Oční vada

2. března 2016 v 14:09
Ach jo, jsme my to ale rodina...
V našich genech se musela příroda fakt vyřádit :-)
Jednu dávnou historku mi dnes svým článkem připomněl Cholerik. Děkuji :-)

To je tak, mimo všechny různé blbosti máme v genech také sem tam nějakou oční vadu.
Já jsem krátkozraká, to mám po tatínkovi. A vůbec nevím po kom, máme se setrou ještě jednu vadu, ani nevím, jak se jmenuje, jestli se nějak jmenuje.
Ona nás tahle vada v běžném životě moc neomezuje, jen jsme prostě špatné řidičky.
Pokud vím, obě dvě máme ten problém, že když kouknem třeba do zrcátka, pak se nám špatně zaostřuje na silnici. A naopak, samozřejmě. Prostě nám déle trvá, než zaostříme na jinou vzdálenost.
Normálně to vážně nevadí, ale v autě to je problém. A na kole.

Třeba tuhle ségra vyjela od baráku, ze dvorka, průjezdem, na ulici a vzpomněla si, že zapomněla vynulovat tachometr. A tak se jen posunula víc ke kraji a nulovala a jela a najednou nejela a její kolo stálo opřené o stojící auto.
Prostě nepřeostřila. Ono to špatné ostření navíc zkresluje vzdálenost.
Copak o to, jela pomalu, žádný problém.

Ovšem mnohem dřív, vlastně asi jen rok dva po autoškole, se sestra snažila přesvědčit šéfa, že vážně řídit nechce.
Že řídí blbě, že vidí prd a že je rozhodně minimálně nejistá.
Ovšem šéf byl poněkud neoblomný, však taky nechtěl jet daleko.
Jen na benzínku.
Natankovat do nového auta. Firma si totiž pořídila dvě nová auta, s jedním jel šéf a do druhého potřeboval řidiče.
Na jeden blbý kilometr, mimo frekventované cesty...
Jo, ségře se nové Volvo taky líbilo, ale fakt nechtěla řídit.
A věděla proč :-)
On totiž šéf nařídil a ségře nic jiného nezbylo.
Vysvětlil jí trasu, řekl, že pojede za ním, vysvětlil, že bude ochotně a viditelně gestikulovat a i ke stojanu že jí navede.
Takže v pohodě dojeli k benzínce, šéf začal na ségru mávat, ať ho objede a zajede ke stojanu, přibrzdil, zastavil...
Jo, ségra viděla, že mává, dokonce viděla i to, že brzdí.
Jen nevěděla, co to znamená, takže koukla do zrcátka a než zaostřila zpět před sebe, už byla zaseknutá krásným novým Volvem do druhého krásného nového Volva.
Nikomu se nic nestalo, auta měla jen pomačkané plechy a rozbitá světla a šéf byl zase o něco poučenější :-)
Ségra trošku plašila okolo aut, ale mám pocit, že to je historka, kterou šéf dával k dobru ještě dlouho :-)
A věřte nebo ne, stejně přišel šéf s tím, že by měla víc jezdit.
Asi to nepomohlo, mám pocit, že od té doby ségra za volantem neseděla :-)

Když tak nad tím přemýšlím, ono to bude už nějakých dvacet let.

A zatímco tady sedím a lovím v paměti detaily, princeznička si v pokojíčku zpívá.
Copak o to, ať si zpívá, ale velice těžce narušuje mé soustředění a navíc by měla dostat po tlamičce.
Ale já jí nemůžu ani napomenout, protože v záchvatu smíchu by to stejně nemělo žádný účinek.
Proč po tlamičce a proč v záchvatu smíchu?
Velice melodicky, naprosto správně do rytmu, sladkým hláskem zpívá:

"Halí, belí,
koně v zelí
a hříbátka
JSOU V PRRRRRDELI"

Fakt nevím, kde na tohle přišla, ale já to slyším prvně...
Když ona si takhle občas upravuje texty :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 2. března 2016 v 14:45 | Reagovat

Vezmu to od konce - já jsem se R naučila říkat na přesně stejném slově. A když posléze můj 5letý synovec Martin neuměl říkat R, tak jsem ho to naučila na témž slově....-)
A teď k oční vadě - jsem šeroslepá, což se prrrrrůser. Teď jsem to vyřešila (neb v důchodu mohu) chozením ven za světla. :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. března 2016 v 14:55 | Reagovat

[1]: No jo, taky poslední dobou vidím lít za světla a za tmy, než za šera :-)
Ale vzhledem k tomu, že bez brýlí vidím sotva na metr, tak už jsem na potíže s viděním tak nějak zvyklá :-)

3 signoraa signoraa | Web | 2. března 2016 v 15:05 | Reagovat

Nojo, dětičky, vnučky zase prozpěvují "Happy Birthday to You, já už nefetuju." Může se na ně člověk zlobit?
Já vidívala jako rys a moje kolegyně z práce říkávaly: "Počkej, až ti bude padesát..." Tak jsem čekala a nic. Až v 53 letech jsem zjistila, že vidím blbě do dálky. Když jsem neviděla na číslo autobusu, vlezla do něj a místo domů jsem jela se studenty na Strahov, kde jsou koleje, odhodlala jsem se k cestě na oční. Vyfasovala jsem první předpis a nechala si udělat brýle. Doma jsem se bez nich obešla, ale jinak byly nutností. Největší zlost jsem na sebe měla, když jsme byli s mužem v divadle, lístky stály 490 korun a já byla bez brýlí. Tehdy jsem to měla fakt jen k poslechu a z rozmazaných čmouh na jevišti mi nebylo dobře.
Devět let jsem vydržela s brýlemi na dálku a pak mi došlo, že vidím trochu líp než dříve. Ale ouha, přestala jsem vidět na blízko, navíc jsem měla stíny před očima. Prostě k vzteku. Od listopadu mám brýle na blízko, ale nemůžu si na ně zvyknout. Něco čtu, pak zvednu hlavu a udělá se mi šoufl. Vyřešila jsem to - čtu minimálně. :-D

4 Alka Alka | 2. března 2016 v 15:05 | Reagovat

[2]: No já jsem nejen šeroslepá, jsem i nevidící na dálku, na což už 40 let nosím brýle, teď už rok bych potřebovala jiné... takže Vás chápu. :-D

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. března 2016 v 16:48 | Reagovat

Vážně dobrej článek - a konec to naprosto rozsekal :-D :-D :-D

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. března 2016 v 17:09 | Reagovat

[3]: [4]: Jo, tuhle mi očařka řekla, že bych si měla pořídit brýle na blízko... A na dálku nové a na oboje jsem prostě neměla prachy... Tak k nevím, ono se mi čte skvěle :-) Ty na dálku potřebuju, bez nich jsem bez šancí a ty na blízko... No, asi je nepotebuju tak nutně :-)

[5]: Mě taky :-) Nejdřív kjsem myslela, že slyším blbě, to máme, mimochodem, taky v genech, ale ono ne :-)

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. března 2016 v 17:10 | Reagovat

[3]: Ještě jsem si vzpomněla na sousedovic děti a jejich "Merci je moje, žer si svoje" :-) Hezky s reklamou :-)

8 signoraa signoraa | Web | 2. března 2016 v 18:02 | Reagovat

[7]: At' žije reklama. Synek našich známých (dnes už je dospělý), znal snad všechny televizní reklamy, které běžely. Byli jsme u nich na návštěvě, televize u nich byla zapnutá non stop. Začaly reklamy a on po prvním obrazu, či pár tónech, deklamoval dokonale text.
Vždy vzorně a přesně. Jedinou výjimkou byl Gutalax. "Večer chutná, ráno pomáhá" si předělal na "Večer chutná, ráno se po....te". :-D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. března 2016 v 19:04 | Reagovat

[8]: My máme nejraději "ranní vítězství" :-) Jen si tedy nepředstavujeme Bebe, ale výsledek po požití toho Gutalaxu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama