Jsem hysterka a hérečka

5. července 2016 v 22:26 |  Téma týdne
Jo, fakt jsem hysterka.
No co, jsou i horší věci.
A sem tam jsem hérečka, jak říkávala moje maminka, když jsem byla malá.
Většinou ve chvíli, kdy mi je ouvej.
Pak svoje bolístky schovávám za úsměv.

Třeba jako před skoro osmi lety, dva dny před porodem.
Stojím si tak u supermarketu a čekám, až můj drahý odveze košík. Skoro se svíjím v bolestech, protože ty mi pokaždé začínaly pár dnů před porodem.
A tu šla okolo kamarádka, kterou jsem pár let neviděla. Jen se zeptala, jak se mám.
A já, uprostřed křečí, nasadila úsměv a jen jsem vydechla, že dobře.
No co, za moje bolesti ona nemohla, tak proč bych jí zbytečně týrala stížnostmi na smrádě, které mi v břiše dělá rotyku?
Koneckonců, vlastně za to nemohlo ani to smrádě, ale v tu chvíli jsem to potřebovala na někoho hodit, že?

Moje hysterie je ještě zajímavější.
Většinou mám na výběr jen mezi bezmocným pláčem a nebo šíleným smíchem.
Smích je většinou lepší.
No a abych měla důvod k smíchu, většinou mi můj mozek nabízí spoustu zajímavých vtípků.
Nejčastěji u zubaře.
Já mám tedy naprosto úžasnou zubařku, zná mě od prvního těhotenství, občas mi tyká, občas vyká, ale já se stejně bojím.
Poprvé jsem se bála úplně hrozně, ale když se mi rozpadl zub (no jo, těhotenství je mrcha), moje sestra mě tam prostě dotáhla. A celou prohlídku seděla vedle křesla na zemi a držela mě za ruku.
No, po těch sadistických zubařích z dob mého dětství...
Tenkrát mi paní doktorka nic nedělala, odložily jsme to na druhý trimestr.
Pak na třetí. Zase s asistencí mé sestry.
Pak na dobu po porodu. Ale já argumentovala tím, že bych po takovém zážitku určitě ztratila mlíko. A moje ségra přikyvovala.
Po půlroce kojení jsem do toho teda šla.
Se ségrou.
No, kanálky a nervíky, to je zážitek. I s injekcí.
A od té doby už ségra asistovala na druhém konci ordinace...
Když jsem přežila ty nervíky...
A po čase už jsem začala chodit sama. S dětmi. A předvádět hysterák před vlastními potomky, to není nejlepší nápad.
A tak přišel na řadu trošku ujetý humor.
Začalo to tím, že jsem okřikovala děti v čekárně, že pokud nebudou hodní, tak jim paní doktorka nic nudělá.
A dokonce to zabíralo.
Synek se těšil na trhání zoubků a slečinka se tetelila blahem při vrtání.
Když je můj tehdejší manžel odvedl z ordinace, šla jsem na řadu já.
Sem tam jsem prohodila vtípek, až si na to paní doktorka zvykla. Natolik, že občas přestávala vyvíjet jakoukoliv činnost v mých ústech a chodila se k oknu nadýchat, protože v záchvatech smíchu neudržela vrtačku. Smála se i tomu, jak koulím očima, když to bolí.
No jo, ale když Vám zubař řekne, že máte říct, když to bude bolet a pak Vám do pusy narve šest aparátů, jak asi budete tu bolest hlásit?
Původně se mě paní doktorka ptala, jestli chci injekci. Ptala se i u preventivní prohlídky, jak jsem jen strčila hlavu do ordinace.
Po třetím porodu mi při trhání sedmičky zlomila čelist a já cestou domů omdlela. Bolestí ne, to po injekci...
A od té doby chodím na surovo. Bez umrtvení.
Možná to bolí v tu chvíli, ale ne za čtyři hodiny, když se to probírá, ne?
No a taky vtipkuju zas o kus víc.
A nemůžu si pomoct, většinou to vyletí dřív, než si uvědomím, co říkám.
Třeba jako tuhle...
"Teda paní doktorko, to je divný..."
"A co je divný?"
"No, víte, vždycky, když jsem měla v puse cizí prsty, přišlo mi to jako vrcholně erotickej zážitek... A s Váma to nějak není ono..."
A následoval doktorsko-sestrerský záchvat smíchu...
Takový, že přilákal jejího syna, kolegu zubaře...
A hned to paní doktorka začerstva poslala dál.
Po deseti minutách vydýchávání se paní doktorka vrhla zas do mý huby, tedy do práce.
Na chvilku...
Pak zas odpadla.
Stojí tak u okna, vydýchává, pak se otočí a povídá: "No a to si vem, že bych měla rukavice, to by to bylo jak s prezervativem..."

Mám nejlepší zubařku na světě. Ženskou, která má smysl pro humor...

Taky vzpomínám na humor v porodnici.
Nádhernej (ale jako fakt nádhernej) řeckej doktor.
K nakousnutí.
A při poporodní prohlídce se zmínil, že se vrací do Řecka.
Taková škoda...
Už jen ten pocit, že někdo takový chodí po stejným městě...
(No dobře, asi to trošku přeháním)
Všechny jsme hořce zaplakaly nad tou ztrátou...
A tak jsem mu chtěla přiblížit, o co přichází.
Připomněla jsem mu, že naše holky jsou ty nejkrásnější...
A pak mi to trošku docvaklo a tak nějak zklamaně jsem odbourala celý pokoj i s vizitou: "No jo, to je fakt, co Vy z těch holek asi tak vidíte, co? Tak to neporovnám, jestli jsou hezčí Vaše a nebo naše holky."

Týden po odchodu z porodnice už jsem si říkala, že jsem se nechala okouzlit hezkou tvářičkou a milým přístupem (Třeba když mě nechtěl šít, protože to bude bolet, nejen v tu chvíli, ale pořád. Čekal, jestli se to zatáhne a nezatáhlo, tak poslal paní doktorku, která umí jemnější stehy. A tímto paní doktorce děkuji. Zašila mě skvěle.) a jestli jsem neměla trvat na tom, že ta modřina na té noze fakt nemá co dělat.
Protože s tou modřinou, kterou odbyl mávnutím ruky, jsem po týdnu seděla na interně a modlila jsem se, aby mě pustili domů.
S žílou ucpanou na třicet centimetrů fakt nechtěli...
Tenkrát jsem byla fakt vyčerpaná a moje nervozita dosáhla vrcholného bodu.
A moje hysterie se přehoupla z nemístného vtipkování právě do toho hysterického pláče...
Dokázala jsem udržet ten blbej úsměv ještě v čekárně, celou hodinu a půl, s dvounedělním miminkem, s mým drahým, se slečinkou a s dobrovolným řidičem, ale jak jsem vlezla k doktorce, už to prostě nešlo...

Četla jsem tady pár článků a snad kromě dvou byly všechny o tom, jak je falešný úsměv špatný.
Já tomu nevěřím.
Věřím na to, že i falešný úsměv je lepší, než pláč.
Pevně věřím tomu, že moje děti budou raději, když svoje starosti schovám za úsměv, než když se budu hroutit.
A taky věřím tomu, že můj drahý raději uvidí usměvavou tvář, než abych na něj ve dveřích vychrlila všechny trable a průšvihy, které se mým dětem ten den povedly.
Možná je někdy můj úsměv poněkud unavený a jindy zas trošku hysterický a třeba i křečovitý, ale pořád je lepší, než pláč, křik a nadávky...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. července 2016 v 23:05 | Reagovat

Príma úvaha. Tohle naštěstí neznám, ale na líčení tvých zážitků jsem si pošmákla. Je lepší ten úsměv (i třeba křečovitý) než pláč. Jenže pláč uleví... ;-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. července 2016 v 23:12 | Reagovat

[1]: On vlastně ten hysterický smích uleví taky :-)
Ale ne vždycky přijde... Jsou chvíle, kdy to prostě nejde.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. července 2016 v 23:23 | Reagovat

[2]: Máš zajímavé zážitky :-)

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 6. července 2016 v 0:54 | Reagovat

Také jsem si hezky početla. Já tohle neumím. A vlastně ani nevím, jestli bohužel, fakt to nevím. Na jednu stranu jsem určitým způsobem hrdá, že se nedokážu přetvařovat, na druhou stranu si říkám, jestli by mi nebylo líp, kdybych to uměla.

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 6. července 2016 v 1:53 | Reagovat

" Nemusí tráva být pokosena,
přesto si představím hned vůni sena !
... nozdry  pak bezděčně  roztáhnu !"

Béda  Wošukk  se protáhnul,
do trávy slastně se natáhnul
a ve mžiku usnul, tak jak vždycky !

... jak dovede býti  však hysterický,
když někdo mu šlápne do xichtu !

Je vzbuzen !  řve :  " Kurwa !... já bych  tu ...
Hajzle  ty  mizerný !!"
( zanadával )
... tu zjistil, že do xichtu šlápla mu kráva !

" Budu mít  co dělat  s otokem !!"

... tu  moči proud zasáh jej potokem
... a vzápětí plesknutí  pod okem !

To pasák  Bill  Jíra  hnal kolem krav  hejno !
... rozvážně hovoří : " Od krávy lejno,
nejlepší prostředek  na otoky !
( říkala bába mi )... to už jsou roky !
jak děkuji za rady  ... stařence !

... šlápla ti  kráva  snad  na wejce ??
...nikoliv ?  no tak jen  zasměj se !"

Však Béda  Wošukk  se nezasměje !
... pasáka poslal  ,,do prdele,,
ruce má sevřeny do pěstě,
jde domů  a kleje po cestě !

6 Robka Robka | Web | 6. července 2016 v 7:32 | Reagovat

Úsměv je určitě lepší, než křik a pláč, ale zase ne vždycky je dobré se usmívat a nedat najevo nespokojenost. Někde to nejde - jako třeba v práci, tam nahodím úsměv automaticky, protože nebudu přece své klienty stresovat problémy, do kterých jim nic není, ale doma občas tu masku odhodím. A pak si třeba aspoň postěžuju, ne že bych přímo řvala:D
Pobavily mě ty historky z ordinace, hlavně tedy ta o srovnání českých a řeckých dívek nemá chybu.:-)

7 Alka Alka | E-mail | 6. července 2016 v 8:38 | Reagovat

Ano, souhlasím. (Brečí se po nocích a potichu.)

8 valin valin | E-mail | Web | 6. července 2016 v 8:45 | Reagovat

Nejlepší story se zubařské ordinace, co jsem kdy četla, nebo slyšela. Je pravda, že s úsměvem jde všechno líp, ale jsou chvíle, kdy ho vycedíš velmi těžko... :-D  :-D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. července 2016 v 10:40 | Reagovat

[4]: Já jsem ráda, že to zvládám, třeba babička to neuměla a tak se třikrát do týdne věšela :-)
Hysterie je hnus :-)

[5]: Kravská moč obsahuje allantoin a je skvělá na pleť a hnůj vážně léčí otoky :-)

[6]: Taky se neusmívám pořád. Když mě děti naštvou, mračím se. Když mě něco bolí, klidně si pobrečím :-)

[7]: Taky se mi stává, ale málo, já většinou usnu :-)

[8]: Nejlepší obrana je útok, asi proto mi ty blbý vtípky naskakujou. Abych se víc smála, než bulela :-)

10 Mikča Mikča | Web | 6. července 2016 v 13:14 | Reagovat

Moc pěkná úvaha, dík!

11 Ježurka Ježurka | Web | 6. července 2016 v 13:59 | Reagovat

Baruško, jsi fakt dobrá. Já mám taky velkou představivost, ale erotika u zubařky (ještě k tomu je to ženská), tak to by mne tedy nenapadlo. Mlátím se tady smíchy ještě teď! :-D

12 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 6. července 2016 v 15:30 | Reagovat

Zase jsem se bavila, pravda při trhání nervů nebo zubů do smíchu asi nikomu moc není. Obdivuju tvoji duchapřítomnost a humor zvláště u toho zubaře :-D Smích prodlužuje život, tak díky zase za nějakou tu minutu navbíc :-D  :-D  :-D

13 womm womm | E-mail | Web | 6. července 2016 v 18:56 | Reagovat

Neprišiel Ťa ešte vykázať z ambulancie nejaký nahnevaný čakajúci pacient keď toľko konverzuješ? :-D  :-D

14 ruzena ruzena | E-mail | Web | 6. července 2016 v 19:40 | Reagovat

Myslet u zubaře na erotiku, tomu říkám umět odpoutat mysl :-)  :-D

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. července 2016 v 20:06 | Reagovat

[10]: Není zač :-)

[11]: [14]: To fakt samo, normálně mi to vběhlo do hlavy a protože doktorka mě zrovna nechala vypláchnout, tak mi to taky stejně rychle vyběhlo z pusy :-)
Kdyby zrovna vrtala, asi bych to neřekla :-)

[12]: Každá minutka dobrá, není zač :-)

[13]: Kdepak, paní doktorka bere celou mojí rodinku naráz, takže čas, co ztratí se mnou, nažene u harantíků :-)
A navíc pak všechny další pacienty bere s dobrou náladou. A rozhodně není v čekárně u zubaře nic pozitivnějšího, než když se z ordinace ozývá srdečný smích :-)
Já osobně teda blednu, když tam někdo křičí bolestí :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. července 2016 v 20:51 | Reagovat

Úsměv za každou cenu pro mě rozhodně nee. Nezlob se, ale ono mi to přijde jako přetvářka. V práci se snažím být usměvavá,ale taky to pokaždé nejde. Nejsem robot, jsem jen obyčejný člověk. Laskavé slovo a vlídný přístup když mi není do smíchu, to je moje volba :-)

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. července 2016 v 21:15 | Reagovat

[16]: Ale ne, za každou cenu určitě ne.
Jen prostě když za moje trápení někdo nemůže, přijde mi nefér na něj svoje starosti vychrlit. A tak držím úsměv, jinak bych plakala.
Na ten pláč mám kamarádku, která za nic taky většinou nemůže, ale zas vím, že jí to příliš nezatíží, protože mě zná tak nějak nejlíp :-)
Ovšem když mě někdo naštve, tak tu zdvořilou masku odhazuju rychle :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 7. července 2016 v 18:22 | Reagovat

[17]: To já neumím. Jsem příliš průhledná... :-(

19 Báša Báša | E-mail | 7. července 2016 v 22:11 | Reagovat

Mi z toho všecho vychází jedna jediná věc: na přesvědčování některejch ženskejch je prostě potřeba větší kladivo.

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. července 2016 v 23:35 | Reagovat

[19]: Pneumatický?

21 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 18:48 | Reagovat

[4]: Hmmh, mluvíš mi Martíku z duše... :-)

22 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 18:50 | Reagovat

Baru, moc hezky a vtipně napsáno. Já už chci další článek :D To jsem nenasyta, viď?! :D

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. července 2016 v 21:40 | Reagovat

[22]: Tak nevím, kdy se k němu dostanu :-) Mám tady maminku a to je tedy rozhodně na jeden a půl úvazku :-)

24 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2016 v 21:50 | Reagovat

[23]: Dobře, maminku beru ;-) :-)
Budu se prostě těšit o chvilenku dýl :-)

25 Cecílie Cecílie | Web | 10. července 2016 v 4:36 | Reagovat

Moc pěkně napsáno. Též za úsměv schovávám starosti, špatnou náladu, únavu a tak.

26 Báša Báša | E-mail | 10. července 2016 v 17:54 | Reagovat

[20]: jo, a gumovej voškrt, že jo?!
To by se Vám líbilo! Tůůdle!

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. července 2016 v 22:59 | Reagovat

[25]: Děkuji :-)

[26]: Hodilo :-)

28 janabruzkova janabruzkova | 12. července 2016 v 23:59 | Reagovat

Moc pěkné, mám to podobně. Už jsem i se synem expert na vtipy. Jsem ráda, když se lidé kolem mě smějí. :-D

29 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. července 2016 v 11:41 | Reagovat

[28]: To je přesně ono :-) Málokdo mi věří, že se nejlíp od srdce zasměju s tím mým puberťákem.
A nejlepší na tom je, že ve svých sedmnácti není přehnaně stydlivý a podělí se se mnou i o sexuální vtípky :-)
A já jsem ráda, že už konečně dorostl a já si u vtipů nemusím lámat hlavu, jestli jsou vhodné i pro dětská ouška :-)

30 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. července 2016 v 16:17 | Reagovat

Nejprve díky za skvělý článek, tvým výrokům se opravdu nedá nesmát :-D.
Podruhé - myslím, že je třeba všeho s mírou - plně chápu to, že občas je třeba falešný úsměv nasadit, ale věřím tomu, že čím víc toho za něj schováváš a nepouštíš ven, tím je větší šance, že se ti ty nevybouřené emoce usadí v těle a projeví se jako nemoc.

31 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. července 2016 v 23:18 | Reagovat

[30]: To je na tom právě to nejlepší, on ten hysterický smích uvolňuje úplně stejně, jako ten pláč :-)
A pořádná dávka smíchu, nejlépe srdečného, odhání strasti a uzdravuje :-)

32 Nem Nem | 4. srpna 2016 v 21:09 | Reagovat

Početla jsem si, že jsi vtipně pohotová nebo pohotově vtipná vím už z debat jinde. :-)Trochu mi někdy ty sešlosti chybí.. Ale fakt - klobou dolů. A píšeš čím dál líp. :-)

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 11:45 | Reagovat

[32]: Tak se dohodnem na nějaké době a já tam vlítnu :-) Víš, že na Tebe si čas udělám a ráda, pokud to bude jen trošku možné :-)
A děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama