Díra v časoprostoru

19. března 2017 v 20:25 |  Téma týdne
Někde je chyba.
Nějakým podivným způsobem se stalo, že můj syn dosáhl plnoletin a já na to nejsem vůbec připravená.
On je teď stejně dospělý, jako já.
A nepřipadám si o mnoho starší, než on.
Jo, jak jsem psala minule, připadám si mužnější.
Ale jeho knírek celkem slušně konkuruje tomu mému a jeho ramena přesně pasují do mých košil.
Už si nepůjčuje moje boty, ne proto, že by to bylo pod úroveň čerstvě dospělého, ale proto, že jeho noha moje boty přerostla.
V jeho pokojíčku už se u počítače neválí krabice od džusu, ale stojí tam sklenička s pivem, protože ON konečně může...

Svoje narozeniny si tak nějak vybral sám.
Tedy, oslavu svých narozenin.

Chtěl chlebíčky, které jsem mu odmítla vyrábět a tak si je objednal u babičky.
Jenže sto kilometrů je sto kilometrů a tudíž musela babička přijet.
I s dědou.
Já se dozvěděla, že nic nemusím.
Vůbec nic, jen udělat dorty.
Že naši přijedou v pátek ve tři odpoledne, táta zajede k bráchovi a mamka se synkem skočí do krámu pro nejdůležitější suroviny a připraví komplet celou oslavu...

No, ha ha...
Vzhledem k tomu, že jsem umírala na rýmu, nebyla výroba dortů tak moc snadná.
Ale jo, tak nějak se zadařilo podle synkova přání, ale doma zůstala děsná spoušť.
A ta spoušť potřebovala tak nějak uklidit, než naši přijedou.
Taky jsem chtěla synkovi vytvořit šneky z listového těsta, ale ejhle, synek si do školy vzal třicet deka anglické slaninuy, kterou jsem na ně nakoupila a nechal nám tu deset deka šunkového salámu, který si k svačině objednal.
Taky jsem se chtěla ráno vykoupat, ale aktivní drahý umyl nádobí a tak mi na koupání nezbyla voda...
A do toho nervy. Nervy, že tady budou naši, možná přijde i ségra a synek si dovede slečnu.
(Mimochodem, synkova slečna je prostě úžasná. Já mu vždycky přála nějakou megeru, páč tu by si zasloužil, ale tohle je tak skvělá holka, že jí přeju sobě, takovou si zasloužím já.)


Při přípravě chlebíčků se tu objevila bývalá švagrová a chlebíčky se dostaly malinko do skluzu.
Jak jsem se neměla o nic starat, dostala jsem na starost vajíčka...
Taky jsem se musela postarat o to, aby se nic neválelo na stole, jak se nám obvykle válí a vlastně jsem i potřebovala potom někam uklidit rodiče na noc.
A nemáme dost židlí.
A táta přivezl CD s fotkami a ty mrchy nešly pustit na našem DVD, takže jsme hledali, který počítač je přehraje líp.
Synkův, to jo, ale zas se do té jeho nudle, které říkáme pokojíček, nevejde víc lidí, než tři hubení...
Ale kolem půl sedmé bylo všechno hotovo a já si tak trochu oddechla.


Připili jsme si sklenkou Bohemky, synek si nechal pogratulovat, nakrojil dorty a rodina se tak nějak rozlezla po bytě...

Lidi, já bych si takovou oslavu nevybrala...
Ale bylo to milé a veselé a opravdově rodinné.
Slečinka na noc odjela k tátovi, princeznička zaplula do pelíšku, ségra se vypravila do svého domečku, synek se slečnou zalezli do postele, mí drazí rodiče si našli svá místa na spaní a my s drahým mohli zalézt také.
Usínala jsem s blaženým pocitem, že všechno dobře dopadlo, nikdo neztropil žádnou ostudu, nikdo nebude zvracet a všichni se bavili.
Dokonce byl naplánován i odjezd našich, objednaný taxík, protože v tu nekřesťanskou hodinu (půl osmé ráno) u nás nejezdí městská a já měla pocit sluníčka.
To sluníčko mě hřálo celou noc a když jsem dopoledne v polospánku slyšela hlasy mých dětí i hlas synkovo slečny, která se loučila, ta sluneční zář mě kouzelně prostoupila.
Před vstávání jsem se protáhla a tak trošku v šoku si zase uvědomila, že nejsem čerstvá maminka jednoho dítěte, ale že jsem matka dospěláka.
A sluníčko mě zahřálo ještě víc, když mi došlo, že se vlastně ani necítím staře, že mi je fajn, že mám důvod k radosti...
A chtěla jsem to synkovi říct, chtěla jsem to říct drahému a ...
A slunce bylo pryč.
A byla tma...
A hlavně bylo ticho.
Tedy, ono až takové ticho nebylo, protože princeznička tu hubu nezavře a synek jí tak trošku konkuroval, drahý si broukal, ale já se nezapojila.
Otvírala jsem pusu a pokoušela se aspoň popřát dobré ráno.
Nic.

Ta moje smrtelná rýma přeskočila a vyřadila moje hlasivky.
Někde se vzal kašel a rozdíral mi krk.
A do toho zvonil telefon, protože naši mi chtěli oznámit, že dobře dojeli a já jen sípala do sluchátka...

Dnes mluvím.
Dnes můžu mluvit i křičet, jen to bolí, kašel je lepší a lepší a ta debilní rýma se mi usadila v dutinách a způsobuje nechutné bolení hlavy.
A venku prší a prší a slunce je v nedohlednu.
A já jen doufám, že až zase vyleze sluníčko, usadí se i u nás a už zůstane.
Těším se, až zmizí ta strašná bolest nad levým okem, až se nebudu sem tam dávit tuberáckým kašlem a až budu moct křičet na toho dospělýho chlapa, co bydlí v synkovo pokojíčku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 19. března 2017 v 20:32 | Reagovat

Hlavně Baru, že ty oslavy byly zaplavené sluncem... ;-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. března 2017 v 21:29 | Reagovat

No vidíš! Nakonec budeš mít "za odměnu" super snachu. :-)

3 Kitty Kitty | Web | 19. března 2017 v 22:09 | Reagovat

Přežili jste to všichni a jak vidím budeš výtečná tchýňka. Která na dospěláka nekřičí, páč nemůže pro rýmu a ucpaný dutiny, vyřazený hlasivky. Blahopřeju vám všem, že jste to zvládli a porod do života dospěláka vlastně ani moc nebolel. Držím palce, aby hlavobol přestal a jaro už tě vidělo v plné spokojenosti ;-)  :-D

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. března 2017 v 23:00 | Reagovat

[1]: Já jsem vlastně celý pátek ani nesmrkala :-)

[2]: Doktorečko, je jim osmnáct... Pochybuju, že to bude snacha natrvalo :-)
Ale kdyby jo, bylo by to fajn :-)

[3]: Jo, to přejde :-) Sedím tu v kulichu a na zítra si šetřím kupu nádobí a teplou vodu, takže si nahřeju předloktí a bude mi zas třeba fajn :-)

5 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 20. března 2017 v 7:53 | Reagovat

Až na tu tvojí rýmu, kašel a hlasivky jsem se pobavila. Nemyslím to ironicky, ale fakt pěkně píšeš.

Odpočívej, takhle nějak to začalo u mne, rýma, kašel, hlasivky a pak se to rozjelo...

Hezký den a synovi vše nejlepší k jeho narozkám. :-)

6 Eliss Eliss | Web | 20. března 2017 v 8:10 | Reagovat

Je moc dobře že se oslava vydařila, a přeji brzké uzdravení :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2017 v 8:17 | Reagovat

Někdy takové mdlo na hlasivkách není na škodu. Aspoň neřekneš něco, co nechceš slyšet :-).

8 beallara beallara | Web | 20. března 2017 v 10:16 | Reagovat

Brzké uzdravení přeju :-)  :-)
PS. Ty dorty vypadají tak přitažlivě, mňam, měla bych čekuládu po celé puse :-P  :-P  :-P

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2017 v 12:21 | Reagovat

[5]: Já se vlastně bavím i tou rýmou :-) Sice jsem včerejšek prožila s kyblíčkem na zvracení, z toho, jak ta hlava bolí, ale stejně se tlemím :-)
Tu vtipnou stránku tam prostě vidím :-)
A děkujem :-)

[6]: Díky a díky :-)

[7]: Dneska jsem zjistila, že mluvení je fajn, ale už zas se mi blbě telefonuje :-) Dnes pro změnu neslyším :-)
Takže ani neslyším to, co nechci slyšet :-)

[8]: Děkuji, ale pohoda, je to jen nastydnutí.
A ty dorty...
Tyhle jsou ty dobré :-)
Ty hezké, když se podaří, ty zas tak dobré nejsou :-)
Tohle je pařížák a dnes s větší vrstvou šlehačky, protože jsem počítala s tím, že mi jí synek sežere a on ne...
A druhý je karamelkový s banánem a prostě mňam :-)

10 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 20. března 2017 v 12:50 | Reagovat

Tu snachu ti přeju, ať vydrží co nejdýl (se synem, ale i taková, jaká je :) ).

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2017 v 14:58 | Reagovat

[10]: Díky Marti :-)

12 beallara beallara | 21. března 2017 v 7:34 | Reagovat

[9]: Vyčerpávající prasárnička, šla bych do obou :D  :D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2017 v 12:49 | Reagovat

[12]: Neprohloupila bys :-)

14 Cecílie Cecílie | Web | 22. března 2017 v 10:37 | Reagovat

Vlastně je vše jak má být. Přesto chápu, že se člověka zmocňuje smutek, když vidí dospívat své děti. Ale bránit jim v tom nesmíme, takže je lepší, se z toho radovat.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2017 v 12:56 | Reagovat

[14]: Já z toho vlastně ani nejsem smutná :-)
Na jednu stranu nechápu, kde se z toho miminka vylíhl ten chlap, ale spíš proto, že já si tak staře nepřipadám a na druhou stranu pociťuju omamný pocit svobody, protože za tohodle smrádka už nejsem odpovědná :-)

16 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 19:43 | Reagovat

Milá Baruško,
moc Ti gratuluju k osmnáctinám syna. Vítej v Klubu zdatných matek, které dovedly syny k dospělosti, aniž by je předtím zmrzačily nebo dokonce zabily.
Sama vím, že je to velmi těžký, takřka heroický výkon..! :-D
Vlastně Ty sama jsi hrdinka.

17 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 19:46 | Reagovat

[7]: Já když nemůžu mluvit, tak strašně gestikuluju, zblízka, mávám rukama, nohama, že je to snad horší než ten řev... ;-)

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 20:04 | Reagovat

[16]: Hele, dovést do dospělosti synka, to by byla pohoda, ale toho mého sociopata...
V komentáři nad Tebou jsem psala, že mě přepadl opojný pocit svobody...
Ale úplně nejlepší na tom je, že on dospěl sám, věkově.
Blbej je úplně stejně, jako v sedmnácti, ale už to není můj problém :-)

[17]: A kolikrát se Ti takhle povedlo praštit a nakopnout dítě? :-)

19 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 20:06 | Reagovat

[18]: Pokaždý, protože se mi smály... :-)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 20:20 | Reagovat

[19]: Já si to myslela :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. dubna 2017 v 16:40 | Reagovat

Je bezva pozorovat, jak to synova slečna umí se svou drahou polovičkou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama