Já a můj syn

25. července 2016 v 14:11
Já vím, zase ten synek a ne holčičky...
Když to je tak, on je ten synek takový zajímavější.
Holčičky sice nejsou bezproblémové, ale všechno to jsou trable takové běžné.
Drzost té maličké, lenost té větší...
Ale synek, to je jiná.
Život s ním je rozhodně bohatší.
Někdy o problémy, ze kterých potřebuju psychiatra, jindy o radost o to větší, o co byly horší ty problémy.
Někdy si připadám jako naivní matka.
Vím, že většina těch radostí je žehlení průšvihu, ať už minulého a nebo plánovaného.
Ale ta radost není tímto vědomím o moc umenšena.
Můj syn je hajzlík, ale roztomilý hajzlík.
Manipulátor od prvních krůčků.
Chytrý a vyčůraný.
Učíme děti poprosit a poděkovat.
Protože to je správné, protože to je základ slušného chování.
Ovšem můj synek se to naučil ze zcela jiného důvodu.
"Poším" bylo jedno z jeho prvních slůvek, protože už tenkrát věděl, že když přidá tohle slovíčko a navrch ještě vycení perličky, je větší pravděpodobnost úspěchu.
Však taky kdo by mu odolal...
A ne, nemají to zdaleka všechny děti.
Teď bude za pár měsíců plnoletý a slovíčko prosím už tolik nepoužívá.
Používá ho, když potřebuje vyprat ("Mami, prosím, vypereš mi maskáče a mikinu? Dal jsem to do pračky, ale nevím, který tam dáváš gel a na co to mám zapnout."), což mateřskému uchu lahodí (Lahodí i když vím, že na pracím gelu je napsané, jestli je na světlé a nebo barevné prádlo a taky vím, že pračka je povětšinou nastavená a že synkovi jde jen o to, aby to nemusel dělat a taky o to, aby to nemusel věšet.).
Používá ho,když potřebuje dobít kredit, prachy na neplánované výdaje a nebo nějakou jinou nadstandartní službu.
O maličkosti už neprosí. Nanuka si vezme z mrazáku bez ptaní a vlastně ho nezajímá, čí ten nanuk je.
Někdy se vzteká.
A v jeho záchvatech vzteku vidím ty čtyřletý děti, válející se v uličkách hračkářství. Ty děti, které si myslí, že takhle z rodičů vyždímou další hračku (A dost často vyždímou.).
Synek ví, že mu vztek není nic platný, ale nějak ho nedokáže ovládat. Snad to je jen období puberty a jeho splašené hormony se časem srovnají.
Ovšem poslední dobou překvapuje.
Záchvaty vzteku jsou méně časté a místo toho nastoupilo něco nevídaného.
Můj syn sem tam přijde a vyžádá si objetí.
Sice žasnu, ale užívám si to.

Je tolik věcí, co mám na srdci...
Tolik bych toho chtěla svému synkovi říct, ale nějak vlastně nevím jak.

Chtěla bych svému synkovi říct, že mě baví jeho humor.
Tedy, rozhodně ne každý, ale to on už ví.
Mám ráda ty chvilky, kdy sedíme a tlemíme se jak dva puberťáci.
Třeba pravopisu holky ze seznamky.
A nebo fotkám, co si daj některý holky na fb...
A někdy je to dost zlý a škodolibý smích, ale oba si nemůžem pomoct, protože ty holky jsou vážně někdy úplně blbý...
Jindy se zas oba bavíme jeho drzostí.

Taky bych mu chtěla říct, že když už mi chce pomáhat vychovávat ty moje holky, měl by jim jít příkladem.
Ano, já vím, že slečinka by ve svých patnácti neměla pít pivo na táboře a ano, samozřejmě, že se pokusím jí to zatrhnout a ano, jsem ráda, že jí napráskal, ale taky se zeptám, kolik těch piv měl on.
Protože nějaký měl určitě. Je to přece tak děsně dospělé...

Chtěla bych mu poděkovat za ty hromady umytého nádobí.
(Vážím si toho o to víc, že to je jedna stará křivda, kterou nejsem schopná odpustit svému bývalému manželovi.
První den v našem novém a prvním opravdovém společném domově mi řekl, že si nemám myslet, že bude takový debil a bude mýt nádobí, jako můj táta.
Asi tím nechtěl říct, že je můj táta debil, jen chtěl říct, že chlapi nádobí nemyjí.)
Bez řečí, bez námitek a dost často s úsměvem.
Nemůžu říct, že by vždycky přišel ze školy, najedl se vrhl na nádobí (po dobu své týdenní služby), ale rozhodně ho myje každý den a většinou dvakrát. Po obědě a po večeři.
A ne jako slečinka, kterou k tomu musím dokopat a někdy dokopávám i tři dny.
A taky bych mu mohla poděkovat za věšení drobného prádla, protože to já sama nesnáším.
A zase, bez řečí, bez problémů.


Ale taky bych mu chtěla říct, že rasistické chování až tak dospělé není, že nezodpovědnost není dospělost, že surovost tolik nevyřeší, že nadávky neuleví a že maminka se poslouchá a respektuje.
Dospělost není chlast, sex a courání po nocích :-)
Dospělost je míra toho chlastu (V jeho sedmnácti je ta míra na nule, mimochodem...), místo sexu každý den s jinou spíš milování s jednou, a ranní vstávání po nočním tahu.
A chování takové, které nepřivede do průšvihu nikoho z blízkých...
Dospělost je o odpovědnosti.
O tom, jestli dokáže ovládnout své chování, zvládnout krizové i "krizové" situace.
Krizové jako je bouračka a pomoc raněným, volání hasičů při požáru...
A "krizové" jako žádost přátel, aby s nimi šel na pivo a dal si ještě jednoho panáka, protože to sice není opravdová krize, ale je to zas mnohem častější.
Jak si může myslet, že je takřka dospělý, když se ve svých sedmnácti dokáže kdesi ožrat jako prase a poblít pak celý pokojíček?
Dospělé chování by bylo, kdyby dokázal kamarádům říct, že ne, že díky, ale on ještě není plnoletý a tak pít nebude...
Je fakt, že ti kluci jsou v tomhle úplně stejně pitomí, jako on a že by to za dospělé rozhodně nepovažovali, ale to už je jiný problém.

Vlastně, když nad tím tak uvažuju, někteří lidé asi nedospějí nikdy, protože neznám moc chlapů, který by dokázali kámošům v hospodě říct, že ne, díky, už si další pivo nedají, protože... (Ono je fuk, jestli manželka, šéf, játra, nedostatek sexu, milenka... Oni to ti kámoši vždycky hodí na podpantofláctví.)
A taky neznám moc ženskejch, který by dokázaly nechat viset ten úžasnej hadřík, co jim bude prokazatelně tolik slušet a který je zlevněný z patnácti stovek jen na stopade... (Jo, taky bych někdy potřebovala dospět.)

Ale jo, jednou se dočkám.
Jednou i z mého smrádka bude dospělý chlap, který bude mít vlastní rodinu a vlastní manželku, která s ním bude jednat jako s malým klukem a on bude natolik dospělý, že jí to bude tolerovat :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. července 2016 v 15:43 | Reagovat

Normálně jsem dojatá. Moc hezky jsi se vyznala z mateřské lásky :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. července 2016 v 16:02 | Reagovat

Jak ty dokážeš s láskou psát o těžkostech dospívání! A taky, že dokážeš to o mytí nádobí synem dát na blog. Nedospělí se mu můžou smát. Ale myslím, že jim, pokud toto budou část, zatrne, že tak príma mámu s laskavou a přemýšlivou kritikou doma nemají. Kdyby už fungoval OCENÍLEK, za tento článek bych ti ho navrhla... Mco príma se to čte a to je to o těžké věci :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. července 2016 v 21:34 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

[2]: Děkuji :-) Ono vlastně nebylo tak těžké o tom psát, jako je těžké o tom mluvit.
Když píšu, je to vlastně samomluva, ale mluvit vážně o citech s puberťákem, to je hrdinský čin a leckdy zbytečný :-)

4 Jenna Jenna | 26. července 2016 v 8:06 | Reagovat

Moc hezky napsané, nenapsala bych to jinak,takové vyznání mateřské lásky.

5 Lada Lada | Web | 26. července 2016 v 11:37 | Reagovat

Já smekám, tak nádherý článek jsem dlouho nečetla... :-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. července 2016 v 15:23 | Reagovat

[4]: To je na té mateřské lásce to nejhezčí :-) Člověk je prostě musí milovat, ať jsou jakkoliv hrozní :-)

[5]: Nevím, jestli je nádherný :-) Poslední dobou mám pocit, že jsou spíš všechny stejné :-)

7 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. července 2016 v 17:41 | Reagovat

Nádherný článek, jseš úžasná máma, což většinou puberťáci ocenit moc nedokážou, ale jsem přesvědčená, že tvůj synek už to moc dobře ví. Jseš obdivuhodně tolerantní a trpělivá,a to také každá mamča neumí :-)  :-)  :-)

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. července 2016 v 11:43 | Reagovat

Někdy mi přijde těch osmnáct let strašně brzy. Je to brzy na to být dospělý. Jaký je vlastně rozdíl mezi šestnácti a osmnácti. Mnoho jedinců se chová úplně stejně a ještě dlouho se chovat budou. Když mě ale i plno známým bylo osmnáct, nikdo z nás se na dospělost necítil. Vlastně se dospělými plno mladých lidí stále necítí. Nechápu, kterej blbec vymyslel, že dospělým se staneme v osmnácti. Proč ne třeba v jednadvaceti? Mít aspoň těch dvacet let, po dvacítce je ten vývoj taky jiný.

Pravda je, že plno lidí nevyroste nikdy. Na druhou stranu, rozdíl mezi sedmnácti a osmnácti je prakticky nulový a ty divočejší typy se k umírnění mohou dostat až za pár let tak jako tak. Problém je, že jak jsou dospělí, padá na ně víc právní odpovědnosti, kterou si nejsou stavu uvědomit.

Pokud se nepletu, jestli syn oslaví narozeniny zanedlouho, znamená to, že je znamením lev. Mám bráchu ve stejném znamení a o pár let mladšího, ale některé znaky chování jsou naprosto totožné. A umím si představit, že to bude divočejší a divočejší. Lvi jsou tím dost charakterističtí :-D Přeju hodně sil s výchovou- osmnáctkou to zdaleka nekončí ale spíš začíná :D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. července 2016 v 20:56 | Reagovat

[7]: Děkuji :-) Za chválu i za naději :-)

[8]: Vlastně mu bude osmnáct až koncem zimy, ale v poměru k těm letem, co ho mám, to je chvilka :-)
Ještě pořád mi vlastně tak nějak úplně nedochází, že je tak strašně velký...

10 Nem Nem | 4. srpna 2016 v 10:44 | Reagovat

Krásný Baru, jako vždycky. Máma jsi skvělá. Já mám v poslední době obavy, že toho po svém skoropuberťákovi chci moc, na druhou stranu si zase říkám, že je rozmazlený..Ach jo, vážně člověk neví o té výchově nic.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 11:17 | Reagovat

[10]: U prvního se člověk bojí, aby neudělal chybu, u druhého už má pocit, že ví, kde ta chyba byla a u třetího pak jen rozmazluje :-)
A nebo už u druhého, pokud je poslední :-)
Nem, klid, ať ho vychováš jakkoliv, nějakou možnost výčitek si vždycky najde, když bude chtít :-)
Tvůj skoropuberťák vyroste a bude z něj fajn chlap, kterýho se stejně bude snažit převychovat jeho žena :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama