Dvě zkoušky...

28. března 2017 v 12:04 |  Téma týdne
... a dvě zprávy...

Zpráva první je z nedělního rána.

V neděli jsem zjistila, že jsem závislá.
Normálně jsem ráno vstala a ještě se zalepenýma očima šla zmáčknout to kouzelné tlačítko.
Tlačítko, které spustí trošku hučení, dvě světýlka a nakonec i tu obdélníkovou placku na stole.
A co?
A něco.
Světýlka se rozsvítila, udělalo tu vvvvu a já se otočila a najednou ticho...
A tma...
Žádné blikání, žádné hučení, nic...
Prostě mi umřel počítač...
Chcípnul.
Natáh bačkory.
Nebo větráky, nebo paměť, nebo zdroj...
Prostě vypadá, že je po něm.
Budiž mu země lehká...
Vyndala jsem ho ze zásuvky, strčila zpět, zapla a zase, jen krátké zahučení a nic...
No co, mým úžasným chlapcům se nepovedlo vynutit ani to zahučení. Jsem prostě lepší...

Ale než přišli kluci, nevěděla jsem, co dělat.
Normálně ho zapnu, jdu si uvařit kávičku, umýt se, nasnídat, vypít kafe, hraju si na telefonu, pak teprve se dojdu přihlásit, zas sedím a pro změnu na telefonu projíždím novinky, popřípadě už vařím, peru... Jak kdy.
No, ne v neděli.
Nešel zapnout a já nervózně popocházela po bytě a nevěděla jsem, co dělat.
Copak to kafe, to jsem si uvařila, ale tentokrát jsem si ho fakt nevychutnala...
Můj půlden bez počítače, to byla opravdová zkouška ohněm...

Od nedělního odpoledne sedím u synka.
On si totiž odmakal pár brigád, aby si pořídil vlastní dělo.
Lidi, to je stroj...
Já se v tom teda nevyznám, ale už na první pohled...

Představte si, že má na klávesnici i písmenka a ne jen nezřetelné šmouhy...
No jo, já vím, že klávesnice dělo nedělá.
Ale vidím to u naší rodinné hry.
To, co jsem na svém dělala pět minut, to mám tady do minuty...
Vynásobeno devíti postavami a ejhle, volná půlhodinka...
Mám trošku problémy, protože na každé psaní tahám klávesnici zpod stolu, což je trošku špatně, neboť PC stůl mám já, synek má obyčejný psací a já se mu pak hrabu v šuplíku, ale když zvyk je zvyk...
Taky mám krátké ruce, protože můj monitor metr od židle, je poloviční, proti synkovo televizi, dvacet čísel od ksichtu...
A ta klávesnice má nejen písmenka, ale taky je má nějak blíž u sebe, takže se pořád zastavuji a opravuji...

Každopádně už k narozeninám nechci ani stévii, ani citrónovou trávu, ani župan, ani tu báječnou sedací čočku a vlastně už nechci ani knížky.
Chci nový počítač.
I když, já jsem děvče skromné, asi mi bude stačit, když mi drahý někde nechá opravit ten můj, no...
Co si budem povídat, většina mých narozeninových přání je stejně nereálná, jako to nové dělo...

Ale ještě chvíli můžu mít azyl u synka.
Protože...
No a to je ta druhá zpráva...
Synek teď má trošku jiný zájem.
Jeho zájem je moje druhá zkouška...

Ten můj smrad je plnoletej a tak má pocit, že je dospělej.
No a zákon má taky takovej pocit, takže můj milý čerstvě dospělý synek si přivedl psa.
On si ho byl jen vyvenčit, půjčil si ho v útulku a já si myslela, že jeho vyhrožování, že si ho vezme, je fakt jen vyhrožování.
Nebylo.
Mému plnoletému synkovi toho psa dali.
Tedy, jasně, podle všech regulí patří pes pořád útulku, asi ještě čtyři měsíce, jak se synek osvědčí.

Nevím, jak se osvědčí synek, ale já ano.
Se psem jsem nesouhlasila, bylo mi jasné, kdo ho bude mít na krku a komu přidělá nejvíc práce.
Vlastně jsem psa kategoricky zakázala...
Jasně jsem řekla, že s námi pes bydlet nebude...

Lidi, to je takovej ňuňánek, ten pes...
Předníma nohama se v klidu opře o pracovní desku linky, se stejným klidem mi položí tlapky na ramena...
Ale je to brouček.
Prý mu jsou tři roky, takže fajn, doma nečůrá, ale že by to byl svatoušek...
Sem tam něco popadne, že by to jako rozkousal, rozerval, sežral, ale dá si říct a pustí to.
Zatím bych si nestěžovala, ale lidi, to je děs.
Ten pes dneska celý dopoledne spí.
V synkovo posteli.
A když spí, tak prdí.
Ale strašně.
A strašně smrdí.
Ono by mi to nevadilo, však je u synka, ale...
Ale u synka je taky ten počítač...


A tak mi držte palce.
Vypadá to, že omezím svoji závislost, že překonám vlastní lenost a nakonec to vypadá, že budu i nadále šťastná...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. března 2017 v 13:32 | Reagovat

Milá Baruško,
já jsem synovi psa zakázala. Vzal si ho, až když se odstěhoval. Po šesti letech je mám doma oba... :-)
Prostě co se má stát, stane se.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. března 2017 v 13:37 | Reagovat

[1]: On ten můj zákaz taky není žádná sláva :-)
Dneska celý den pejska drbu, už jsem s ním byla třikrát venku a velice tolerantně ho nechávám prdět do synkovo postele.
Páč já tady nejsem na výchovu, že?
Já s ním přeci nebudu mít žádné starosti, když je to synkův pes :-)
No a spaní v pelechu ať si ho naučí on :-)

3 valin valin | E-mail | Web | 28. března 2017 v 13:44 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůů, tak tě vítám do psího klubu. Poznáš, jak je krásný mít doma psa. Takto nějak podobně to mám já se všemi zvířaty, co kdy u nás našla domov. Většinou je někdo přitáhl, nebo se nějak našli a všechny si velmi záhy našli cestu k mému srdci... :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. března 2017 v 14:23 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)
Öbávám se, že zákaz nezákaz, já se na psa těšila nejvíc :-)
Protože co je lepší, než mít psa jen na mazlení a pro radost, když starosti má někdo jiný :-)

5 Eliss Eliss | Web | 28. března 2017 v 14:59 | Reagovat

Přeji nové PC a pěkné zážitky se psem :D

6 Alka Alka | E-mail | 28. března 2017 v 16:17 | Reagovat

Baru - potkala Vás naprostá hrůza. Zhluboka dýchejte, nerozčilujte se...ono to dopadne.
Mám jen dvě otázky: 1. synek přispívá na bydlení? - Páč jestli ne, tak MOJE HŘIŠTĚ, MOJE ORAVIDLA.
2. Jak dlouho jste počitadlo měla? Mně chodí pod kytky maximálně do 5 let... :-!

7 Alka Alka | 28. března 2017 v 16:18 | Reagovat

[6]: PRAVIDLA, jistěže...

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 28. března 2017 v 16:48 | Reagovat

Závislost na PC už mám zřejmě také. Teď řeším připojení na chatu, kde trávíme přes léto dost času, ale už vím, jak na to. Jinak by to asi byl dost hustej absťák, ani si to neumím představit :-)  :-P

9 Kitty Kitty | Web | 28. března 2017 v 17:09 | Reagovat

Miluju tvoje psaní. Šklíbím se zde, páč VÍM, co znamená pes! Ale tys to tak krásně a s láskou napsala! Dokonce i o předpokládaném konci tvýho počítače. U tebe se "dynamizuju"! Mám závislost na oba, ale jsou mi i radostí. Piš, ať se mám kde těšit :-D

10 Meduňka Meduňka | Web | 28. března 2017 v 17:45 | Reagovat

Milá Baru, gratuluju k pejskovi :-D
Hele, mám syna. Bydlí s přítelkyní. Přítelkyně si přála domácí zvířátko. Syn jí přinesl kočku. Nato přítelkyně otěhotněla... porodila... A hádej, kdo má tu kočku :-D

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. března 2017 v 18:21 | Reagovat

Milá Barunko,
tak z tebe je nakonec milovnice psů. :-) A ten černoušek vypadá fakt mile (škoda, že ostatní jsou ochuzeni o jeho podobenku).
To s úmrtím PC: Nevím, zda bych to nesla tak statečně... :-)

12 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. března 2017 v 18:22 | Reagovat

[10]: No takhle máš co fotit celoročně - takový kočičky ti nikdy neodvetou! ;-)

13 Robka Robka | Web | 28. března 2017 v 18:28 | Reagovat

No tak při představě, že by mi chcípnul můj elektronický miláček, jedna z mála věcí, která mi doma ještě funguje, mě jímá lehký děs. :-) Nepotřebuji televizi, ale bez počítače by to bylo zlé. Mám to stejné jako ty, tedy kromě toho mobilu, bez něj se totiž taky obejdu. Ale jinak taky - ráno zapnout komp, uvařit si kávu, obstarat hygienu a tak... No, jsem teď doma na nemocenské a asi ještě dlouho budu, takže to by byla pohroma.
Pejsek a syn  - no tak my měli taky psa z útulku, neprozřetelně jsem jej dovolila dceři, ta se za pár let odstěhovala (samozřejmě bez psa, který zůstal na krku mi). Už ho ale nemáme, protože odešel do psího ráje a i když jsem ho měla ráda, člověče - ulevilo se mi, protože doma už nejsou žádné chlupy, loužičky, bláto a podobně. Jen je tu pořád ticho. 8-O

14 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 28. března 2017 v 21:42 | Reagovat

To je pometlo, ten tvůj syn! Bude ho živit?:)

15 Tonka Bláznivá Tonka Bláznivá | E-mail | Web | 28. března 2017 v 23:01 | Reagovat

Omezení závislosti díky prdícímu psovi? To se jen tak nevidí. Mohla bych ten svůj zvířetník taky poprosit, aby mi tu prděl pod nos! :D třeba bych se od tého monitoru dokázala odlepit na dýl, jak na pár hodin spánku.

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. března 2017 v 9:30 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

[6]: Kdepak, synek nepřispívá, ale co si budem povídat, nevyhodím ho.
Měla jsem sto chutí, to jo, ale jsem měkota.
Kdybych se teď rozhodla vyhodit synka, tak si nechám toho psa :-)
Se synkem bylo vždycky horší pořízení, no...

[8]: Tak jako jo, mám pořád telefon s internetem, ale vztekám se i při psaní komentáře, nedokážu si představit, že bych tam psala článek :-)
Ale na čtení všech možných blogů to stačí :-)

[9]: Ty se šklíbíš, já se začínám bát :-)
Já totiž ještě pořádně nevím, co to znamená :-)
Trošku se obávám, že jsem si ho od pondělka už tolik zamilovala, že to bude láska na synkův účet :-)
Pravda, pejskovi nevařím, pejska nekrmím a venčit ho taky nemusím, ale jsem ta, co je s ním doma, co ho půl dne drbe a co stejně to vodítko vezme...
A odpoledne sprdnu synka, protože mi přijde, že je na toho mazlíka zbytečně ostrej :-)

[10]: A jak moc lituješ? :-)
Se zvířátky je to jako s dětmi, někdy člověka štvou, až to není hezký, jindy zas vyvedou něco, co všechny trable vyváží :-)

[11]: Dorko, já pejsky milovala vždycky. Fakt. jen jsem nemilovala pejsky, co mi tu vrčí na děti a hromádkují po dvorku...
A víš co? Byli tu naposled v pondělí...
Takže jo, tohle černý štěstí budu milovat :-)

[13]: Vlastně se mi ten pes hodí do krámu. Kdybych neustoupila (teda, já neustoupila, já chtěla psa vždycky, jen jsem to dětem nikdy neřekla a tvrdě ho zakázala), nepovolil by synek můj zadek na jeho PC židli :-)
Ale věci budoucí řešíme...
To, že si ho jednou vezme sebou, to, že se bude starat a podobně, to máme písemnou formou :-)
Ono to sice k ničemu není, kus papíru, ale synek na tyhle věci dá, to mu fakt přijde závazné :-)

[14]: Vlastně bude :-)
Je mu osmnáct, takže si zažádal o přídavek na dítě :-)
A sem tam si někde něco vydělá...
A fakt, já se vážně starat nemusím.
synek sice myslel, že já to budu mít jako dřív, ale nedomyslel. Už na to taky přichází, takže se začíná i lísat. Synek...
Ono ho vůbec nenapadlo, jak bude pes vyvádět, až půjde princeznička do školy, co bude pes dělat, kdykoliv projde někdo okolo dveří a jak se bude psovi stýskat po venkovním vzduchu, když byl v kotci a teď doma...
A co až někam půjdu já? To nechci ani domýšlet...

[15]: Milá Toničko, děkuji.
Děkuji za Tvůj komentář, který mě přivedl na Tvůj blog, který mi zpříjemnil včerejší večer, který mi pak totálně zlehkoděvil telefon, co se zasekl a vypnul uprostřed Tvého článku :-)
Jdu si Tě dát do oblíbených, abych věděla, kde Tě hledat :-)

17 DD DD | 29. března 2017 v 16:54 | Reagovat

achich jooo ouveeej ... krest ohnem...totoz..smradem 😂

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. března 2017 v 17:43 | Reagovat

[17]: Dneska to bylo lepší :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. března 2017 v 7:51 | Reagovat

Myslím, 6 jsi u obou zkoušek propadla. Bez PC nemůžeš být - vítej v klubu závisláků :-) No za psa jsi se slušně zaháčkovala, což je super, ne? :-D  :-D  :-D

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. března 2017 v 14:54 | Reagovat

[19]: Budu propadlá, ale šťastná :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama