Pro Martinku a další závisláky

19. února 2016 v 11:22 |  Téma týdne
Marťa chce článeček, má ho mít :-)

Jenže ono se snadno řekne "článeček", "příběh", "historku", ale kam na to má člověk pořád chodit, že?
Naštěstí máme téma týdne a snad každé z témat se dá popsat několika způsoby.
Psala jsem o holkách, co si připadají bez ceny a o hazlících, co mají pocit, že jejich cena je bezkonkurenčně nejvyšší a přitom to je naopak...
Přečetla jsem spoustu článků na tohle téma a nechtěla jsem nikoho kopírovat, lézt mu do zelí a tak dále.
Ale pak jsem si vzpomněla na svojí kamarádku.
Jednu dobu mi byla blíž, než vlastní rodina.
To ona se mnou piplala moje děti a to ona mi dělala garde, abych mohla mezi lidi.
Holka s nádherným úsměvem a s nádhernými vlasy. Inteligentní, s rozhledem a se smyslem pro humor.
No a taky má velkou... pozadí...
Hodně.
A v kombinaci se štíhlým pasem to je poměrně výrazné.
Nemůžu říct, jestli to je hezké a nebo ne, to záleží čistě na vkusu.
A tahle kamarádka si jednou (když jí bylo asi 23) vyrazila s maminkou na dovolenou. Do Tunisu.
Na jednom výletě ji okouzleně sledoval nějaký domorodec.
Ona totiž široká pánev u nás asi není tak úžasná, jako tam.
Domorodec hbitě odhadl, že její maminka je její maminka a tudíž, podle tamních zvyků, má právo o ní rozhodovat.
A rozhodl se o ní požádat.
Chudák tlumočník trošku nestíhal :-)
Domorodec za mojí kamarádku nabídl dva velbloudy, což byla v těch končinách zřejmě obvyklá taxa za ženu. Ale maminka že neprodá. Ale smála se, což je zaručeně dobré znamení a domorodec se jal smlouvat. Bylo mu úplně fuk, že na tamní poměry je vlastně stará.
Postupně přidával, nejdřív kozu, ale bez odezvy...
Nebudu Vás dlouho napínat. Nabídka se vyšplhala na krásných šest velbloudů, ale ani tak to maminka mé kamarádky nepřijala.
A tak se mi kamarádka vrátila domů a její překrásný úsměv ji neopustil.
Jen její maminka si pak ještě občas povzdychla, že mohla mít velbloudy a místo toho má doma takovou drzou kozu :-)

Ovšem je to jasný příklad vkusu :-)
To, co se jednomu nelíbí, může se druhému jevit jako to nejkrásnější na světě.
A moje kamarádka si sice sem tam povzdychla, že se jí špatně kupují kalhoty, ale co by chtěla, když do nich potřebovala narvat něco v ceně šesti velbloudů, že?

Až se sami sobě budete jevit jako bezcení, zajeďte si kousek dál a sami uvidíte, jak Vaši hodnotu ocení :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2016 v 11:32 | Reagovat

Otázkou je, šlo-li o velbloudy jednohrbé nebo dvouhrbé.
Jeden je dromedár, druhý drabař; já si je pletu...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. února 2016 v 11:39 | Reagovat

[1]: Šlo o velbloudy dvouhrbé :-) To byla moje první otázka po tom, co jsem po záchvatu smíchu popadla dech :-)
Tedy, ne že bych věděla, který je cennější :-) Ale děsně mě to zajímalo.
Její maminka by tak získala krásný tucet hrbů :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 19. února 2016 v 13:49 | Reagovat

To je ale krásný příběh, hezky jsem se pobavila. Ale tu radu, tu jsem měla slyšet jako mladá, co už teď, ne? Já jsem se nikdy sama sobě nelíbila, tak určitě by mi to aspoň zvedlo sebevědomí!

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. února 2016 v 15:43 | Reagovat

[3]: Já jsem to sebevědomí, co mám (a že to není nijak závratně moc) získala až s mým drahým. A je to lepší a lepší, když tak pozoruju, co se děje okolo, jak na tom jsou jiné ženy...
Takže když jsem ulovila chlapa, co má minimum chyb, tak na mně něco musí být :-)
A nebo jsem jen tolerantní a on má těch chyb milión a není dokonalý. Ovšem v tom případě si tu porci sebevědomí zasloužím za tu toleranci :-)

5 pavel pavel | Web | 19. února 2016 v 15:55 | Reagovat

Krásný příběh. V Tunisu jsem byl, takže věřím že se to mohlo stát... Na moji blonďatou dceru tam pokřikovali na každém rohu až jsem měl o mni strach.

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 19. února 2016 v 19:08 | Reagovat

Aby mi nezkolaboval blog z té reklamy! (Od středy jsem měla článek na hlavní stránce. Což je nicneříkající skutečnost, ale já měla radost. Velkou.). Moc Ti děkuji, ale nesmím to ukázat muži. Ráno jsem ho právem obvinila, že je závislý na jedné hře a on mě v sebeobraně, že já jsem na blogu. Což jsem vehementně a právem odmítla. A pak přijdu sem a takový zrádný název! :-D

7 faun faun | E-mail | Web | 19. února 2016 v 20:48 | Reagovat

Krásný příběh :-) Připomněl mi jedno povídání, které jsem četla dávno a díky tomuto příběhu jsem se pokusila ho znovu najít a přiložit :-) Děkuju za článek.
http://www.pronaladu.cz/podobenstvi-o-nacelnikove-dceri-a-deseti-kravach/

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. února 2016 v 21:09 | Reagovat

To je stejně pěkná měna, ten velbloud!:)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. února 2016 v 22:19 | Reagovat

[5]: No jo, blondýnky jsou taky žádané :-)

[6]: Taky jsem toho svého kdysi obvinila, že je závislý na hře a on mi ji ukázal. No a teď jsme závisláci oba, jen já o trochu víc :-)

[7]: Přečtu :-) Dneska už asi ne, ale zítra jo, vážně :-) Ráda :-)

[8]: Bloudičko, ve svíčkové se šesti to je skoro stejně dobré :-) Ale velbloudi mají své kouzlo :-) Jen ta přeprava se skorem nevyplatí :-) Táhni šest velbloudů do Čech :-)

10 Alka Alka | 20. února 2016 v 8:52 | Reagovat

Šest velbloudů je vysoká cena (nemluvě o tom, že uschlý velbloudí trus se používá jako palivo, což je podstatně levnější, než zemní plyn :-).)
Na tuniské poměry nebyla stará - holky jsou tam pod zákonem do 21 let. Zato si nejsem jista monogamií. Ale po šesti velbloudech, by na další ženu asi nebylo... Krásná vzpomínka, početla jsem si.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. února 2016 v 11:53 | Reagovat

[10]: No jo, velbloudí trus, ale kdo by jim kupoval ty datle k obědu :-)
Nebo přesněji, kdo by těch šest velbloudů živil, když tou dobou spolu holky bydlely v paneláku :-)

12 signoraa signoraa | Web | 20. února 2016 v 18:58 | Reagovat

Usmívám se, protože mít šest velbloudů místo jedné kozy, by fakt bylo terno. :-D
Ale ted' na chvilku vážně: vystudovaná lékařka (dcera mé známé) se zamilovala do arabského studenta natolik, že se za něj tady provdala a odcestovala do té jeho tramtárie. Tam zjistila, že je jeho již čtvrtou ženou v pořadí a ty tři jí to vůbec neulehčovaly - spíš naopak. Skončila jako pasačka koz a ovcí na okraji pouště. Díky obětavosti maminky a Červenému kříži, se jí podařilo vrátit se domů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama