Vyčůránci

2. února 2017 v 23:23 |  Téma týdne
Tak jo, tuhle myšlenku mi vnukla Helga tímto článkem.
Mám jí ráda a moc ráda se tam chodím pobavit...
Články píše vtipný a někdy nad obyčejným úsměvem zvítězí šílený řehot.
A přivádí mě na vtipné myšlenky.
Ještě vtipnější je, že když se je pokusím zapsat, zapomenu je. Jako teď...

Ale co, tak to aspoň zkusím.

Ti vyčůránci z nadpisu, to jsou naše děti.
Užívají si dětství, radují se z nových věcí i zážitků a neplánují zítřek.
A pokud náhodou plánují zítřek, rozhodně neplánují budoucnost...

Třeba v tom je mistr ta moje princeznička.
Ona vážně nepřemýšlí nad tím, že bude nějaké "potom".
Tedy, trošku jo, třeba když chce nějaký výlet, dáreček, dobrotu...

Dostala dvojku z matiky. A tak si z ní dělám legraci. Že si neumí spočítat, že když udělá bordel, bude ho muset taky někdy uklidit.
Ano, stále bojujeme v pokojíčku...
Ona má budoucnost plnou radovánek a je stále ještě přesvědčená, že veškeré její karamboly zůstanou bez trestu.
Třeba jako ta rozstříhaná záclona...
Nebo vystřižená díra na tričku.
Na pěti tričkách i na některých teplákách...
Vůbec máme trable s nůžkami.
Ostříhané vlásky, rozstřižený potah na křesle...

A já pořád říkám, že jí musím až neskutečně moc milovat, protože kdybych jí nemilovala, tak už je mrtvá nejmíň stokrát.

Helga se chce naučit trik s obočím...

Málo platné...

Když s princezničkou uklízím pokojíček, občas se hodně (ale jako fakt hodně) naštvu (třeba když já uklízím a zjistím, že ona zas něco stříhá, maluje na zeď, hraje si s věcmi, co jsem právě uklidila nebo jen tak stojí a kouká do blba) a naschvál princezničce něco rozbiju.
Ne, nejsem takový necita. Vyhlídnu si něco, o čem vím, že to nepatří mezi oblíbené hračky, popřípadě něco, co už je stejně rozbité (tak toho máme hodně, v tom jejím bordelu si sem tam něco rozšlápne) a co bych stejně vyhodila...
A taky nejsem magor a popřemýšlím, jaká byla pořizovací hodnota, protože rozšlápnout kytaru za pět stovek si nedovolím, stejně jako moje řádění přežijí značkové panenky...
Tuhle jsem chtěla rozšlápnout koně, co mu upadla hlava i dvě nohy...
Dupala jsem jak kretén a ten hajzl ne a ne povolit...
Ještě dneska nechápu, jak mu tu hlavu dokázala urvat a stejně tak ty nohy...

A ty děti to tak nějak vědí. Proto nefunguje trik s obočím a proto se nás, maminek, nebojí.
Oni ti smrádci totiž taky znají svou "pořizovací hodnotu".
Je jim jasné, že když je maminka nosila třičtvrtě roku v břiše a pak za hrozných bolestí porodila, vypiplala z mimina, tak je přece nezabije kvůli rozstříhané zácloně, ne?
A kvůli nepořádku v pokojíčku a kvůli ztraceným klíčům, kvůli politému mobilu (Taky si necháváte mobil na stole v kuchyni? U nás jsme si ho tam nechávali všichni čtyři, ale převržená konev čaje nás vyléčila...) a ani kvůli nezastrkanému tričku...

My rodiče podléháme iluzi, že z toho ty děti vyrostou...
Děti zas podléhají dojmu, že možná dostanou výprask, ale vlastně jim projde všechno...

A teď mi řekněte, kdo je větší realista?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. února 2017 v 23:40 | Reagovat

Jo tak koně se Ti nepodařilo rozšlapat? :D Ty zákeřňáku! :-D :-D :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. února 2017 v 23:53 | Reagovat

[1]: Kdybys mě viděla... Rozzuřená na nejvyšší míru tady skáču po koni...
Já teda měla děsný vztek a odolávající kůň mi moc nepomáhal :-)
Zpětně to je k popukání, ono nakonec se smála i princeznička, ale já v tu chvíli myslela, že proskočím stropem :-)

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | E-mail | Web | 3. února 2017 v 7:51 | Reagovat

U nás má nenechavé ruce vnuk, je mu 10 let, ale nic před ním neobstojí a pokud mu řeknu, aby tohle a tamto nedělal, můžu si bejt jistá, že se otočím a zrovna to, na čem mi záleží poškodí/rozbije. Jen mu pak něco řekneš, tak spustí moldánky, jako by byl malej prcek, tak nevím, mám strach, že to není normální, ale co nadělám. :-?

4 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 3. února 2017 v 7:52 | Reagovat

[2]: Chudák kůň.... já bych se ho pokusila spravit, mám pro koně slabost. :D

5 Jenna Jenna | 3. února 2017 v 8:40 | Reagovat

Mají nás na háku, jak říká můj syn. Máma se vysteká a jde to uklidit.. Jsou to naše zlatíčka. Krásný den všem :-)

6 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 3. února 2017 v 9:23 | Reagovat

S láskou vzpomínám na okamžik, kdy jsem vlítla (cca popáté) do pokojíku a zařvala "Ještě jste neuklidily?" Spratci byli mezi 12 a 16 lety. Vzala jsem z kuchyně koš a všechno neuklizené jsem do něj smetla. Ze stolu např. počmárané papíry, použité papírové kapesníky, obaly od kdečeho a sofort jsem to odnesla do popelnice.
Mezi tím vším i dva stříbrné řetízky 2čat, tehdá letěl typ tzv. lambáda, který nebyl z nejlevnějších... O_O

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. února 2017 v 9:28 | Reagovat

Myslím, že v téhle odvěké hře obě strany dobře vědí, že je to vlastně jen hra. A nůžky jistě jen značí neobyčejnou kreativitu, která za trochu toho nepochopení stojí! :-)

8 Kitty Kitty | Web | 3. února 2017 v 11:37 | Reagovat

Nemám děti s jejich laxností. Zato hospodář mi taky někdy dává zabrat. Teď už moc ne, rozváží si, že samýmu by mu bylo ouvej. No, jsem někdy taky na zabití, když... a... a... a pořád jsem něco připalovala. Už nepřipaluju - na pečení si nosím remosku s sebou a teď jsem od sestry dostala těžkou pánvici s těžkým skleněným víkem, ve které jsme si všech pět dní u ní vařila, pekla, dusila... ;-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. února 2017 v 12:14 | Reagovat

[3]: Já byla se synkem v poradně, že se nechová normálně, že kreslí zakrvácené panáčky už ve dvou, třech letech...
Tak ne, prý to je normální... Tak jsem myslela, že jsem asi špatná máma a ejhle, ve čtrnácti jsem se dozvěděla, že má poruchu osobnosti... Můj syn psychopat...  Něco jsem popsala tady: http://baruschkasf.blog.cz/1602/zivot-s-poruchou
Ale jo, někdy to je normální chování, jen špatný období, jindy to je třeba zrovna jeden špatný gen, ale prostě se to hned nepozná :-(
Držím palce, aby to bylo jen to období :-)

[4]: A taky mám koně ráda, ale tenhle už vážně opravit nešel :-)
A v pohodě, máme jich tu ještě minimálně dvacet, to slečinka na nich ujížděla :-)

[5]: No jo, musíme je milovat :-)

[6]: A jak si pak umíme nadávat, jaké jsme krávy, vždyť kdybychom zachovaly chladnou hlavu...
Děkuji, potěšila jste mě, že v tom nejsem sama :-)

[7]: Ano, je mi jasné, že rozřezaná křesla a rozstříhané záclony jsou prostě jen odrazový můstek pro pozdější umělecká díla :-)

[8]: Kitty, všichni máme svoje mouchy :-)
Třeba já tu zase zrovna sedím, místo abych honem honem uklízela, protože ve tři přijede maminka a já bych to tu měla mít ťip ťop :-)

10 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 3. února 2017 v 12:50 | Reagovat

[9]: No vnuk je objednaný na březen, tak jsem zvědavá co mu řeknou. Vynutily si to učitelky.

11 Eliss Eliss | Web | 3. února 2017 v 12:54 | Reagovat

To chtělo asi hodně energie na toho koně :-D

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. února 2017 v 13:49 | Reagovat

[10]: Dneska už návštěva psychologa nebo psychiatra vůbec není ostuda :-) A někdy bych řekla, že to je skoro nutnost. Dnešní doba je příliš hektická na to, aby to člověk zvládal sám bez následků...

[11]: A přitom to byl obyčejný plastový koník...

13 signoraa signoraa | Web | 3. února 2017 v 17:33 | Reagovat

Já už jedu druhé kolo, vyčůranost vidím u svých vnoučat, ale už mě to vůbec nevytáčí. Spíš se tím občas bavím. To, že mi syn kdysi rozstříhal záclonu a pak mi prostřihl díru na nohavici tehdy úzkoprofilových džín mě rozzlobilo, ale mě nepřekonal. V dětství jsme totiž našly na pískovišti staré rezavé nůžky. Nejprve mi kamarádka ostříhala půlku hlavy a já jí pak ustříhla jeden cop. Dal jsem se nedostaly, její maminka nás s řevem rozehnala. Nesměly jsme spolu kamarádit (což jsme nedodržely), mě pánský holič ostříhal i druhou půlku hlavy, takže jsem vypadala jako kdybych měla vši. Kamarádka přišla i o druhý cop. Mívala krásné dlouhé černé vlasy... :-D

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. února 2017 v 18:46 | Reagovat

[13]: Jo, holčičí vlásky...
Moc se těším na to, až se budou stříhat má vnoučátka :-)
Jak já to budu svým dětem, jejich rodičům, přát :-)
Já jsem měla asi ve třinácti úplně úžasný účes, ale mamince mé kamarádky se zdálo, že mi padá ofina do očí a tak mi účes "opravila" :-)
Paní z toho asi nevyrostla :-)

15 beallara beallara | Web | 3. února 2017 v 21:56 | Reagovat

Já jsem se po tvém článku zamyslela / mimořádně / a přišla jsem na to, že jsem začala myslet na budocnost v momentě zjištění pozitivního těhotenského testu, do té doby mi bylo vše na praku, neměla jsem disciplínu, neměla jsem budoucnost.
Pak se mi narodila dcera a vše začalo mít řád, vše začalo mít budoucnost, najednou mě neobtěžovalo si uklízet almaru, celý byt, prostě změna jako kráva.
Moje dcera byla strašně dokonalá, hodná, milovala mě, nestyděla se za mě, vzorně studovala / mám dva červené diplomy z vysoké / a zodpovědně začala řešit život v momentě, kdy viděla pozitivní těhotenský test.
Je to koloběh, žijeme ho všichni...Soptíček pomaloval čerstvě vymalované zdi v pokojíčku a také přitom nemyslel na budoucnost / maminka byla na šrot, páč koupili málo barvy :D  :D /

16 beallara beallara | Web | 3. února 2017 v 21:57 | Reagovat

Ty diplomy má samozřejmě moje dcera, já mám pouze maturitu :-!

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. února 2017 v 23:11 | Reagovat

[15]: Zrovna tu mám maminku a ta se celý večer snažila vyšťourat z nás dospělých, jak vidíme budoucnost my a pořád jí přišlo, že tak nějak jinak, než ona, tak nějak nejistě...
Jestli my maminky nemáme celý život pocit, že naše děti nemyslí na budoucnost :-)

18 Cecílie Cecílie | Web | 5. února 2017 v 21:20 | Reagovat

Já teda občas lidem, co umí neřešit budoucnost celkem závidím. Mně by se tak ulevilo. A moji kluci to mají jasně daný, buď si uklidí nebo nebude zábava (nový maskovací výraz pro paření na počítači).

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. února 2017 v 21:47 | Reagovat

[18]: U nás to moc nefunguje...
Ta malá mrcha je vynalézavá.
Tuhle jsem našla sběrný dvůr pod kobercem. Jindy pod postelí, ve skříni, v pytli v ložnici...
Pokaždé to "uklidí" bleskově...

20 Jana Jana | E-mail | Web | 6. února 2017 v 13:08 | Reagovat

Já si neumím do dnes uklidit ve skříni- ve své. Ve všem okolo je pořádek. Co se nám ale osvědčilo, je, že když něco provede sestra, tak já udělám to samé. Ale já za to dostanu hodně na zadek. A sestra se pak zarazí, že je dobře, že nedostala ona :D

21 Kosma Kosma | Web | 6. února 2017 v 23:05 | Reagovat

Vidím, že je to všude stejný - já se taky furt rozčiluju bordelářstvím svých harantek, nehodlám to po nich rozhodně sbírat, a kdybych nebyla takovej spořivec, lapnu to všecko a hodím do popelky, jak píše výše Alka! :-)

22 renuška renuška | E-mail | Web | 10. února 2017 v 11:51 | Reagovat

Mám na to všechno fígl. Do pokojíčku moc nechodím a raději tam zavírám. Jen občas nakouknu, zděsím se a řeknu, že tohle ne a docela to funguje. Zlehounka :-D

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2017 v 12:30 | Reagovat

[20]: Já strašně ráda uklízím na návštěvách :-)

[21]: Já to asi nechala dojít moc daleko...

[22]: Renuš, synek mi z toho vyrostl a ani to není tak dávno...
Takže jo, máš ještě šanci :-)
Vím snad odjakživa, že holčičky jsou mnohem méně pořádné :-)

24 Jana Jana | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:58 | Reagovat

[23]: Dojdi, otevřu ti svoji skříň :D

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2017 v 20:11 | Reagovat

[24]: Jenže Ty bydlíš daleko :-(
Ale zas by to byl krásný svatební dar :-)

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. února 2017 v 22:11 | Reagovat

Kluci dodnes vzpomínají na moje výlevy úklidu, kdy jsem věci naházené do skříně jednou rukou smetla na zem a oni museli skládat... :-D

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2017 v 22:36 | Reagovat

[26]: Já jsem si jako malá přísahala, že to dělat nebudu...
No, už dobrých deset let maminku chápu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama