A jedeme dál

17. prosince 2015 v 17:24
Tak včera (včera?) jsem psala o tom, jak nemám ideální den.
A dnes bych mohla pokračovat.
Ale pokud mám přiznat pravdu, dnešek až tak špatný není :-)
Pořád mě bolí prstík, to ano, pořád nestíhám, to je taky pravda a, jak mi napsala Ježurka, pořád se něco děje :-)
Třeba dneska mi volali ze školy, že si mám dojít pro slečinku.
Už dva týdny jsem měla na dnešní dopoledne naplánováno, že zabalím dárky. Už dva týdny se na to těším.
Na balení jsem se vrhla, je to jediný den, kdy nemám sádru, je doma můj drahý, jako podavač mašliček a dárků a jako pomocník celkově a navíc to je i dopoledne, kdy jsou děti ještě ve škole.
Tedy, ve škole jsou i zítra, ale můj drahý už bude v práci.
Hned u prvního balíčku jsem přišla na to, že mi překáží obvaz a tudíž musí dolů. No, nic příjemného...
U třetího balíčku zvonil telefon, že slečinka si zapíchla třísku pod nehet a že si pro ní mám dojít.
Jako vážně? Kvůli třísce?
Tak jsem odhodila balení a mazala.
Dárečky holt budu zase balit po nocích.
Cestou jsem si trošku nadávala, vždyť už jsem tu psala, jak je slečinka statečná a já jí mám dovést domů kvůli jedné obyčejné třísce?
Nějak jsem to nepobírala, dokud jsem to neviděla.
Slečinka si narvala kus zábradlí pod nehet u malíčku. Na šířku to zabralo půl nehtu, na dýlku celý. Až do lůžka...
Byla neskutečně vysmátá :-)
Tak jsem jí dovedla domů a cestou jsem vymýšlela, jak to vytáhnout, když ani kousek nekoukal.
Nakonec jsme jen počkali na princezničku a můj drahý nás odvezl na chirurgii.
A světe div se, tam skoro nikdo, jen malá holčička ... s třískou :-)
A pan doktor byl nádherně vysmátý. prohlásil se expertem na třísky a oznámil slečince, že teď jí teda píchne.
Prst umrtvil a šel si pokecat na chodbu :-)
Vrátil se s ještě širším úsměvem, vysvětlil slečince, že se na ní hnedka vrhne, našel vhodný nástroj a pustil se do toho.
A vysmátí jsme byli všichni. Obě sestřičky, pan doktor, slečinka i já.
A slečinka dostala za statečnost protekční vrstvu obvazu, takže její malíček vypadal jako obrovská žárovka.
A že ten bílý obvaz krásně svítil :-)
Jen škoda, že jí tolik překážel. Dneska zpívali koledy u školy, obě moje holky mezi zpěváčky a já se těšila, jak mi slečinka zamává žárovkou.
Ale i bez obvazu bylo zpívání pěkné a já už si můžu jen užívat klidný podvečer.

Vlastně je dnešek stejně na pytel, jako včerejšek, ale já to mnohem líp snáším.
Jsem plná humoru a dobré nálady a tvořím si svůj vlastní ideální svět :-)
Protože s úsměvem jde všechno mnohem a mnohem líp :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 17. prosince 2015 v 19:11 | Reagovat

Baruško, nemáte vy ty ruce nějak začarované? Určitě to nebylo pro slečinku nic příjemného, tříska pod nehtem je dost bolestivá záležitost, natož když si pod nehet vrazíš zábradlí. Snad už máte vybráno?!

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 19:24 | Reagovat

[1]: Tak doufám, že pro letošek už jo, ale u nás člověk nikdy neví :-) Myslím, že ještě do třetice něco padne :-)

3 pavel pavel | Web | 17. prosince 2015 v 22:27 | Reagovat

Jak dokáže jen maličká tříska připravit krásnou náladu. :D

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. prosince 2015 v 15:01 | Reagovat

Třísky jsou svinstvo.

5 Iris Iris | E-mail | Web | 19. prosince 2015 v 16:23 | Reagovat

Auuuu, mě bolí už jen ta představa.

6 Elis Elis | Web | 29. prosince 2015 v 21:49 | Reagovat

Úplně mě mrazí, z třísek mám hrůzu, nevím proč, ale jak vezmu něco dřevěného do ruky tak získám hned třísku... jinak je to zajímavý příběh a pěkně napsaný, hezky se čte...

7 Václav Hess Václav Hess | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 13:31 | Reagovat

Tak nakonec to ale dobře dopadlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama