Musíš věřit, jinak se zblázníš...

12. května 2016 v 9:37 |  Téma týdne
Jsou v životě takové náhody...
Zrovna včera jsem si četla pavoukový článek u Cholerika a nemohla jsem si nevzpomenout na moji sestru.
Už jsem psala tady o jejím setkání s pavoukem a koneckonců, o mém taky.
Taky si od té doby proklepávám ručník, abych si zas nějakým pavoukem neutírala intimní místa...

To taky nepochopím...
Visí nám v koupelně čtyři ručníky a všichni pavouci si musí sednout zrovna na ten můj. Tak buď jednoznačně vědí, že se jich bojím z celé rodiny nejvíc a nebo jim prostě voním.

Včera přišla ségra domů večer kolem jedenácté.
Vidím na její domeček z kuchyně, mám přímý a ničím nerušený výhled.
Ségra si rozsvítila a začala se rozhlížet.
A pak sundala botu a bosa (to je vždycky divný, třeba když jde k nám, bere si na normální ponožky ještě nějaké staré, které bude moct kdyžtak vyhodit a najednou ze zouvá do kancelářských ponožek na venkovních schodech) udělala tři skoky a zarputile mlátila botou do zdi.
A pak zaječela a začala na schodech poskakovat.
A vykřikovat, že jí utekl.

Jo, na zdi vedle dveří byl prostě pavouk. Tak velký, že jsem jeho úprk viděla od nás z okna a to vidím blbě a navíc byla tma.
Nuž, popadla jsem biolit a běžela jsem svou sestru bojovnici morálně podpořit.
Zatímco ona si zběsile cákala nahoře u vchodových dveří, já stejně zběsile cákala dole směrem ke sklepu.
Zcela evidentně neúčinně, protože pofukoval větřík a já nebyla schopná se příliš přiblížit k té tmavé díře pod jejími schody.
Naprosto jasně jsem viděla oblaka biolitu odplouvající kamsi mimo.
Naštěstí přišel i synek, který byl zrovna v koupelně a měl strach, že jeho milovanou tetu někdo přepadl.
Dostal biolit a pokyny a já se jala štkající sestru utěšovat.
Pořád jen opakovala, že jí utekl, přidala něco o tom, jak asi bude moct v domečku žít a neopomněla ani to, že ho nezabila.
Tohle opakovala několikrát dokola, přiškrceným hlasem, mezi vzlyky.
Nějaký úryvek asi zaslechla i sousedka, páč se mě ptala, kdo umřel.
Jako jo, chápu to. Ze setřiných slov to opravdu vyplynulo...
"On mi utekl, já ho nezabila a jak teď budu žít..."
Jo, i tak se to dá vyložit.

Stejně pořád tvrdím, že moje sestra je nejstečnější ze všech lidí, co znám.
Vím, že má strach, už vím i jak velký a stejně v tom domečku dokáže žít sama.
Dokáže jít do toho hnusnýho sklepa, kde mají pavouci domov, kde nejsou ničím rušeni, kde nemají přirozeného nepřítele a dožívají se neskutečných velikostí.
Zvládne se tam vracet večer za tmy, kdy pavouci vylézají, všude má neuvěřitelné množství rostlin, kde se mohou tihle osminozí hajzlíci pohodlně schovat a nepotřebuje nikoho, kdo by jí ochraňoval.
To já jsem srab. A vím to o sobě.
Já toho pavouka nedokážu jen tak zabít.
Kdepak, není to tím, že by mi ho bylo líto, jen nejsem schopná se k němu tolik přiblížit.
Na to já mám chlapa a synka.
Když potkám pavouka v koupelně, tak zavřu dveře a počkám, až některý z mých rytířů přijde.
A ano, nemusíte mi říkat, jak se chovám nelogicky.
Moc dobře vím, že pod dveřmi je díra, že se tam protáhne potkan, natož pavouk, že může někam zalézt a nebo třeba jen utéct.
A taky vím, že když můj rytíř přijde a bude mi tvrdit, že pavouka odchytil, vynesl a nebo zabil, já mu budu věřit, protože si to prostě přeju.
Je to to nejjednodušší.
Zavřít oči před evidentní skutečností a věřit, že je všechno tak, jak chceme.

Dnes pošlu svoje rytíře do boje.
Dostanou každý svůj biolit a půjdou sestře vycákat oba sklepy.
Co si budem povídat, na ty velký hajzly to neúčinkuje, ti by museli schytat plnou dávku rovnou do kusadel a ti malí nám zas tolik nevadí, ale sestru to rozhodně pozdvihne na duchu.
A kdo ví, třeba zavře oči a bude věřit...
Moc v to doufám.
Byla bych ráda, kdyby se zase začala těšit domů...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alka Alka | 12. května 2016 v 10:25 | Reagovat

Já se pavouků taky bojím, až tak, že bych nedokázala zabít pavouka, který je víc než metr od země. Protože bych ho nemusela zabít - anebo i kdyby - mohl by na mne spadnout. Mne by okamžitě kleplo a i představa, že budu coby mrtvola vedle pavouka...brrrrrrr

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. května 2016 v 10:30 | Reagovat

Mně jsou pavouci nepříjemní jen na pohled a to vesměs jen v domě. Ty likviduju smetením a většinou je zabiju, protože taky trochu hysterčím, aby mi neutekli. Pokud se zamotají do smetáku, vynesu je ven; aby se třeba zase vrátili. Ale to jsou koutníci, ti nejsou tak viditelní ani nepadají za krk. Jinde jsou mi šuma fuk, na farmu patří.
Někde jsem četla o nějakém decimovacím postřiku na pavouky, to snad mělo fungovat všude a dlouho. Ale už nevím kde a stejně to bude jen marketingový tah prodat Biolit či něco podobnýho. Přeju vám sílu a najděte si na netu, jak začít babouky ignorovat a nebát se jich. Jinak teda přeju schopné rytíře bojovníky ;-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. května 2016 v 10:37 | Reagovat

Paradoxně ti nejmenší jsou ti nejjedovatější.
V Kambodži si smaží sklípkany jako pochoutku...

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. května 2016 v 10:51 | Reagovat

[1]: No a z toho důvodu tolik obdivuju sestřinu odvahu. A věřím tomu, že ona se bojí ještě víc, než já.

[2]: No, venku v trávě ať si běhají, tam je jejich "doma", ale kde je moje "doma", tak chci bydlet bez nich :-)
Přemýšlím, že ségře pořídím ultrazvukový odpuzovač pavouků (kruci, musím zapnout ten na potkany, co nám umřel potkánek, jsme bez ochrany), ale bojím se, aby pak nenalezli všichni k nám :-)
Zabíjet je ve velkém, to mi je taky líto, já vím, že jsou užiteční...

[3]: Já jsem ségře říkala, že není jedovatej, ale co si budem povídat, když jsem stála pár metrů od možného výskytu a poděšeně se rozhlížela, asi bych si taky nevěřila :-)
Ale jedovatej fakt není :-)

5 Anna Anna | Web | 12. května 2016 v 15:23 | Reagovat

Všechno co má víc než čtyři nohy mě děsí. Největší hrdinkou je v tomhle moje máma, která nejenomže morduje pavouky aby na mě nemohli, ale jednou rozmázla holou rukou i sršně, který vletěl do pokoje k tedy sedmiměsíčnímu bráškovi. :-D

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. května 2016 v 16:09 | Reagovat

[5]: Maminky jsou v tomhle úžasný :-)
A navíc mají většinou i větší pochopení, než tátové :-)

7 Fredy Fredy | Web | 12. května 2016 v 16:11 | Reagovat

to je pravda :-)  ;-)

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 12. května 2016 v 16:17 | Reagovat

To je náhodička, před pár dny jsem také řešila pavoučí problém a říkala si, jak to asi mají ostatní.... V koupelně se nám před pár týdny usídlil pavouk. Takovej ten hubeňour dlouhonohej, ale velikej. Máme vanu se sprchovou zástěnou. Když jsem se sprchovala, tak dobrý, byl na druhý straně, ale pak jsem si dala vanu, položím se a on v rohu nade mnou. Mužíček mi slíbil, že ho vyhodí ven. Prdlajs, odjel a nežádanou společnost mi tu nechal. Pak byl ve vaně... dlouho dlouho jsem na něj koukala, přemýšlela co s ním, nechtěla jsem ho zabít, ale ten blb prostě nechtěl odlézt oknem ven, i když jsem mu domlouvala. Tak jsem mu alespoň na onen svět pomohla rychle botou a nenechala ho topit se ve vodovodních trubkách. Kdo vymyslel to, že pavouci nosí štěstí, že se nesmí zabít, to by mě zajímalo... no, ženská jako my to určitě nebyla.

9 Báša Báša | E-mail | 12. května 2016 v 18:02 | Reagovat

Musim si na víkend nachytat pár pavouků a dát s nima řeč, abych věděl, co proti nim všechny máte...

10 Cholerik Cholerik | Web | 12. května 2016 v 20:16 | Reagovat

No kdyz budete potrebovat , klidne se prijdte poradit, protoze jak vyplyva z clanku, jsem na hubeni pavouku cosi jako lokalni expert. Sice sem teda nezabil ani toho jednoho, nicmene teoreticky jsem vybavenej az na pudu;-)

11 František František | E-mail | Web | 12. května 2016 v 21:18 | Reagovat

Pavouci jsou prý v domácnosti užiteční,že likvidují roztoče.Jeden přírodopisný kanál tvrdil,že ať chceme nebo ne ,v okruhu jednoho metru doma pavouka najdeme.A byl pro mě šok, když jsem přišel opravovat televizi k jednomu chlapíkovi , který je doma choval.Vzal z terária sklípkana velkého jak dlaň abych si ho podržel,že mi nic neudělá.No málem jsem od něj utekl bez zaplacení :-D

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. května 2016 v 22:30 | Reagovat

Úsloví říká, že pavouk, který štěká, nekouše! :-)

13 Cholerik Cholerik | Web | 12. května 2016 v 23:21 | Reagovat

[12]:
Dovoluji si nesouhlasit. Pavouk ktery steka zrejme pochopil, z ktere strany se ma drzet Kalasnikov.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. května 2016 v 23:22 | Reagovat

[7]: Tak tak :-)

[8]: Kdyby pavouci nosili štěstí, tak je můj táta milionář. Nikdy žádnýho nezabil. On snad ani omylem, že by nějakého zašlápl v louce...
A přitom má táta celoživotní smůlu :-(

[9]: Tak dík :-)

[10]: No, jestli zas potkám ve vaně takovýho macka, může se stát, že přiběhnu :-) Hlavně co nejdál od něj :-)

[11]: Já vím, že jich tu je spousta, ale utěšuju se tím, že to jsou jen ti, co budují pavučiny na lapání prachu. Těch tu potkám denně minimálně patnáct...

[12]: Tak tenhle neštěkal :-) Mám se bát ještě víc?

15 Cholerik Cholerik | 13. května 2016 v 0:11 | Reagovat

[14]:
Jasna vec. Sice to vubec nepomuze, ale mam ten natisk, informace a vubec uplne vsecko ...

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2016 v 8:34 | Reagovat

[15]: Díky :-)

17 Báša Báša | E-mail | 13. května 2016 v 14:17 | Reagovat

[13]: Nojo, Choleriku, ale Vy máte dost osobitý metody. Kde já budu na každýho pavouka narychlo shánět somráka, aby ho utancoval?

18 Cholerik Cholerik | 13. května 2016 v 18:53 | Reagovat

[17]: :-D  :-D  :-D

19 pavel pavel | Web | 14. května 2016 v 9:45 | Reagovat

Když je vypudíš, tak odnesou ti i štěstí. :-D

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. května 2016 v 14:06 | Reagovat

[19]: Já si tady nechávám ty maličký :-) Malý štěstí - taky štěstí :-)

21 Ježurka Ježurka | Web | 15. května 2016 v 15:26 | Reagovat

Já taky nevnímám přísloví, že pavouk přináší štěstí zrovna za to pravé. Já bych se dala asi taky na útěk, naštěstí tady nahoře moc pavouků nepotkávám, ale nerada bych to zakřikla! Já ho nechci zabít, jen ať si žije v uctivé vzdálenosti ode mne a to mi stačí! :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. května 2016 v 19:31 | Reagovat

Já měla arachnofobii. Nedokázala jsem vzít do ruky ani časopis, vědouc, že je tam fotka pavouka. Ale taky prima kamaráda. On mi pomohl se jí zbavit. Na obrázku mi nevadí, dokonce jsem schopná dívat se na pořad nebo video o pavoucích. Chytnu hračku. Moje fotka, kdy na stehně mám gumového velkého pavouka vyvolala v rodině pochvalné ovace. Zároveň ho i dokáží zabít, pokud mám jistotu, že na mě nespadne. Můj muž se štítí jako já. Naší záchranou svého času byli naši kluci...Bojím a hlavně štítím se pavouků dál, ale už to není fóbie... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama