Čas je mrcha

3. března 2016 v 12:12 |  Téma týdne
Je mi čtyřicet, mám tři děti...
Co chtít víc?
Jenže teď kamarádka porodila a já zase viděla miminko. Aspoň na fotkách, když už nic...
A já miluju miminka.
Miluju tu jejich bezmoc a závislost. Zdravou závislost...
Pořád říkám, že se těším na vnoučata a vlastně ani nekecám. Jo, těším se.
Ale nebude to ono.
To miminko nebude moje.
Bude to tvoreček, který ve skutečnosti potřebuje někoho úplně jiného a já budu maximálně "zástupce".
Jestli teda nějaké vnouče bude, já vím...

A taky vím, že ještě není pozdě, ještě si to mimino můžu pořídit, ale mám dost starostí se dvěma puberťáky a princeznou. Tedy, zvlášť s problémovým synkem.
A ano, ještě mám trošku času, taky jsem si říkala, že si můžu mimino klidně pořídit, až se synek osamostatní. Nebo spíš, jak já říkám, až vypadne.
Jenže ono je mi vážně čtyřicet, synek je teprve ve druháku a má před sebou ještě dva roky školy.
A přece ho nevyhodím z bytu hned, jak začne pracovat, že?
Takže bych si musela ještě aspoň tři roky počkat.

Jasně, vím, že si můžu pořídit dítě klidně v pětačtyřiceti, copak o to, znám i takhle staré prvorodičky, ale je to riziko.
A je to divný, jít do důchodu v době, kdy moje dítě dodělává střední, že?
Nemluvě o tom, že mi je celkem jasné, že se objeví i pár zdravotních problémů a taky nevěřím sama sobě, že budu mít v šedesáti nervy na puberťáka.

Ach jo, ať to probírám z kterékoliv strany a bez ohledu na to, jak moc bych chtěla ještě miminko, tyhle dveře už se pomalu zavírají. A s každým dnem víc a víc.
A nebude to dlouho trvat a zabouchnou se úplně.
Bez šance získat klíč.
A nejvíc mě trápí, že si ty dveře přibouchnu sama, jednoduše proto, že to tak bude lepší.

Kruci, nepřipadám si stará. Nepřipadám si starší, než v době prvního porodu, ale jsem.
A je to hnus.
Chci miminko a nevím, jestli to není jen tím, že mi čas utíká před očima.
Chci miminko a mám chuť nepřemýšlet.
Chci miminko strašně moc a tak strašně se mi chce nebýt rozumná.
Ale jsem.
Co jiného mi taky zbývá?

Ale kdo ví, třeba ještě, možná...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. března 2016 v 13:37 | Reagovat

Já si je raděj zabouchla sama...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 15:17 | Reagovat

[1]: Přemýšlela jsem nad chirurgickým řešením, ale nakonec si pořád nechávám ta zadní vrátka :-)

3 Petra Pinkaska Petra Pinkaska | 3. března 2016 v 15:22 | Reagovat

Souhlasim s Vami,drzet to male miminko,ktere pred par hodinami prislo na svet a je Vase,je nejhezci,co muze zena zazit.Myslim,ze muzete byt jako zena na sebe pysna.Dala jste zivot trem clovickum.A za nekolik let i oni budou mit deti a z Vas bude stastna babicka.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 3. března 2016 v 15:40 | Reagovat

Prý bezmoc! Vždyť přesně ví, jak mají zabroukat aby docílili svého!:)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 15:54 | Reagovat

[3]: Ale nebude to ono :-) Obávám se, že na mě doléhají nějaké splašené hormony :-)

[4]: No jo, to vědí, ale platí to jen na nás, maminky, ostatní to sice také slyší, ale pokud by se nás, maminek, nebáli, tak by si nevšimli ani hurónského řevu :-)
Ono to miminko je nám vydané na milost a nemilost :-)

6 Iris Iris | E-mail | Web | 3. března 2016 v 16:11 | Reagovat

Tak teď právě řeším, jestli mít druhý a nebo ne.......?!

7 baji baji | E-mail | 3. března 2016 v 16:44 | Reagovat

Jo miminka jsou krásná, voňavá, ale  strašně rychle odrostou a jsou z nich zlobiví puberťáci. A také ty nemoci a ten
strach o ně!Ty probdělé noci, ten pláč, když musí do školky. To je ta druhá strana mince.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 17:56 | Reagovat

[6]: Hele, já mám puberťáky dva roky od sebe a přišlo mi to ideální :-) Synek už uměl chodit, došel všude, takže jsem plynule sundala sportovní korbičku a nahodila "vajíčko". Když jsem čekala slečinku, byl správný čas na "zvykačku" v pokojíčku, později jedno do školky, na druhé fůra času a pak jedno do školy, pak cesta do školky a nakonec vodil synek slečinku do školy a já měla pohodu :-)
Takže já myslím, že nejlepší věkový rozdíl je od dvou do čtyř let... :-)

[7]: No jo, kdyby ty miminka zůstaly miminka :-) Ale zas by to byla nuda :-)
Já už nějakou chvíli říkám, že kdybych věděla, že ta puberta bude takhle zlá, tak nemám princezničku :-)

9 hedd hedd | Web | 3. března 2016 v 18:24 | Reagovat

A moje mamka si zase libuje, jak už je ráda, že jsem velká. :-) A nedokáže si prý představit mimino... Ale pravda, je jí taky o 10 let víc. :-)

10 Iris Iris | E-mail | Web | 3. března 2016 v 18:33 | Reagovat

[8]: Malýmu bude letos 10 a mně roky taky přibývají :-(

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 19:16 | Reagovat

[9]: Když já jsem na ty mimina :-)

[10]: No jo, princeznička je o deset od synka a já jsem šťastná, že s ní má kdo dělat úkoly :-) Občas se stane, že už mě celkem vytočí a pak se můj problémový puberťák změní v báječného staršího bráchu a úplně v klidu s ní čte, píše i počítá :-)
Ty jsi holka plná citu, je to vidět z fotek, jdi do toho :-)
Jo, je to další závazek, ale taky radost :-)

12 svet-helgy svet-helgy | 3. března 2016 v 20:40 | Reagovat

A proč už ne? Důchodu se stejně nedočkáš, až budeš mít vnoučata, budeš chodit ještě dlouhá léta do rachoty, takže si je užiješ možná tak o víkendu..:-/

13 Báša Báša | E-mail | 3. března 2016 v 22:29 | Reagovat

Jó, nejni nad to, když zblbne čtyrycetiletá ženská, páč má pocit, že ty její stávající děti jsou nějak... málo děti. Miminko, miminko, mimísek, slepice na mimibazaru... Já nevim, jak začne čtyrycítka takhle blbnou, je na čase jí zrecyklovat, páč je schopná vyrobit další nešťastný dítě.
Takhle si pořídil přes umělý oplodnění jeden můj bejvalej kolega děcko. Nějak neměl vodpovědi, když jsem se ho ptal, jestli má zdravý hovno, že je mu padesát a na stáří má našetřeno tolik, že se to snad slušně ani říct nedá. Jeho starý bylo v tý době dvaačtyrycet. Znamená to, že jestli bude dítě myslet a bude to na školu, tak jemu v té domě bude skoro sedmdesát a ženě šedesát a jak budou chtít to dítě podporovat? No, že prej manželka chce. Tak jsem mu radil, ať jí zabije, že ho v sedmdesáti pustěj a bude to skoro to samý, akorát bude živit jen sebe.

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. března 2016 v 9:13 | Reagovat

[12]: Já už bych vážně neměla nervy na dalšího puberťáka :-)

[13]: Já na miminka ujížděla už od prvního porodu, nějak se ten mateřskej pud probudil a ne a ne usnout :-)
Teď si jen tělo uvědomuje poslední utíkající šanci a rozum ho brzdí, no :-)
Ono nejde o to, že to bude dítku myslet a půjde studovat, ono je spíš o strach, že mu to myslet nebude a bude potřebovat celodenní péči, to svým starším dětem nemůžu provést :-)
Ale za ten mimibazar se asi urazím :-)
A asi i za toho mimíska :-)
Ať miluju miminka sebevíc, pořád to jsou smrádci, smráďata a hajzlíci :-) Nepamatuju, že bych kdy o svém dítěti mluvila jako o mimískovi :-)

15 Báša Báša | E-mail | 4. března 2016 v 11:01 | Reagovat

[14]: Mno... Radši nic. Ale hlavně proboha už nepište vášnivý básničky. Nebo před nima nezveřejňujte články vo JÁ. Vzbuzuje to nežádoucí insinuace. A provokuje gastrointestinální trakt.

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. března 2016 v 11:43 | Reagovat

[15]: Klid, vášnivý básničky psalo moje dvacetiletý já, na to se ještě dalo koukat :-)
Jinak jsem ráda, že jsem ve Vás našla tak aktivního čtenáře :-)

17 Báša Báša | E-mail | 4. března 2016 v 12:26 | Reagovat

[16]: Jinými slovy: mám držet hubu, že jo?
Já dělim blogy na informace o tom, co dělá pátá kolona (typicky například Paragraphos - Sudetendeutsche landmanschaft, Šaman - židi, NWOO - Rusáci), studny seriosních informací - možno říci nasírací, třeba u dfense je to hlavně diskuse nebo V. Vlk starší, nezávaznou zábavu jako jste Vy nebo třeba Cholerik a pak blbci. V tom vynikají třeba Britské listy nebo ten polointeligentní trójskej musulman, co ho máte v odkazech.

18 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. března 2016 v 12:38 | Reagovat

[17]: Ale moje poznámka o tom, že jsem ve Vás našla aktivního čtenáře nebyla ironická :-)
Tudíž tam o držení huby není ani náznak :-)
Mě to vážně baví :-)
Myslím, že už jste mohl poznat, že se neurážím a beru věci s humorem :-)
Někdy s drsnějším :-)

19 Sugr Sugr | E-mail | Web | 4. března 2016 v 20:15 | Reagovat

Moje maminka se stala babičkou ve 42letech, kolegyně v práci se stala babičkou ve 38 letech. Taky se na tuto roli moc těším. :-)

20 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. března 2016 v 20:22 | Reagovat

[19]: Moje kamarádka ve třiatřiceti a to už je fakt síla :-)
Rok měl dceru v péči táta...
A pak byla těhotná.
Takže kámoška je babičkomaminka :-)

21 neptunie neptunie | Web | 4. března 2016 v 21:29 | Reagovat

Já to mám přesně naopak, na miminko jsem zatím trochu moc mladá. :) Ale minimálně jedno nebo dvě bych měla fakt ráda. Kdyby to šlo, tak klidně hned, ale přece jen ještě chvíli potrvá, než se zvládnu postavit na vlastní nohy. :)

22 Báša Báša | E-mail | 5. března 2016 v 0:05 | Reagovat

Hlavně si všechny nezapomeňte do zblbnutí vyplachovat mozky tou infantilní zdrobnělinou.
Bože za co?!

23 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 5. března 2016 v 14:17 | Reagovat

[1]:Já taky po dvojčatech a třech dcerách celkem, v necelých třiceti.

A Baruško, jestli jo, tak to fakt velmi pečlivě zvažte. Je to jistěže Vaše rozhodnutí.

24 Ježurka Ježurka | Web | 5. března 2016 v 14:34 | Reagovat

Baruško, já bych se tak dlouho nerozmýšlela. Vždyť co je krásnějšího? Šla bych do toho, kdybych mohla. Já rodila 3x a víc to nešlo, kdyby na mne spadla almara. Moji dceři brali ve 35 letech dělohu a ona plakala, že nemá ještě naplněné mateřství. Měla jen dvě děti. Stačí? Tak se ještě zamysli, ano?

25 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. března 2016 v 14:35 | Reagovat

[21]: Kdepak, žádnej spěch :-)

[22]: Která zdrobnělina? Babička? :-)

[23]: Ale jo, rozumově vím jistě, že to je blbost :-) A zas takový blázen, abych nevěřila vlastnímu rozumu, nejsem :-)

26 B. B. | Web | 7. dubna 2016 v 18:42 | Reagovat

Chápu, naprosto chápu, i když mi je téměř o polovinu méně, než-li tobě. Já být tebou, nepřemýšlím. Pokud je další část rodiny to, po čem toužíš, tak sama sebe neobírej o pocity štěstí a novorozené lásky. Zamýšlela bych se nad tím jen v případě, že by miminku stálo v cestě něco, co je nepřekonatelné. Brání ti v tom něco?
A nezapomeň, že slůvko "kdyby" se nepočítá :) Je velice ošemetné.

27 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 19:09 | Reagovat

[26]: No, je to přesně to, o čem píšeš... Ty probdělé noci v sedmnácti jsou v pohodě, v pětadvaceti snesitelné, ve třiceti dost nepříjemné a po čtyřicítce vražedné.
A zjišťuju, že už teď mi rupnou nervy podezřele často.
Možná bych byla šťastná já, ale moje dítě by asi nemělo to nejkrásnější dětství :-(
Ale budu se radovat s Tebou, až budeš máma a s každou holčinou tady na blogu i v mém okolí :-)
A tu touhu zamáčknu někam do rohu a budu se těšit na ty vnoučata :-)
Ono co si budem povídat, taky bych si ráda užila víkend jen se svým drahým, ale jen málokdy se poštěstí udat všechny děti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama