Už nespěchám

8. února 2017 v 15:40 |  Téma týdne
Ach ta moje maminka.
Vždycky mě donutí k nějakému zamyšlení.
Přemýšlím i nad věcmi, které mi přijdou samozřejmé. Třeba jako tuhle...

Maminka se (trochu rýpavě... velice rýpavě...) ptala, proč my nikam nechodíme, proč sedíme doma, proč nejedem na dovolenou, proč drahý nejde na pivo, proč už nepracuje v Praze, proč je se mnou, proč nemáme nový sporák, proč nejdu do knihovny, proč nejdu na vínko...

Já si myslela, že to je naše věc, ale pak mi došlo, že bych asi mohla odpovědět... Hlavně sama sobě...

Byly doby, kdy jsem někam spěchala, kdy jsem se za něčím hnala a kdy jsem něco chtěla.
To taky byly doby, kdy mi to životní štěstí nějak chybělo a já ho chtěla dohnat něčím...
Byly to doby, kdy jsem něco potřebovala. Pořád.
A protože jsem to neměla, nebyla jsem šťastná. A tak jsem se hnala a hnala...

Jenže to nebyla ta nejlepší cesta a já jsem ráda, že je za mnou.

Na své dnešní cestě už nikam nespěchám. Nikam se neženu a nepotřebuju o moc víc, než mám.
Nepotřebuju nikam na dovolenou, protože je fuk, kde jsem, pokud jsem se svými nejdražšími a občas jen s drahým.
Nepotřebuji nové věci, dokud mi fungují ty staré (Jo, ten sporák by se hodil, díky tomu našemu jsem si zkazila báječné kynuté buchty od Iris.).
Nepotřebuju nikam za zábavou, protože se bavím doma a nepotřebuju za kulturou, protože to prostě nemám v povaze.
Jsem prostě šťastná takhle.
Když se někomu z rodiny chce na výlet, pojedem. Proč ne?
Jsme rodina, jsme celek a rádi si vyhovíme.
Když se někomu nechce, vždycky to jde vyřešit...
Buď je ukecán a nebo zůstane doma...

Jsem ráda, pokud se staví kamarádka na kafíčko a ráda se já zastavím u některé, ale pokud ne, nevadí.
Mám knížky, internet a blog, mám rodinu, mám svoje mýdlování...
Nenudím se...

I drahý přiznal, že mu klidný život vyhovuje.
Je rád, že ho do ničeho neženu, že mu neupírám zimní gumy na úkor spodního prádla, kabátu, lodiček a podobně.

Jsme spolu a stačí nám to.

Ano, sem tam si stěžuju, ale odmítám drastická řešení.
Stěžuju si na bydlení, ale stěhovat se vlastně nechci. Tady mám své kořeny, své pohodlí, tady to znám a mám ráda.
To, co je tu navíc, co je rušivé, to jsou věci, které se našly až dlouho po mém příchodu.
Jsou to vlastně novinky a ty mi nevyhovují.

Mám ráda svůj život. Mám ho ráda takový, jaký je teď.
Jsou věci, co mě štvou, ale kdybych měla sečíst dobré a zlé a zprůměrovat, pořád budu jednoznačně v dobrém poli. Pořád budu v poli štěstí.

Ještě nejsem na konci cesty, ale už jsem tak daleko, že nemusím spěchat.
Můžu se courat krajinou, kochat se výhledem, užívat si vůně a barvy a taky se můžu zastavit a válet se v té hromadě štěstí.

Už se nestresuju nad tím, že "na tu dovolenou nikdy neušetříme", že "nikdy neušetříme na nový obývák" a podobně.
Máme co potřebujem a pokud ne, ono se to někde sežene...
Můžem si něco koupit, když máme peníze navíc, ale taky je můžem prožrat, když máme chuť.
A když peníze navíc nejsou, tak co, nájem zaplatíme a jídlo se vždycky splaší.

Tohle, tu spokojenost a štěstí, to bych přála každému.
A nejvíc bych to přála ostatním členům mé rodiny.

Možná kdyby byli spokojení se svým životem, přestali by rýpat do toho mého...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 8. února 2017 v 15:51 | Reagovat

Zlatá úvaha! Ale k ní musí člověk dospět po pádech a úrazech, ale taky po prožití pěkných a i zvláštních věcí.
Zdá se, že únor je nějak úvahový měsíc. Množí se články s tématem jako má tento článek. Různě časově i věcně posazené články, ale správně nadčasové. Jakési zhodnocení možná roku minulého, ale také uplynulého života. Zase jsi mě přivedla k hodnocení mého života. Od dneška začnu zase říkat svému "hospodáři" Pepíno, jak to bylo v dobách před krizí. Na to jsi mě dokopala ty, s tvým vyznáním. Rodina a tvůj drahý by měli být taky šťastní, když jsi spokojená ty. Přeji ti spoustu obyčejně šťastných dní :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 16:18 | Reagovat

[1]: Na úvahy musí mít člověk čas :-) A jak jsem psala, já nikam nespěchám :-)
Taky jsem přišla na to, že když bude ten Valentýn, jestlipak mi drahý vyjeví lásku?
Jenže to dělá. Každým svým činem. Třeba tím, že dneska vařil oběd...
Asi bych byla mnohem radši, kdyby mi třeba jen zašeptal, že je se mnou šťastný. Že to JÁ ho dělám šťastným.
To je to nejkrásnější vyznání :-)

To, že Ty máš svého "hospodáře" ráda, to taky mluví z Tvých článků a někdy přímo křičí :-)
Jen jsme někdy lidé hloupí a sami se necháme zaslepit čímsi...
Hloupostí, která sice třeba i bolí, ale nakonec nemá žádný vážnější význam.
A pak své blízké zbytečně ztrácíme :-)

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. února 2017 v 16:22 | Reagovat

Tak to je dobře, že jsi spokojená a nenecháš se ovlivnit.

Moje mamka moc ráda do všeho šťourala, asi to zdědila. Vzpomínám když k nám přijela její maminka pobýt, tak ráno se bavily ještě tak normálně, večer přitvrdily, protože každá si určitou věc pamatovala jinak. Zajímavé bylo, že moje mamka neměla ráda, když jí babí mluvila do života, ale vůbec se nerozpakovala udílet rady do života mně. :D

4 Víla Víla | Web | 8. února 2017 v 17:16 | Reagovat

[3]: To je všude :D Takový začarovaný kruh. Moje matka pořád kecá dědovi do toho, aby šel k doktorovi, ale sama tam nejde nikdy.

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 17:27 | Reagovat

[3]: Byly doby, kdy se moje maminka hádala skvěle, uměla argumentovat a stála si za svým. Dnes už jsou její argumenty minimálně ploché a dost často od věci, většinou s přibývajícím večerem.
A ano, i babička bývala stejná...
Jsem zvědavá, jestli budu jednou taky taková. A jestli jo, pravděpodobně mi to tak nepřijde, takže se to vlastně ani nedozvím :-)

[4]: To bude tím, že chcem pro své nejbližší to nejlepší, nebo aspoň to, o čem si my myslíme, že to bude to nejlepší, ale sami se odbýváme :-)
Je taky zvláštní, že se většinou odbýváme ve věcech nepříjemných či méně příjemných, ale tu čokoládu si klidně sežerem potají, aby nám jí blízcí nezáviděli :-)

6 sugr sugr | E-mail | Web | 8. února 2017 v 17:48 | Reagovat

Baruschko a o tom o čem tu tak pohádkově píšeš, jaký máš bájo život, tvá  maminka ví? Vždyť to by jí muselo nesmírně těšit, jak jsi šťastná a už by nikdy neryla! Nechceš jí to říct, nebo jí dát přečíst tvé krásné veřejné vyznání nejen tvému Drahému? :-)
Zkus to, stojí to za to. ;-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 8. února 2017 v 18:29 | Reagovat

Milá Baru, na tý poslední větě něco je. ;-) :-)

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 8. února 2017 v 19:08 | Reagovat

A to je hlavní, že ty jsi šťastná. Přidávám se k Sugr, že by si to maminka měla přečíst. Taky si dovedu představit, že takhle jednou budu mluvit... ale teď bych si lhala do kapsy. My spěcháme, my se za něčím honíme. Ale nechcem to tak napořád. Myslím, že pokud by se nám podařilo založit rodinu, tak by to už zase bylo o něčem jiném.

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 19:40 | Reagovat

[6]: Maminka to ví, ale stejně jsme se na tohle téma zase pohádaly...
Všichni v mojí rodině si myslí, že bych měla chtít od života víc...
Jejich představa o štěstí je asi někde jinde a ta moje se jim nezdá dost dobrá :-(

[7]: Jo, jenže já jim k té spokojenosti nemůžu pomoct, byla bych pak stejně rýpavá, jako oni :-) K tomu si člověk musí dorůst sám :-)

[8]: Já jsem dostala celé to štěstí darem. Přišlo to samo, aniž bych to hledala...
Držím palce, Marti, aby Ti to taky vyšlo :-)

10 Kosma Kosma | Web | 8. února 2017 v 20:15 | Reagovat

Já to chápu a do jisté míry souhlasím - někdo se proštve životem, ani neví proč a ani se nestihne zamyslet, že to, co si měl užít, byl ten život...
Jo a mamky jsou od toho, aby kritizovaly a rýpaly, asi už je na návštěvě dlouho! :-)
Ale co jednou? Mamka kamarádky odchovala čtyři děti a byla celý život doma. Její manžel slušně vydělává, nebyl problém je nechat vystudovat a zaopatřit, ale pomalu přichází čas důchodu. Byt mají vlastní a děti jsou srozuměni s tím, že kdyby se s taťkem něco stalo, budou se na mamku skládat, protože důchod nedostane...
Ber to jako námět na článek! :-) Rozhodně ne jako rýpání, prostě mě to při psaní napadlo a víš, že já to vždy upřímně napíšu! :-)

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 20:29 | Reagovat

[10]: Jo, to jo, to je jedna z věcí, kterých se bojím... Jak to jednou dopadne, ale ono vážně kdo ví :-)

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. února 2017 v 22:37 | Reagovat

Moje maminka vždycky říká: "Já vám do toho nechci mluvit, ale..." :)

[10]: Ať si to maminka kamarádky nechá od dětí slíbit písemně!:) Maminka mojí kamarádky to měla podobně, nakonec opravdu umřel tatínek dřív...a slibu dostála jen jedna z dcer. Ostatní akorát hledí, jak jim prodat střechu nad hlavou.

13 signoraa signoraa | Web | 8. února 2017 v 22:51 | Reagovat

Baru, důležité je, že jsi št'astná a spokojená. Máš děti, partnera, svoje koníčky. Některé maminky to nechápou. Ta moje byla také rýpavá a nejen to. Ona mě dokonce srovnávala se sestrou, což mi vadilo ještě víc, než to rýpání. Někdy to bylo až nesnesitelné. Trvalo mi dlouho, než mi to přestalo vadit, než jsem se přes to všechno dokázala přenést. Jediné, co mě i potom vytáčelo, bylo pojmenování - o rodině sestry se vyjadřovala "naši" a o té mé "pražáci". :-D Možná i proto nekecám do života ani synovi, ani dceři, protože vím, jak je to nepříjemné.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 0:15 | Reagovat

[12]: Jo, moje maminka používá velice podobná slova :-)
Ze začátku...
Ke konci rozhovoru už se s nimi neobtěžuje :-)

[13]: Hmmm, moje ségra je ta "študovaná" :-) Jako jediná z nás, sourozenců, má maturitu...
Já jsem zas ta nejmladší a "dárkyně vnoučat" :-)
Jenže u nás zas, krom rýpání, funguje i pomlouvání...
Chudák ségra, když jede k našim, slyší každou chvilku, že "Baruna tohleto, Baruna támhleto" :-)
A brácha taky :-)
A já si vyslechnu o ségře i o bráchovi :-)

Jenže já jediná jsem vážně spokojená, takže se tím nezatěžuju :-) Maminku a její řeči beru s rezervou a sem tam si myslím svý :-)
Protože já můžu, já svůj život nepotřebuju nějak extra napravovat :-)

A je to dědičný :-) Maminka mi zase zopakovala historku, jak její maminka, moje babička, jezdila ke svým dcerám, přivezla dárek a oběma svorně řekla, že její sestra si vybrala ten hezčí :-)
Jsme my to ale rodina...

15 beallara beallara | Web | 9. února 2017 v 6:04 | Reagovat

První a nejdůležitější je to slovo štěstí...od toho se vše odvíjí.
Jsem jaderný reaktor, celý život musím tvořit, musím se vyvíjet, jinak nejsem šťastná. Moje dcera taková není, je klidná a nemá potřebu progresu.
Pokud bych si neuvědomila naši rozdílnost, přišla bych o ni a já ji miluji bezvýhradně, to jsem se naučila a klape nám to.
A víš co, já dobře spím, protože vím, že když do ní neryju, sama přijde a chce mluvit.
Tvůj život by někomu přišel přízemní, nenaplněný, jen ty sama víš, co od něj chceš a pokud napíšeš, že žijete šťastní, tak co je víc :-)

16 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 9. února 2017 v 7:58 | Reagovat

Moc hezky napsáno; souhlasím.
Mám kámošku-bývalou spolužačku, která je neustále nespokojená (aniž by ji v životě něco fakt mizerného potkalo), neustále si stěžuje, i špatné počadí bere osobně, pořád se za něčím a někam žene...a to až tak, že i poslouchat ji je pro mne vyčerpávající.
Je to nejspíš i povahou, ale takhle bych žít nechtěla.
Máte, Baru, správný přístup, držte se ho.

17 Alka Alka | 9. února 2017 v 7:59 | Reagovat

[16]:Počadí je sice zajímavé slovo, ale mělo být počasí... ???

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 9:07 | Reagovat

[15]: Jo, prostě jsme rozdílní :-)
Zas vtip je v tom, že ani moje maminka se nijak zvlášť nerozvíjela, chodila na výlety, na které nechtěla a nechodila za kulturou, kam chtěla...
Ale úplně nejvíc se mi líbí to,  že já svoje štěstí nehledala, nehnala jsem se za ním a vlastně ho ani nečekala. Ono prostě přišlo, usadilo se a i když mě sem tam něco nakopne, ten základ tam je prostě pořád :-)

[16]: Máte naprostou pravdu, je to povahou...
A taky pár takových znám.
A tihle lidé si svůj život kazí sami.

[17]: Ale ono když někde někdo počadí, může to být taky nepříjemné :-) I příjemné :-)

19 Matty Matty | 9. února 2017 v 10:34 | Reagovat

Trocha klidu ještě nikdy nikoho nezabila, a v tom stresu, a že je ho dneska požehnaně, je fajn mít chvilku pro sebe...

20 Iris Iris | E-mail | Web | 9. února 2017 v 11:11 | Reagovat

Jo, taky mi mamka občas něco řekne, tak to prostě chodí :-D

Proč proč proč, někdy to slovo nesnáším, já zásadně odpovídám prostě proto!

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 11:25 | Reagovat

[19]: No Ty máš tuplem stres :-)
Mě to čeká za rok, to bude maturovat synek :-)

[20]: U nás ani není proč, u nás je "měla bys" :-)

22 Ježurka Ježurka | Web | 9. února 2017 v 14:55 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala, Baruško. Já jsem taky nikdy nikomu nic nezáviděla, jsem ráda za to, jak to je, že mám hodného manžela, vzorné a zlatě děti a vnoučátka. To, co mám, to mi stačí, opravdu to není fráze, ale dokud je zdraví, nic nechybí, že? Přeji ti, aby to stále takhle vycházelo, já už dávno nikam nespěchám a už vůbec nežehrám na věci, které nejsou. :-)

23 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. února 2017 v 19:30 | Reagovat

Ať ta spokojenost s tím co je, vydrží...

24 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. února 2017 v 19:38 | Reagovat

[22]: Hlavně to zdravíčko, Ježurko :-)

[23]: Děkuji :-)

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. února 2017 v 22:22 | Reagovat

Snažím se nespěchat, i když ne vždy se mi to daří. Do mých věcí mi nikdo nemluví (byť v jednom konkrétním případě bych si to velmi přál) a já se snažím tuto ctnost napodobovat :-).

26 renuška renuška | E-mail | Web | 10. února 2017 v 11:48 | Reagovat

Baru, napsala jsi to skvěle. Ale ... přidám taky jeden poznatek. Poznala jsem nedávno člověka, který se prezentoval tak, že nalezl životní štěstí, že je spokojený tak, jak je, nic nepotřebuje. Ve finále neměl auto a byl odkázaný na ostatní, oči si kazil slabšími zdrátkovanými brýlemi, protože na jiné neměl a takhle mu to prý stačilo, protože víc ke svému štěstí nepotřebuje ... nakolik je to pravda a na kolik póza pro okolí i pro sebe, toť otázka. Já jsem přesvědčená, že každý člověk to své štěstí vidí jinak a že občas vyskočit ze stereotypu jakkoliv hezkého není od věci.

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2017 v 12:28 | Reagovat

[25]: Taky někdy spěchám a sem tam se za něčím ženu, ale je to spěch přechodný, není to setrvalý stav :-)

[26]: Milá Renuško, ano, je na světě spousta věcí, které bych potřebovala i které jenom chci :-)
Chci domeček, vlastní, se zahrádkou, ale tenhle cíl je takřka nedosažitelný, takže mu nemíním upravovat svůj život :-)
A když už jsi zmínila ty brýle... Jo, potřebovala bych jedny náhradní, protože trnu, že by se mi s těmi jedinými mohlo něco stát a já budu v pytli a potřebovala bych jedny sluneční, abych v létě netrpěla :-)
Ale co, až budou, budu ráda, když nebudou, no co :-)
Víš, vlastně když bych rozbila brýle, neuvidím ten princezniččin bordel, ani psí hovínka na dvorku :-)
A drahý bude zase vypadat mladší a hezčí :-)

28 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 11. února 2017 v 13:59 | Reagovat

[5]: Já to jejich hádání dřív vždycky špatně nesla, to jsem byla ještě doma a brzy po svatbě babička zemřela. Nikdy bych neřekla, jak mi ty dvě budou chybět.

A ehmm..., tu povahu zdědila dcera, a taky se strašně často kvůli blbostem uráží, mě to zdá se nějak přeskočilo, já mám spíš povahu po tátovi. :-)

29 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 11. února 2017 v 13:59 | Reagovat

Jo a hezký víkend :-)

30 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 14:07 | Reagovat

[28]: Jám mám tu smůlu, že jsem nejmladší dítě...
Babičku jsem na vrcholu sil asi nezažila, už jen jako popletenou paní.
Moje velké děti babičku znají jako tu báječnou kuchařku, ženskou, co jim rozumí, co se s ní dá o všem mluvit, ale ta nejmladší, no, je jí osm a mamka už blbnout začíná...
Tak nevím, co si ta malá bude pamatovat...
Ale že babička skvěle plete na panenky, to snad nezapomene :-)

A taky přeju hezký víkend :-)

31 Eliss Eliss | Web | 11. února 2017 v 14:09 | Reagovat

Musím říct, že je mi sice jen 22, ale také jsem nejraději s přítelem v pohodě doma :-)

32 Paralela Paralela | E-mail | 11. února 2017 v 14:18 | Reagovat

To je krásný. Čím dál víc lidí takhle žije. A nevadí to, jsou šťastní. Třeba moje rodiče jsou pořád jen spolu, nejezdí na dovolené, na výlet jedeme když je pěkně, nebo jentak někam spolu na odpoledne, když se chce. Ono je to jedno, člověk ani nechce mít to všechno, co se tváří, že musí mít.
Já se ještě ženu, myslím. Za koncem školy, za bydlením. Ale taky vím, že něco musím a že v bydlení potřebuju jen matraci, krabici od banánů a oblíbený hrníček :)

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. února 2017 v 0:19 | Reagovat

[31]: To je dobře :-)

[32]: Je fakt, že já šla do zařízeného bytu. V obou případech. Jak k manželovi, tak po manželství...
Ale banánovky na oblečení používám i tak :-)
Člověk něco potřebuje, když má najednou odpovědnost...
A to nejen za sebe, ale pak i za děti...
Jenže časem se to ustálí a život může plynout :-)

34 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. února 2017 v 13:53 | Reagovat

Taky jsem spokojená s tím co mám, ale občas si stejně do okolí rejpnu...asi jsem prostě rejpalka... :-)

35 fidorka fidorka | 14. února 2017 v 9:40 | Reagovat

Baruško, žiadny nový článoček? Chýbaš :-)

36 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. února 2017 v 10:08 | Reagovat

[35]: Jdu na to :-)

37 dáša dáša | Web | 14. února 2017 v 18:56 | Reagovat

Baru, u nás to bylo také tak, moje matka byla vždy zlá ženská a do všeho rýpala a její názor byl ten jediný správný. Když jsme od našich odjížděli, měla jsem silnou migrénu, nikdo by mi nedal ani kůrku chleba,jak jsem byla ta nejhorší na světě a moje holčičky malé pro ni byly parchanti. Úplně mně bije srdce a je mi špatně, když to teď píšu. Každý člověk je jedinečný a má svoje názory a potřeby.Lidé, kteří rýpou, pomlouvají, ponižují nenávidí ty, kteří jsou šťastní. Svůj život si žije každý sám a nikdy se nezavděčíš všem.
Prožívej si zplna své štěstí :-)  :-)  :-)

38 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. února 2017 v 20:07 | Reagovat

[37]: Zlí lidé nemají rádi sami sebe, v tom to je :-)

39 Kája Kája | E-mail | Web | 16. února 2017 v 7:03 | Reagovat

Hmmm já naopak musím pořád něco dělat.
Na jaře a v létě mnohem víc než v aktuálním blbém období.
Když jen tak sedím, přepadají mě divné myšlenky. Myslím na minulost a tak a jsem z ní smutná. Nakonec se ještě dostaví výčitky, že jsem si pořádně neužila den...
Kdepak, když už nic, musím aspoň na pořádnou procházku.

40 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. února 2017 v 9:07 | Reagovat

[39]: My máme dvoreček. A tam je pořád co dělat. Hrabat listí, zahazovat kaluže, uklízet psí hromádky, pečovat o kytičky...
Ale uznávám, že pořádná procházka mi chybí. Tedy, chybí mému tělu, dušička ten pocit nemá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama