Tak kdo je tu šéf?

11. dubna 2017 v 18:23 |  Téma týdne
Nějak v tom nemám jasno.

Byt je pronajatý na mé jméno.
Drahý je ten, co nás živí.
A děti jsou prostě děti.
Jenže...
Jenže synek už se dítětem být necítí a vyskakuje si.
Jako s tím psem.

Už teď je jasné, že já mám nového pejska.
Tedy, já mám novou starost.
Což je sice dobře, ale zároveň to je i špatně.

Ráno vypravím princezničku do školy, ale pápá, postýlko, zas dlouho nepřijdu.
Kde jsou ty dny, kdy jsem se tam ještě na hodinku (nebo na tři) vrátila...
Teď si uvařím kafe, projedu internet na telefonu, pak se konečně trochu proberu (ta možnost nicnedělání mě totálně zdemolovala) a obleču.
Ono se mi z teploučkého županu moc nechce, protože jak se obleču, doléhá na mě práce...
No a pak je čas na procházku.
Synek s ním sice ráno chodí, ale to je jen rychlá procházka...
Mých patnáct kilo nadváhy se procházek bojí, zbytek těla úpí, ale mysl, ta je celá blažená.
Troška pohybu mi jen udělá dobře...
Neříkám, že nachodíme desítky kilometrů, ale procházky každý den prodlužujeme, takže kdo ví, časem k těm desítkám třeba dojdem...
Vracíme se akorát tak, abych stihla uvařit oběd.
V poledne s psíkem vyběhne princeznička na dvorek a tak dvacet minut tam spolu řádí.
Princezniččina mysl u toho nedělá nic, ale deset kilo její nadváhy úpí a zbytek těla omdlívá blahem, protože se těší, že mu bude dobře.

Takže jo, to bychom měli tu kladnou stránku z našeho pohledu.
Z pohledu psa je to zaručeně taky kladná stránka, protože stále ještě vrtí ocasem (co ocasem, celá pr*el mu lítá ze strany na stranu a někdy tak moc, že skoro upadne) při každém zachrastění obojku...

To, co jako kladné nevidím, je nedostatek ze synkovy strany.
Jako jo, se psem vyběhne. Ráno, po příchodu ze školy i večer, ale lítání a řádění nějak není tak úplně na denním pořádku.
Taky máme trošku spory ohledně stravování.
Pes je z útulku zvyklý na granule a na konzervu s něčím.
Ovšem pro synka je problém uvařit psovi i pitomou rýži...
A to nemluvím o tom, že jsem to zas já, kdo myje psovi jídelní kastról. A já, kdo po každé procházce pere tlapičkový hadřík.

Kdepak, aby to někdo špatně nepochopil, nestěžuju si tady na psa.
Větší psí zlato jsem snad v životě nepotkala.
Už si sedne na jídlo, na obojek a na pamlsek si podá pac...
Už ví, že jeho potřeba kousání při mazlení není úplně nej a tak když se mazlí se mnou nebo s princezničkou, vezme si do tlamy nějakou hračku, do které kousat smí.
Taky už neutíká ve chvíli, kdy se otevřou dveře (už utíká jen když si ho podrbe pošťačka) a když náhodou ano (no co, v baráku je hodně dětí a couraj z bytu do bytu, takže sem tam zapomenou zavřít), už se vrátí na zavolání.
Taky už je navyklý čekat u krámu, za boudou na košíky, kde ho uvazuju, když jdu s holkama a tak když ho synek uvázal jinde, vyvlékl se z obojku a šel si sednout na své místo.
Takže ne, za psa děkuju hvězdám, co mi ho seslaly.

Stěžuju si na synkův přístup.
A když jsme u toho, stěžuju si i na nepodporu drahého.
Místo aby synka seřval, že když chtěl psa, ať se stará, jde a uvaří mu tu rýži...

Když si vzpomenu, kolik toho synek nasliboval, když psa přivedl, s čím vším souhlasil, co dokonce sám navrhl...

No, teď budu muset být tvrdá.

Přece když mě poslouchá pes, který mi vlastně vůbec nerozumí, to by v tom byl čert, aby neposlouchal i jeden čerstvě dospělý smrádek, ne?
A protože jsem mrcha vyčůraná, počkám s tím hromobitím na pátek, kdy budem u našich a kdy u rozhovoru bude i synkova slečna, která byla u všech slibů, kterými nás synek zahrnul.

Nevím, kdo je tu šéf, čí slovo má největší váhu, ale vím, že i když nebudu mluvit nahlas, i když nepřekřičím ostatní, nakonec bude po mém.
Nebude tak, jak řeknu, ale bude přesně tak, jak to budu chtít.

Vždyť ono je vlastně fuk, kdo má zrovna slovo, mnohem důležitější je myšlenka...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 19:07 | Reagovat

"A protože jsem mrcha vyčůraná,..."
Tak už prosím tě, Baru, nečůrej, všechno má své meze! ;-) :D :-D

Ten pes je tedy fakt kadet! :-) Jak si šel sednout na své místo... Nechápu. :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 19:26 | Reagovat

[1]: Já to taky trochu nepobírala, byli jsme tam spolu jen asi čtyřikrát :-)
A nejvíc nechápal synek, protože ten vůbec netušil, že ho dáváme až dozadu, takže pak ani nevěděl, kde ho hledat :-)

3 Eliss Eliss | Web | 11. dubna 2017 v 19:32 | Reagovat

Tak snad synek poslechne, přeji s domluvou hodně štěstí 8-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 19:39 | Reagovat

[3]: Děkuji :-) Budu ho potřebovat :-)

5 Alka Alka | E-mail | 11. dubna 2017 v 19:57 | Reagovat

Já to měla jednoduchý: moje hřiště - moje pravidla; a poslouchala mě i kočka... :-P

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 20:08 | Reagovat

[5]: Protože se Vás bála! ;-) :D

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 20:16 | Reagovat

[5]: Problém je, že co moje děti začaly pobírat rozum, já se stěhovala na maminčino hřiště.
Že už spoustu let je byt "můj", to je vedlejší.
Mojí mamku respektujou pořád...
Ono to možná bude i tím, že mi do toho stejně pořád kecá :-)
A sama říká, že telefony jsou zlo :-)
Taky bych to brala jako u Vás :-) A co, kdo ví, třeba se k tomu jednou dopracuju :-)

[6]: My se báli všichni táty.
Ještě před pěti lety přiznal brácha, že má z táty pořád respekt...
To bylo bráchovi pětačtyřicet :-)
A táta nás nikdy neuhodil, nikdy na nás nekřičel a popravdě vlastně ani moc nebýval doma :-)
Jen mamka vždycky říkala "počkej, až přijede táta..." :-)

8 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 21:27 | Reagovat

Velký mazel. :D Zní poslušně, u toho svého si nějaké čekání na místě nebo přiběhnutí na zavolání mohu nechat jen zdát.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 8:27 | Reagovat

Chceš naznačit, že na počátku nebylo slovo, ale myšlenka? To by ovšem od základu měnilo povahu celého křesťanského světa. Tomu říkám velikonoční hereze! :-)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 10:07 | Reagovat

[8]: Klid, ono taky jak se mu chce :-)
Já si zatím užívám tu větší poslušnost, protože jsem ta, co chválí, mazlí, odměňuje...
Synka má občas úplně na háku, přestože on je vlastně pán :-)

[9]: To není tak jistý :-)
Vždyť kolik za den slyšíme a leckdy i vypustíme slov bez myšlenky :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 13:48 | Reagovat

[10]: To je sice pravda, ale málokdy to má tak zásadní dopad, jako když to nastalo poprvé :-).

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. dubna 2017 v 19:13 | Reagovat

Tak hodně štěstí se synkem. Jen aby se neurazil, když ho budeš kárat před jeho slečnou... :-D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. dubna 2017 v 21:58 | Reagovat

[11]: Ale to je zajímavá myšlenka... ;-)

[12]: Děkuji :-)
No a kdyžtak se urazí a odstěhuje se :-) Pořád mi tu zbydou dvě holčičky :-)

14 Víla Víla | Web | 13. dubna 2017 v 12:44 | Reagovat

A co s tím pak má ta synkova slečna dělat? Mě je akorát trapně vždycky za všechny, když přede mnou kárá skoro-tchyně Kladeňáčka.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. dubna 2017 v 14:21 | Reagovat

[14]: Ona se mnou drží basu :-)
Holka jedna šikovná :-)

16 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. dubna 2017 v 16:45 | Reagovat

proto jsem doma nechtěla žádné zvíře..
když jsem byla malá měli jsme několik psů....nepamatuji si, že bych je chtěla, chtěli je rodiče a starala jsem se o ně já:-)

tak teď máme kočku, vlastně asi kocoura...ale jen venkovního a ten je nenáročný, dostane své granule nebo kapsičku a je šťastný:-)

17 Jenna Jenna | 14. dubna 2017 v 9:59 | Reagovat

Přeji krásné velikonoce, zlobí mě počítač, ale články čtu poctivě moc se mi líbí, pejskajsem taky nikdy neměla i když děti loudi Měj se moc hezky

18 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 17:16 | Reagovat

Neříkej, Baru, že jsi vývojem situace překvapená... ;-) Synka znáš, snad jsi slibům nevěřila...?! :-)

19 Kitty Kitty | Web | 14. dubna 2017 v 20:33 | Reagovat

Nakukuju, jak to dnešní posezení a káračka dopadla. Zatím asi nic, nebo se to podařilo? Když s tebou jeho slečna drží basu? Vydělala by na polepšeným příteli ;-)  :-D

20 Iris Iris | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 9:36 | Reagovat

I já mám co dělat se synátorem O_O a to je mu 10, někdy mám fakt nervy napochodu :-(

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 0:40 | Reagovat

[16]: Tak my máme ještě želvičku a ta je chuděrka, neumí si štěknout, když má hlad :-)
A taky jsme měli pipky a myšky a potkany...

[17]: Já tvrdím, že pejsci dětem do rukou nepatří... Asi proto si synek počkal :-)

[18]: Nevěřila :-)
Ale na jednu stranu jsem trochu doufala, na druhou stranu jsem využila toho, že mám v ruce novou zbraň :-)

[19]: Kitty, to dá na článek :-) Ne káračka, ale ty dva dny u našich :-)

[20]: Vydrž, vrátí se mu to na jeho dětech :-)
To je taky jediný, čím se utěšuju já :-)

22 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 21:55 | Reagovat

A upadá pes, nebo jen psí prdelka? :D Jinak - snad se vymáhání naslibovaného podařilo :)

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 14:05 | Reagovat

[22]: Padá celý pes :-)

24 Cecílie Cecílie | Web | 21. dubna 2017 v 11:40 | Reagovat

Někdy je snazší domluva s němou tváří. Třeba se synek zastydí.

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. dubna 2017 v 11:46 | Reagovat

[24]: No, potom co synkvi vařím jatýrka a mletý se špagetama a rajskou a rizoto, tak přichází na to, že by o pejska mohl víc pečovat :-)
To jsou totiž synkovo těžce neoblíbená jídla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama