Barák hrůzy?

7. března 2016 v 19:28 |  Téma týdne
Někdy si s námi život hraje.
Já jsem takový usedlý typ. Bojím se vystrčit nos z domu a představa stěhování je pro mě docela hrůzyplná.
Zvlášť teď, když jsem spokojená aspoň se sousedy, když už ne s bytem :-)
A že jsem si těch sousedů užila dost :-)

V našem domě je šest bytů a celé moje dětství, dokud barák patřil městu, se tu nájemníci moc nestřídali.
Naši tu bydleli od 79. roku. (Byt číslo 5.)
Soused ještě déle. S manželkou a třemi dcerami. (Byt číslo 6.)
Paní, co bydlela pod námi už nepamatuji, ale po ní přišli poměrně mladí manželé a dvě děti. (Byt číslo 3.)
Vedle nich bydlela báječná a přísná paní, něco jako správcová baráku. (Byt číslo 4.)
Paní, která dohlížela na to, aby se uklízelo na půdě i na dvorku.
V přízemí bydlela nejdřív rodina se třemi dětmi, kluk v mém věku a holky, dvojčata, o dva roky mladší. A po nich rodina se dvěma a později třemi dětmi. (Byt číslo 1.)
A v posledním bytě pamatuju pána, co měl na dvorku odstavené auto. A po něm přišli vietnamci :-) (Byt číslo 2.)
Tedy, pán byl vietnamec a manželka češka. A její sestra, o něco mladší, než já.

A potom (1999) jsem se stěhovala k manželovi a šest let jsem tu nebydlela. A dům se mezitím dostal k soukromému majiteli.
Takže když jsem se vrátila (2005), neznala jsem skoro nikoho.
Zůstal mi tu soused, ale manželka mu zemřela a dcery se odstěhovaly.
Pod námi (byt 3) byla máma čtyř kluků a nespočetně různých "strýčků". Vedle (byt 4) chvilku ukrajinci, ale pak paní, její mladičký manžel a pubertální syn.
Dole (byt 1) paní se třemi dcerami, jedna dospělá, provozující eskort, jedna pubertální a jedna ve věku mého synka, první třída...
A vedle (byt 2) ženská, občasný manžel a dvě telata.
Tedy dva obrovští psi, kteří dělali hromádky na dvorku...
Hromady na dvorku...
Hromady hnoje...
Hádejte, kdo to uklízel?

A pak začala ta pravá zábava :-)
My šli do bytu číslo 1, prý že do našeho (5) půjde majitelův syn.
Tak nevím, jestli to měl být některý z těch ukrajinců, nebo že by k němu patřila ta servírka? A nebo bábinka s vnoučaty? A nebo ten nastrčený bílý mladík, který si byt pronajal pro partu romů?
Ach jo, jsme dole asi devět let a v horním bytě, kam měl jít ten syn, se vystřídalo asi šestnáctero různých nájemníků a to byl byt ještě celkem asi tři roky neobsazený...
Teď je tam pán, sám, v bytě o 100 metrech čtverečných...
Po mamině s klukama, do bytu 3, šla mamina taky se čtyřmi dětmi, jen kluci byli jen tři, jedna byla holka. Jestli dobře pamatuji, tak před ní tam byli ještě asi dvojí nájemníci. Ovšem po ní asi šestero dalších. A pár let neobsazený byt...
Teď je tam moje úžasná sousedka. Jen si udělala půlroční pauzu v baráčku na druhém konci města. No, nebylo to ono.
Vedle sousedky, byt 4, je druhá fajn holka s dcerkou, věřte a nebo ne, je tam už asi šest let. Pouze vyměnila partnera.
Ale vedle nás, byt 2, tam je prázdno.
Nejdřív tam bydlely holky, máma a její dospělá dcera, pak i druhá. Skvělý a báječný sousedky a ty mi chybí.
Pak Hovnovi. Tedy ty lidi, co na svý psy volali "hovnooo". Na smečku psů. A dvorek byl taky samý h...romádky...
Pak pár krátkodobých nájemníků, pak jeden neplatič a druhý neplatič, pak ukrajinec s přítelkyní, pak se přítelkyně stěhovala nahoru a bydlel tam další neplatič, tomu pak zabavili věci a vystěhovali ho a pak znovu ten stejný ukrajinec, jen s jinou přítelkyní.
A pak už jen ta nová přítelkyně a pár feťáků a pak už feťáci nějak ne, jen dealeři...
A když se je konečně podařilo vystěhovat, tak jaký div, nalezli do bytu oknem a obratně vyštípali všechny měděné trubky...
Je to už asi dva roky, ale topení v tom bytě už nikdo nespravil, tak se nemůžem divit, že tam ani nikdo nebydlí :-) Naštěstí :-)

Bydlením v šestipartajovém domě jsem získala strašně moc známých :-) A rozhodně jsem o všechna tahle seznámení nestála.
Ale musím říct, že jsem se těch pár let nenudila :-)
A kdybych se nudila, mohla jsem vyklízet půdu a nebo kůlny, kde každý z nájemníků nechal ty věci, které do nového domova nevezl. Většina šla do kontejneru.
S většinou těchto sousedů jsem si užila spoustu legrace :-)
Třeba hysterii při záplavách, kdy nám teklo do bytu a já byla u našich...
A nebo tu srandu se žhářem, kdy sousedům hořely dveře od bytu a já byla u našich.
A nebo ty báječné hádky, kdy z okna (zavřeného) nad námi lítalo vybavení bytu a já... no jasně, byla u našich.
Nebo když sousedka prohazovala televizi čelním sklem auta, co si půjčil její přítel :-) Jo, to jsem byla taky u našich.
A byla jsem to zase já, kdo vybíral i ty nejmenší střípky z prachu dvorka, protože moje děti si venku hrají, jezdí na kole a padají...
Ovšem, když se sousedi honili se sekerou, to jsem u našich nebyla, ale stejně mi to uniklo, to zas oni nebyli tady...
Ale neprošvihla jsem ty úžasný grilovačky, spousty masa, vína, tvrdého pití, cigaret, dokonce i doutníky byly občas k vidění a já si skromně opékala buřtíka a rohlík a zapíjela to obyčejnou šťávou, protože já, narozdíl od sousedů, zaplatila nájem a na maso mi nezbylo...

Taky jsem neprošvihla ořezávání našich vrb, jak jen to šlo a že to moc nešlo :-) Byly a jsou poněkud přerostlé.
Neprošvihla jsem toho dřevorubce, co si fiknul šlachy na ruce, když mu sjela motorovka.
Neprošvihla jsem synka sousedky, co spadl z parovodu asi dva metry do potoka, kam tekly (a možná ještě tečou) přepady ze všech žump v okolí a kde si rozsekl hlavu do hvězdy...
Neprošvihla jsem natáčení reality show "Chůva v akci"...

Věřte a nebo ne, žije se tu dobře.
Pořád se něco děje, pořád je tu veselo, rušno...
A kdyby se nedělo nic u nás, vždycky můžu koukat za plot k sousedům.
Třeba na to, jak tam hoří patnáctimetrový smrk a romští dospěláci běhají se škopíčkem vody, že to uhasí :-)
Protože potom, co jim hořela ta kůlna, dostali jakousi výstrahu :-)
Taky už nesmí pálit ohně na čarodějnice. Což nás dost mrzí, protože my holky jsme se mohly uslintat nad těma úžasnejma chlapama s hadicema :-)

On ten život vůbec není radno brát moc vážně.
Co si budem povídat, umřem všichni. Tomu se neubráníme.
Ale jak ten život prožijem, to už je na každém.
Jestli se budem smát a nebo budem brečet...

Nevím jak Vy, ale já se míním smát.
Každý kravině.
Každýmu průšvihu.
A hlavně sama sobě :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 7. března 2016 v 19:49 | Reagovat

To mi povídej, našemu domu se v místním městě říká "dům hrůzy" :D

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 7. března 2016 v 19:58 | Reagovat

Tak to článek dle mého gusta! Já mám totiž neuvěřitelnou představivost a tak si u každého řádku představuju popsané situace. Myslím, že u tebe se mi to docela povedlo, obzvláště když vím, co jsou to sousedi a obzvláště ti dementní :-D.

Taky se mi podařilo pár důležitých událostí prošvihnout. Třeba když nám v domě umřelo pár nájemníků.

3 co-s-tim co-s-tim | Web | 7. března 2016 v 20:01 | Reagovat

Jee to je veselé. I když ne všichni nájemníci a sousedé jsou v pohodě, myslím, že za tu srandu to rozhodně stojí. I když vietnamci, ukrajinci a romové... To už je trošku na hraně přece jen řekla bych. U nás ve městě žije skoro polovina romů a ty vybydlený ohořelý baráky to fakt stojí za to... V jednom domě bych s nimi žít teda nechtěla :-)

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 7. března 2016 v 20:09 | Reagovat

Ten váš baráček už toho teda zažil poměrně hodně. To už by bylo na román. V tak rušném domě se fakt asi nenudíš i když já se přiznám, že přece jenom dávám přednost klidnějším sousedům ☺

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. března 2016 v 21:53 | Reagovat

[1]: No, vzhledem k tomu, že kolem nás jsou domy s nepřizpůsobivými, tak my z toho ještě vyjdem dobře :-)

[2]: A to jsem se ještě nerozepsala :-) Třeba když přišla jedna z těch sousedek celá nadšená, že její tříletý synek už rozeznává ženský a mužský rod :-) Ptala jsem se, jak na to přišla. No, už jí neříkal čů***u, ale p**o :-)
A jakou z toho měla radost :-)
To prostě normální člověk nepochopí :-)

[3]: Tak ten vietnamec byl dobrej, byla s ním sranda, byl přátelskej... I ti ukrajinci šli, jen ti romové, to bylo horší. Ale ti dealeři, to byl děs. A zvlášť ti jejich zákazníci...

[4]: Však já si užívám, že teď je tu klid :-)
Ale zas mám aspoň s čím porovnávat a na co vzpomínat :-)

6 Báša Báša | E-mail | 7. března 2016 v 22:17 | Reagovat

Baru, Vy jste ideální nájemník. Já mám teď v ruce stavební povolení a budu přestavovat barák. Až to bude hotový, potřeboval bych někomu pronajmout patro. Nejlépe někomu kdo platí a dá se na něm dříví štípat. Nemáte zájem?

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. března 2016 v 22:53 | Reagovat

[6]: Ccc a to pozor, já jsem nájemník naprosto dokonalý :-)
Já jsem ta, co platí ještě metry navíc, ty za zrušené kůlny :-)
Prý jestli se mi to placení neexistujících kůlen nelíbí, mám si představit, že platím za užívání dvorku :-)
Takže já tady vlastně platím za to, že smím sbírat hovínka a hrabat listí :-)
Ale na druhou stranu je to fajn bydlení :-) Sto metrů byt a vlastně i sto metrů do školy i na zastávku a kdyby se mi nechtělo kodrcat městskou, tak pěšky zhruba čtvrthodinka do centra :-)
Smlouva na dobu neurčitou, zahrádka podle mýho vkusu, šňůry na prádlo, ohniště...
A už nějakou chvíli i skvělí sousedé :-)

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. března 2016 v 0:45 | Reagovat

Tak to je docela nářez. Kdyby to bylo vymyšlené, tak by to mohlo být zábavné čtení. Když si však člověk představí, že je to realita, tak už to tolik zábavné není.
Což ovšem vysvětluje tvoji schopnost nadhledu a smysl pro humor. Bez toho obojího bys totiž nemohla v takovém prostředí přežít ani měsíc.;-)

9 alxemisekai alxemisekai | E-mail | Web | 8. března 2016 v 0:55 | Reagovat

Dovedu si to živě představit. Dvacet let jsem žil v paneláku a už nikdy víc. Ironicky se nakonec ukázali jako nejhorší sousedé, které člověk léta znal. Jak ženskejm umřeli manželé, stali se z nich klevetnice a na každého naházely takovou smyšlenou špínu, že družstvo lidi vyhazovalo jako špatné nájemce. Např. za to, že šetřilce nevytápěli v zimě byt. Soused se proměnil v ochlastu, co obtěžoval každou hezkou holku a nakonec jeho syn policista předělával byt 10 měsíců stylem, že jeho holce se přestala v půlce práce líbit podlaha tak kachličkovali znova jinou barvou. Nebýt tenkrát doma, málem jsme kvůli jeho rekonstrukci i vyhořeli. Stěhování stálo za prd hlavně kvůli počtu knížek, ale teď máme rodinný domek, zahrádku a tichou ulici u hřbitova a je tu nádherně.

10 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 8. března 2016 v 5:10 | Reagovat

:D No kdybych já měla psát o svém bytě a baráku a lokaci no je to zde veselé...ale v jiném směru každou chvíli návštěvy samých démonů,strážců a všeho dohromady...Ale poslední dobou mne čím dál více děsí jak se mi sami od sebe otevírají dveře od bytu...Sedím si za počítačem a cítím, jako-by byli otevřené a někdo za nimi stál...tak je jdu zkontrolovat a jsou vážně otevřené a nikde nikdo...bojím se v něm čím dál více..je čím dál "veselejší"....už se tu i zamykám...ale nepomáhá to...zničeho nic slyším "klapnutí" zámku..tak chvíli poslouchám pak se jdu podívat a jsou odemčené...a otevřené...a nedávno i přes hluk hudby jsem slyšela klepání na dveře hlasité co přeřvalo i hudbu...spíš rány do dveří od bytu....že se až zatřásly..tak jsem se lekla zase jsem cítila něčí přítomnost tak jsem chvíli zpozorněla a nic..tak jsem se šla podívat a nikdo nikde...Bydlím sama takže to nikdo být nemohl....Bojím se tu čím dál více....mno..A ráda bych byla štastná..smála se a tak...ale alespon v něčem má ta maniodepresivita výhodu stav euforie...který je jednou za uherský rok mno....

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. března 2016 v 11:31 | Reagovat

[8]: Na spoustu věcí jsem poněkud zapomněla :-) Třeba na škrábání potkanů, na prohryzávání podlah kdesi za nábytkem :-) Víš, tak pěkně v rohu, kde ta podlaha přece jen trošku klesá a prasklinkou u zdi se k potkanům nesou libé pachy :-)
Ale už vím, že ultrazvukový odpuzovač hlodavců na potkany funguje a myškám je fuk :-) A taky už vím, že pokud máš doma potkana jako domácího mazlíčka, ti potulní uznávají jeho teritorium :-)

[9]: Když jsem byla u manžela v paneláku, neznala jsem prakticky žádné sousedy. A on taky ne a to tam žil jako dítě, nebyli jsme nováčci...
Naprostá sídlištní anonymita...

[10]: Tak tady nestraší. Sem tam jde opilý soused a nebo nám romové cestou z hospody buší na okenní parapet (naschvál, protože na to se musí ohnout a to člověk omylem neudělá), občas upadne nějaká ta větev a někdy trošku větší, ale všechno to jsou naprosto přirozené úkazy...
Ale možná si k nám žádné strašidlo netroufne proto, že já bych s ním chtěla kamarádit :-)

12 baji baji | E-mail | 8. března 2016 v 13:38 | Reagovat

No Baruško, máte to tam opravdu veselé. Také bydlím v šestibytovém domě, také tu žiji už od roku 1972 ale naštěstí se to tak moc nestřídá, jen pro změnu, zase vymíráme. Když jsme přišli, byli jsme mladí a většina už ve věku mých rodičů a ti postupně odcházejí, takže se pomalinku blíží řada na nás.Naštěstí jsem tolik "zábavy" s bydlením nezažila a to, že se tady poslední dobou stále bourá, prakticky od listopadu, je proti tomu, co jste si zažili vy, úplná prkotina, takže si vlastně ani nestěžuji.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. března 2016 v 14:45 | Reagovat

[12]: Já už si taky nestěžuju :-) Naučila jsem se brát věci tak, jak přijdou a najít na nich něco pozitivního :-) A když už tam nic pozitivního není, může to být aspoň tragikomické :-)

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. března 2016 v 17:41 | Reagovat

[5]: Ježíši Kriste! Tak to se měla paní opravdu čím chlubit... O_o

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. března 2016 v 17:58 | Reagovat

[14]: Ona byla taková jiná :-)

16 Alka Alka | E-mail | 9. března 2016 v 9:32 | Reagovat

Tak jsem po tom Vašem čtivém čtivu opět ocenila svůj roztomilý (neb co je malé, to je roztomilé)byteček 50 m2. Ovšem je to spoluvlastnictví objektu o pěti bytech. JÁ vybírám zálohy na vodu a prachy na fond údržby, JÁ zařizuji placení daně z nemovitosti, pojištění a kdečeho, JÁ hlídám a zařizuju pravidelné revize kdečeho, takže MNE se tady poslouchá, ač jsme si každý svým spolupodílníkovým pánem. :-)

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2016 v 9:50 | Reagovat

[16]: Jůůů, já chci být taky šéf :-)
Ale zas ty starosti s tím :-(
Já bych chtěla vlastní domeček, ale zas by mi chyběli sousedi...
Přeci jen, ten kypřící prášek sem tam dojde a když už má člověk rozdělaný těsto... :-)
Na druhou stranu se bojím koupit byt v domě, když nevím, jací lidé tam žijí. Těch šílených sousedů už jsem si užila dost :-)

18 Jan Turoň Jan Turoň | E-mail | Web | 9. března 2016 v 12:08 | Reagovat

Můj dům - můj hrad (a taky můj zámek, můj palác)

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. března 2016 v 13:00 | Reagovat

[18]: A taky můj domov :-) Bez ohledu na to, jaká to je zřícenina :-)

20 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 11. března 2016 v 0:39 | Reagovat

Miluji šílené sousedy :-D :-D. Bez nich by byl život nuda. Jen si nejsem jistá, jestli to sousedi vnímají stejně :-D :-D

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. března 2016 v 11:55 | Reagovat

[20]: No, moji sousedi jsou zatím děsně spokojení :-) Tedy, aspoň se mnou :-)

22 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 11. března 2016 v 12:08 | Reagovat

[21]: To je dobre :-D...ja jsem to nenapsala uplne stastne. Myslela jsem vztah ja a moji sousedi :-D. A to bych teda za sebe az tak netvrdila :-D :-D

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. března 2016 v 13:27 | Reagovat

[22]: Nejlepší na tom je, že já jsem taky svým způsobem šílená sousedka :-)
Třeba "Hovnovým" jsem i některé to hovínko od jejich čokla šoupla na rohožku :-)
A nikdy je nenapadlo, že jsem to mohla být já. Tedy, ono je vlastně ani nenapadlo, že ho někdo donesl, mysleli si, že to pejsek neustál. A já to udělala jen asi dvakrát, páč oni tam to hovínko stejně nechali a celej barák pak slušně smrděl...

24 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 11. března 2016 v 14:25 | Reagovat

[23]: Haha, taky dobrý. Já bych jim ho asi napatlala na dveře. Ale ve tvaru srdíčka, aby věděli, že to bylo z lásky :-D. U měje to složitější. Já jsem ta "šílená" z "východní Evropy" /i když ležíme směrem na sever a jsme střední, Italům to nemá smysl vysvětlovat. Ztráta času/, která nechápe,že poník na společné zahradě je sranda /není to sranda, žral mi kytky a divně kouká :-D/, děti teple neoblékám /venku je dnes 21,místní otužilci vyrazili v péřovkách,které lehce rozepli u krku a já dám dětem jen mikiny, to je na sociálku:-D/ a tak podobně. No, co už.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama