Drahá manželka

24. března 2016 v 19:38
Když jsem se rozváděla, můj manžel našel na rozvodu pár pozitiv.
Například to, že konečně ušetří.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli se nemám urazit, ale pak jsem si to přepočítala a došlo mi, že asi ne.
Co si budem povídat, můj příjem na mateřské nebyl zrovna závratný.
Tři a půl tisíce a k tomu tisícovka přídavků na děti...
Jeho plat byl kolem šestnácti tisíc.
Když bouchal nějaké přesčasy, dosáhl i na dvacet...
No, za bydlení platí více méně pořád stejně...
Pere u maminky a většinou mu maminka i vaří.
Alimenty platí dva tisíce a děti si bere skoro pokaždé každý druhý víkend.
Teď, po jedenácti letech, už bere nějakých šestadvacet.
Takže jo, jednoznačně rozvodem ušetřil. Budiž mu přáno :-)
Ale co mu neodpustím, to byla hláška, že jsem si ho brala pro peníze.
To tedy bylo vtipný.
Jeho rodiče na nás nechali přepsat družstevní byt, ale já odmítla figurovat jako spoluvlastník.
Můj manžel se chtěl nechat zapsat do rodného listu mého syna, jako jeho otec. Já odmítla, takže synek má stále hrdé "neuvedeno". A tím pádem jsem bez alimentů.
Do prázdného bytu jsem donesla postele, skříně, kuchyňské zařízení, včetně stolu...
Linku jsem si sice vybrala novou, ale tchýně trvala na koupi z bazaru. Paradoxně byla dražší, menší a rozhodně ošklivější, než ta mnou vybraná.
Byt dal do kupy můj táta, na vlastní náklady.
Když jsem odcházela, vzala jsem si jen pár hrnců a válendy pro děti. Pračku, tu jsem si kupovala za porodné, hlavně kvůli dětem. A taky mrazák, ten jsem kupovala za druhé porodné a příspěvek od babičky.
Tak nejen, že ušetřil, taky na rozvodu vydělal :-)

Ale stejně trvám na tom, že ne vždy platí, že se chlapovi manželka nevyplatí.
A že jsem to už párkrát slyšela.
Třeba asi před třemi lety dva kamarádi rozebírali, jaké jsou ženské mrchy a že si od manželství slibují jen životní zajištění a ještě větší zajištění si pak slibují od rozvodu.
Já neříkám, takovejch ženskejch je strašně moc. Ale rozhodně ne většina.
Většina žen si od manželství slibuje lásku, jistotu, porozumění, blízkost, oporu...
Pořád si myslím, že pokud své ženě dává muž najevo, jak moc se mu líbí a jak je nádherná i v obyčejných teplácích, nebude trvat na šatičkách za desítku a botičkách za dvacku :-)

Vlastně mě námět na tenhle článek praštil do očí dneska, když jsem někde na netu četla o úžasných slevách v oblasti módy...
Nějak jsem to nepobírala. Jsem asi divná :-)
Z manželství jsem zvyklá kupovat nejlevnější kosmetiku a to ještě jen tu nezbytně nutnou, jako je mýdlo a šampon :-)
Když jsem si asi před dvěma lety naposledy kupovala řasenku, provinile jsem jí schovávala na dně batůžku.
Toho se asi dlouho nezbavím.
Stejně, jako jsem tuhle byla synkovi kupovat kalhoty, za nějaký dvě stovky.
V tom obchodě jsem objevila svetr.
Prošla jsem okolo šestkrát. Strašně se mi líbil. V barvě plnotučné hořčice (On tedy až tak hořčicovou barvu nemá, ale můj synek okamžitě prohlásil, že já v něm budu jednoznačně plnotučná. On je synek sice drzý, ale smysl pro humor se mu upřít nedá.).
Mám všechno černé a tenhle svetr mě tak strašně lákal. A svetr mám jen jeden. No, možná dva :-)
Nakonec jsem neodolala a ten svetr jsem si koupila.
Byl ve výprodeji jen za 79,-.
Můj drahý se mě pak zeptal, proč jsem si nevzala dva :-)

Ale asi chápete, že jsem byla děsně zděšená tím, že ta zlevněná podprsenka stojí dvojku a to tričko dokonce dva a půl.
A obyčejná úzká sukně se slevou 27% ještě pořád stojí čtyři tisíce. Bez koruny, uznávám...
Možná ještě pochopím boty za dva tisíce, ale nerozchodím, že to je cena po slevě. Čtyřicetiprocentní.

Jo, takže jestli tohle kupují manželky, pak asi chápu, že manželka se nevyplatí.

Ale pak tedy nevím, kdo jsem já.
Manželka už ne, uznávám, ale myslím, že papír by nic nezměnil.
Kruci, mám "novou" zimní bundu. To "novou" znamená, že jsem si jí kupovala v tomto vztahu. Před deseti lety.
Mám i starou. Tu jsem si kupovala před sedmnácti, kdy jsem čekala synka.
Nemám kabát. Nikdy jsem neměla.
Taky proč, když nemám ani kozačky?
Mám jedny zimní boty. Něco jako černé farmářky.

Taky mám jednu jarně-podzimní bundu. A troje botasky.
Aj, vlastně jedny polorozpadlé botasky. Boty, kterými pohrdli oba moji puberťáčci.
Jsou od vietnamců, stály dvě stovky a mám je pět let.
Ty druhé, co zabrala slečinka, jsou z nějaké Rodinky (to je krám pro mě) a stály 59,-.
Ty třetí zabral synek. Dostala je sousedka a jsou jí trochu moc velké. No, ne každá ženská má dvaačtyřicítku :-)
Taky mám jedny sandále, zase z Rodinky, stály 29,-. Před čtyřmi lety.

Taky jsem majitelkou jedněch večerních šatů :-) Ty stály dvojku. Dostala jsem je k dvacetinám. Takže je mám polovinu života a nikdy jsem v nich nikam nešla.
Ale všechny mé kamarádky už je vyvětraly :-)
Když už tak přemýšlím nad šatníkem, jsou v něm ještě několikery obyčejné letní šatičky a všechny, až na jedny, jsou kupované v sekáči. Po desetikoruně. Ty jedny jsou zase z rodinky, kupované v době, kdy jsem čekala slečinku, které bude za měsíc patnáct. Byla jsem těhotná a řekla jsem, že jestli je zapnu, tak už mi budou vždycky. A taky jo...
Teď lituju, že jsem za těch čtyřicet korun, co stály, nekoupila aspoň patery :-)

Jsem majitelkou dvouleté řasenky a darovaného lesku na rty. Jedněch očních stínů, které jsem si nesla už do manželství a jedněch, které jsem si koupila předloni za šest korun.
Taky mám jeden lak na nehty, za desetikačku :-) My s ním totiž zdobíme vajíčka a vánoční ozdoby.

Ovšem na mé poličce se hrdě třpytí Versace a vedle poněkud skroměji se tvářící Chloé. Dárky od mé sestry...

Prosím, neříkejte mi, že jsem výjimka...
Prosím, řekněte mi, že nás je víc takových.
Utvrďte mě v tom, že nejsou všechny zlatokopky...

A prosím, neházejte nás všechny do jednoho pytle.
Ne, opravdu nejdou všechny ženy po penězích.
Fakt ne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. března 2016 v 20:12 | Reagovat

Hlásím se hned po přečtení. Taky nejsem zlatokopka. Co mám ve skříních a na poličkách by většina ženiček nevzala ani do ruky, natož na sebe. Hlavně mi ale chybí možnost se dostat na kulturu. A včera jsem s lítostí a hrůzou zjistila, že nemůžu jít na pohřeb paní od nás. Pro přechodné období a stání v zimě u hrobu nemám ani teplé boty, ani teplejší lepší bundu, a v kostele mezi věřícími je mi jen zima a nepříjemně, protože neznám rituál mše. To jsem to dopracovala. Šetřím už ze zvyku a pak sedím a plaču, jak jsem "chudá a nemám co na sebe". Blbá jsem! Sama si nedopřeju. Ale zřejmě nejsem zdaleka sama - si nakonec říkám. Určitě ne - koukáme na ostatní a samy si uložíme roli Popelek bez princů. Starých Popelek s nevšímavými "princi" ;-)

2 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 24. března 2016 v 20:14 | Reagovat

Mohu Tě uklidnit, že výjimka opravdu nejsi :-) Já Martina potkala když byl ještě chudší, než kostelní myš. Bez pojištění, bez spoření, fakt nic (nevlastní táta....). Takže o penězích nemůže být ani řeč. Je ale chytrý a penízky v Čechách jsme měli docela hezké, ale co... stejně jsem zůstala akcionářkou, co nebylo v akci, ve slevě, to jsem si nekoupila. Ale přiznávám, že u vietnamců nebo tak, co ty, tam já nechodila. Ale hodně jsem měla ráda Lidl a nejen proto, že tam mamka pracuje, věci mají fajnové. A taky ještě od mámy jsem naučená, že boty musím mít kvalitní i kdyby na chleba nebylo. Ale jinak jsem škudlil, taky po mámě...když já mám pocit, že musím, dokud nemáme nic vlastního, přece si neprošustruju možný budoucí dům!

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 20:22 | Reagovat

[1]: Ona mi ani ta kultura nechybí :-) Na to mám knížky. Nějak jsem nepochopila naší mámu, která mi říká, že si mám vyrazit s kamarádkou na kafe. Nechápu proč, když bydlíme v jednom baráku a to kafe si dáme u mě, u ní a nebo venku na dvorečku. Asi třicetkrát levněji :-)
Ale zas jsem litovala, když jela rodinka nakoupit našim, zas na půl roku a nechali mě doma. Začínám chápat nakupující důchodce, že prostě jen vyrážejí do společnosti :-)

[2]: No jo, dětem boty kupuju většinou kvalitní, ale pro mě je to škoda :-) Kruci, to je prohlášení tolika mamin... Fuj :-)
Ale nejhorší je, že my ani nejsme škudlilové :-) My to prostě prožerem :-)
Tedy, když je co prožrat, což dost často taky není :-)

4 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 24. března 2016 v 20:37 | Reagovat

[3]: To u nás prožírá jenom jeden a já to nejsem :-D Já žiju o chlebu a vodě, abychom nekrachli a on by si žral snad kaviár :-D A co si neschovám, to nemám, než se k tomu dostanu, civí na mě prázdný obal!

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 21:50 | Reagovat

[4]: U nás jsou žravé děti. A já :-) Už to před dětmi zamykám, ale co naplat, na drahého stejně moc nezbyde :-)

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. března 2016 v 21:51 | Reagovat

Poprvé a naposledy jsem se malovala v 17, šatů mám tak akorát (kam se hrabu sa ségry) a zastávám názor, že srdce člověka se skrývá uvnitř a ne v šatech nebo šminkách. Na dolování zlata z lidí/mužů nemám žaludek. Navíc, často platí: navrch huj, vespod fuj ;-)

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 22:44 | Reagovat

[6]: Kruciš, jak si to tak čtu, tak přemýšlím, jestli nejsme příliš hloupé :-)
I když mám pocit, že pokud si člověk ze vztahu přinese zkušenost, pak je to k nezaplacení :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. března 2016 v 22:48 | Reagovat

[7]: Ne, ne, tady jsou na mnoha blozích jen chytří a někdy i vtipní lidé - a ti blbí jsou nejčastěji na facebooku ;-)

9 Kosma Kosma | Web | 24. března 2016 v 23:47 | Reagovat

Já rozhodně nejsem zlatokopka - když jsme spolu začali chodit, měl můj muž dluhy a nulu na kontě! :-) Pro mě bylo důležitější, že je schopný a pracovitý...Mám ráda kvalitní boty i oblečení, i to je důvod, že při rodičáku brigádničím - abych si to jako kupovala za svoje, ale nemám kdy chodit po obchodech, takže počty kusů odpovídají tvým! :-) Když už se někam dostanu, koupím něco děckám nebo manželovi - nemusím si to zkoušet! :-)
Jinak 2000 Kč alimenty je fakt směšná částka - copak to se nenavýší, když otci vzroste plat?! Dobře vím, co děti stojí! Na druhé straně cením, že se chtěl nechat zapsat do rodného listu - to by taky nenabídl každej!

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 0:01 | Reagovat

[8]: Na fb se chodím bavit a zvyšovat si sebevědomí :-) To je fakt :-)

[9]: Jo, dva tisíce nejsou moc, ale zas oceňuju, že si bere obě děti, pokud tedy synek chce jít, že jim koupí, když něco potřebují a podobně. Třeba teď dostala slečinka noťas, přestože jsem byla proti :-) A synek dvě bundy po tisícovce. Což bylo taky proti mé vůli, páč jsem mu týden předtím jednu koupila :-)
Ještě uvidím, na jakou školu vezmou slečinku a kdyžtak budu doufat, že přispěje aspoň na intr :-)
Už teď se děsím, 1000,- je intr a 1800,- stravné... Ufff a co bude potřebovat věcí...

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. března 2016 v 5:32 | Reagovat

Je to dost intimní otázka, tak klidně neodpovídej...ale proč jsi nechtěla, aby byl v rodném listu?

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 9:28 | Reagovat

[11]: Milá Bloudičko, co je dneska intimní? :-) Už snad jen prachy...
Nenechala jsem ho zapsat, protože není jeho táta a mě by to nepřišlo fér ani k jednomu z nich.
Víc se dočteš tady, pokud máš zájem: http://baruschkasf.blog.cz/1509/kousek-zpovedi.

13 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. března 2016 v 10:12 | Reagovat

[12]: Já jsem si pak když jsem se trochu probudila říkala, že jsem tady vlastně něco takovýho četla. To chápu...

14 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 25. března 2016 v 10:29 | Reagovat

Tak jsem dočetla jen k tomu, že máte troje botasky. No Vy si žijete (teda pravda, já mám už cca 18 let zimní kabát). Já má botasky od Vietnamce, pravda teprve loni kupované - a už stály k pěti stovkám...
A bacha - 2 x jsem měla značkové kecky, jedny Adidas, druhé Reebock. To mě na gymplu překecala dvojčata, že by jednou botky taky odjinud, než od Vietcongu, a tyhle byly také po slevě (taky po slevě 50 % a každý stály přes  1 500,- Kč). Po třech letech,když byly botky značně jeté, jsem je v pohodě po dětech další 3 roky "dotrhávala" já.
Já jsem navíc z těch, které nerozeznají značkové a módní džíny za 15 litrů od džín za 5 stovek od Vietnamce, takže se mnou to je těžké...:-)

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 10:44 | Reagovat

[13]: :-) Ono je těch blogů strašně moc, taky někdy pracně dohledávám, kde jsem jen to a to četla :-)

[14]: No však, dále se píše, že mi je zabavili smrádci :-)
Ty džíny od vietnamce... To jsem tuhle kupovala slečince. Já blbá, zvyklá od synka, za dvě stovky z Kiku a vietnamec chtěl sedm stovek. Ukecala jsem to na pět, já víc neměla, ale mám pocit, že to jsou nejdražší džíny v celé široké rodině :-)

16 Báša Báša | E-mail | 25. března 2016 v 10:57 | Reagovat

Hlavně se nerozbrečte. Nebo nezačněte zpívat! To by potkan nerozchodil.
Víte, jak takhle večer, před dvacátym výročím sňatku ležej ty manželé vedle sebe v posteli? No, a vona tak přemejšlí, co jí ten její k tomu výročí dá. Třeba kabát? Nebo nějakej svetříček? Přinese kytku?! A v tom si všimne, že von nespí a zadumaně kouká do stropu. Tak do něj drgne loktem a zašeptá: "Na co myslíš?" No, a von, aniž by odtrhl oči od to stropu říká: "Víš, že kdybych Tě tenkrát místo svatby zabil, tak by mne zítra pustili?"

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 11:55 | Reagovat

[16]: To je zajímavý... Že Vy mě tady špehujete?
Zrovna před hodinkou jsem tak stála u klece s naším potkánkem a jo, je to fakt, můj zpěv už by zaručeně nerozchodil :-) Vlastně budu ráda, když dožije pondělka, kdy se vrací děti, abych ho nemusela pohřbívat já...

18 Báša Báša | E-mail | 25. března 2016 v 13:36 | Reagovat

[17]: No, vono i ukazovat se tomu potkanovi je od Vás dost risk. Zvířata prej taky můžou mít infarkt.

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 13:50 | Reagovat

[18]: Tenhle je trénovanej, on totiž bydlí u synka v pokojíčku :-)

20 Ježurka Ježurka | Web | 25. března 2016 v 15:09 | Reagovat

Baruško, moc zajímavé čtení. Než začnu komentovat, jak to mám já, tak jen řeknu, že mne udivilo, že máš šaty 20 let staré a ještě je oblékneš? To jsi tedy dobrá. Jinak já jsem vždy tvrdila, že strach a peníze jsem nikdy neměla. Taky mne ti mí ex oškubali jak mohli. Ale teď, když už jsme s mužíčkem sami, tak už tak nešetřím. Dětem s lednicí na zádech nechodím k narozkám, ale dávám, jak mohu a mám-li teď chuť na šunku, tak si ji dám. Ale počkej, až ti bude tolik jako mne, určitě si budeš taky moci dopřát víc. Já už se to ale nedozvím.

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 15:51 | Reagovat

[20]: Obléknu, ale už mi rozhodně tak dobře nesedí :-)
A já si dopřávám, když na to přijde, ale vážně spíš v tom jídle, než v oblečení a nebo zážitcích :-)
Ovšem dopřávám poctivě celé rodině :-)

22 Karol Dee Karol Dee | Web | 25. března 2016 v 20:08 | Reagovat

Přítel má taky občas takové narážky, naštěstí jsem s ním začala chodit v době, kdy neměl práci, bydlel u rodičů a chudý byl jako kostelní myš. :D

23 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. března 2016 v 20:46 | Reagovat

[21]:
Kdysi bývaly věci kvalitní...

24 signoraa signoraa | Web | 25. března 2016 v 21:11 | Reagovat

Určitě nejsi vyjímka, já na tom byla v podstatě hodně podobně v době, kdy byly děti doma. Obě studovaly, rostly a já v té době dělala hospodářku ve škole. Platy tam nebyly nijak závratné, spíš naopak. Šly jsme s dcerou kupovat zimní boty, jí vyrostla noha, moje se rozpadly. Dopadlo to tak, že se koupily jen pro ní a já čekala na další výplatu.
Co se týče mé garderoby jsem celkem slušně zásobená, ale až od doby, kdy se dětičky postavily na vlastní nohy. Spoustu věcí mám ze sekáče a nestydím se za to. Když občas vidím ceny v obchodech, tak se mi otevírá kudla v kapse a jen přemýšlím, kdo si tohle může dovolit koupit. Žijeme ze dvou důchodů, nájem naštěstí neplatíme, mužovi patří půlka baráku, ale když se něco vysype, musíme si to zaplatit celé a nikdo nám nic nedá. Včera ráno nám odešel bojler. Takže šetřím na jídle, obejdu se bez módních výstřelků (v sekáči se dá najít spousta parádních kousků).
Věř mi, že až jednou budou děti "z domova", bude to sice smutnější žití, ale budeš si moci třeba vylepšit šatník. :-D

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. března 2016 v 23:23 | Reagovat

[22]: Oni jsou ti chlapi občas vtipní :-)

[23]: No jéje, mám doma židle ještě po prarodičích. Ty, co dostaly děti do pokojíčků ke stolům, ty umřely po dvou letech...

[24]: No, když já nemám pocit, že bych potřebovala vylepšit šatník :-) Oni mi ty moje tepláky stačí :-)

26 signoraa signoraa | Web | 26. března 2016 v 0:19 | Reagovat

[25]: Tak ne šatník, to jsem udělala já, když děti odešly z domova.
V podstatě jde o to, že když jsou děti, je to všechno podstatně finančně náročnější, než když žijou spolu jen dva staříci (a nebo mladíci?). :-D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 0:24 | Reagovat

To je zvláštní, nikdy jsem nepřemýšlel, jestli jsem na rozvodu vydělal nebo prodělal, aspoň tedy ne, pokud jde o peníze. Nejsem nijak mimořádně spořivý, ale nepotřebuju zdaleka vše, co se dnes považuje skoro za standard. Snažím se nepostrádat, co nemám, což - aspoň pokud jde o věci - jde docela dobře :-).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2016 v 0:25 | Reagovat

[27]: Mimochodem, ono je to vždy něco za něco: Zlatokopky prý zase - jak je známo z historie - mají často horečku :-).

29 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 26. března 2016 v 6:26 | Reagovat

pěkné

30 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 26. března 2016 v 9:12 | Reagovat

Sice nejsem zlatokopka, ale s přítelem jsme tuhle ze srandy počítali, na kolik jsem jeho rodinu přišla za ten rok a kousek. Myšleno ve smyslu, co si jeho táta pořídil zřejmě na můj popud. Je to okolo nějakých sedmi set tisíc. :D
Ale peněz nejvíc přítel utratil za palivo, když ke mně jezdí, za společné zážitky a za dárky. :)

31 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 11:45 | Reagovat

[28]: Zlatokopky trpívají velice těžkou zlatou horečkou :-)

[29]: Děkuji :-)

[30]: Tak to dokonale dotvrzuješ to, že nejdražší není manželka, nýbrž děti :-)
Protože kdyby si Tvůj přítel nenašel Tebe, jeho tatínek by mohl být bohatý :-)
A za palivo neutrácí přítel za Tebe, ale za sebe, protože se mu chce :-) Protože mu to za to stojí :-)

32 Iris Iris | E-mail | Web | 26. března 2016 v 14:19 | Reagovat

Taky nejdu po penězích, i když neříkám, že víc peněz by bodlo :-D

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. března 2016 v 17:32 | Reagovat

[32]: No jéje...
Když jsou, je to fajn... A když nejsou, vlastně je to taky fajn :-) A někdy dokonce i víc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama