Zabalit to? Nezabalit?

17. června 2016 v 11:36 |  Téma týdne
Loni v červenci jsem psala článek (doprovázený kouzelnými fotkami) o tom, jak žijí moji rodiče.
Hezky na vsi, v souladu s přírodou.
Vlastně... Asi ne tak úplně v souladu, spíš v neladu.
I s postupující věkem stále hospodaří na svých pozemcích.
S každým rokem přemýšlí, že o kousek zmenší tu užitkovou část zahrady, záhonky.
A každý rok, světe div se, jsou ty záhonky snad ještě větší.
A sil ubývá...
Vzdali se aspoň králíčků a mimo neužitečných koček a hysterického psa už mají jen pár slepiček.

Každý rok bojují se suchem (no není to normální, všude leje a u našich ani kapka), bojují s vlastními chorobami, které jim brání v rytí a pletí a v neposlední řadě bojují s divočinou.
Tátovo problémy s prostatou zajišťují několikeré (marné) noční plašení srnek ze záhonu hrášku a listopadek, maminčin funkční sluch zase registruje klapot kopýtek na kamenném chodníčku pod okny...
A hysterický pes se snaží probojovat do mamčiny ložnice, protože o boudu se mu drbe divočák.
Když se uprostřed noci rozsvítí reflektor, namířený přímo do záhonů, srnky maximálně zvědavě zvednou hlavu, ale pak využijí to úžasné světlo, aby se rozhlédly, co kde zapomněly sežrat.
Jsou to jasné divadelní hvězdy a světla reflektorů jim vážně vyhovují.
Jen mírně se ukloní při potlesku (táta je děsně mírumilovný, přece srnky nechce polekat, takže aby je zaplašil, jen tleská) a pokračují v pastvě.
Letos jsou srnky vidět nějak míň.
Pravda, co by tam taky dělaly, že?
Hrášky a jahody už ožraly, papriky okousaly a listopadky si na poupátka ještě počkají...
A možná se bojí toho divočáka.

Toho hajzla, co našim plaší psa.
Té nenažrané bestie, co je vybíravá.
Dokud bylo to strašný sucho (šest neděl bez kapky vody), tak divočák nikde.
Pak konečně zapršelo a záhony se prudce zazelenaly...
Plevelem.
A divočák pořád nic.
A pak maminka vyplela aspoň tři řádky brambor.
Přeci jen, má oba kyčelní klouby operované a po dlouholetém kulhání totálně rozhašená záda, takže se snaží práce tak nějak prostřídat během každého dne.
Dokážete si představit, jak ráno litovala...
To, co tak pečlivě vyplela, bylo sklizené.
Divočák si totiž počkal, až bude vypleto a pak si teprve šel pochutnat na bramborách.
Nevím, jestli je předtím v tom plevelu nepoznal...

Naši jsou optimisti. A pořád doufají.
Maminka už vyplela bramborové políčko celé.
Všechny brambory, co už se zelenaly v keříčcích, jsou pryč.
Ty, co táta zasadil později, teprve začínají vykukovat...

Můj mírumilovný otec si k narozeninám přeje vzduchovku.

Moje maminka řekla, že se na to může vysrat (obvykle mluví jen slušně, to už musí být) a že pro prasata se dřít nebude.

Tak nevím, jestli tohle prasátko není poslední hřebíček do rakve užitkových záhonů mých rodičů.

Vzduchovku koupíme :-)
Prasátku neublíží, copak o to, ale děti můžou trénovat, abych konečně dostala tu vystřelenou růži a nepřišla nás na pět stovek (Byli jsme o víkendu na pouti a princeznička to chtěla vyzkoušet. Růži sice nevystřelila, ale podařilo se jí ji aspoň prostřelit.).
A taky přivezu balík rachejtlí a budem je v pravidelných intervalech házet v noci z oken :-)

A slečinka bude čtyři roky poctivě studovat, aby si vysloužila právo nosit kulovnici.
Možná jo, možná pro prasátko ještě pár brambor vypěstujeme.
Pořádně si ho vykrmíme a pak...
Pak ho slečinka bouchne a my si ho, hajzla nenažranýho, upečem.
Protože kdo jinýmu jámu kopá, sám do ní padá.
A s čím kdo zachází, tím taky schází.
A oko za oko, zub za zub a maso za brambory.
Tečka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. června 2016 v 11:52 | Reagovat

Flobertkou na kňoura?

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 11:57 | Reagovat

[1]: Projev největšího rozhořčení mého totálně klidného a mírumilovného tatínka :-)

3 padesatka padesatka | E-mail | 17. června 2016 v 12:07 | Reagovat

Jen do něj, do hajzla a pak si pořádně pochutnat.

4 Anna Anna | Web | 17. června 2016 v 13:14 | Reagovat

Maso za brambory... A to je ten nejpřirozenější koloběh :-D :-D Držím palce, počíhejte si na něj na zmetka :-D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. června 2016 v 13:42 | Reagovat

Už asi dva roky řešíme totéž v jiném kabátku. Síly ubývají, klouby se nechtějí ohýbat a bolí, jaksi je potřeba většího odpočinku a tak tedy: Místo 4 samic máme 2, slepic místo 10 a kohouta 5. Samice stejně mají málo a nebo nic, takže ta trocha trávy kolem domu padne na zelené krmení a seno, část už do kontíku. Já jsem byliny omezila na 2 košíčky květu černého bezu, co vyrostly divizny a 6 slézů stačím otrhat a finýto. Pleju abych měla pohyb, máme sudy na napršenou dešťovku, nasázených pár krátkých řádečků brambor a řepy, já asi 15 dýňovin, záhonek cibule a česneku. Rybízy na táče a marmošku, o ovoce se postaral mráz. Takže radím - všechno co nejvíc omezit. Pro pohyb si nechat jednu králici a tři slepičky, kytičky za okny a jinak ať si sousedé vysečou trávu. A zvážit víc společných pomalých vycházek do přírody, dojít si na papu do hospůdky se sousedy, pozorovat ptáky. Bez pořádného plotu stejně přijde všechno vniveč a zlost a stress ubírá života. Flobertka divočáka nezdolá a on coby predátor pochopí, že se u vás nenažere a zamíří jinam. Je mi líto, ale už je potřeba zohlednit zdravotní omezení, aby práce byla radostí a koníčkem - proto ty kytky za okny ;-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 14:14 | Reagovat

[3]: :-)

[4]: Ono to stejně asi nevyjde, ale představa to je krásná :-)

[5]: No, naši sousedy nemají :-) K nejbližším je to tak kilometr.
A je to opravdu vesnička, takže každý, kdo má nějaké zvířátko, má k němu taky dostatek svojí zahrady.
No a protože jsou naši takhle na samotě, tak se ani s lidmi ze vsi moc nestýkají. Nehledě na to, že maminka moc společenská není :-)
A ač miluju jejich rajčátka a ač vařím celé léto z cuket, stejně bych byla radši, kdyby toho neměli tolik.
Ale i kdyby se vybodli na záhony, pořád mají na krku hektarovou louku...
A ono jim to nedá, louku sekají minimálně dvakrát do roka, seno suší, aspoň trošku i když nemají pro koho a záhony využívají, jak jen to je možné :-)
Maminka stejně říká, že brambory jsou nejlepší rehabilitace na světě :-)

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 17. června 2016 v 14:14 | Reagovat

Krásně napsáno, díky za zážitek. :-)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. června 2016 v 15:14 | Reagovat

Obávám se, že teprve potom nastane mnohem děsivější dilema: Totiž jestli s šípkovou nebo se zelím! :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 15:26 | Reagovat

[7]: Není zač, já děkuji :-)

[8]: Kdepak, nás není celá ves a divočáček bude dostatečně vykrmený :-)
Zvládnem oboje :-)

10 ruzena ruzena | E-mail | Web | 17. června 2016 v 16:06 | Reagovat

Moc jsem se u čtení pobavila :-D  :-) I když chápu že ten boj s přírodou a hlavně divočákem legrace není. Viděla jsme co dokázali udělat ze zahrádek v  Davli. Tady je povolený odstřel pod heslem - čím víc, tím líp! ;-)  :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. června 2016 v 16:38 | Reagovat

Napadlo mě úplně to samé co Čerfa O_O  :-D  :-D  :-D

12 Ježurka Ježurka | Web | 17. června 2016 v 16:51 | Reagovat

To je krásně napsaný příběh ze života! Ale můj bratr řešil jiné dilema. Vždy se mu ztrácely brambory ze záhonků až přišel na to, že na ně chodí jejich pes! Chudák, už to má za sebou, ne že by ho potrestal bratr, ale odešel nemocen, ale určitě ne z těch brambor! Nevím, co mu na těch špinavých syrových bramborách tak chutnalo! :-)

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 16:57 | Reagovat

[10]: Ono to je vždycky jen o prvním návalu vzteku, předevčírem byla maminka ještě zoufalá, ale dneska, po poslední "sklizni" už to taky bere jako vtipnou historku...

[11]: No koho ne, vždyť je to klasika :-)

[12]: Taky jsme měli jednoho psa bramboráře :-)
Ale ten nevyhrabával, ten si počkal, až se bude sklízet a házet do beden a ty střídavě nosil zpět a střídavě požíral :-)

14 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. června 2016 v 16:58 | Reagovat

Kančí jsem měla jen jednou v životě, ale bylo fakt dobře udělaný - vzpomínám na to do dneška :-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 17:36 | Reagovat

[14]: Já ještě ne :-)
Takže se mám těšit?
Doktorko a vypadá to, že bych pro Tebe měla tip na článek :-)
Nechceš napsat něco o tom, jak udělat zdravý salát z plevele?

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. června 2016 v 17:46 | Reagovat

[15]: Rozhodně se těš! :-D Ale tenkrát na tý žranici bylo všechno dobrý, to jsem byla překvapená.

Salát jenom z plevele? Na saláty moc nejsem, ale budu na to myslet při procházení receptů. Pokud mě nějaký osloví, podělím se o něj s vámi :-)

Sranda je, že čím víc o těch bylinách píšu, tím víc mám chuť je používat na vaření :-) Moc příležitostí není, ale jedna kamarádka mě pravidelně zásobuje alespoň těmi základními zahradními bylinkami - a fakt si to užívám. To pak stačí obyčejná čočka s cibulkou a bylinkami na másle a pro mě je to nebeská mana :-)

Máš pupencovej popenec? Tady furt s přestávkami prší, tak já zatím nic.

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 19:29 | Reagovat

[16]: Tady taky leje :-)
Víš, ten salát mě napadl proto, že za chvilku našim na záhonech nic jiného nezbyde :-)
Zatím mám lebedu a popenec, ale ještě máme spousty kostivalu a bodláky a sem tam pampelišku :-)
Takový plevelový salát, to by byla bomba :-)

18 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. června 2016 v 20:01 | Reagovat

[17]: No hele, udělat si takovej salát můžeš, jestli ho ale taky sníš, to už je jiná otázka :D

No, zrovna kostival bych tam moc necpala ;-) :-D

No - tal o špenát máš postaráno (lebeda) :D Nebo tady recept na lebedu: http://www.lidovky.cz/navrat-zapomenute-zeleniny-zkuste-vodnici-nebo-lebedu-pgz-/dobra-chut.aspx?c=A130418_123404_dobra-chut_mc

Tak ti tak přemýšlím, že tady lebedu vůbec nevídám... Zajímavý.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. června 2016 v 20:53 | Reagovat

[18]: Kostival bych tam taky necpala, ale máme ho hodně :-)

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. června 2016 v 22:32 | Reagovat
21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. června 2016 v 1:21 | Reagovat

[20]: No, vím, že jsi říkala, že kostival čistý, ale nakonec mám krémík ze směsi, všechno listy, ono pršelo, tak se mi nechtělo kopat kořeny :-)
A mám kostival, jitrocel, špetku kontryhele a mátu.
A sláva, už nemám tak nateklé kotníky :-)

22 Adina Adina | Web | 18. června 2016 v 10:09 | Reagovat

Je pravda, že vzduchovka je spíš taková hračka než opravdu zbraň. Tak hodně štěstí ve vaší "vyzborjené" rodině. :D

23 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 18. června 2016 v 10:38 | Reagovat

Nádherné jako obvykle.
Báječně jsem se pobavila (taky jsem optimistka), ale kance bych se chtěla zbavit podstatně rychleji, byť bych JÁ tu zabijačku neměla...jakže by ho sežrali myslivci, a ti ať se trápí zda se šípkovou omáčkou či zelím. :-P

24 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. června 2016 v 12:24 | Reagovat

[22]: No jo, pokud jí koupíme, budou si děti celé léto hrát a ještě budou u babičky dobrovolně. Já pamatuju, že jsem se tam vždycky strašně nudila :-)

[23]: Ono to asi nebude tak jednoduché, dneska máma zahlídla selátka...

25 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. června 2016 v 10:48 | Reagovat

Myslíš zabalit to s bramborami nebo s tím divočákem?:-)

nojo s tím stářím sil ubývá a už nejde mít na zahradě cibuli, brambory, jahody, stromy, slepice a bůh ví co ještě...
to vidím všude kolem, jak se toho starší musí zbavovat, protože to nezvládají:-(

26 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. června 2016 v 12:29 | Reagovat

[25]: Myslela jsem, že to zabalí s bramoborami, ale český človíček je obdivuhodný a už je v zemi další řádek brambor :-)
Takže to opravdu bude muset zabalit ten divočák :-)

27 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 19. června 2016 v 17:46 | Reagovat

Baruško, moc hezky napsané, tvoje články se čtou moc krásně. Lidé na vesnici berou život jinak než ve městě. Pokud vždy sázeli a pěstovali, musí pokračovat do padnutí. Nedá jim to, aby aby ty pozemky ležely ladem. Přála bych jim, aby z té dřiny měli něco oni a ne ten nenažraný divočák. Jinak kančí je fakt dobré masíčko :-D

28 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. června 2016 v 19:51 | Reagovat

[27]: Copak o to, já to chápu :-) Co tam mamka bydlí, tak se stará, záhony se pořádně rozrostly a vzniklo právě i to políčko :-)
Ale zmáhá jí to víc a víc a nás, jeji děti, to strašně trápí...

29 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 20. června 2016 v 18:12 | Reagovat

[28]: Staří lidé mají potřebu si dokazovat, že na tu práci ještě stačí i když už je to samozřejmě zmáhá. Mne takhle málem trefil šlak asi před 3 týdny. Přišla jsem ke svým rodičům (87 a 86 let), táta měl před oknem stůl, na něm malou židličku a myl kuchyňské okno. Přece nebude nikomu říkat, když to zvládne sám. Někdy je to těžké, staříčkové jsou jako malé děti :-) Snad si také nebudu chtít pořád něco dokazovat, ale pochybuju, že bych se dožila tak vysokého věku a celkem v pohodě :-D  :D

30 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. června 2016 v 20:43 | Reagovat

[29]: Já na jednu stranu reptám, že si toho berou moc, ale na druhou stranu jsem ráda :-)
Oni kdyby seděli v baráku na zadku, tak by se ukousali nudou a navíc sežrali navzájem.
Nikdy spolu pořádně nebydleli, až teď, na důchod a tak nejsou zvyklí a lezou si děsně na nervy :-)
Ale obdivuju tátu, jak si klidně postaví lešení, aby mohl vymalovat vysokou chodbu :-)
Já osobně se bojím na stoličce :-)

31 Nem Nem | 5. srpna 2016 v 10:42 | Reagovat

Baru, super :-D Jednou to probereš, vydáš knížku a já tě pozvu na autorský čtení. :-) Ale musíš rychle než půjdu do důchodu.

32 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 11:38 | Reagovat

[31]: Ty jsi akčňák, tolik komentářů :-)
Nem, někdy mám pocit, že mnohem víc vypráví ty komentáře, než články :-)
Na knížku to asi nebude...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama