Taková jiná máma

8. prosince 2016 v 16:21 |  Téma týdne
Je to pět a kus roku, co jsme domů zavedli internet.
No, možná to je dýl, ale je to pět a kus roku, co začal synek s tou svojí hrou...
Já jsem se, jako správná maminka, děsně vztekala, že tráví celé dny u počítače, později že k tomu počítači pořád odbíhá.
Můj drahý se taky vztekal.
Ovšem pak synek drahému ukázal, co u toho počítače pořád dělá a už jsem se vztekala jen já.
Je to tak nějak přesně pět let, kdy mě drahý ukecal k ukázce...
A já hloupá se podívala.
Z maminky, která je proti trávení volného času u počítače, jsem se stala maminkou, která je u počítače denně.
Z maminky puťky je maminka válečnice.
Po čase i maminka kouzelnice a maminka průzkumnice.
To jsou totiž tři možnosti v jedné hře.
Je fuk, co to je za hru, kdyby to nebyla tahle, možná by to byla jiná.
To podstatné je v komunikaci.
Já se v téhle hře naučila komunikovat, pohybovat se ve virtuálním světě (aspoň na té nejzákladnější rovině) a našla virtuální přátele.
Tedy, virtuální...
Jsou to lidi jako já, jen sedí za počítačem (tabletem, telefonem) na druhém konci republiky, třeba...

Přišla jsem na to, že existuje něco jako sebevědomí, protože v tomhle jsem fakt celkem dobrá.
A přišla jsem na to, že lidi u monitorů nejsou zlí.

Jenže ono to tím nekončí.
Já najednou byla ta maminka, co nutí svoje děti u toho počítače sedět, starat se o svou postavu i o kolektiv.
Najednou jsem byla maminka prudič a svým dětem jsem vzala veškerou radost ze hry...
Postavy mých dětí už dávno nejsou ty opečovávané a vytuněné...
Moje děti už si nepamatují hesla, pod jakými se mají přihlásit. A nepamatují si ani jména svých postav.
Které dítě by taky chtělo hrát hru jen proto, že ho máma nutí?
Ovšem já i drahý jedem dál.
Uznávám, že už to není ta radost, už to oba berem jako povinnost, ale to je asi úděl dospělých...
A hrajem si.
Máme se o čem bavit, protože tohle je náš jediný společný zájem...

Nebavíme se jen o postavách a o novinkách, bavíme se i o lidech, teré jsme poznali.
Hrajem s dětmi i s dospěláky.
Někdy se bavíme víc, někdy skoro vůbec.
S někým si píšem dlouhou poštu, jiné jen pozdravíme v chatu...
S některými sdílíme radosti a s jinými bolesti.
A s někým všechno.
Někdy se potkáváme...
Doporučujem si navzájem četbu i filmy.
A sem tam se i vzájemně vzděláváme...

Třeba na blog jsem se dostala díky dvěma dívčinám, které už blogovaly přede mnou.
A netrvalo dlouho a potkala jsem tady na blogu holčinu, která se svým blogováním nepochlubila, ale já jí stejně poznala.

Ráda bych napsala, že mi blog změnil život, ale ne, byla to jedna blbá hra...
Byla to hra, kterou jsem začala hrát v prosinci 2011...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Layouty od Kačky Layouty od Kačky | Web | 8. prosince 2016 v 16:34 | Reagovat

Ak ja raz budem mama, tak tiež budem asi učiť deti hrať hry :D

2 beallara beallara | Web | 8. prosince 2016 v 17:04 | Reagovat

Jsem šťastná, že tohle jde mimo mě, internet sám o sobě je mi velkou drogou, blog je velkou drogou a kdybych ještě začala hrát, je to můj konec.
Za to moje dcerka, to byl hráč první třídy, porodila a dohrála. :D  :D
A tak si, Baru, hraj, výchovně jsi to taky zvládla na 1*.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 17:26 | Reagovat

Přiznám se k občasnému hraní "pasiánsu", ale jinak miluju blogování. Komunikaci, vzdělávání a zábavu s naším blogem. Hry jdou mimo mě, nemám na ně čas ani vůli. A nikdo mě k nim nepřivedl - naštěstí, protože jsem taky hravá ;-)

4 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 8. prosince 2016 v 18:21 | Reagovat

Já jsem milovala slovní fotbal a kris-kros (scruble), když jsem ještě uměla vyzvat sestřenici a daly jsme si to spolu... Pak se změnila pravidla i grafika... Takže teď tyhle dvě hry hraji tak max. 1 x měsíčně cca 2 hoďky.
Jinak jsem na komunikaci "face to face" - a děkuji všem, kteří ke mně chodí na návštěvu.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 18:49 | Reagovat

Tak hry jsem nikdy nehrála, ale třeba na to někdy na stáří dojde. :-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 20:22 | Reagovat

[1]: Naše mamka to zavedla se zmrzlinou. Nacpala jich do synka pět a pak žádnou nechtěl celé prázdniny :-)

[2]: No, nezvládla :-) Nedovedla jsem děti k odpovědnosti ani v blbé hře :-) Ale snad to v životě jednou zvládnou líp :-)

[3]: No, já do té doby taky jen hrála karty, nic víc... A pak jsem objevila kouzlo komunikace.
Kdybych potkala blog dřív, třeba by bylo všechno jinak :-)

[4]: Já chodím a ráda :-)
Ono to totiž stojí za to :-)

[5]: Jůůů, Doktorečko a kdybys věděla, jak se tam dají skvěle lovit chlapi :-) Ale na mýho nesahat :-)

7 Renáta Chudobová Renáta Chudobová | Web | 11. prosince 2016 v 19:18 | Reagovat

Internet, blog, FB, tohle všechno jo. Ale hry jen takové ty co čistí hlavu, bez strategie :-D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 20:22 | Reagovat

[7]: Ono té strategie tam není tolik potřeba :-)
Ale pravda, hlavu mi to nevyčistilo, jen svým způsobem napravilo :-)

9 Nem Nem | 19. prosince 2016 v 0:53 | Reagovat

Baru, jsem ráda, že píšeš o téhle hře a jsem moc a moc ráda, že jsem tě díky ní poznala. Už tam nejsme jako dřív, nějak není čas, ale občas na tu srandu vzpomenu a občas tam ještě pokecáme s pár lidma. Ale za Tebe té hře fakt moc děkuju! :-)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 15:39 | Reagovat

[9]: Jsem moc ráda, že jsme se tenkrát sešly :-)
Fakt to stálo za to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama