Podzimní střípky

14. října 2016 v 16:36
Mám ráda lidi, ráda je pozoruju a fakt si to užívám.
Někdy jsem nadšená, jindy žasnu.
A uznávám, že občas jsem znechucená.
Jako včera.
To když jsem viděla poměrně mladou maminku, jak jde se synkem, vysvětluje mu, že ne, tu hru mu nekoupí, protože ta je od patnácti a to mu ještě není.
A pak mu podala svojí rozkouřenou cigaretu, aby si jí dokouřil...
Tomu klukovi mohlo být maximálně dvanáct a já byla v šoku.

Ale taky jsem potkala moc milou paní, kterou jsem chytala v zatáčce v autobusu a kterou jsem málem urazila, když jsem jí oslovila "mladá paní".
Téhle dámě chybí rok do osmdesátky.
A fakt na to nevypadá.

Vlastně ty autobusové známosti včera vyšly.
Potkala jsem se i s mladou maminkou, co jela do práce, ale zapomněla si peněženku a nestíhala se pro ní vrátit. Byla pevně rozhodnutá risknout jízdu na černo.
Jenže já vím, jak to taky může dopadnout, už jsem se setkala s exekucí na základě pokuty (ne, já ne, já jsem vzorňák) a vím moc dobře, že to dokáže rozložit rodinu.
Takže byla mladá maminka obdarována jízdenkou a celou cestu jsme si pak povídaly.

Dobré skutky se vyplácí a já jsem pak byla po zbytek dne celkem úspěšná.

Ale úspěch neúspěch, podzim je tady a já to moc dobře vím.
Poznám to podle toho, že dny jsou kratší a kratší.

No a nebo kecám.
Vstávám v sedm, což je rozhodně dřív, než v létě a spát jdu úplně stejně kolem půlnoci.
Ale nějak míň toho stíhám.
Ráno vypravím princezničku a dopřeju si hlidnou hodinku u kávičky. A pak vařit, starat se, pečovat...
Potom úkoly, nákupy a další starosti.
A když si večer sednu s knížkou (Poslední dobou se hůř soustředím, asi se podepisuje spánkový deficit a tak čtu literaturu pro ženy. Většinou píšou, že jde o historickou romanci, ale já mám stejně pocit, že to je spíš erotický román. Jsou to knížky Bertrice Small, jsou psané poutavě a s humorem a se spoustou erotiky a já na nich tak trochu ujíždím. Hlavně proto, že opravdu nevyžadují příliš přemýšlení a jde o klasickou odpočinkovou literaturu. Navíc na sebe dost často mile navazují, takže i nové mi připadají známé.), nedočtu jí a to je divné.
Možná je fígl v tom, že princeznička leze do postele později, než dřív. Až kolem deváté.
No a já mám pak na čtení sotva dvě hodinky.
Každé ráno si slibuju, že půjdu večer spát dřív a každý večer to nedodržím.

Tak třeba včera jsem to fakt nestíhala.
Princeznička bude mít narozeniny a já jí přeci neošidím o dort jen proto, že má skoro dvojnásobek normální váhy.
No, copak jí. Nás o dort neošidím.
A protože jen nás je pět a na minioslavu přijdou i sousedé, jeden dort je málo.
Nemluvě o tom, že si chce slečinka odvézt kus na intr.
Takže zase peču dva.
Náš klasický pařížák a k tomu jeden potahovaný. Tentokrát ořechový.
Ten potahovaný dělám vždycky na poslední chvíli a potahovka mi pak na čerstvém krému "plave".
Tak takhle ne.
Upekla jsem ho včera, namazala a nechala na noc odpočívat v lednici.
Musím říct, že takhle snadno se mi ještě nepotahovalo.
Měla jsem na to skoro celé dopoledne a hodlala jsem si to užít.
Ovšem než se mi na návštěvu ohlásila kamarádka s přítelem.
Půl dopoledne jsem prokecala a nedozdobený dort teď čeká v lednici na další květinky. Ty budu dělat večer, až princeznička zaleze do postýlky.
A až potom, co ušlehám pařížskou šlehačku a namažu korpus, co mi stydne na okně.

Stejně mi je princezničky líto, protože z každého dortu dostane malý kousek v sobotu na oslavě a další až v pondělí, potom, co jí odeberou krev.
V neděli si dát nemůže, aby si nezkreslila výsledky.
I když... Možná jí kousek dopřeju, protože stejnou smůlu měla i loni a předloni. Jak chodí na vyšetření jednou za půl roku, vždycky jí nějak záhadně objednají po narozeninách a odběry má vždycky těsně po oslavě.
No a nezkreslené výsledky ukazují hladinu cukru na nejspodnější hranici.
Předloni jsem dokonce dostala vynadáno, že jí nedovoluji sladkosti.
Paní doktorka je totiž poctivě hledala v jídelníčku, kam jsem je já ještě poctivěji psala.
Za ten týden psaní měla princeznička dvakrát dva tiktaky a já to tam pečlivě zapsala.
No můžu já za to, že jí sladkosti tolik nelákají?
I do toho dortu dvakrát dloubne a pak už nemá chuť.
Což nikomu z rodiny nevadí Mrkající

Zato jsou jiné věci, co mě vytáčí.
Třeba nedostatek obyčejné lidské slušnosti.
Momentálně jsme v baráku čtyři rodiny.
Soused senior tu bydlí nejdéle, má nejdéle auto a tak má taky místo nejblíž u domu. Nerozbahněné a poměrně suché.
Druhé auto na dvorku bylo naše a tak jsme také zabrali fleka hned vedle souseda.
Bývalý soused si své auto spořádaně zařadil vedle našeho a společnými silami jsme se pokoušeli aspoň trošku udržet to místo bez bláta.
A poslední sousedé zabrali poslední místečko, v hromadě bláta, protože to je nejnižší místo dvorka.
Ale podařilo se nám to místo částečně zatravnit a trošku vysušit, nemluvě o udržovaném kanálku pro odtok přebytečné vody.
Poslední sousedé už jsou sice pryč, ale nejnovější soused se slušně zeptal, kde by si tak mohl svoje auto parkovat, protože se nechce nikomu plést na jeho místo.
No a bývalý soused už je opravdu bývalý a ten, který zaujal jeho místo v bytě, nějak nezaujal i jeho místo k parkování.
Věčně stojí na našem fleku, protože se mu nechce vystupovat do bláta.
Teď je soused senior v lázních a já ho ukecala, aby si dal svoje autíčko do garáže. Drahý tam s ním sjel, aby senior nemusel špalat těch pět kiláků domů pěšky.
Taky drahý seniora odvezl na autobusové nádraží, aby lázeňské kufry netáhl MHD.
A my hned v úterý zaujali seniorské místečko hned pod naším oknem.
Jenže ejhle, sotva drahý odjel ve středu do práce, už pod našimi okny parkoval nevychovaný soused.
A já jen zalapala po dechu.

Tenhle člověk je přesvědčený, že ho nemám ráda.
Popravdě, je mi volný.
Většinou.
Pokud mě nenaštve.
A to je poslední dobou často.
Sedí si venku s přáteli, ale neuklidí si po sobě.
Na dvorku se válejí jednorázové odlivky na alkohol, hadry, kterými leštil své autíčko, rukavice, vajgly a prázdné lahve.
Na odvodňování blátivé části se nikdy nepodílel.
Celkem chápu, že nemá potřebu opečovávat záhony, ale jejich holčička si na dvorku hraje a jeho ani nenapadne jít sebrat větve, co spadaly při velkém větru.
Ovšem ve chvíli, kdy větve seberu já a poctivě nalámu, aby bylo dřevo na oheň, pak jo, to přijde a dřevo ochotně spálí.

A nemyslím si, že by to bylo výchovou.
Tohle je jen arogance a namyšlenost.

Já bych ho moc chtěla mít ráda, protože to je partner mé kamarádky.
Ale nějak se k tomu nemůžu přesvědčit.
Fakt se snažím a vždycky, když už to vypadá, že by to jako šlo, pak zas najdu něco, co mě vydeptá.
A to mě mrzí.
Jak už jsem psala na začátku...
Mám ráda lidi...

No, ale abych končila nějak vesele...
Zrovna tu má princeznička kamarádku.
Kamarádka je miloučká, osm jí bude v listopadu a je velice slušně vychovaná.
Poznala jsem to podle toho, že statečně vykala mému synkovi i slečince, která si sem hodila prádlo na vyprání.
A pak jsem žasla, protože tykala mému drahému. Ptala se, kolik mi je a pak se ptala, kolik je jemu. A pak se děsně divila. Bylo vidět, že je zaskočená.
A pak mi to došlo.
Spletla se.
Myslela, že drahý je princezničky brácha a proto jí neseděl dvouletý rozdíl mezi námi.
A od té chvilky se mi drahý posmívá, že vypadám staře a já jemu, že je děsný mladíček.
No jo, je o rok a půl mladší, ale to není tak strašný rozdíl, ne?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. října 2016 v 16:45 | Reagovat

To s tou cigaretou je hrůza :-( A arogantní lidi potkávám ve škole každý den, bohužel blbec blbcem zůstane...

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2016 v 17:00 | Reagovat

Milá Baru, já bych to řešila na rovinu: prostě bych za sousedem došla a řekla bych, že jste s "láznícím se" sousedem domluvení. :-)

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 14. října 2016 v 17:01 | Reagovat

[1]: Nezůstane, neb se s posteupem času stane ještě větším blbem. ;-) :D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 14. října 2016 v 18:45 | Reagovat

Ta maminka s nedopálenou cigaretou...nechtěla bych ji potkat, nikdy by mě nenapadlo, že je tohle vůbec možné a to jsem zvyklá na lecjaké zvrhlosti...

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. října 2016 v 19:19 | Reagovat

[1]: Tak tak :-)

[2]: Já bych to normálně udělala taky, ale potřebuju s ním vycházet aspoň trošku. Tohle by moc nepomohlo.
On mě moc v lásce nemá, má pocit, že jim nepřeju v partnerství.
A ono se to tak možná mohlo zdát, protože nejen, že jeho přítelkyně je moje kamarádka, ale její bývalý je úžasný kluk a já ho beru jak mladšího bráchu.
Ovšem oni se rozešli a já nevím, proč bych si mezi nimi měla vybírat. Neublížil mi ani jeden z nich a já je mám ráda oba a moc.
Poslední dobou mám pocit, že jsem přišla o oba :-(
Ale neznamená to, že bych jim nepřála v novém vztahu :-)
Kruci, já se taky rozvedla a vím, že to někdy prostě nevyjde, ale neznamená to, že někdo za něco může, ne? :-)

Fuj, to jsem se zas rozkecala :-)

[3]: A nestraš :-)

[4]: No, je to síla...

6 donPepe donPepe | Web | 15. října 2016 v 7:58 | Reagovat

Nového souseda si bohužel nevybíráme, tak pevné nervy :)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. října 2016 v 15:21 | Reagovat

[2]: JÁ bych to přece jen zkusila zajít za ním a vysvětlit. I "právo" toho seniora souseda. Sice to nemusí uznat, ale může o tom vědět. Potom se snad, když zaváhá, usměrní, protože bude vědět, že víš, že o tom ví. Právě proto, že je to známost tvé kamarádky ;-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. října 2016 v 15:28 | Reagovat

[5]: Jak nestraš? To jsou životní zkušenosti! :-D

A vidíš, Kitty si taky myslí, že bys to měla normálně říct.

Ale záleží na formě, na tom, s jakou energií bys do toho šla. Někdo třeba říká, že je klidnej - a přitom každej okolo vidí, že je jak papiňák před vybochnutím. :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. října 2016 v 16:37 | Reagovat

[6]: Děkuji :-)

[7]:[8]: Tak jsem se dneska dozvěděla, že už mu to řekl jeho kamarád.
Ten náš nejnovější soused, kluci se znají od dětství.
No a ... nic...
A Doktorko, to je právě to. Někdy se bojím, že už bych vybouchla a bylo by zle.

10 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 15. října 2016 v 21:39 | Reagovat

No jo sousedi. Je to jak kdy, jak kdo - a psát se o nich dá něúrekom...to znám. [:tired:]

11 Ježurka Ježurka | Web | 16. října 2016 v 16:55 | Reagovat

Baruško, cítím to z tvého psaní, že máš ráda lidi a jsi k nim milá. A že je tvůj o rok a půl mladší? Co na tom, to není žádný rozdíl, který by stál zato o něm mluvit. Rozdíly jsou znát jen tehdy, když máš v pořadí za sebou jednoho partnera mladšího o 4 roky a další je o 9 let starší. Jo, to už je znát. :-D

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. října 2016 v 23:50 | Reagovat

[10]: To je vlastně pravda :-)

[11]: No jo, já měla vlastně vždycky nějakého o rok, dva mladšího, takže na to jsem zvyklá :-)
Možná to bude znít blbě, ale kdybych měla mít z ničeho nic chlapa třeba jen o pár let staršího, bude mi připadat jako stařeček :-)
Ale to bude tím, že si pořád nepřipadám o moc starší, než před dvaceti lety :-)

13 Víla Víla | Web | 17. října 2016 v 15:49 | Reagovat

Slyšela jsem matematický vzoreček na to, jak maximálně mladého by měl mít člověk partnera.

Tvůj věk vyděl dvěma a pak k tomu přičti 8.

To je maximálně nejmladší věk a mladšího už bys mít fakt neměla, považovalo by se to za pedofilii..
(Gottovi, Nedvědovi a podobně ten vzoreček asi nikdy nikdo neřekl...)
Ty se svým drahým do tohohle vzorce zapadáte skvěle, takže to není vlastně vůbec žádný věkový rozdíl :-)

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. října 2016 v 17:54 | Reagovat

[13]: Chceš říct, že už šest let po těch pětadvacítkách koukám úchylně? :-)
Hele a obráceně už bych aspirovala na nekrofilii, co? :-)

15 Ježurka Ježurka | Web | 18. října 2016 v 15:00 | Reagovat

[12]: No, u mne to bylo taky asi tím, že vizuálně zas tak velký rozdíl mezi těmi mými partnery nebyl vidět, tak se to brzy srovnalo a poddalo. :-P

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. října 2016 v 22:35 | Reagovat

Tak s tou cigaretou, to je teda masakr... :-(

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2016 v 23:11 | Reagovat

[15]: Tak to potom jo :-)
Vlastně, můj bývalý teď taky vypadá o deset let starší, než můj drahý a přitom jsou to stejně staří kluci :-)

[16]: Na druhou stranu, takové momenty mi vnukají pocit, že možná nejsem až tak špatná matka :-)
No, takhle špatná máma fakt nejsem :-)

18 Cecílie Cecílie | Web | 20. října 2016 v 11:12 | Reagovat

Vpodstatě to není žádný věkový rozdíl. Děti nemají vůbec odhad na věk dospělých (někdy je to fakt těžké). A pozorovat lidi je super. Mě tuhle zaujal v obchodě tatínek, který smrtelně vážně, dlouho a poctivě diskutoval s asi ročním dítětem, co mu sedělo v košíku, jestli vzít brokolici nebo květák. Dítě dělalo ehe ehe na oboje, ale tatínek byl vážně přesvědčený, že to dítě chápe rozdíl mezi květákem a brokolicí.  Jo, a ještě k těm dámám. Určitě taky prdí, ale dáma o tom nemluví. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama