Velkopáteční poklad

19. dubna 2017 v 21:32 |  Téma týdne
Tak nám to letos zase vyšlo...
V pátek dopoledne jsme se rozjeli k našim, jen tentokrát v malinko jiné sestavě.
Prostě místo slečinky jela synkova slečna a vzadu na klínech (všech) se vezl pes.
Ale jo, máme velké auto a teoreticky by se mohl vézt v kufru, jenže tam už se vezl nákup pro moje rodiče a tak by se tam nevešel ani krysařík, natož StAlík...

Mám ráda Velký pátek u našich.
Každý rok tam najdem nějaký poklad.
Fakt, vážně.
To je fuk, že ho tam třeba jen hodinku předtím schováme, důležitá je ta úžasná dětská radost.
Třeba letos jsme málem byli bez pokladu...
Já ho totiž zapomněla doma, takže nakonec si princeznička místo velkého bublifuku a svítící sekerky musela najít čokoládu.
Naštěstí je rozumná a ví, že jí zas tolik jíst nemůže, takže se podělila s celou rodinou.

On ten poklad stejně není o velikosti, ani o obsahu.
Je vlastně jen o naději, o radosti, o tajemnu a kouzlu...

To jen někteří si pod slovem "poklad" představují zlato a drahokamy.
Ti hloupí...

Já jsem si tyhle Velikonoce svůj poklad taky našla.
Jak v pátek, tak v sobotu, nám svítilo sluníčko.
Nejen že hřálo tolik, že jsem se opalovala před barákem, ale taky čarovalo s barvami a stíny.
A lákalo k procházce.
Aspoň po pozemku, když už nic.

Na konci rybníčku jsou tisíce pulců...

Hned vedle rybníčku stojí kříž...

Kus pod rybníkem si pařez s chorošem hlídá svůj trs narcisek...

Tohle je můj poklad.
Jen hlupáci čekají hmotné statky.
Já nepotřebuju zlato kolem krku nebo v kapse.
Stačí mi zlaté světlo mezi mraky a větvemi...

Tohle je můj nejoblíbenější jasan...

A co ještě bylo u našich?
No, v první řadě šílená migréna.
A procházka moc nepomohla, takže jsem si musela jít lehnout a kus odpoledne prospat.
Což pomohlo jen trochu.

Ale taky jsme si užívali pejskařské radosti.
Tu nádheru, když StAlík lítal po zahradě.
Ten pohled na něj, to bylo něco úžasného.
Ten pes je čistá energie koncentrovaná ve dvaceti kilogramech kostí, svalů a kůže.
V pátek oběhal celé okolí a bylo mu fuk, že hranice pozemku je támhle a támhle...
Lítal všude.
Musel pošlapat záhony, okousat dědovu jabloň, rozehnat kravičky na pastvě a vyválet se v čerstvém kravském lejnu...
Když oběhal všechno, vrátil se na pozemek a přetahoval se se synkem o větve, které nosil ke kůlně.
Nechal si házet polínko a vždycky ho přinesl s nadějí, že se s ním o něj bude někdo prát.
Pokoušel se chytat bubliny z bublifuku, ale to ho moc nebavilo.
A pak objevil slepičky.
Přešlapoval okolo kurníku, sem tam štěknul, až donutil ty nový mrchy vyletět.
Těm pitomejm pipkám je úplně jedno, že maj přistřižený křídla...
A taky jim bylo fuk, že se vrhly predátorovi do tlapek.
StAlík jednu okamžitě zalehl a zachránilo ji jen poplašené kdákání, které nás přivolalo.
A chudák StAlík musel k boudě na řetěz, než se dědovi podařilo ty vyplašenky nahnat zpět do ohrady.
Když se jim podařilo vyletět podruhé, nenapadlo je nic lepšího, než jít psa provokovat přímo k boudě...
No co, tak jsme si domů přivezli pytlík sněhobílých pírek, na velikonoční výzdobu.
Ale nechat společenského psa u boudy na noc, to nešlo, takže si našel svoje místečko v přední kuchyni, která nám slouží jako mamčina ložnice křížená s obývákem.
No co, na té sedačce běžně spal i našich bývalý pes...

Aby "radostí" nebylo málo, tak mi do rána trochu polevila migréna, ale zato jsem si nějak blokla záda...
Ale co...
Stejně to byl další pěkný den...
Nafotila a vyrejpala jsem slečince šest kytek do herbáře a když už jsem byla u toho, pokusila jsem se nafotit i maminčiny polnosti.
Ale můj telefon to nějak nepobral najednou...
Nevím, jestli je chyba ve výhledu, v telefonu a nebo ve velikosti mamčiných záhonů.
Tipla bych to třetí...

Středová ulička a větší část pravé strany...

A levá strana skoro celá... I s rebarborou...


No a než se spustil podvečerní liják, už jsme sedali do auta a tradá domů.
Jen tentokrát ten pes seděl pod mýma nohama...
Protože kufr byl opět plný.

A víte co?
Velkopáteční poklad jsem si vezla taky.
V sobě.
Hřál mě u srdíčka a rozveseloval celou cestu.
Vezla jsem si vzpomínku na vůni hlíny, zpěv ptáků a sluneční svit v květech tulipánů...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 21:43 | Reagovat

Teda tam je to, Baru, krásný! :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 21:57 | Reagovat

[1]: Ani nevíš, jakou máš pravdu :-)

3 fidorka fidorka | 20. dubna 2017 v 0:24 | Reagovat

Krásne :-)
Možno sa tam raz presťahuješ, pôjdeš v mamkiných stopách, a vo vašom terajšom byte bude bývať niektoré z vašich detí, ktoré pôjde zase v tvojich stopách :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 0:37 | Reagovat

Moc pěkné jezírko! Snad ještě nezamrzlo :-).

5 Kája Kája | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 6:38 | Reagovat

Štěstí, že sis vezla jen pytlík peří a ne pytlík masa. :) :D Náš pes chytá slepice moc rád. Babiččin pes si jich normálně nevšímal, ale když jsme přijeli, udělali hafani smečku a spolupracovali. Při úspěchu dal náš pes na slepici packu a rozhlížel se, jestli někdo vidí, jaký je borec. Musel by asi mít hodně velký hlad, aby zjistil, k čemu ty lovecké pudy vlastně má... :-D

6 beallara beallara | Web | 20. dubna 2017 v 7:43 | Reagovat

Vždy, když píšeš o migréně, tak si říkám pro sebe, jak jsem spokojený člověk a vlastně mi nic nechybí.
Hmotné statky nám dávají svobodu a možnost si lépe užívat žití, ale nic nevyváží , když prožiješ nádherný den s rodinou. Na velikonoční pondělí jsme se všichni sešli u dcery a můžu ti říct, že i kdyby bylo -15,bylo to fajn a ničím to nelze vyvážit. A k tomu uchechtaný Soptík, bomba.
Polnosti tvé maminky mě maličko vyrazily dech, jsou obrovské a skutečně vzorně !!!!!! opečované, klobouk dolů :-)

7 Jenna Jenna | 20. dubna 2017 v 8:24 | Reagovat

Krásně strávené velikonoce, fotografie moc pěkné věřím že se ti tam líbí musí tam být nádherně. Jenom nevím jestli bych to vydržela dlouho, v zimě tam musí být smutno. S migrenou tě lituji, je to mrška potvorska :-)

8 Kitty Kitty | Web | 20. dubna 2017 v 9:38 | Reagovat

U maminky je pokladů! A kde je půda, je radost. Když svítí sluníčko a je tak, jak má být... :-D

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 9:46 | Reagovat

Pěkný to tam máte, na poklady jako dělaný... :-)

10 Eliss Eliss | Web | 20. dubna 2017 v 10:10 | Reagovat

Pěkné fotografie, souhlasím s tím, že největší poklad je ten v přírodě... 8-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 12:31 | Reagovat

[3]: Kdepak... Obávám se, že bych tam žít nedokázala. Neskutečně obdivuju mamku, že to zvládá. Je to tam příliš daleko od civilizace :-)

[4]: No jo, to se budu muset zeptat... Aby nám nezamrzly pulčata :-)

[5]: No jo, ten náš blbounek pipky prostě miluje.
Pořád mě táhne, když vidí třeba vrabčáka...

[6]: Simi, ona i ta migréna se dá přežít :-)
A ty polnosti...
Jo, je to nádhera, ale sama mamka někdy nadává, protože akční táta jí tam naveze čerstvoučký prosátý kompost a nekouká, jestli je vespod zryto :-)

[7]: I v zimě je tam nádherně, pohádkově...
A když do toho praská dřevo v kamnech...
Jen se musí napřed toho dřeva spousta nadělat :-)
Ale popravdě, já tam víc jak dva týdny nevydržím...
Chybí mi lidi, sousedi a nakonec i pitomý nákup :-)

[8]: Chtěla jsem napsat, že to je úžasný pozemek, kde jsou i ty půvabně zanedbané kouty, ale vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tam žádné zanedbané kouty nejsou :-)
Vzadu jsou úhledné hromady kompostů a třeba pařez s narciskama (na pařezu leží tři střepy, jak je táta našel a pak na ně zapomněl a jak jsem je já taky zapomněla odnést), na druhé zadní straně jsou zas hromady kamenů...
A pokud vím, na celém hektaru je uhrabáno...

[9]: Každý rok tam nějaký poklad je :-)

[10]: Zlatý poklad :-)
Zlaté květy zlatice, zlatý sluneční svit v písku, zlaté listí břízek a nakonec drahokamy z ledu a krajkoví sněhu :-)

12 Cecílie Cecílie | Web | 20. dubna 2017 v 13:02 | Reagovat

Asi zase nějaký erupce? Já ležela s migrénou ve čtvrtek. Takovou tou co doznívá ještě další dva dny. Proto asi ten výlet v pátek měl o pár km víc a skála, co měla být vpředu, byla až vzadu. Ale jinak to bylo fajn.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 14:25 | Reagovat

[12]: Jo, to je přesně ona... Ale jak jsem měla bloklý ty záda, nevěděla jsem, co prožívat víc :-)

14 dinosaurss dinosaurss | Web | 20. dubna 2017 v 18:33 | Reagovat

No páni! Úžasné, prostě úžasné!! Obzvlášť se mi líbí ta čtvrtá fotografie - jasan, to jak se zde prolíná jasná záře slunce s tmou působí úchvatně.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 19:35 | Reagovat

[14]: Někdy mám pocit, že tenhle jasan pamatuje tvorečky z Tvého blogu :-)
Mám ho ráda a vlastně ho fotím skoro pokaždé, když u našich spíme :-)

16 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 22:23 | Reagovat

Tak tam bych se ihned odstěhovala. Vypadá to fantasticky :)

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 23:33 | Reagovat

[16]: Va víkendy, možná na dovolenou, to je ideální :-)
Na život to je šílenost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama