Rozchod

10. dubna 2016 v 15:46 |  Téma týdne
Tohle je jedna z věcí, kterou si projde většina z nás.
Rozchod a leckdy i rozvod.
Kdo z nás neprošel rozchodem?
Něco jiného to je v šestnácti s "velkou láskou" a něco jiného v pětatřiceti s druhým rodičem vlastního dítěte.

A o tom rodičovském rozchodu teď píšu.

Něco jiného to je z pohledu rodiče a něco jiného z pohledu dítěte.
A zůstávat s partnerem jen kvůli dítěti je taky blbost. A možná ještě větší.
Já sama jsem až z druhého manželství mých rodičů, které stále trvá, takže z pozice dítěte to asi úplně neposoudím. Zas můžu říct, že moji starší sourozenci z prvního manželství nějak nevypadají poznamenaně.

Můžu mluvit z pozice rozvedené matky.
Ale popravdě, měla jsem tehdy tolik starostí, že jsem situaci mých dětí asi až tolik neřešila.
Ale co vím, tak jsem je do rozvodu nijak nezatahovala a rozváděla jsem se poměrně civilizovaně. A stěhovala v době prázdnin a děti jsem na tu dobu upíchla u babičky.
Dokonce i vysvětlení jsem měla takové pokojné.
Synek nastoupil na základku tady, na druhém konci města, slečinka do školky. Oba šli poprvé.
No, tady přece bylo pro oba místo, tak tedy bydlíme v babiččině bytě.
Než dětem došlo, že je někde něco jinak, zvykli si.

A pak taky můžu mluvit z pozice diváka.
Není to tak dávno, co jsem se nachomýtla k jednomu rozchodu.
Vlastně nebyl ani příliš dlouhý, jen nějaké dva-tři měsíce, ale ono to je dost.
Ono to je dost v případě, že není klidný.
Ve chvíli, kdy už si rodiče nemají co říct a nemají si co vyčítat, hledají maličkosti.
A ve chvíli, kdy už jediné, co je spojuje, je dítě, pak se ty hádací maličkosti týkají dítěte.

"Tys mu nedal punčocháče? Ale já ti říkala, že mu máš dát punčocháče!"
"No, tak jsem je nedal, má podkolenky!"
"Ale já říkala, že má mít punčocháče!"
"No tak jsem mu ty zasraný punčocháče nedal! Stejně je nechtěl."

Je to blbost, maličkost, ale chudák dítě vidí, že se hádají kvůli punčocháčům, kvůli dítěti.
Stejné spory kvůli čaji k pití, kvůli času oběda, kvůli cereáliím k snídani...
Oni už na sebe nekřičí obvinění, které si dávno řekli, kdo s kým a proč.
Už řeší jen a jen to, co je ještě spojuje, to dítě. A pokud napětí mezi nimi trvá, což většinou samozřejmě trvá a jsou nuceni nějakou dobu pobývat spolu, pak je dítě jediná záminka k hádce.
A pak to dítě vidí jen svojí vinu.
Protože máma a táta se hádaj kvůli tomu, že jsem nechtěl punčocháče.

Někdy v sobě máme tolik bolesti, že se jí prostě snažíme plivnout na toho, kdo jí způsobil a vůbec nevidíme, na koho dalšího ještě dopadne.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 10. dubna 2016 v 16:33 | Reagovat

hezký článek :-) ;-)

2 signoraa signoraa | Web | 10. dubna 2016 v 17:03 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Když jsem chodila do první třídy, moji rodiče se nepohodli. Pak se dohodli na tom, že si rozdělí děti. Maminka zůstala v bytě s mladší sestrou a otec si vzal mě sebou na podnikovou ubytovnu. Což o to? Po mámě se mi stýskalo, po sestře taky, ale na ubytovně se mi líbilo. V přízemí byla hospoda, kam si táta chodil večer dát pivko a zahrát karty a mě pokaždé kupoval malinovou limonádu. Měla jsem odtud i blíž do školy, kam mě "vypravovala" paní správcová, protože táta tou dobou už byl v práci. Do školy jsem chodila v teplákách a když po dvou týdnech navštívila mámu doma učitelka, aby si s ní promluvila, zjistila, jak se věci mají. I tátovi se už na ubytovně tolik nelíbilo, chyběl mu servis naší mámy, tak přilezl domů s prosíkem a dítětem (mnou), které budilo pohoršení. Já to tehdy brala jako delší výlet a až postupem doby mi došlo, že se rodiče opravdu mohli rozejít a to definitivně. Táta už doma zůstal a občasné hádky s spory řešil tím, že se zavřel do sklepa a tam trucoval. Naštěstí už beze mně. :-D

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 17:04 | Reagovat

Taky jsem zrovna napsala těžký úvahový článek, kde jsem taky psala o životě. Mém, o povaze. Těžko se to píše, stejně jako článek o rozchodu/rozvodu. Ten mám naštěstí klidný dávno za sebou, bez dětí, bez majetku. Ale toto je krásná úvaha o tom, co se stane a jak to působí na účastníky. Ale je lepší jít z nefungujícího vztahu a budovat si případný příští. Už pro člověka samotného, aby se dokázal zase smát nebo třeba jen usmívat ;-)

4 slunecnyden slunecnyden | Web | 10. dubna 2016 v 17:30 | Reagovat

Víš, co je smutné? Že se takto nesmyslně hádají i lidé, kteří se vlastně vůbec nerozvádějí... Kvůli dětem je spousta hádek - každý to chce dělat jinak - ale neměly by být tak časté a hlavně ne před dítětem .-)

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 17:48 | Reagovat

Dobře napsané, pevné nervy! :)

6 SasuKe SasuKe | Web | 10. dubna 2016 v 18:02 | Reagovat

Musím souhlasit, že nejvíc a nejhůř rozpory dospělých odnáší děti a je to to největší zlo. Děcko si s tím nemůže ani neumí poradit a těžce to většinou nese.

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 10. dubna 2016 v 18:28 | Reagovat

Když se kouknu kolem sebe, neskutečně známých okolo mě má rozvrácené rodiny a na mnoho z nich to má šílený dopad...Alespoň že u nás není nic takhle vyhrocené..

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 18:57 | Reagovat

[1]: Díky :-)

[2]: Naše mamka vždycky říká, že by s tátou nevydržela v garsonce. Sežrali by se :-)
Takhle může mamka utéct na zahradu, táta do dílny...

[3]: Jo, tak nějak jsem se rozváděla já. Dřív, než to začalo být nesnesitelné. Odnesli bychom to všichni.

[4]: Je to tak a vím to moc dobře, taky občas bouchnu jen proto,že se mnou přítel nesouhlasí v otázce výchovy, ale snažím se to řešit mimo dětská ouška. Nebo tedy aspoň dál od uší té nejmenší, ti dva puberťáci už leccos chápou :-)

[5]: Děkuji :-)

[6]: Jde o to, že ty děti jsou opravdu jen záminka k hádce, kterou ten dospělý chce vyvolat za každou cenu. Tedy většinou. Marně se pak dětem vysvětlije, že máma a táta se nehádají kvůli němu, když to dítětem zdánlivě začne.

[7]: Všechno se dá řešit v klidu, ale málokomu se chce. Ta hádka sice bolí, ale vlastně i ulevuje. Zdánlivě.

9 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 19:12 | Reagovat

Souhlasím, rozvody... je to dnes a denně.
I já jsem dítě z rozvedené rodiny. Ale abych pravdu řekla brala jsem to spíše kladně než záporně a myslím, že je to to nejlepší, co mamka mohla pro sebe (i pro nás) udělat, samozřejmě vzhledem k situaci. A taky k mému věku, možná bych na to měla jiný pohled třeba v desíti letech, kde by mě šlo ještě lehce ovlivnit. Nebrala jsem však rozvod mých jako, že se mi rozpadá rodina a rodiče nebudou spolu (to se mu někteří členové snažili takto předhodit) a nevím co, ale spíše jsem to pociťovala jako osvobození a vidinu klidnějšího života. A teď je to naštěstí realita a klidu požehnaně a mamka vypadá o 10 mladší! :D

Na druhé straně znám slečnu, která po maturitě poznala "toho pravého" a samozřejmě záhy se k němu těhotná stěhovala, jak to asi dopadlo? S týpka se vyklubal pěkný hajzl (nebudu to tady rozebírat), takže slečna je zpět u rodičů i s dítětem, které HO vůbec nezajímá, což je na jedné straně dobře, protože se alespoň k tomu všemu nemusí třeba řešit věci jako střídává výchova a punčocháče. :D Samozřejmě tady to na dítě bude mít mnohem větší dopad než to mělo na mě, pokud by třeba otci ruplo v bedně a začal by se zajímat.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 19:24 | Reagovat

[9]: Ono i tohle se dá vysvětlit... Hlavně to chce od mámy totálně pozitivní přístup, i kdyby měla po zabouchnutí dveří, ve chvíli, kdy si táta bere prcka, začít bulet a probulet celou dobu odloučení. To dítě uvidí jen ten úsměv a půjde s pocitem, že je všechno v pořádku.

11 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 10. dubna 2016 v 19:40 | Reagovat

Nemohu komentovat, protože nevím o čem mluvíš. U nás v široké rodině se rozvody nenosí... i když někdy by se podle některých měly.

12 blechov blechov | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 21:20 | Reagovat

Osobně jsem s rozvodem zkušeneost neměl. Vydrželi jsme s manželkou spolu 53 roků, než po nemoci odešla. Byla učitelkou a často vyprávěla, jak těžce dopadají rodinné hádky právě na ty školáčky.
Jenže život je takový, že se někdy podobným problémům vyhnout nelze a občas je rozvod tím nejméně špatným řešením problémů.

13 co-s-tim co-s-tim | Web | 10. dubna 2016 v 21:25 | Reagovat

Hezky napsané. Moji rodiče jsou spolu, takže těžko říct, jak se cítí dítě, ale mám zkušenost od svých spolužáků ze základky. Byli jsme ve třídě jen tři, kdo měl úplnou rodinu. A ti ostatní vlastně využívali každého rodiče zvlášť, protože drazí rodiče si je akorát kupovali...

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 22:19 | Reagovat

[11]: Já přeju, aby se Tě to drželo i nadále :-) A že Ty máš na šťastný konec skvěle našlápnuto :-)

[12]: Někdy je to opravdu to nejlepší...

[13]: Jo, to je asi nejhorší, když se rodiče snaží dítě přetáhnout na svojí stranu a všechno mu dovolí...

15 Jana Jana | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 6:21 | Reagovat

Jsem výsledek ne jednoho rozvodu. Nikdy se nebudu s partnerem hádat (možná kvůli sexu, na ten se dá snést všechno - že není, že je, ale s někým jiným, ...). Jsem poznamenaná já i moji sourozenci. A říct, že to dítě nevnímá, i když bylo civilizované, nevím, nepřijdou mi děti bez obou rodičů spokojenější. Ale zase mám svůj úhel pohledu a chodím jen ve svých botech, takže těžko říci :)

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 8:39 | Reagovat

[15]: No, synek mi po letech řekl, že si vážně myslel, že se za námi časem táta nastěhuje, když bydlíme jinde kvůli škole, ale jak bylo ve škole všechno nové, postupem času se tím přestal zabývat úplně.
Jediné, co si vybavuje, že jsem byla najednou taková veselejší a že to bylo strašně fajn. O slečince ani nemluvím.
Ta se celé roky zdála taková myšlenkově pomalejší, chvilkama vypadala, že ani nezaznamenala změnu, to až s nástupem puberty se její mozek tak nějak probudil a začal pracovat :-)

17 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 11:31 | Reagovat

Hezky napsané, i když jde o smutné téma.

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 12:39 | Reagovat

[17]: Jde o to, z které strany se na to koukáš :-)
Většinou je to z jedné strany až moc žádané téma :-)
Myslela jsem, že soucítím vždycky s tou opuštěnou stranou a život mi zas ukázal, že ještě hodně nevím :-)
Jo, rozchod je smutný, protože skončilo něco pěkného, ale prostě to holt asi nebylo dostatečně pěkné.
Ono se přeci může najít něco mnohem pěknějšího :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama