Chci víc...

18. ledna 2016 v 19:59
Já chci vždycky o něco víc.
A je to asi moje největší chyba. Už proto, že si to uvědomuji :-)
Největší chyby jsou totiž ty, o kterých víme, ale nic s nimi neděláme.

Ale já stejně chci víc.
Ne, nejsem hamoun...
Chci víc od cizích lidí, od lidí známých, chci víc od Vás, blogerů, chci víc od svých virtuálních přátel, od svých opravdových přátel, od své rodiny, ale i sama od sebe.
Koneckonců, chci víc i od svého mobilního operátora... :-)

Naštěstí nejsem materialisticky založená :-)

A všechno to určitě pramení v dětství.
Jsem nejmladší ze sourozenců a nejstarší je brácha. No, je to prostě brácha, že...
Ovšem ještě mám starší sestru.
Tu dokonalou.
Tu sestru, co vždycky byla hezčí, než já. Chytřejší, než já. Štíhlejší, než já. Hodnější, pořádnější a prostě starší.
Ani nevím, jestli jsem jí to jako malá záviděla, spíš mám ale pocit, že ne. Odjakživa to tak bylo, byla to samozřejmost.
A navíc jsem beran. Soutěživý beran.
Co si pamatuji, uměla jsem číst (Ne že bych byla dokonalé dítě, jen si období před čtením prostě nepamatuji.).
Ve čtení jsem byla vždycky skvělá.
Ovšem to sestra taky a navíc, jí čtení od ničeho neodvádělo. Mě jo.
Od uklízení, od učení, od sportování...
A když jsem si náhodou uklidila, nikoho to nezajímalo, ségra měla uklizeno vždy :-)
Když jsem donesla jedničku, bylo to fajn, ale...
Ale.
Vždycky tam bylo nějaké ALE.
Byla jsem dobrá, to ne, že ne, ALE vždycky byl někdo lepší.
A vždycky mi to tak bylo řečeno.
A tak jsem se vždycky snažila být nejlepší.
Problém byl, že když to nešlo, tak mě to přestalo bavit a konec...
Byla jsem dobrá v matice, ale ne nejlepší, takže jsem záhy přešla na režim "dostačující", neboli "dostatečně".
Byla jsem dobrá v češtině, ale ne nejlepší...
I v atletice jsem byla JEN dobrá...

A přitom stačilo tak málo.
Jen maličko.

Žádné: "Jsi dobrá, ale jsou tu lepší...".
Copak je takový problém skončit před tím ALE?
A co třeba: "Jsi dobrá a i když ..." (I když jsou jiní lepší, Ty jsi prostě dobrá.)

Pokud já vím, tak se snažím vyniknout.
Snažím se být v něčem nejlepší, ne jen dobrá.
I když... Vlastně...

Vlastně ne. Snažím se být tak nějak dobrá ve všem.
Snažím se najít svý místo.
Někam patřit.
Někam zapadnout.

A pořád chci víc.
Pořád chci slyšet to: "Jsi dobrá". Konec.
Žádné ALE...

Jedno pitomý slovíčko a (když tak nad tím přemýšlím, zatímco tohle píšu) ovlivnilo celý můj život.
A i když ho třeba nikdo nevysloví, já ho tam slyším.
A obávám se, že ho uslyším ještě hooodně dlouho.

No co. Jak se znám, tak to zase nějak zvládnu. Možná ne nejlíp, ALE dobře :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tereza-straw tereza-straw | E-mail | 18. ledna 2016 v 20:43 | Reagovat

S tímto článek se naprosto ztotožňuji.. člověk by měl dostávat pochvaly bez ALE, protože pak to vlastně pochvala vůbec není.. :))

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 21:26 | Reagovat

[1]: Ono nás bude takových asi víc :-)
Jen doufám, že se mezi nás nezařadí i moje děti :-) Ale snažím se :-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 21:54 | Reagovat

Hlavní je, aby se člověk dokázal pochválit sám :) Někteří třeba můžou chválit o sto šest a přitom si myslí své... :)

4 Kosma Kosma | Web | 18. ledna 2016 v 22:16 | Reagovat

My jsme vůbec generace, co moc chválená nebyla - naši byli taky vždy kritičtí, stejně tak učitelé...No a je to znát - máme znatelně menší sebevědomí než ti mladší, si myslím...

5 pavel pavel | Web | 18. ledna 2016 v 23:43 | Reagovat

Časem možná zjistíš, že moc chtít taky není dobré... jenom se pak za tím ženeš. :D

6 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 8:26 | Reagovat

Já byla chválená často, ALE že bych měla pocit, že jsem nejlepší. Mě totiž chválila moje Milunka. "Jé, Leničko, to je krásný, to se ti povedlo." Měla jsem kamarádku a ta mi to moc záviděla, doma také pochvalu neslyšela nikdy. Zatímco já ve škole propadala, ona se držela mezi dvojkaři, uměla překrásně psát, já škrábu jako kocour... Moje cesta k cíli nemá být přímočará. Včera bych řvala a ptala bych se "proč?", dneska nad tím mávnu rukou a říkám "díky" za to, že ten život je zajímavější.
Takže v pochvale to nejspíš nebude, bude to v osudové cestě. A já si myslím, že si nevedeš tak zle, že jsi prostě dobrá :-)

7 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 19. ledna 2016 v 11:47 | Reagovat

[4]: Na druhou stranu dnes se děcka přechvalují za kdejakou pitomost a pak to taky tak vypadá. Každý si myslí, že je machr největší, že vše ví a umí nejlépe, atd. Ovšem ta pokora někam mizí...
Ono je nejlepší nalézt ten zlatý střed. :-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. ledna 2016 v 13:09 | Reagovat

[3]: Už jsem se to naučila, ale stejně to není ono :-)

[4]: Přemýšlím, jestli je někde zlatý střed a nebo jestli se to opakuje ve vlnách :-)
Jakože my, co byli chválení málo chválíme raději víc a jestli ti, co budou chválení moc nebudou chválou raději šetřit :-)

[5]: Ale já to vím, už dávno...

[6]: Kdepak, vůbec mi nešlo o to, být nejlepší. Jde spíš o to, že ať jsem se snažila, jak jsem chtěla a ať jsem byla sebelepší, nikdy to nebylo dost, vždycky byl někdo lepší. Nepotřebovala jsem být nejlepší, jen kdyby to našim stačilo...
A Milunka je úžasná, minimálně podle komentářů u Tebe :-)
Taky si tím tak těžkou hlavu nedělám. Už ne. Už jsem totiž přišla na to, proč já jsem já :-)

[7]: Máš pravdu, jasně, jen ono to není tak jednoduché :-) Většinou...

9 Ježurka Ježurka | Web | 20. ledna 2016 v 14:20 | Reagovat

Baruško, na tohle ALE si stěžoval vždy bratr. Byl daleko nejmladší a kluk, takže ho moc učení nebavilo, i když hloupý nebyl. Ale sestra? Ta je ode mne mladší a vždy jsem ji viděla jako hezčí, štíhlejší, šťastnější, ale vím, že ona zase na mně viděla něco jiného pozitivního, takže v podstatně jsme si záviděli všichni. A nebo ne? Každý jsme jiný, originální a to je právě dobře. Moje maminka nedala nikdy dopustit ani na jednoho a myslím, že je to tak dobře.

10 Iris Iris | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 17:11 | Reagovat

Člověk vždycky chce a bude chtít, to co nemá, tak to prostě chodí.
Ale pochvala povzbudí.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 17:32 | Reagovat

[9]: Někdy je život tak trošku škodolibý :-) Moje setra (a já jí mám vážně strašně ráda a ještě pořád jí nezávidím) je stále ještě starší, štíhlejší, chytřejší a hezčí :-) Čtyřicítku už má dááávno za sebou, k padesátce jen krůček a zezadu vypadá na dvacet a zepředu na dvacet a spoustu zkušeností :-) Ale taky nemá děti a jak říká moje maminka, nemá mít z čeho vrásky :-)

[10]: No, kapka uznání od nejbližších by někdy neškodila, že? :-)
Ale naštěstí už vím o co jde a tak nemám potřebu se tím trápit :-)

12 Luca Luca | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 16:28 | Reagovat

Jsi dobrá! A basta! :)

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 18:06 | Reagovat

Mám názor jako Pavel, už se tak nehoním. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama