Kde je vůle...

4. ledna 2017 v 11:40
... tam jsou výsledky.

Tuhle větu znám a nevím odkud.
Možná mi jí vpravovali do hlavy rodiče a možná spíš ne.
Oni vůli mají a kdyby mi to cpali do hlavy, možná by uspěli, ale já vůli nějak nemám. A nemůžu říct, že bych jí ztratila. Já jí asi nikdy ani nenašla...
Že jsem tak nějak flink, to už jsem psala.
A že to možná bude nedostatkem vůle, to je celkem logické.

Baruschko, zhubni, Baruschko, dojdi si k doktorovi, Baruschko, udrž v bytě pořádek...

To, co díky své nevůli nedělám, by dalo pěkných pár řádků...
Třeba tuhle jsem byla sama na sebe hrdá, když jsem se objednala k lékaři s křečákama.
Ovšem pan doktor tam nebyl a ta hrdost nebyla dost velká, abych se objednala znovu...
A ta vůle už vůbec nebyla dost velká.

Byla jsem na sebe hrdá, když jsem dokázala cvičit celý týden.
Ovšem ani tady nebyla hrdost a vůle dostatečná na druhý a třetí a každý další týden...
To stejné s pitím.
No co, tak piju hlavně kafe, dva malé turečky a sem tam jednu rozpustnou "kávu" s mlékem...
A občas i hrnek čaje.

Teď se už nějakou dobu přemlouvám k návštěvě lékaře, protože mě bodá v břiše.
No jo, já vím, určitě si letos dojdu...

No, taková jsem já...
Tuhle mi došlo, že já jsem člověk, co potřebuje výsledky.
A hned...
Pokud mi jakákoliv vědomá aktivita nepřinese výsledek v rekordně krátké době, je najednou ubíjející, jakkoliv je příjemná.
(Jako zjednodušený, ale naprosto vystihující příklad mohu uvést, že jsem vlastně milovnicí rychlého sexu.)


Takže když ráno vstanu a vyčístím si zuby, není to vědomá aktivita a nemusím se přemlouvat, přestože mi to křivý chrup na místě nevyrovná. To dělám automaticky.
Ale kdybych neměla tenhle návyk, musela bych se k čištění zubů přemlouvat a odkládala bych to...
Stejně, jako odkládám ranní vstávání.

A to všechno, dokud se to "nepřepne".
Jo, to je přesně to slovo, které se mi rozsvítilo v hlavě tady u Blondýnky a které mě inspirovalo k tomuto článku.

Ta chvíle, kdy se něco změní.
Moje ségra tvrdí, že cizí jazyk umí (a moje ségra umí, to musím říct) ve chvíli, kdy se jí v mozku změní přemýšlení o něčem z češtiny na ten který jazyk...
Je to o změně v hlavě.
Já třeba nejnověji přepnula na "nepij víno" a už mi nechutná ani Bohemka...
Brala bych to jako pozitivní změnu, kdyby mi to zároveň nepřeplo na "to je dobrej rum".

On mi ten hlavovej přepínač občas zlobí, když jsem z nenávisti k mytí nádobí přešla až k zálibě a nádobí myla pár let s radostí, než se to přeplo zpět k nenávisti...
Takže se už zase musím přemlouvat a takže zase píšu, místo abych ho umyla rovnou a měla to z krku...

A taky vím, že to zas přepne. Ať už půjde o nádobí, o pití a nebo o to pitomý cvičení.
Ono to přepne a půjde to samo, nebudu se do té činnosti nutit, nebudu se přemlouvat a budu to dělat automaticky.

Takže se vlastně momentálně netrápím tím, že bych se do něčeho hnala jen proto, že je zase další rok, že je leden a že je v módě nějaký nový začátek.

Ono to přijde. No co, tak třeba v červnu.

Zatím budu pozitivně myslet a on mi ten mozek zas přepne.
A nebo ne. On se svět nezboří, když nepřestanu žrát čokoládu (A vida, asi přeplo, páč čokoládu jsem měla naposled začátkem prosince a ani jsem jí nesežrala celou a vůbec mi nechybí... Ono to přepnutí někdy není poznat hned a někdy není poznat vůbec.) a nebo když nebudu denně venku...

A teď už fakt jdu na to nádobí i když se mi nechce. Ale musím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 13:45 | Reagovat

Slyšela jsem tuhle krásné předsevzetí: "Nedala jsem si žádné předsevzetí. To je moje předsevzetí pro rok 2017 a proto se nebudu užírat, že něco nesplním!" Já jsem si je dala. Co přijde, to přijde, snad toho nebude moc k horšímu. Za loňský rok se mi podařil ČIN: objevila jsem tvůj blog. A blog Blondýny a... a... a teď se těším na každý nový článek, přesně na ten, na který jsi dala klikačku. I teď na tvůj. Jsem nedokonalá a čím dál míň o tom píšu, ale vím to.
Pořád taky čekám, kdy jako důchodkyně-seniorka-rentiérka budu mít spoustu času. Nevím kam pro něj mám chodit, sám nejde a nezvoní na vrata. Mám jen kolem hromadu lístků s poznámkami nápadů na články a jaksi... ;-)  :-(

2 Dáša Dáša | E-mail | 4. ledna 2017 v 16:53 | Reagovat

Milá Baruschko, nejste náhodou moje dvojče.Taky se už hodinu ukecávám, abych se zvedla a začala něco dělat- nádobí atd...

3 beallara beallara | Web | 4. ledna 2017 v 20:19 | Reagovat

Já si myslím, že to tak máme naprosto všichni, musíme se nutit, musíme se tlačit k lepším výsledkům, ale když je viditelný progres, jdeme do toho na 1000%.
dostala jsem do vínku obrovský pud sebezáchovy, ale šíleně veliký...donutil mě přestat kouřit, donutil mě přestat žrát, donutil mě, přestat být promiskuitní, donutil mě přestat žrát léky a mám pevnou vůli, ovšem selhávám na jiných postech, kde ty zase vedeš.
Baru, držím ti palce, buď drsoň a dokaž si, že třeba toho doktora pro začátek dáš...abychom tě nemuseli operovat s D.D....neasistovala jsem už 27let, mohl by to být malér :D  :D  :D  :D

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 20:21 | Reagovat

[1]: To táta říkal o všem, že udělá, až bude v důchodu...
No a ejhle, teď nic nestíhá :-)
Ale možná to bude i tím, že pořád někde něco nedodělává a nechává a pak hledá a pátrá :-)

[2]: Musím se pochválit, umyla jsem ho. Celou tu hromadu, co se tam vrstvila snad už od předvčírka :-)
A taky jsem odházela strašně sněhu a postavila velkého sněhuláka a došla nakoupit a pak jsem padla...
No, takže asi padla, no :-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 21:26 | Reagovat

[3]: Jůůů a kde vedu? Naši říkají, že tak maximálně krávu za ocas :-)
A budu drsoň a doktora dám...
Jen, víš jak, zrovna to nebolí...
Ufff, je to divný. Mám strašně ráda naší zubařku, ale vůbec ne ve chvíli, kdy sedím v křesle.
I moje obvoďačka je báječný člověk, ale na té židli vedle jejího stolu jí moc nemusím :-)
Nevadí mi čekárny, můžu tam sedět klidně  tři hodiny, ale tak nějak se všechno sevře ve chvíli, kdy vlezu z čekárny na další level :-)

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 21:37 | Reagovat

[5]: Milá milovnice rychlého sexu,
ó jak já Ti rozumím... :-)
Hlavně, že se nemusíš nutit do psaní..!!!

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 21:41 | Reagovat

Vůle se dá, myslím, dobře trénovat. Nemělo by se to s ní přehánět, ale třeba maratón se bez ní neuběhne. Já jsem párkrát podnikl akce, které by se bez oevné vůle neobešly, tak jsem si potvrdil, že když opravdu chci, jde cokoli. A tohle ujištění mi stačí, nemusím se o tom přesvědčovat každý den :-).

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 22:42 | Reagovat

[6]: No, tak to nemusím, to mám automatický :-) Jak sednu k počítači, hrne se to do hlavy...
Spíš se ženu od psaní :-)

[7]: Když problém je, že já většinou nechci :-)
Nevymlouvám se, že to nejde a nevymlouvám se na vůli :-) Jen prostě nechci a pak teprve ta vůle chybí :-)

9 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 5. ledna 2017 v 6:11 | Reagovat

Já už takhle 50 let čekám, kdy se mi přepne na "žehlím ráda". Zatím co se žehlení týče mám furt zapnuto na "vono se to neposere".

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 12:10 | Reagovat

[9]: Moje maminka žehlí ráda. Ale dědičný to není.
Já žehlila na miminka, to jo a pak ještě žehlím vánoční ubrus. Pokud najdu žehličku :-)
S vlastní domácností jsem se hbitě naučila věšet prádlo tak, aby to žehlení nebylo tak potřeba :-)
A pak se vztekám, když mi prádlo věší děti a já mám jen tři možnosti.
Buď vyžehlit, nebo vyprat znovu a nebo se na to vybodnout.
Většinou volím třetí možnost, protože oblečení "mezi lidi" už těm smrádkům nesvěřím :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. ledna 2017 v 13:47 | Reagovat

Myslím, že když něco opravdu chceš tak dokážeš zkrotit i neposlušnou pevnou vůli :-D

12 Iris Iris | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 14:33 | Reagovat

Ježiš nádobí, taky ho musím umýt, něž půjdu pro malýho, ještě že si tu čtu :D
A pokud člověk chce, tak to prostě dokáže ;-)

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 14:57 | Reagovat

[11]: No jo, ale to se opravdu musí chtít :-)

[12]: Iris, řekni sama, komu by se chtělo mýt nádobí, pokud to nemá rád? :-)

14 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 7. ledna 2017 v 13:53 | Reagovat

já jsem hrozný lenoch (ale zajímavé je že okolí si to nemyslí a myslí si že jsem pilná a pracovitá)..
jenže když mně se nechce tak jsem schopna se přemlouvat týden abych umyla nádobí (no teď ne protože mám novou kuchyň tak ji udržuji hezkou:-))
ale když se mi chce tak se do toho pustím a nemůžu přestat..manžel nadává že se obvykle do něčeho pustím v 9 večer..

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

[14]: U nás se traduje, že ženy z naší rodiny mají nejvíc práce ve chvíli, kdy se nandavá jídlo, tedy, když ho nandavá partner :-)

16 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. ledna 2017 v 23:24 | Reagovat

Já mám tu páčku nějakou zatuhlou :-D či co a nepřepíná a nepřepíná

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 13:40 | Reagovat

[16]: No nech bejt, já zase přepnula...
Jak jsem si vzpomněla, že mi nechybí čokoláda, tak zase chybět začala :-)

18 Nem Nem | 11. ledna 2017 v 12:37 | Reagovat

Baru, vždycky jsem si myslela, že máme něco společnýho :-) Prádlo věším jako ty, zrovna dnes ráno se synkovi moc nelíbilo mnou "vyžehlený" tričko, ale
uznal argument - je zima, máš mikinu. :-P  "To je dobrej rum" mě fakt rozesmálo. Rum nepiju, ale před asi měsícem jsem si najednou koupila flašku coly a rumu a udělala si doma dýzu. Sama. A jak mi to chutnalo :-)

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. ledna 2017 v 14:21 | Reagovat

[18]: Já začala ujíždět na kafíčkovým rumíku, takže jsem pak vzala na milost i ten "obyč" :-)
A s tím žehlením...
Synek po pobytu ve výchovném středisku poznal, jaké to je, to žehlení...
Tak když mektá, klidně mu tu žehličku najdu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama