Proč jsem kdo jsem

12. března 2016 v 23:32 |  Profil
1. Narodila jsem se.
No, to se tak stává, že se člověk narodí.
Narodila jsem se do úplné rodiny, tedy táta, máma, brácha a ségra.
Tihle všichni mě vedli životem a ač už nejsem dítko, vedou mě dodnes.
Někdy pomocí, někdy radou, někdy příkladem a občas i špatným příkladem.
Děkuji :-)

2. Berličky.


No, tak to jsem já. Holka, co asi blbě šlápla, až jí praskla cévka v noze. Cévka, která živila kost. Tedy, pak neživila, že?
Kostička se rozpadla a já dostala nejdřív sádru.
Ale ona mi chodící sádra vůbec nepomohla. Po čtvrt roce pajdání se sádrou (bylo mi pět a ta sádra vážila snad polovičku mého tělíčka), se moje maminka šprajcla a vyžádala si jiného doktora.
A ten mi sádru okamžitě sundal a nasadil jinou léčbu. Berle.
A absolutní zákaz na levou nohu šlápnout.
A tak jsem si rozbila držtičku v koupelně, když mi berle ujela a já nesměla šlápnout na nohu. Jizvu mám dodnes.

Ovšem jak mě to ovlivnilo?
Já to přesně nevím, jen poměrně nedávno jsem si do maminky trošku rýpla, že mě měla odtrhnout od knížek a přistrčit k učení.
Maminka ale odpověděla, že byla ráda, že chodím a nejsem mrzák.
Pak ty dobré známky asi nejsou prvořadé.
Jsem máma, chápu to.

3. Chalupa.

Jak mě může ovlivnit takový starý barák?
No, bez vody a elektřiny celkem snadno.
Už jako malý špunt jsem nosila vodu od pumpy.
A jako trochu větší špunt už jsem štípala dříví.
A ještě o kus větší a už jsem měla v ruce kosu.
Na městské dítě docela slušné, ne?
Měla jsem větší sílu, než většina kluků ze třídy a byla jsem na to náležitě hrdá.
Postavilo mě to trochu bokem od holek. Mezi moje koníčky se nepočítala móda a netrávila jsem dny prohlížením módních časopisů.
Ovšem s tím souvisí i další bod.

4. Knížky.
Začínala jsem u Čtyřlístků, to je jasné. S tou sádrou.
Pak jsem hbitě přešla na Boženu Němcovou a povzbuzena vyprávěním její Babičky jsem přešla na různé pohádky.
A pak celkem rychle na knížky Karla Maye...
No a pak mám listovat v časopisech?
Když už jsem byla do dobrodružných zažraná až nezdravě, sehnali mi naši knížku, která mě bude ovlivňovat celý život.
Je to Pollyanna.
A kdo nečetl, tak šup, koukejte jí sehnat a nebo aspoň kouknout na film.
Teď jsem na detektivkách a červené knihovně. Krásně to vyčistí hlavu :-)

5. Dvoreček a podobně.
Na dvorku jsem si hrála se všemi sousedovic dětmi. A bylo tu všechno, co jsem potřebovala.
Společnost.
Pískoviště.
Schovávačky.
Plácek na honěnou.
Vrby, na které se dalo lézt.
Potok, co se dal přeskakovat.
No prostě všechno.
Což mě zase trošku vyloučilo z třídního kolektivu, neboť jsem nebyla ze sídliště a nehrála různé hry s nimi.

6. Výlety.
To by mi naši asi neodpustili, kdybych nezmínila výlety.
Už ani sama nevím, jestli jsem je víc milovala a nebo nenáviděla, ale moc hezkých vzpomínek na ně nemám. Ale to bude spíš tou mojí pamětí, protože s našima vždycky byla sranda.
Ovšem to jejich trénování mých nožiček mi bylo určitě k něčemu dobré.
Když jsem začala jezdit na puťáky, byla jsem NĚKDO, protože jsem všechny trasy ušla bez stížností i se vším momentálním majetkem a ještě jsem ochotně pomáhala dalším.
A to mi nádherně zvedlo mé nízké sebevědomí.
A proto bych ráda puťáky zařadila do této sekce.

7. Můj syn.

Jo, tak ten mě ovlivnil hodně.
A ovlivňuje pořád.
Holčičky samozřejmě taky, ale rozhodně ne tolik.
Nečekané a vlastně i nevítané těhotenství, to se zapíše, to mi věřte.
Najednou jste někdo jiný.
Už ne pitomá holka, ale najednou žena, která má být zodpovědná, ať chce a nebo ne.
A tak jsem se najednou stala zodpovědnou.
Naštěstí to byla láska na první pohled a než z tohoto sladkého andílka vyrostl ve sladkého hajzlíka, už jsem byla trošku otrlejší.
Každopádně, tenhle kluk mě v životě ovlivnil nejvíc, protože ze mě udělal mámu.
Mámu, která ten svět najednou vidí jinak.

8. Krásy.

No koukněte sami. Když zvednete oči a všimnete si něčeho takového, tak Vás to musí nakopnout.
Zjistila jsem, kolik nádherných věcí je kolem nás, kolik důvodů k úsměvu.
A když mi je jo zle, tak ty věci vyhledávám.
A samozřejmě, sem tam něco vyfotím, abych seměla čím kochat doma.

9. Potahovaný dort.

Tohle je můj první potahovaný dort.
Potahovku i Kitty mi poslala kamrádka, takže to není jen moje dílo, ale jak mi to rostlo pod rukama, uvědomila jsem si, že dokážu i něco vyrobit, vytvořit.
A tak jsem začala s dortama, pak s věnečkama a zatím jsem skončila u mýdel a svíček.
No jo, asi nejsem zas tak úplně marná.

10. Přátelé.
A ano, z posílání potahovky jasně vyplynulo, jak moc mě ovlivňují přátelé.
A vůbec lidé okolo mě.
Dodávají mi sílu, když je mi mizerně, podpírají mě, když klopýtám a sprdnou mě, když se chovám jako kráva.
A občas použijí mé rameno k vyplakání a (v případě mých dětí, ovšem obrazně řečeno) můj zadek k nakopnutí.
Dovolují mi přemýšlet nahlas a poslouchají a nebo čtou mé články.
A sem tam mě opraví a nebo dodají kapku inspirace.
Tohle je to nejdůležitější na světě. Naši blízcí a je fuk, jak moc blízcí jsou.
Děkuji, lidičkové.


Chtěla jsem přidat i blog, neboť ten mě formuje krásně. Díky psaní blogu už přibližně vím, kde je které písmenko na klávesnici a taky vím, že je na světě strašně moc skvělých lidí, ktří mají své starosti, své trable a své radosti.
Vím, že strašně moc lidí dokáže svěřit svoje pocity virtuálnímu světu a předat dalším lidem.
A taky vím, že je tu neskutečně lidí, se smyslem pro humor.

Ale sekci "blog" zařizovat nebudu.
Já bych si Vás, lidičky, ráda zařadila do sekce přátel.
Já Vás tak totiž vnímám.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kosma Kosma | Web | 13. března 2016 v 0:10 | Reagovat

Baru, byla jsi hezká holčička a kluk je ti podobnej! :-)

2 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 13. března 2016 v 0:12 | Reagovat

Já bych toho tolik chtěla říct a vlastně nevím co. Usmívám se a přitom cítím pnutí v očích a v krku. To byl silný článek, Baruschko, posilněný ještě tou tvou černobílou fotografií.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 0:16 | Reagovat

[1]: No jo, jenže zatímco já z toho vyrostla, on je k sežrání a to není fér :-) Cccc, ale já si počkám, až mu bude čtyřicet, tak bude starej a ošklivej :-)

[2]: Jééé, neblázni, tohle měla být relaxačka :-)
To byl jen přídavek do profilu, ať víte, kdo to vlastně píše :-)

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 13. března 2016 v 0:17 | Reagovat

Krásný článek, který mě pěkně pohladil po duši - popřemýšlím a možná se přidám k tvé výzvě:) A Pollyannu si přečtu:) Moje dětská knižní láska (krom Vinnetoua a Robinsona) byly Gabra s Málinkou:)

5 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 13. března 2016 v 0:20 | Reagovat

[3]: Aha, na mě "to" přichází, tak asi hormony, no :-D No fakt mě to dojalo úplně :-D

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 0:26 | Reagovat

[4]: No jo, holky z Meziříčí :-) Taky jsem je hltala :-)
A děkuju :-)

[5]: Tak to jo, to vysvětluje mnohé :-)
Marti, už bys měla vědět, že nemám v plánu psát "dojáky", proto jsi mě přece přinutila ke změně pozadí :-)
(Samozřejmě myslím tady, páč prdel mám pořád velkou)

7 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 13. března 2016 v 0:38 | Reagovat

Jéééé, a já koukám na Pollyannu, že je to z anglického venkova, takže ses nám postarala o odpověď, až zase budeme přemýšlet na který film se podívat, díky!

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 0:41 | Reagovat

[7]: No, je takovej spíš rodinnej, moji kluci řekli, že je to nebaví, že koukat nebudou a to ještě dřív, než jsem ho chtěla pustit. Nakonec z toho sešlo, protože nám nešel přehrát.
Ale slečinka už přečetla všechny díly, co jsem zdědila po pratetě a princezničku to čeká, jen co se naučí číst :-)
Tak a jdu spát :-)
Takže dobrou noc :-)

9 stuprum stuprum | Web | 13. března 2016 v 2:02 | Reagovat

Přísnou výchovu tety Pollyanny jsem taky v různých podobách zažil. :D

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. března 2016 v 8:07 | Reagovat

Karl May budiž pochválen.
Také jsem si tím prošel.

11 valin valin | E-mail | Web | 13. března 2016 v 8:37 | Reagovat

Hezky ses nám představila. Hlavně je teda velmi milé, že ses narodila, že se to prostě někdy stává...
Musím se culit, jsi jako zářící Nova na blogovém nebi...
Myslím, že ty určitě zcela dokážeš  pochopit úsloví: "Co tě nezabije, to tě posílí..."

12 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 13. března 2016 v 8:57 | Reagovat

Tvůj příběh me zaujal. Jsi opravdu silná osobnost, jenže co zbylo než zatnou zuby a bojovat? Knížky ovlivni každého a kdo nečte je pohlupavý, to je jasné. Pollyannu jsem taky četla, koupila mi ji moje mamka poté co jsem odmítala dívčí knížky od B. Němcové. S Boženou si prostě asi nikdy nesednem. Ja nakonec přešla na thrillery (Zmizelá atd.) a na světovou literaturu, to se mi hodně líbí Waltari, Nabokov a Mistr a Marketka od Bulgakova byla opravdu zajimava knizka, ktera se mi teď těžko zhrnuje do jedné věty.
Syn je úžasný, takový andílek. Máme v rodině dva ročky teď pro změnu holčičku, ale je to úplně stejný případ a více zlobí než je hodná.
Jsem moc ráda, že jsem na tvůj článek narazila a mohla si jej přečíst. 😊

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. března 2016 v 9:24 | Reagovat

Pěkný a citový článek. Pamatuješ si toho dost a uměla jsi to vypsat.
Můj život nebyl tak barvitý, ale taky jsem četla. Já jsem spíš podle Betty McDonaldové "Vejce a já". Taky přesazená, taky bezradná i statečná, taky uklízím stylem paní XY z knihy. Úvahu Kdo jsem... nedám, ale oceňuji tvoji barvitou výpověď o životě. Přeji pěkný víkend a dost následovníků tvé zpovědi :-)

14 Jana Jana | E-mail | Web | 13. března 2016 v 9:36 | Reagovat

To je dobrý,  přidám se :)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 10:38 | Reagovat

[9]: Obávám se, že Pollyanna je o něčem jiném :-)
O překonávání překážek a o dobré náladě :-)
A o duze z křišťálků :-)

[10]: Stejně tak Verne budiž pochválen.
A za mě ještě Alexandr Dumas. Tedy, oba, starší i mladší :-) A právě začínám přemýšlet, kdo napsal Červený bedrník. Ale ten náš měl stejnou vazbu, jako Královnin náhrdelník :-)

[11]: Jo, posílí :-) A stejně tak věřím na to, že všechno zlé je pro něco dobré.  
A děkuji :-)

[12]: Pollyannu jsem musela zmínit, protože to je prostě... Já nevím, ani to neumím popsat...
Ale kdybych měla někdy vypsat, co všechno jsem četla, asi by mi nestačil počet znaků :-)
Jo, na fotkách jsou synkovi asi dva a půl, maximálně tři. Byl taky čertík, ale sladký, ovšem teď je jasný satan. Ona ta puberta...

[13]: Kdepak, nepamatuji. Ke spoustě věcí jsem docházela složitou dedukcí a jiné znám z vyprávění. Třeba tu rozbitou bradu.
Betty je úžasná a já začínám mít špatné svědomí, že jsem jí nezmínila :-)
No, už ovlivňuje i moje děti, protože má svojí "Paní Láryfáry" a o té mým dětem vypráví Libuška Šafránková na úžasném CD , když já nemůžu a nebo jsem líná číst :-)
A děkuji :-)

[14]: Díky Jani, to bude moc fajn :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2016 v 11:26 | Reagovat

Začnu od konce, moc hezky jsi rozsvítila  svůj blog. S knížkama to mám skoro jako ty, včetně Pollyany. Krásně jsi se vypsala ze svých zážitků od dětství až do dospělosti. Moc ráda si k tobě chodím počíst. Líbí se mi tu. Moc :-)

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 11:51 | Reagovat

[16]: Děkuji :-)
Děkuji za všímavost a děkuji za chválu :-)
Ještě pořád mi nepřijde samozřejmá a ještě pořád si jí užívám plnými doušky :-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. března 2016 v 12:06 | Reagovat

[15]: k 10 + Františkové Běhounek a Flos.

19 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. března 2016 v 19:04 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení... Asi se nechám inspirovat :)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 21:44 | Reagovat

[18]: Tak od Františků jsem asi nic nečetla... To je divný, že by mě táta nedokopal?
Zato mě dokopal k Žákovi. A jeho Dobrý borec Antonín zůstává mojí nejoblíbenější knížkou :-)

[19]: To budu ráda :-)

21 Niky Niky | Web | 14. března 2016 v 15:31 | Reagovat

Ahojky!Wau, to je krásně sepsané.. jak jsi psala o dvorečku, tak je smutné, že teď už je toho minimum, né jak dříve(jak praví písnička od Katapultu - Až se bude psát rok 2006)...
To, že jsi bývala oddělená to bývalo hodně - co jsem slyšela, mým říkali i hnojaři protože byli s dobytkem a samozřejmě i vyklízení patřilo k povinnostem.... Ale znám to jen z vyprávění, měla jsi krásné dětství až na tu nožku no.... nezávidím :D A tvůj syn je taky krásný, opravdu ti změnil život jak to píšeš... Najde se málo "dospělích", kteří píší na blog :) Moc hezky vše máš napsané :)
S pozdravem Niky :)

22 Ježurka Ježurka | Web | 14. března 2016 v 16:52 | Reagovat

Baruško, super! Taky vnímám vás všechny z blogu jako své přátele. A krásné fotečky jsem si taky tady kromě povídání prohlédla a koukám, že ten tvůj synáček je asi opravdu jak magnet na děvčata a už odmala. Tak máš co odhánět od dveří, že?

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. března 2016 v 20:18 | Reagovat

[21]: Kdepak, píšících dospělých je dost :-)
A dvoreček nám zůstal, jen těch dětí je tu nějak míň :-)
A děkuju :-)

[22]: No jo, ten sladký úsměv mu zůstal, ale naštěstí je to takový sobecký hajzlík, že se holky drží v uctivé vzdálenosti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama