A šikana běží dál...

23. února 2016 v 11:24
Princeznička vyskočila ze školkového věku a vrhla se na školní.
A to vám povím, když se taková dělová koulička někam vrhne, je to síla :-)
Kde jsou ty doby, co jsem si s ní pohazovala nad hlavou...
U dvaceti kilogramů to ještě šlo, ale už má čtyřicet a já jsem ráda, že jí vůbec uzvednu.
Jo, na prvňáka, byť vysokého, je to moc.
Stále ještě doktoři nepřišli na to, v čem je problém.
Stále ještě se obávají diety, aby jí to nezarazilo růst.
Naštěstí pořád roste a váhu udržujeme tak nějak pořád stejně.
Všichni ji milujeme takovou, jaká je. Nejen rodina, ale i všichni přátelé. Je to chytrá holčička, na svoji váhu neskutečně pružná a rychlá. Možná je dokonce i na hranici hyperaktivity.
Ve školce měla problémy s dětskou šikanou. Takovou nenápadnou a nevinnou.
Ovšem, tak to začíná.
Pokud to projde bez povšimnutí, zkuste pak šikanujícímu dítěti v páté třídě vysvětlit, že se to nedělá... Kdepak, rodiče prostě nevědí, že jejich andílek je něčeho podobného schopný.
Když nastoupila do školy, měla jsem strach.
Naše princeznička není křehoučký človíček ani zvenku, ani zevnitř, to ne, ale stejně některá slova zasáhnou hluboko.
O její tloušťce doma normálně mluvíme, přeci jí nebudu vysvětlivat, že má normální postavu, pak by byla celkem v šoku, až jí první dítě nazve tlustoprdkou...
Ano, je tlustá.
Ano, neobleče všechno.
Ano, neproleze tulenem pro čtyřleté děti...
Ve třídě měla na začátku trošku problém, ale nakonec spolužáci uznali, že je celkem fajn.
Sem tam se ještě někdo ozve, ale už to není tak často.
Na sportovkách, kroužku, který si vybrala, je ta poslední, koho si volí do družstva.
Nevzdává to.
Stejně je to zvláštní, ona je ta poslední, koho si zvolí a stejně je nejrychlejší, ze všech prvňáků :-) Balónem přehodí tělocvičnu, jako jedna z mála. Kroužek je pro děti z první až třetí třídy...
No, jejich mínus :-)
Samozřejmě, že jí to vadí, ale je natolik silná, že se nerozbrečí. Dokonce ani doma, když mi to vypráví. Ale je vidět, že jí to trápí, jinak by mi to neřekla.
Jenže najednou...
Šatny prvňáků jsou vedle dveří od jídelny. Speciálně její skříňka je přímo tam, kde se hromadí děti ve frontě na oběd.
A "velcí" kluci, ze druhé až čtvrté třídy, se jí posmívají.
Včera to naštvalo synka, kterému se svěřila a rozhodl se, že půjde ty kluky zmlátit.
Samozřejmě jsem mu to nedovolila. Ne proto, že by si kluci nezasloužili pár ran a ne proto, že by z toho mohl mít průšvih, mohl by zapomenout na stipendium a možná by ho i vyrazili ze školy...
Ale proto, že by těm klukům ukázal, že moje princezna trpí.
Ona jim to totiž neukázala.
Nedala najevo, že jí jejich slova zraňují.
A to je přesně to, o co jim jde.
Ublížit.
Oni tak získávají pocit síly.
Moc dobře vím, že jsou dvě možnosti.
Ta lepší je, že když princezničku nevydeptají a nerozpláčou, že jí dají pokoj.
Ta horší už se mi ale vůbec nelíbí. Ještě je možné, že přitvrdí.
Pomalu, nenápadně...
Budou se strkat tak, až jeden strčí do druhého, ten upadne na princezničku... A nebo ještě hůř, potkají se s ní na schodech...
Princeznička ví, že ONI jsou ti hloupí, ví, že vlastně ONA je ta silnější.
Když ono jí to stejně moc nepomáhá.
Včera si dala k večeři jen kus salátové okurky a čtyři malá rajčátka... A taky nedojedla svačinu.
Dneska nechtěla snídat a nechtěla osladit čaj.
Dobře, na hořký čaj jsem přistoupila, ale snídat se musí.
Včera mi zakázala vařit těstoviny a knedlíky.
Panečku, na tak malý dítě se sakra vyzná, co?
Nevím, co všechno se stalo, jestli jí někdo ublížil víc, než řekne a nebo jestli se bojí, aby brácha do té školy přeci jen nevlítnul...
A bojím se, že bude dospělá mnohem dřív, než byl kdokoliv z naší rodiny...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 23. února 2016 v 12:12 | Reagovat

Ono by se tohle dalo řešit, ale to by se taky musela změnit školská legislativa a učitel dostal opět svoje postavení, dnes je každý rozmazlený spratek "chráněný" nějakým papírem od doktora a rodiče strkají hlavu do písku, místo toho, aby si přiznali, že mají nevychované děcko. Podívej se na ty zmetky, co utýrali tu učitelku... Tož mají videa a materiály, na kterých je vidět, co jí prováděli, ale na té škole pořád jsou. Já bych se s něma nepáral, vždyť přece vědí, co dělají a pokud ne, tak nemají na normální škole co dělat... Takové zmetky na té školy živíme z daní všichni.

A držím palce ať se cérka drží. :)

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 23. února 2016 v 12:25 | Reagovat

U mně to bylo přesně obráceně. Pořád jsem byla malá a hubená, skoro průsvitná a kolen dvanáctého roku jsem nabrala do výšky i šířky. Je dost velká šance, že to princezna ještě vytáhne (i když co čtu, je vysoká dost) a když ne, tak aspoň nebude tintítko. Problém vidím v tom, že právě teď se může zadělat na eventuální potíže s anorexií nebo bulimií. Pokud si prvňák připouští nespokojenost se svojí postavou, je to špatně.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. února 2016 v 12:32 | Reagovat

[1]: Tak zatím se drží :-) Sice se jí dneska nechtělo na sportovky, ale nakonec se rozhodla, že jim ukáže :-)

[2]: No, zatím o její stravě rozhoduju já a spolu se učíme, co je zdravé a co ne :-) Ten knedlík stejně sem tam dostane a když nestíhám, dojde občas i na ty špagety :-)
Ona nám už sestřička v porodnici vyhrožovala, že to bude "velká rasa", podle velikosti nožičky... No, jestli to je jako u štěňat, tak bude mít minimálně dva metry, botky kupujem šestatřicítky :-)
Budu ráda, pokud se spíš opře do sportu, než aby měla nějaký stravovací poruchy :-)

4 signoraa signoraa | Web | 23. února 2016 v 13:18 | Reagovat

Dětský kolektiv dokáže být nesmírně krutý. Jakmile se některé z dětí, byt' sebeméně, odlišuje, stává se pro zbytek kolektivu velice snadným terčem. Také jsem jako dítě mívala mindrák z poněkud kulatější postavy do doby, než jsem se dala "do party" se stejně oplácanou a o hlavu větší spolužačkou, která se, na rozdíl ode mně, dokázala poprat. Ve dvou už jsme byly tým. Mezi ostatními děvčaty, které vypadaly téměř rachiticky, jsme působily až tlustě, i když tloušt'ka to nebyla, jen nějaké to kilo navíc. Nicméně ten mindrák z kil navíc jsem měla hodně dlouho. Až na intru jsem pak zjistila, že s mou váhou to není až tak tragické a naučila se ta kila navíc nosit.
Syn podědil mou postavu, měl také nějaké kilo navíc a jako bonus ještě brýle. Také zakoušel od svých spolužáků posměch. Já byla tak pitomá, že jsem mu říkala, aby se nepral, že to není hezké a že se to nedělá. Jednou přišel s rozbitým obličejem a zničenými brýlemi. Až tehdy mi došlo, že jsem mu svými radami ohledně praní se, moc neprospěla. Vyrostl do výšky 198 cm už během deváté třídy a pak už si na něho nikdo netroufl.
V době, kdy jsem chodili do školy já i syn, se žádná šikana neřešila. To je fenomén současné doby.
Držím tvé princezničce pěsti a moc bych jí přála, aby byla co nejšt'astnější a prožívala dětství bez větších karambolů.

P.S. Tu mojí spolužačku, která nás až do 5. třídy, všechny včetně kluků, převyšovala o hlavu jsme většinou všichni dohnali a i předehnali co se vzrůstu týče. dokonce i já se svými 164 cm. :-)

5 Kosma Kosma | Web | 23. února 2016 v 13:49 | Reagovat

Baru, já měla ve 2. třídě 36 kg, byla jsem velká a mohutná (mám 175 cm) a jaká jsem dneska kočka - furt mi někdo říká slečno! :-) :-) Boty jsem si kupovala v dámským už na 1. stupni ZŠ, bo v dětským už na mě nic nebylo! Já bych ty kluky vyliskala - to s mladým souhlasím, aby si dali pozor: vždyť pro malou je to strašná psychická zátěž, tohle snášet - odolná neodolná! Že chce řešit jídlo je jen dobře, jsi doma a máš ji pod kontrolou - já bych hlavně omezila sacharidy večer, odbourala co nejvíc pečivo, no a přidat na pohybu! Asi v 8. třídě jsem pak začala přirozeně hubnout, měla jsem najednou menší chuť k jídlu, taky jsem už nerostla - akorát jsem si to tehdy pohnojila tím, že jsem tomu pomáhala opravdu hloupýma dietama...
Že jí vzkazuju, že ti kluci, co ji těď zlobí, se o ni jednou budou prát! :-)

6 co-s-tim co-s-tim | Web | 23. února 2016 v 14:36 | Reagovat

Naprosto rozumím jak jí je. Sama jsem to zažila, sice asi v sedmé třídě, ale zažila. Byla jsem obézní, kvůli nemoci jsem přibrala a taky jsem zbožnovala jídlo. A do té doby jsem byla štastná nepřipouštěla jsem si to. Až pak ,když mě holky takové ty slepice modelky oblejzačky kluků zmalovaný tupý nány začaly šikanovat, až pak jsem si to začala uvědomovat. Ale to, že to vaše holčička ví jaká je je správné. At neblbne s jídlem a jí všechno. Pohodová usměvavá holčina s nadváhou která má nadání pro sport je pro život mnohem lepší než namyšlená hubená slepice- třeba taková co se jí ted posmívá a chtěla jí šikanovat. At si dcerka váží vlastních hodnot. Ti lidé kolem jsou v tuto chvíli slepí hloupí a nechápaví. Žijí ve své vlastně bublině plné předsudků, ale jednou se zamyslí a budou si říkat: o mi na ní vlastně vadilo? Vždyt je báječná úžasná mladá dáma! At to nevzdává a bojuje za to co jí baví at jí co jí chutná :)

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. února 2016 v 15:10 | Reagovat

[4]: No, naštěstí má princeznička dva starší sourozence a tak se dokáže porvat :-) A že jí dávaj taky občas zabrat :-)

[5]: No, však já taky doufám, že se vytáhne. Já jsem teď, po dětech, taky taková oplácanější, ale dřív jsem byla spíš průměrná a její táta je skoro dvoumetrový a s váhou kolem osmdesáti. Tak by mohla :-)

[6]: No, vlastně si říkám, že dokud není v pubertě a nemávají s ní hormony, tak posměch snese mnohem líp, než potom. A pak už jí to aspoň tolik nerozhodí :-)

8 Popelka Popelka | Web | 23. února 2016 v 15:13 | Reagovat

Chudinka. Vyřiď jí, že ji pozdravuju. Taky jsem si na základní škole prošla šikanou - hlavně tou psychickou a bylo to hrozné a nepřestalo to vlastně asi až do konce základky. A od té doby se už nikdy nesnažím příliš kamarádit se spolužáky, přestože vím, že teď už k šikaně nemají ani příležitost ani důvod. Vyřiď svojí princezně, ať je silná. Ať to nevzdává a hlavně ať nepřestává jíst, tím si jen zničí život. Slaboši si najdou vždycky nějaký terč a jenom tím, že zhubne, si dost možná ani nepomůže. Pozdravuj ji a vyřiď jí, ať zůstane silná a úžasná, protože ti ubožáci jednou budou dno společnosti a ona bude zářit.

9 Shou Shou | Web | 23. února 2016 v 15:56 | Reagovat

Aaarrgg! Najradšej by som JA nabehla do tej školy a tie decká nevychované raz- dva umravnila! Ale lepšie by to bolo s ich rodičmi!
Neznášala som takéto primitívne posmievanie sa druhým. Už ako malá! Moja najlepšia kamarátka zo základnej školy bola silnejšia. Stále je. Ale stále je to ten najinteligentnejší človek akého poznám. A vždy ma rozčuľovalo, ako s tým vysmievaním vôbec nikto nič nerobil. Hlavne rodičom to bolo jedno.
Fandím Princezničke! Nech to vydrží! Ona to nakoniec so svojou šikovnosťou a odhodlaním dotiahne oveľa oveľa ďalej. Ale je hrozne smutné, že v tak mladom veku musí riešiť takéto problémy. :/

10 neptunie neptunie | Web | 23. února 2016 v 16:36 | Reagovat

Za tohle bych kopala do zadku. Vážně, proč se každý nemůže starat o své? Nemůžu se rozhodnout, jestli mě to víc mrzí nebo štve, asi oboje.
A není to jen případ vaší princezničky (té přeji hodně zdaru a síly, ať je jednou přepere!), prostě tak obecně. Mladší brácha měl ve třídě holku, co ani nebyla nijak extra tlustá, byla normální, ale ve třídě prostě "prostorově nejvýraznější", a co mi říkal, chovali se k ní všichni dost děsně. To mě taky vždycky namíchlo... Ale když nic, aspoň jsem mohla být pyšná na něj - jako jeden z velmi mála se k ní choval hezky. :) Pak se odstěhovali, takže nevím, jak se má teď.

11 I r i s I r i s | Web | 23. února 2016 v 16:58 | Reagovat

Páni, tohle mi místy nápadně připomíná moje dětství. Až na to, že já jsem byla tlustá A nešikovná. Míčem tělocvičnu přehodím stěží i teď. Jsem už dávno na gymnáziu, ale přesto jsem zoufalá z každého tělocviku, protože si mě nikdo nikdy nevybere do družstva. No nic.
Já jsem vlastně svou šikanu nijak nevyřešila. Doma mi říkali, že se musím bránit, ale nikomu nedocházelo, že když někomu budu taky nadávat, bude to ještě mnohem horší (když se proti člověku spikne skupinka, může chudák třeba stát na hlavě, ale skupinka má prostě pořád převahu). Tak jsem brečela. Nakonec se to vystupňovalo až tak, že jsem odešla ze školy. Dodnes mám sama se sebou problémy. Jen proto, že jsem byla slabá, nedokázala se ubránit nejen navenek, ale i sama sobě uvnitř.
No, bláhově jsem si myslela, že takové věci už mě nebudou rozčilovat, až budu větší. Je to ještě horší, stačí mi slyšet o jakékoliv šikaně a strašně se naštvu. Šikana je hrozně podceňovaný problém. Ještě nikdo nikdy nevymyslel, jak "přeprogramovat" agresivní dítě. A všechny brožurky a prevence jsou taky jen taková zástěrka, aby škola mohla říct, ano my předcházíme šikaně (a pak se šikanou nezabývat).
Můj komentář nezní moc pozitivně ale to rozhodně nebyl záměr. Vlastně si myslím, podle toho, jak popisuješ situaci, že děvče se jen tak nenechá. To je hlavní. Každopádně přeji co nejvíc štěstí a odvahy a trpělivosti (i když doufám, že té nebude potřeba moc).

12 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 23. února 2016 v 19:08 | Reagovat

A nechcete zkusit basketbal? Podle toho, co popisuješ by se na něj hodila! Já ho hrála 10 let a nebýt tintítko je výhoda. A velká noha taky, jedině při shánění bot na basket jsem měla radost, že na mou velkou hnátu mají velký výběr. A když je navíc rychlá a ohebná... rychle vybrat ten správný sport :-)

13 annapos annapos | Web | 23. února 2016 v 19:10 | Reagovat

Mírný, jemně podaný článek a na aféru dnešních dnů, působící jako balzám. Děvčátku také přeji vyrůst v sebevědomé děvče, i když již teď, je zjevná osobnost v ní.

14 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 23. února 2016 v 21:39 | Reagovat

Při pozorování chování u některých žáků mi je vážně smutno. Nejen, že se straní normálnímu lidskému kontaktu, ale ještě ke všemu kolem sebe rozsévají zlobu, závist a posměšky. Rodiče je neučí tolerovat vzájemné odlišnosti a nedokonalosti, ba naopak, k nevraživosti je často ještě sami podporují :(. Snad se to jednou změní... Posměšky od vrstevníků jsou sakra bolestivé. Zvlášť v tomto nejcitlivějším období, kdy se v té dětské hlavince vytváří osobnost. Někdy nepřebolí, jindy naopak člověka posílí. Tak přeji, aby slečnu potkal ten druhý případ a na ty hlupáčky si už v budoucnu nevzpoměla. Nebo ještě lépe - aby se jim jednou mohla pohrdavě podívat do očí, až jí budou kopat základy na úžasný dům se zahradou a bazénem pro ni a její krásnou, zdravou rodinu.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. února 2016 v 23:52 | Reagovat

[8]: Vyřídím :-) Vyřídím jí všechno :-) Děkujeme :-)

[9]: My to řešili už ve školce a žádný med to není :-( Oni ani učitelé nemůžou nic dělat. A rodiče to často vůbec nezajímá :-(

[10]: Můj synek, na to, jaký je hajzlík, tak se vždycky kamarádil s těmi slabšími a nikomu nedovolil jim ubližovat. Jo, od něj to byla vyčůranost, oni ho bezmezně obdivovali a on jasně vynikal, ale stejně to bylo lepší, než aby se přiřadil k ubližovací straně...

[11]: Děkujeme :-) No, to je právě to, snažím se princezničce ukázat, že i když je obézní, je skvělá :-) Asi jí budu muset někde sehnat Metráčka. Aspoň film, když ještě neumí pořádně číst :-)

[12]: No, basket by šel, ale popravdě, jsem ráda, že u nás otevřeli aspoň ty sportovky, tam hrají všechno možné :-) Jen doufám, že nezastaví růst...

[13]: Já píšu většinou jen mírné články :-) Ono toho hnusu je okolo až moc, radši píšu o veselejších věcech, ale sem tam... Ono se někdy o věcech asi má mluvit, čistí to vzduch :-)

[14]: Kdepak, já nechci, aby se na někoho dívala pohrdavě :-) Ale jak jí znám, kdyby jí někdo kopal základy, tak ona vezme krumpáč a ukáže mu, jak se to dělá :-)

16 annapos annapos | Web | 24. února 2016 v 7:17 | Reagovat

[13]:Asi proto, se moc nemírním, mám ráda čistý vzduch a věci říkám vždy přímo a jak je cítím. Dobré ráno.

17 Eluvein Eluvein | Web | 24. února 2016 v 9:01 | Reagovat

Jo, šikanou jsem si prošla na základce taky.. A tak nějak se to se mnou veze i na střední. Nejdůležitější je si uvědomit, že ti co to dělají mi nestojí za to, abych se kvůli nim trápila. Jen si potřebují zvyšovat svý malý ego tím, že se vozí po ostatních.. No, držím palce ať se to všechno uklidní. :)

18 Saanma Saanma | Web | 24. února 2016 v 14:03 | Reagovat

Vaší dceři přeji, aby se z toho brzy vymanila a jednou jim pořádně ukázala. :) Je dobré, že je silná povaha, ale i silné povahy to bolí. Někdy si člověk byl vážně schopný popřemýšlet nad tím, co je na něm tak špatně, že ho ostatní nemusí. Doufám, že ví, že na nich nezáleží. Záleží jen a jen na tom, jak to vidí ona. :) Držím palce, vím, že řešení se školou, rodiči a popřípadě učiteli, ach, zkrátka je to marný boj. :)

19 Alka Alka | 24. února 2016 v 15:30 | Reagovat

Děvče je skvělé, že je ignoruje. To je docela dobrá taktika.
Ale těm klukům by rozhodně pár dobře cílených lepanců neuškodilo. Žádná listina práv dítěte - škoda každé rány, která padne vedle. Ale to jejich rodiče nejspíš neví.

20 Iris Iris | E-mail | Web | 24. února 2016 v 16:35 | Reagovat

Bože, jak já tohle u dětí nenávidím, mjísto aby ji přijali takovou jaká je, jak jí život strpčují.
Nevím, nevím, jestli bych si na ně někde nepočkala sam!

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. února 2016 v 19:00 | Reagovat

[17]: Jo, ta přesně to jsem jí říkala :-) Oni jsou ti hloupí a slabí a tak to zkouší na mladší a nebo nějak slabší.

[18]: No, dnes jsem si odchytila učitele, co vede sportovky. Slíbil, že aspoň na sportovkách na to dá pozor :-)

[19]: Však ona jim to jednou nandá :-) Ještě trošku trénovat s bráchou a půjde to samo :-)

[20]: Oni si tak kompenzují vlastní slabost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama