůžeš, protože by tě obrali). Já prostě místní příměstské autobusy fakt nemůžu ani vidět.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. května 2017 v 20:24 | Reagovat

[16]: Však je to taky jediný bohatství, kterým se můžu chlubit :-)
A vlastně taky jediný získaný mojí zásluhou :-)

[17]: Já zatím taky čichám, ale jen do černého bezu.
Ten mi sice strašně voní, ale taky dráždí...
No a pak začnou trávy a jsem v pytli úplně :-)
A to věšení prádla... No, dalo mi to zabrat :-)
Ale postupně se učím a zvykám si :-)

[18]: Já jezdím busem když spěchám.
No a problém je, že spěchám nějak moc.
Aby mi totiž něco neuteklo, že?
Ranní spěch je pochopitelný, ten chápu i já sama, ale vůbec nechápu, proč spěchám odpoledne.
Asi za drahým :-)
Ale ty procházky se psem, to je čichací a kochací pohodička. Dokud neškubne tím vodítkem :-)
Ale jinak Tě chápu...
Takové cesty jsou strašné a zažívám je občas taky...
A kdyby jen to.
Navíc nastává teplé období, takže mnohem víc vylézají, zpívají u ohýnku z pneumatik, opalují kabely a obtěžují nepořádkem.
Zůstávají po nich na zahradě zbytky jídla, které tahají potkani naším dvorkem do svých nor a toulaví psi jsou agresivnější a agresivnější :-(

20 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 22. května 2017 v 15:16 | Reagovat

Tak to bych musela být v tom případě taky blázen, dělám to podobně a klidně přejdu ulici, jen abych si přivoněla.  Moc hezké fotky. :-)

21 Iris Iris | E-mail | Web | 22. května 2017 v 19:48 | Reagovat

Se přiznám, že když jedu autem, tak nadávám, ty kolony, to je děs O_O :-D
ale když jdu pěšky, taky se usmívám a dívám se na ptáky a květy, tož asi jako cvok :D

22 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | Úterý v 20:34 | Reagovat

[20]: Jsme to holky bláznivý :-)

[21]: Tož já nadávám, jen když spěchám :-)

23 Cecílie Cecílie | Web | Středa v 11:59 | Reagovat

Bohužel věční reptalové byli, jsou a budou. Někdy je dost vysilující udržet si dobrou náladu, když je všude okolo tolik škarohlídů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama