Kalená Baruš

3. dubna 2017 v 12:25
Tak a je to.
Minulý týden mě testoval oheň a já se nezlomila.

Zjistila jsem, že moje závislost na počítači není tak strašná a že absťák první den vlastně nic neznamená, když si další dny užívám v naprosté pohodě.
Uznávám, že to bylo jednodušší o ten synkův počítač, ale zas jsem neměla potřebu tam trávit celé hodiny.
Jsem jako hospodský povaleč.
Pivo jen v hospodě, protože doma to prostě není ono.
I já k té závislosti potřebuju svůj šílený nepořádek a synkův uklizený stůl mě děsil.

Teď přešoupávám různé krabičky a papírky, abych pohnula myší, protože sedím opět ve svém inspirujícím brajglu.
Nějak se poštěstilo, že mi byl zapůjčen čtyřjádrový stroj, o kterém toho vlastně víc nevím, ale který šlape stejně, jako synkův.
Tenhle počítač zkouším, jestli mi bude vyhovovat, protože jestli jo, může být můj.
A kdyby mi nevyhovoval, vrátím ho, po opravě toho starého.

Zatím si nestěžuju, ale jak taky, od včerejšího večera...

Sedím tu a píšu a poslouchám dech.
Dech psí a kupodivu ani není smrdutý.

Z černé příšery je klubíčko, spící na polštáři ze staré sedačky.
Psíkovi se líbí společnost a tak do včerejška prospával dny u synka, ovšem s novým počítačem se plynule přesunul do obýváku.
A já jsem pejskař.
Z každé kapsy mi čouhá pytlík a obojek už nasazuju jediným plynulým pohybem.
Chodím na procházky a ty dělím na dvě části.
První půlka procházky je psova, to se chvilku couráme a chvilku vlaju, jak si všude všechno očuchává, druhá půlka je moje.
Druhá půlka je totiž rušnější a tak mi jde pes spořádaně u nohy.
Na běhání má synka. Já bych to totiž taky nemusela přežít, nemluvě o tom, že si ještě netroufáme pouštět psa volně. Ani na dvorečku.
Míša psala o skákání, o čůrání a štěkání...
Tak u našeho psa se o punčocháče nebojím, ale slečinka jela včera na intr a tričko jí zdobily dva otisky tlapek.
Někde v místě, kde jsou obvykle ramínka od podprsenky...
Loužičku taky nemáme zatím žádnou.
Ovšem ten štěkot...
On tedy neštěká často, to ne, jen když blbne se synkem a nebo když hlídá, ale to se pak třesou skleničky...
Drahý byl poněkud vylekán, když si chtěl dát oknem domů tašku s montérkama a pes byl sám doma...
Hodně rychle drahý to okno přibouchl.
Pes ho sice zná, ale moc dobře ví, že oknem lezou jen lumpíci.
Neštěká na příchozí.
Vrtí ocasem tak, až mu podjíždějí zadní nohy a nejvíc miluje pošťáky.
Oni totiž nádherně voní všemi různými pejsky, co potkají na trase.

Bála jsem se, že přijdu o vybavení bytu.
Ne že by to byla velká škoda, už moje děti jsou ničitelé, ale kde teď koupím dvě křesla za stovku, od prověřeného uživatele?
Bála jsem se zbytečně.
Sem tam sice popadne něco, co nechala válet princeznička, plyšáka, bačkoru, ale bere to do tlamy opatrně a s tázavým výrazem.
A když je napomenut, podruhé to neudělá.
Je to mazel, chvilkama neohrabaný, jindy opatrný.
Asi si neuvědomuje svojí váhu, takže se přivrtí, až člověka odstrčí, ale uvědomuje si zuby, takže máme oslintaná předloktí, ale kousance žádné.
Nechá si narvat ruku do tlamy a slintá, protože nemůže polknout.

Tak jo, přiznávám.
Jsem zamilovaná.
Strašně zamilovaná.
Mám si dopoledne s kým povídat, mám povinnost navíc, takovou, co neodložím, ale už si nedokážu představit, že bychom ho neměli.

Takže jo, prošla jsem si ohněm pekelným a vylezla jsem silnější, než dřív.

Ale tuhle lásku k psovi, tu doma nepřiznám.
Já jsem přeci ta, co doma psa nechce...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 3. dubna 2017 v 15:40 | Reagovat

Tohle se četlo moc hezky ( a že já se psů bojím).

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 16:53 | Reagovat

No, já myslím, že se to brzy provalí :-).

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 18:12 | Reagovat

Takže Stalin si to zlé už odbyl - a teď mu začíná druhá, o poznání lepší, část života. :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 18:32 | Reagovat

[1]: Popravdě, nebýt ten náš náš, taky bych si ho jen tak nehladila :-)

[2]: Obávám se, že ano, když mu říkám "miláčku" :-)

[3]: A víš, jak blbě to zní, když na něj volám Staline? Kolik důchodců se zmateně rozhlíží...
Takže venku, když jsou okolo lidi, mu říkám Stalíku. Nebo spíš stAlíku :-)
Alík nikomu nevadí a "st" zanikne :-)

5 D. D. | 3. dubna 2017 v 21:05 | Reagovat

Taky teď máme pejska, už od prosince. Vlastně to vůbec nebylo v plánu, ale soused měl v říjnu devět štěňat a že prý nám jedno dá. Když jsme vybírali jméno, hlasovala jsem pro Smrtonoše, ale ten jaksi neprošel, že je to prej blbý... Asi se budu muset doma zmínit o Stalinovi :-)

6 beallara beallara | Web | 3. dubna 2017 v 21:26 | Reagovat

Baru,
jak jsi na tom s váhovým úbytkem ?? 8-)
já když se zamiluju, jdu s váhou dolů..

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. dubna 2017 v 23:07 | Reagovat

[5]: Já jsem celkem ráda, že si synek nevybral Adolfa :-)

[6]: Hele, já nevím. Já si svojí váhy vážím tolik, že jí moc neobtěžuju :-)
Ale zkusím to tak za měsíc.
Láska a procházky, to dělá divy :-)

8 Kitty Kitty | Web | 4. dubna 2017 v 7:37 | Reagovat

Typické od notorické odpíračky psů. Jak se dostane dovnitř, tak je celá blažená (bacha, to nepíšu o sexování)! Navíc když je mladý, docela vychovaný a řve jen tam, kde má (to už je o psovi). Jen to jméno. A řvát na obludu "Alíku" bez prvních znějících písmen - bezkonkurenční. Bavíš se a bavíš i nás. Přeju ti tu lásku - od dětí se jí tolik nedočkáš. A když je tvárný i předvychovaný - nejlepší volba :-D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 12:04 | Reagovat

[8]: Kdepak odpíračka, jen mám rozum. Nechtěla jsem pejska do bytu, stejně tak jsem nechtěla miminko po čtyřicítce.
To "nechtěla" znamená, že mi to prostě nepřijde rozumné.
A to do té míry, že ač toužím, vzdám se.
Ale tak když už nebude to miminko, bude aspoň ten pes :-)
Navíc koukám, že štěstí je asi dědičný.
Naši měli tři pejsky, na důchod a na všechny tyhle útuláčky měli štěstí.
Darina byla sice ostrá, ale jen jak si chránila paničku, Viktor byl obrovský nekousavý mazel a poslední, Justin, byl takový psí pako, nikdy nikoho nekousl a nefungoval na povely, ale zas vypadal, že rozumí :-)
A to štěstí se drží i nás :-)

10 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 22:54 | Reagovat

To je láska veliká! Já jsem byla od malička zvyklá na psí společnost. Většinou zrovna dvojitou. O to horší bylo být bez psa, proto jsem se rozhodla zachránit to mé zrzavé trubačisko Mazlisko :) Až na to, že ten náš blázínek trpí separační úzkostí, protože jej opustili už dvě rodiny, a občas se bojí i malé čivavy, tak je to úžasný a oddaný parťák do nepohody. A hlavně jako postelový radiátor!

11 Nem Nem | 5. dubna 2017 v 13:31 | Reagovat

Ježiš Baru, já tu dlouho nebyla a vy máte psa? :-D No to je pecka :-D Vítej do rodiny :-) My máme pejsky nepřetržitě 20 let a už tvrdím, že dalšího nechci ani za nic. Jasně, že ho děsně všichni milujeme, ale těch starostí s ním a chlupů a teď na stáří i peněz..No, jsem zvědavá, jak to zase dopadne, až tenhle chudák stařík nebude.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 17:27 | Reagovat

[10]: No já mám právě pejsky tak moc ráda, že jsem radši žádného nechtěla, protože vím moc dobře, že když leje, já se na procházku nepoženu...
No, takhle chodí synek, já jen když se mi chce :-)
Zatím se mi chce pořád :-)

[11]: Tak já si ho snad dlouho užívat nebudu, jen pár let, než se synek odstěhuje :-)
Ale zas kdyby měl jednou trpět někde zavřenej, to si ho tady radši nechám. Je to zlato.
A synek na něj bude platit alimenty, tak!

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 23:08 | Reagovat

Jééé Baruško,
Ty jsi mě dala do odkazu, to já asi neumím. To je fakt velká pocta, moc děkuju. Vůbec nestíhám...jsem nějaká momentálně opožděná... :-)

14 Kája Kája | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 9:38 | Reagovat

Tak ať vám ta láska vydrží i přes štěkot. :)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 13:05 | Reagovat

[13]: Pocta?
Míšo, já Ti k tomu článku napsala strašně dlouhý komentář, než mi došlo, že to dá na článek, takže jsem ho zas smazala :-)
To Tys mě inspirovala k tomuhle článku, takže já mnohokrát děkuji :-)

[14]: Díky :-) Myslím, že vydrží :-)

16 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 19:43 | Reagovat

[15]: Baruško,
k článku Tě inspiroval synátor... :-) bez něj bys žádnýho čoklíka neměla... :-D

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 19:51 | Reagovat

[16]: Byla bych méně veselá, méně láskyplná, ale bylo by mi líp :-)

18 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 19:56 | Reagovat

[17]: NEBYLO, nerouhej se...!

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 20:18 | Reagovat

[18]: No, zrovna dneska mám pocit, že bylo.
Synek si odjel za slečnou a psík má stále průjem.
Nevím, jestli to je jídlem, které je přeci jen nové a nebo jestli si na nás ne a ne zvyknout.
I když už zná naše zvyky a taky pochopil, že v županu ho rozhodně venčit nebudu :-)
A my taky nejsme zvyklí...
V noci se pomoci nedovolal, nepodařilo se mu nikoho vzbudit a tak nás v půl páté ráno budil smrad z hromádky v pokojíčku na koberci...

20 Iris Iris | E-mail | Web | 8. dubna 2017 v 10:58 | Reagovat

Rychle zabouchl okno, to mě dostalo :D

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. dubna 2017 v 11:25 | Reagovat

[20]: Mě taky. Seděla jsem venku u kafíčka a tlemila se :-)

22 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 11. dubna 2017 v 16:04 | Reagovat

takže nový přírůstek do rodiny, gratuluji :-)

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. dubna 2017 v 17:41 | Reagovat

[22]: Nějak si nejsem jistá, jestli je gratulace namístě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama