Čtenářka

21. března 2016 v 11:23 |  Téma týdne
Už jsem se mnohokrát popsala jako čtenářka.
Čtu snad od chvíle, kdy jsem rozeznala písmenka.
Začala jsem čtyřlístkem, neboť ten měl (a snad stále ještě má) velká tiskací písmena, což je pro normálního (možná trošku šikovnějšího) předškoláka jediná možnost čtení.
Písmenka a v nich zakleté příběhy, to je něco, co mě láká od chvíle, kdy jsem začala vnímat.
Maminka mi četla před spaním, měla natrénováno, jako mateřina četla všem dětem ve školce "po o".
Vhledem k tomu, že nám táta sestrojil gramofon a s mamkou si koupili Střevíce z lýčí, byla jsem i mluveným slovem naprosto okouzlená. Však taky koho by pan Nepil neokouzlil, že?
I v rádiu jsme poslouchali nedělní pohádku a nebo sobotní dobrodružství.
Ale hlavně jsme odjakživa měli obrovskou knihovnu a třeba právě Střevíce z lýčí v ní nemohly chybět.
I spousta příběhů ze sobotních rozhlasových dobrodružství se nacházela v naší knihovně.
Vyrůstala jsem v tom, že mluvené slovo předtím někdo napsal a že tyhle příběhy jsou zase zakleté v písmenkách.
Chtěla jsem přečíst všechno, ale naši věděli, jak dítě neodradit od čtení a tak mi nenápadně podsouvali to, co se četlo samo.
To, co rozvíjelo fantazii a přivádělo malou čtenářku k údivu.
Musela jsem být velice nadšená čtenářka :-)
Teď, po mnoha letech, jsem vzala do ruky zas jednu Verneovku a světe div se, nějak jsem nebyla schopná se tím prokousat. Zlenivěla jsem.
Zvykla jsem si na moderní jazyk, kratší věty i odstavce a samozřejmě, tyhle dobrodružství už mě tolik neohromují.
A velice podobné to je s Mayovkami.
I Tři muštetýry už čtu spíš s nostalgií, než s nadšením.

Svoje děti taky vedu ke knížkám, jen synka to nebere, holčičky jsou nadšenější :-)
Ale jsem opatrná :-)
Opatrnější, než byli moji rodiče.

Ono totiž čtení je strašně pozitivní, o tom se nedá pochybovat. Rozvíjí jazykové dovednosti i fatazii.
S knížkou se čtenář rozhodně nenudí, že?

Jenže ono takové nadměrné čtení má i stinnou stránku :-)
Když mi bylo třináct, byla jsem v osmičce, naši mi museli najít nějakou školu.
A najděte školu dítěti, které chce číst.
Dítěti, které čte tolik, že se nestíhá učit.
Dítěti, které sice ví, jak se skluňuje Zeus, ale neví, kdy panoval Jan Lucemburský. (Mimochodem, data nevím dodnes a zřejmě nebudu vědět nikdy.)
Najděte školu pro dítě, které prolézá se čtyřkami a se štěstím, s učitelskou nálepkou "líná".

Naše máma mi vymyslela úžasné povolání.
Že jako budu ležet ve výloze nábytku a číst. Celý den. Vlastně celé dny. Abych všem ukázala, jak pohodlné postele mají.
Jenže na tohle žádnou školu nikdo nepostavil :-)
Nakonec se maminka spolehla na mou lásku k tištěnému slovu a poslala mě do Rumburku na polygrafický učňák.
Obor knihař.
Denně ve styku s knihami.
V žebříčku je to asi tak pátý stupeň čtenářského ráje :-)
Do chvíle, než Vás uvrhnou do provozu a Vy tři dny vidíte jen šestnáct stran jedné knížky. Prvních šestnáct stran.
A další tři dny posledních šestnáct stran.
Protože tohle jsou první archy, které je potřeba poskládat.
Až se složí, nalepí se na ně předsádka.
Až se složí, pak teprve se skládají ty archy, co tvoří střed knížky. Děj.

A pak si představte, že už se v tom trošku vyznáte, dokážete se zorientovat kde je která strana, dokážete si je seřadit i poslepu a oni Vám na mašinu šoupnou katalog Audi.
Pokud možno ve španělštině...
No a pak si čtěte, že jo...

No jo, ono se nedá vždycky číst.
Ještě kolem Vás krouží mistrová, která Vaši čtenářskou vášeň zná a tak hlídá, jestli jako fakt makáte a nebo různě otáčíte arch, aby se Vám lépe četlo.
A tak jsem se zdokonalila ve čtení vzhůru nohama.

Ale občas mistrová moji čtenářskou vášeň vítala...
Stalo se, že se u jedné knížky nedopatřením připletla strana 34 místo strany 62 (tak tohle nezapomenu) a já to běžela hlásit.
To jim najednou byla moje vášeň dobrá :-)
Kupodivu jsem objevila i záměnu jazykovou, kde se do anglického textu připletla španělská stránka. To je tak, když se tiskne jedna kniha v několika jazycích.
Ovšem já, jako jazykový blb, bych to nepoznala, kdyby neměl každý jazyk trošku jiné písmo...

Ovšem i tahle práce má svoje stinné stránky, že?
Blbej pokrok.
Já vím, že taková e-kniha je skladnější a dost často i levnější, ale stejně...
A já nic jiného vlastně neumím.
Nemám pořádné vzdělání, protože výučák v prehistorickém oboru je trošku na prd.
Tak jsem doma. Nepracuju.
A víte, co dělám celé dny?
No jasně, čtu.
Vážně se nenudím.

Jenže čtu moc.
Nejen, že mi pomalu dochází knížky, ale ještě navíc se mi hromadí domácí práce.
Kdybych byla televizní maniak, pořídila bych si malou telku do kuchyně, aby se mi lépe vařilo, ale krájejte cibuli s očima upřenýma do knížky...
Kdybych byla vychovaná v lásce k hudbě, bylo by to taky jednodušší, ale myjte okna s knížkou v ruce...
A víte, jak blbě se s knížkou věší prádlo?

Jo, to mi připomíná, že neslyším pračku...
Tak já zas jdu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 21. března 2016 v 11:47 | Reagovat

Také jsem zjistila, že je lepší být závislá na TV než knize, protože to pak alespoň udělám domácí práce :D Já mám ten problém, že syslím informace. Sedím obklopená miliony knih na jedno téma vypisuji si informace na tisíc milionů papírů kolem ... Dost mi v tom pomáhá blog a kočičí rubrika, protože pak někam aspoň ta data plivu a dojde k uvolnění :D :D

2 Fredy Fredy | Web | 21. března 2016 v 12:05 | Reagovat

čtení milujii, večer si na to udělám čas... čtu odhalení a padesát odstínů šedi... :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 12:44 | Reagovat

[1]: Tak až takhle náročná nejsem, i když sem tam, občas, aspoň porovnávám, co bylo v čem a jak se to liší, popřípadě neliší :-)

[2]: Poctivě přiznám, že 50 odstínů jsem četla více méně z povinnosti a nedokázala jsem se tím prokousat...

4 Jana Jana | E-mail | Web | 21. března 2016 v 12:46 | Reagovat

[3]: A víš jaké to je peklo, když jdeš na přednášku a slyšíš vyučujícího doslova citovat knihu (kterou nenapsal), kterou jsi včera dočetla? Někdy čtení proklínám!

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 13:13 | Reagovat

[4]: Já čtení proklínám poslední dobou pořád :-)
I když vlastně teď z opačného důvodu, než obvykle.
Nějak to zanedbávám. Mám tady super detektivku z knihovny a ne a ne se tím prokousat...
A přitom se čte skvěle. Jen jsem asi moc rozhozená z přípravy na dcerčiny přijímačky a synkovo pohovor kvůli stípku a princezniččinou šikanou...

6 signoraa signoraa | Web | 21. března 2016 v 13:45 | Reagovat

V mládí jsem přečetla kde co, dokonce jsem s baterkou pod peřinou četla červenou knihovnu, kterou měla maminka schovanou ve skříni. Jednou mě načapala ve tři hodiny ráno čtoucí a jen vedle spící sestra jí zabránila v tom, aby mě na místě seřvala. Ráno jsem si vyslechla komentář na téma špatné oči, nedostatek spánku a hlavně nevhodná literatura. Tím, že maminka byla také vášnivá čtenářka, zůstalo jen u toho komentáře a zákazu červené knihovny.
Špatné oči jsou v mém případě otázkou věku, první brýle na čtení jsem vyfasovala až po svých 62 letech.
Mám proto pro tebe pochopení, já dokázala číst i v narvané tramvaji, visíc jednou rukou na tyči. :-D
Polygrafickou školu v Rumburku znám, v době, kdy jsem končila základku to byl jen učňák. Dnes nabízí i čtyřleté obory s maturitou. Rumburk je moje rodiště. :-D

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 14:00 | Reagovat

[6]: No, za mě to byl taky ještě učňák :-) Střední odborné učiliště, ale maturitní obory tam byly taky :-)
A Rumburk se mi líbí, je to, z mého pohledu, krásně malé město, vlastně tak akorát :-)
A okolí je nádherné :-)
I když, možná jsem jen ovlivněná krásnými vzpomínkami, kdo ví :-)

8 signoraa signoraa | Web | 21. března 2016 v 14:28 | Reagovat

[7]: Rumburk je opravdu hezký a pro mně to byl domov, dokud žila maminka.
Okolí je nádherné a já se tam stále ráda vracím, ale už jen jako návštěvník. :-D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 14:39 | Reagovat

[8]: Asi tam vezmu rodinu na výlet, ať je nějaká sranda :-)

10 faun faun | E-mail | Web | 21. března 2016 v 15:34 | Reagovat

Se skladnou čtečkou knih se taky odmítám kamarádit. Mám takový zlozvyk zaškrtávat si tužkou zajímavé pasáže (i když se to nemá) a také si je dokážu najít pouhým okem. Ještě nedávno jsem si říkala, že jsem dlouho nečetla a bylo mi to líto. Moje čtení se pozastavilo v momentě, kdy se mi rozostřovaly oči v těhotenství a já se nebyla schopná dlouho soustředit. Když byl Lůce rok, rozhodla jsem se a vrátila se ke čtení. Teď mám alespoň řád, že si za rok přečtu minimálně 4 knihy. Když mám čas jen hodinu-max dvě, když spí a já zrovna nevytírám podlahu.
V nedávné době muž s kolegou objevil kouzlo audioknih, cesta do Francie nebo Normandie (asi 16 hodin cesty) krásně uteče. A protože mu chybí oko a nemůže číst, je to pro něho příjemná alternativa nezakrnět. Nadšený mi přinesl domů Stoletého staříka, co vylezl z okna a zmizel, který se stal v minulém roce audioknihou roku. Jsem v půlce a poslouchám, jen když jdu 2 km do obchodu sama nakoupit nebo jedu na kontrolu autobusem. Je to pro mě nezvyk, také u toho nedokážu dělat cokoli, u čeho se přemýšlí a proto mám problém nepolevit v pozornosti. :-D Pořád je čemu se učit.

11 Báša Báša | E-mail | 21. března 2016 v 18:00 | Reagovat

Zkuste Dickense. To teprve uvidíte, co je to popisnej styl. Je to skoro tak popisný jako blogy zdejších diskutérek. No... občas i víc. Ale ne moc často.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 19:10 | Reagovat

[10]: No, to poslouchání během dne nějak nezvládám. Večer, když je klid a děti spí, pak možná, ale stejně si raděj čtu sama :-)

[11]: Jo jo, taky jsem od něj něco četla :-)
Ovšem červený knihovně po babičce se to nevyrovná :-)
Tři strany A4 věnovaný tomu, jak v čekárně u lékaře cvakla klika :-)
Tak tomu říkám nevídaný spisovatelský výkon...

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. března 2016 v 22:22 | Reagovat

Knihvazačství je krásná práce.

[11]:
Třeba Pickwiks papers, ale chce to fakt v originále...

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. března 2016 v 22:32 | Reagovat

[13]: Knihvazačství je neskonale půvabné, ale z klasické ruční práce vím jen základy  a rozhodně bych se netitulovala jako knihvazač :-) Učila jsem se pro strojní výrobu a ta ruční byla v podstatě jen o tom, abychom věděli, co dělá který stroj. Ale i tak mám tu práci ráda, on mi totiž voní, krom toho klihu (ovšem ne čerstvého, ten strašně smrdí) i ten strojní olej :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. března 2016 v 7:02 | Reagovat

Pod peřinou jsem si až do rána četla Patnáctiletého kapitána a byla do něj zabouchnutá až po uši...Bránila jsem se čtečce, ale používám ji v tabletu, máme v knihovně možnost si na 28 dnů zdarma půjčit e-knihu, čtu večer v posteli místo telky, někdy, ale hlavně po noční, abych se unavila...dnes ale čtu tvůj blog :-)

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 7:58 | Reagovat

[15]: No jo, Patnáctiletý kapitán byl i můj idol :-)

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 9:09 | Reagovat

Rozumím ti. Taky celý život čtu. Dokonce jsem chodila do školy (alejí kaštanů, takže jsem nemohla zabloudit) a potom po boku kopce (strž bokem jsem hlídala koutkem oka) do práce. Teď mám velký dům na starost a času není. Přesto i při internetu si čas na knížku udělám a čtu, nevidím neslyším - jako kdysi...

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 9:26 | Reagovat

[17]: Moje mamka četla cestou do práce a na rušný křižovatce už všichni věděli, že pozor, jde bába s knížkou :-)

19 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 13:46 | Reagovat

[18]: Takže na světě byli exoti aspoň dva/dvě ;-)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 13:58 | Reagovat

[19]: No, já jezdila ráno kolem pátý a to byla většinou ještě tma :-) a domů jsem jezdila docela utahaná :-)
Ale pak jsem lehla a četla...
Nejhorší bylo (a je) to: "dočtu kapitolu"...
Jenže když jsem dělala šestnáctky a pak "dočítala kapitolu", tak jsem místo šestihodinového spánku měla tříhodinový, ale přečtenou knížku :-)

21 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 15:53 | Reagovat

[20]: Znám to. Jenže teď se nutím zhasnout lampu, když jde hospodář spát. On nemůže usnout, možná žárlí na to, že se bavím a jemu už skončila televiza ;-)

22 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 15:56 | Reagovat

[21]: No, já teď, co jsem doma, taky chodím spát disciplinovaně se svým drahým :-)
On totiž sám nemůže usnout :-)

23 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:05 | Reagovat

[22]: Však taky nemusí ;-)

24 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:12 | Reagovat

[23]: Ale jen proto, že jsem ohleduplná partnerka i když si to někdy tak úplně nezaslouží :-)

25 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:24 | Reagovat

[24]: U mě je to taky tak. Ale jsem raději, když leží než když sedí hodiny u televize, ač má postižené bérce...

26 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 17:07 | Reagovat

[25]: Já bych mohla v posteli prakticky všechno, ale ten můj lehne a usne. Ono mi to většinou až tolik nevadí, ale když ho vylákám do ložnice proto, abych se s ním o něčem poradila bez dětí, tak on lehne, zavře oči a já za chvilku zjistím, že se radím sama se sebou :-)

27 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. března 2016 v 17:23 | Reagovat

[26]: Můj má slabý srdce, takže je spavý normálně. Usne u televize u stolu, ale když svítím a čtu si, tak jako nespí a vzdychá. Než to poslouchat, tak zhasnu a spím taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama