Zbytečná ztráta

29. září 2016 v 12:59 |  Téma týdne
Kdysi jsem měla kamaráda.
Jo, měla...
Báječnej, úžasnej kluk a já po něm pěknou chvíli pokukovala.
Marně.
Líbil se mi na pohled a když jsem ho poznala trošku líp, líbil se mi jeho smysl pro humor a jeho vřelost.
Býval chvilkama trochu smutný, ale byl to takový vnitřní smutek, který jen občas prosákl na povrch.
Já toho kluka měla fakt ráda.
Dalo se s ním bavit o všem a měl vždycky pro všechno a všechny pochopení.
Vtipkovala jsem s ním pokaždé, když šel kolem našeho okna a vždycky jsme si se smíchem zanadávali na zimu (vedro, déšť, sucho) a na to nadávání.

Neměla jsem u něj šanci.
Měl mě rád, já jeho, ale to bylo vše.
Byl totiž na kluky.
A já mu strašně fandila.
Fandila jsem mu, když si našel přítele, fandila jsem mu, když se rozešli i když si našel nového.
Fandila jsem mu v lásce i v životě, doma i v práci.

A pak přišla doba, kdy kolem mého okna nechodil.
Zabil se.

A proč?

To je totiž tak...
Bojíme se neznámého a bojíme se strachu a někdy se bojíme všeho.
Jeho rodiče se báli pomluv.
Co prý tomu řeknou lidi?
Tatínek se s jeho orientací smířit nedokázal.
Nedokázal se na syna dívat, nedokázal ho pozdravit, když se potkali na ulici a už vůbec se ho nedokázal dotknout.
Maminka tak tvrdá nebyla, ale zas po synovi chtěla, aby na rodinné sešlosti vodil nějakou slečnu, aby sousedi nevěděli, jak to je doopravdy.
Vždyť přece stačilo, že pokud přišel tenhle synek, odešel tatík, protože s ním nedokázal být v jednom baráku...

A můj kamarád tohle nezvládl.
Tolikrát doufal a tolikrát byl zklamán, až s celou rodinou komunikoval vždycky se strachem.
Se strachem z jejich slov, které dokážou ubližovat.
Tolikrát mu táta říkal, že se raděj neměl narodit a tolikrát po něm maminka chtěla, aby zapřel sám sebe, až se rozhodl, že smrt bude nejlepší.

Tenhle článek ale neměl být o mém kamarádovi.
Měl být o jeho rodičích.
Měl být o tom, že to strach nás nutí k předsudkům a k zabíjení.
Tihle rodiče svého syna k sebevraždě dohnali.
Mělo by se jim pak ulevit, že?
Jenže neulevilo.
Sestra mého kamaráda se od rodičů odstěhovala, na druhý konec republiky a nějak jim neřekla kam.
Není s nimi v kontaktu.
A oni tak ztratili obě svoje děti.

Milí rodičové všech "jiných", stojí to za to?
Tohle chcete?
Než "jiného", raděj mrtvého?
Tak si to představujete?
Je to opravdu to, co chcete?
Jste si jistí?

I "jiní" lidé potřebují oporu svých nejbližších.
Nikdo si sexuální orientaci nevybírá, nikdo si nevybírá svojí "jinakost".

Tak je, prosím, tolerujte, podporujte a hlavně milujte.
Milujte své děti i s jejich chybami.
Protože by se taky mohlo stát, že nebudete mít koho milovat a zbyde vám jen hořká vzpomínka...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika Vé Veronika Vé | Web | 29. září 2016 v 14:32 | Reagovat

Smutný příběh :( Kolikrát nad tímto přemýšlím: Co když moje dítě bude homosexuál? Já v tom mám jasno. Nikdy bych svoje dítě neodsoudila za to, jaké je, už jen proto, že vím, jaké to je nemít oporu v jednom z rodičů. Nikdy bych nechtěla, aby se tohle stalo i mému dítěti.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 29. září 2016 v 15:09 | Reagovat

Bože, ty jsi to tak krásně napsala! Je to hodně silný apel na to, když je někdo jiný. Měl by cítit podporu, stejně jako slepí nebo chromí, či jinak slabí. Ty mají celospolečenskou podporu vynášenou málem do nebe, jsou denně v médiích. A přitom tito lidi jsou dokonale vyvinutí, myslící, cítící, jen naše společnost je ještě pořád nechce uznat za rovné. Vždyť nikdo nezkoumá, co děláme po nocích u "většinové populace", nesnižuje a neodsuzuje lidi běžného zaměření.
Láska není jen tělesno, láska je opora a jistota, že pokud budu potřebovat druhého, budu ho mít ženského nebo mužského. Dřív se to tak nepřetřásalo, lidi nebyli najednou "moudří" a moudřejší. Vždyť když zde nemoudří rodiče opravdu dohnali syna k zoufalému činu. Možná i oni se nechali tlačit k konformnímu chování navenek a to mnohdy stojí život jejich dětí.
Mysleme na budoucnost. Baru, moc děkuji za takto emotivní článek. Víš o čem mluvíš, proto si vážím, že jsi to dala na "papír" a lidem před oči. Žádná smrt nestojí za to, aby ji podstoupil člověk, zahnaný do kouta předsudků :-|

3 Anett Anett | E-mail | Web | 29. září 2016 v 15:14 | Reagovat

Tak tohle by si měl přečíst opravdu každý.  Článek mě dojal, a to se mi opravdu nestává. Možná je to tím, že mě rodiče taky nikdy příliš nechápali a já si většinu času připadala jako černá ovce rodiny. Naštěstí je to za mnou. Ale naprosto toho hocha chápu, fyzické zdraví je jedna věc, ale psychické je o dost závažnější.

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. září 2016 v 15:42 | Reagovat

To je vážně hodně smutný příběh, bohužel rodiče se na tom podepsali vrchovatě. Dali víc na řeči okolí než na spokojený život vlastního syna, který si samozřejmě jinou orientaci nezvolil dobrovolně. Myslím, že současná společnost je k těmto lidem daleko tolerantnější než bývalo zvykem dříve, a to je dobře. Nezáleží s kým se člověk drží za ruku, ale rozhodně záleží na tom, jaký je to člověk. Je mi toho kluka opravdu líto, musel si projít peklem ve vlastní rodině :-(

5 alca.20 alca.20 | E-mail | 29. září 2016 v 15:56 | Reagovat

...krásně napsané...smutné..nechápu proč někdo má takové předsudky..bylo by snad lepší..být vážně nemocný..? jen kvůli tomo že je někdo opravdu zabedněnej..tak si musí člověk sáhnout na život ? člověku je z toho smutno...probůh..nežijem v době kamené..ale v jednadvacátém století...!!!

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. září 2016 v 16:55 | Reagovat

Ach, tak mi úplně běhal při čtení mráz po zádech, Baru... Napsala jsi to fakt dobře - bez zbytečného moralizování...

7 Paralela Paralela | 29. září 2016 v 17:15 | Reagovat

Tohle je strašné :( Vždycky si říkám, jestli si to rodiče uvědomují, že svoje dítě tím zabíjí. A pak si uvědomím, že asi jo. Že jim to připadá jako menší ostuda.
Přitom neexistuje skutečný výraz toho slova "jiný".

8 Eliss Eliss | Web | 29. září 2016 v 17:27 | Reagovat

Tak to je vážně hodně smutný příběh :-( Já proti homosexuálům nic nemám, a myslím, že jeho rodiče se k tomu postavili opravdu hodně nesprávně...

9 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 17:32 | Reagovat

Velice smutné....

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. září 2016 v 17:57 | Reagovat

Léta v našem městě známe jak muže tak dokonce i ženy, které zajímá stejné pohlaví. Normální, slušní lidé a nepamatuji si, že by jim  někdo dával najevo opovržení či  něco podobného. Osobně jsem jednoho z nich měla za kamaráda, nebyla jsem do něj zamilovaná či něco podobného, ale on byl prostě fajn. Před našimi syny jsem zavčas -dá se  říci už v jejich pubertě - prohlásila, že kdyby se jich podobná věc týkala, nemusí se bát nám to říci, budou pořád naši. Osobně bych je případně bránila třeba proti všem řečem.
Nedávno jsem mluvila s paní, která mi přiznala, že jeden z jejích synů je gay a ona ho má stejně ráda jako ty ostatní a pomáhá mu ve všem, co potřebuje. Byla mi moc sympatická v tom přiznání.

11 Lily ♥ Lily ♥ | E-mail | Web | 29. září 2016 v 18:48 | Reagovat

Je to smutný príbeh. Je mi ľúto jeho rodičov. Ľutujem ich, že sú takí akí sú, že nevedia prijať svojho syna, len kvôli tomu, že je iný... Ľutujem všetkých ľudí, ktorí odsudzujú homosexuálov. Niekedy si neuvedomujú, že orientácia nie je to najdôležitejšie v živote. Je jedno či ľúbim chlapca alebo dievča. Hlavne, že som šťastná. Každý si zaslúži pochopenie.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2016 v 19:10 | Reagovat

[1]: Můj syn je trošku psychopat :-) No, tak je rasistický, sexistický, homofobní a kdovíco ještě. A není to ničí vina, je to blbej gen.
A stejně ho mám ráda, stejně to je můj syn a i když se na něj občas strašně zlobím, pořád vím, že je ochotný pomáhat a má i dobré vlastnosti.
Nemůže za to on, nemůžu za to já, tak proč ho soudit, že? :-)
Kdybych si mohla vybrat, byl by raděj na kluky, než abych čekala, jestli náhodou někde někomu nenávratně neublíží...

[2]: To mi strašně vadí, jak je sex najednou veřejný, je všude... Třeba pitomý reklamy na léky na erekci...
Nebylo nám bez toho líp?
Moc hezky jsi to o té lásce napsala, Kitty, že láska je opora...
A stejně tak i rodičovská :-)

[3]: Děkuju :-)
Někdy mají rodiče ty představy strašně odlišné :-(

[4]: Nejhorší je, že řeči okolí  nejsou důležité. Rozumní jsou v pohodě a na hloupých nesejde :-)

[5]: Jo, taky už jsem slyšela jednoho taťku, co řekl, že by byl radši, kdyby se syn narodil beznohý, než homosexuál...
Jsou to idioti.

[6]: Doktorečko, moralizování je na prd.
Buď si to člověk uvědomí a nebo s ním nic neuděláš :-)
Tak už to chodí...

[7]: Někteří rodiče si to neuvědomují.
Jsou zabednění a myslí si, že se to dá nějak vyřešit...

[8]: Taky proti nim nic nemám :-) Já s nimi nespím :-) A většinou to jsou úplně normální lidé, milí, citliví a prostě fajn :-)

[9]: Ano :-(

[10]: Taky jich pár znám a v naší rodině s tím problém nemáme, až na mého synka, ale zas na jeho názor nikdo od nás z rodiny nekouká :-)

[11]: To je správný přístup :-)

13 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 29. září 2016 v 19:50 | Reagovat

To je moc smutný příběh, co k tomu dodat - lidská hloupost a malichernost, zabedněnost? :-(Nebo nevzdělanost,nemám slov...

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. září 2016 v 19:52 | Reagovat

Obávám se, že když takový člověk nedokáže najít toleranci ani ve svém rodičovském srdci, ostatní ho těžko přesvědčí. Zajímalo by mne, jestli při pohledu do zrcadla aspoň cítí vinu.

15 Báša Báša | E-mail | 29. září 2016 v 19:59 | Reagovat

Jj, smutný a krásný... A pak se člověk podívá na fotky z nějaký tý duhový parády, nebo na tu smečku teplejch pedofilů, co chtěj adoptovat nějakýho toho fakana na hraní a řekne si: kurva, jen jeden?

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. září 2016 v 20:06 | Reagovat

Ono  dost lidí bere snahu zviditelnit se, demonstrovat u homosexuálů za zbYtečnou. Chtělo by to spíš osvětu od mala, ukázat, že záleží na charakteru člověka a ne jeho zaměření, brát to jako samozřejmost, že to existuje. Pravda je, že v současné dob+ě chybí intimita. To veřejné psaní a mluvení o sexu podle mne snižuje tu přitažlivou, trochu tajemnou stránku intimního života. Informovanost o funkcích těla to nevylučuje, nic se však nemá přehánět.

17 Irma Irma | E-mail | 29. září 2016 v 20:08 | Reagovat

Škoda že si rodiče nepřipustí že syn se narodil jiný, ale je jejich. Asi je potřeba větší osvěta co je gay. Byl to určitě hodný a milý člověk. Je mi líto že zemřel. Jsou to asi zabednění lidé.Každý, alespoň si myslím že ví že se s tím člověk narodí.

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2016 v 20:56 | Reagovat

[13]: No, hloupost a zabedněnost jsou správná slova.

[14]: Já myslím, že tu vinu cítí. Jen pozdě :-(

[15]: Jenže ta duhová paráda není směrodatný vzorek :-)
Jo, někteří si tam jdou se svojí pravdou, ale jiní se jdou ukázat.

[16]: Když ono to zviditelnění je spíš na škodu.
Jenže asi potřeba, protože někteří ještě nepochopili, že i homosexuálové jsou lidé plní citů...

[17]: A co je gay?
V první řadě člověk.
Člověk jako každý jiný.
Chytrý, hloupý, milý, vzteklý...
Jen ho prostě přitahuje stejné pohlaví a ne to opačné, no...
Ale to už by měla být věc mezi dvěma lidmi a ne věc úředníků, sousedů a drbů...

19 matka matka | 29. září 2016 v 22:09 | Reagovat

Proč se ten klučina neodstěhoval, stejně jako jeho sestra?

20 Hana Hana | E-mail | Web | 29. září 2016 v 22:26 | Reagovat

beném HP se říká, že největší strach by měl mít člověk ze strachu... Chudák kluk.. :-(

21 Hana Hana | E-mail | Web | 29. září 2016 v 22:27 | Reagovat

Nechápu to, má tam být : Jojo, už v mém oblíbeném HP... atd :-?

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. září 2016 v 22:57 | Reagovat

Tak tohle je hodně tvrdá realita života. Nechtěla bych být v kůži těch rodičů. Svým postojem si zabili svého vlastního syna. To je děsivé :-(

23 beallara beallara | Web | 30. září 2016 v 6:59 | Reagovat

Láska k dítěti, tak ta jediná musí být bezvýhradní, bohužel jsme lidé, jsme lidé s chybami a chyby děláme, máme v sobě zakořeněné předsudky a těžko je v sobě lámeme.Tak nějak v naší rodině cítíme, že u jednoho člena to bude podobné a nikdo s tím nemá problém, až na jeho otce...vše chce čas a já doufám, že i on to dá, svého syna miluje a dýchal by za něj :-)  :-)  :-)

24 f f | Web | 30. září 2016 v 8:20 | Reagovat

Jo, jo. Předsudky. Neubily jen jednoho člověka. A určitě nejen já znám dalšího.

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. září 2016 v 9:48 | Reagovat

[19]: On s rodiči nebydlel, jen vyrůstal v milující rodině a tak nějak jí nedokázal odstřihnout.

[21]: Strach nás svazuje nejvíc...

[22]: A nejhorší je, že takoví rodiče nejsou jen jedni...

[23]: Tak to držím palce. Otcové to snášejí nejhůř a většinou nečekaně.

[24]: Předsudky a lidská hloupost...

26 Baryn Baryn | Web | 30. září 2016 v 12:24 | Reagovat

Já trochu chápu postoj rodičů. Neomlouvám, ale chápu. Jestliže byli celé dětství vychovávání v tom, že je to prostě špatné, divné, odporné, tak je jasné, že ve chvíli, kdy si prostě mladí řeknou "ne, je to normální a v pohodě, budeme to nejen tolerovat,a le i podporovat", tak je to na ně příliš a nedokážou se tak rychle přizpůsobit. To je jak někteří staří lidi a internet - naplatí to pro všechny, ale velkou část ano. A je to přirozené. Člověk se jen tak nepřeučí.
A myslím, že stejný problém je i s jinak "divnýma" dětma. Znám takové rodiče, kteří nepřekousli, že se jejich dcera stala "gothičkou". Předsudky vítězí. Hip hip hurá.

Ale je to škoda. Je to špatně, je to hloupé a tvého kamaráda je mi líto.

27 Otavínka Otavínka | Web | 1. října 2016 v 14:49 | Reagovat

To je smutný příběh. Ale na malém městě, kde si všichni vidí i na stůl se pořád ještě pěstuje to strašné " a co na to řeknou lidi?" Mladý člověk je hrozně citlivý v letech hledání sama sebe a tak není divu, že to nezvládl.Je to asi taky o sobectví. Nebylo mi dobře na těle. Znám taky takové příběhy kolem sebe.

28 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. října 2016 v 15:52 | Reagovat

[26]: Já vím, mám štěstí, že jsem vyrostla v tolerantní rodině :-)

[27]: Jsme stotisícové město :-)
A rodiče toho kluka žijí v paneláku na sídlišti.
Pokud zrovna sousedi nedělají kravál, tak člověk ani neví, jestli nějaké má...

29 Ježurka Ježurka | Web | 1. října 2016 v 18:49 | Reagovat

Smutné, řekla bych, že přímo kruté, tedy od těch rodičů. Může je třeba mrzet, že se nedočkají od syna vnoučátek, ale opravdu bychom měli milovat své děti takové, jaké jsou. Pořád je to moje dítě a já ho porodila, proto bych měla stát vždy při něm a snažit se ho pochopit, ne?

30 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. října 2016 v 19:56 | Reagovat

[29]: Je to tak, Ježurko :-(

31 Cecílie Cecílie | Web | 2. října 2016 v 12:18 | Reagovat

Velmi smutné, pravdivé a pěkně napsané. Není co dodat.

32 Matej Matej | Web | 2. října 2016 v 17:34 | Reagovat

Pokud me dítě nebude omrzovat v životě ostatní, podpořím jej ve všem. Když bude na kluky, pozvu jeho pritele na pivo.

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. října 2016 v 18:14 | Reagovat

[31]: Děkuji :-)

[32]: Moje dítě ostatní omezuje a já jsem kvůli tomu naštvaná.
Ale neznamená to, že ho odvrhnu :-)

34 Melissa Melissa | Web | 3. října 2016 v 1:45 | Reagovat

Tak tohle opravdu nechápu...Jak mohou rodiče takhle ubližovat svému dítěti,i když už dospělému synovi?Jak mohou své dítě zavrhnout kvůli tomu,že není vše podle jejich představ?Tak měl rád kluky,muže,no a co...?Tito muži bývají nejlepší kamarádi,poradí,pomůžou,pochopí...Škoda,že to ten jejich syn nezvládl a nevykašlal se na jejich staromódní názory.Měl se taky odstěhovat někam pryč a žít si svůj vlastní život. ???

35 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. října 2016 v 9:09 | Reagovat

[34]: On u rodičů nebydlel, ale moc platné to nebylo.
Však taky kdo dokáže rodinu úplně odstřihnout?

36 Matěj Matěj | Web | 4. října 2016 v 19:44 | Reagovat

[33]: Spíš jsem to myslel tak, když by někoho tyranizoval nebo někomu ubližoval. V takovém případě bych ho nepoplácal po ramenou.. Takto jsem to myslel :)

37 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. října 2016 v 20:55 | Reagovat

[36]: Já jsem to pochopila :-)
Vysvětlení je tady: http://baruschkasf.blog.cz/1602/zivot-s-poruchou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama