Vánoční stromky

29. listopadu 2015 v 19:04 |  Pohádky
Byl jednou jeden velký stříbrný smrk. Rostl si v lese a šťastně koukal, co se děje okolo.
Nedělalo mu to žádné problémy, však byl taky nejvyšší z celého lesa.
Jak se tak rozhlížel, viděl, že všechno okolo roste, zelená se, zatímco pod ním je jenom mech, troška trávy a sem tam nějaká houba.

Přišlo mu to líto.

"Čím to je, že v lese všechno roste, všude je spousta stromečkových miminek a já žádné nemám?" divil se.
"Hihihi", smála se mu veverka. Jak bys mohl mít nějaké malé stromečky, když sním všechna semínka z Tvých šišek?"

A tak se strom rozhodl. Vyhlédl si na sobě tu největší šišku, jednu z těch, co rostly na samém vrcholku a pustil jí dolů.

"Vššššššt BUM", ozvalo se lesem. To "vššššt", to bylo, jak šiška svištěla dolů. A to "BUM", to byla rána, když šiška dopadla na zem. Dopadla z takové výšky a takovou silou, že se všechna semínka rozlétla do okolí a v šišce žádné nezůstalo.
Ani to netrvalo tak dlouho, jen sem tam nějaký rok a ze semínek začaly růst malé stromečky. Hezky v chumlu, pod ochranou velikého smrku.
No jo, v chumlu. Jenže to se jim trochu špatně rostlo…

"Uhni", říkala stromečková holčička nejmenšímu smrčku, který rostl uprostřed.
"Nestrkej sem tu svojí píchavou větvičku", rozčiloval se nejkrásnější ze stromečků a odstrkoval větvičku stejného stromku.
Ach jo, stál uprostřed a tak překážel všem. A protože do něj všichni strkali a pořád ho okřikovali, snažil se uhýbat, jak jen to šlo. A tak když všichni trochu povyrostli, malý smrček uprostřed měl nejmíň místa a z toho důvodu byl jeho kmínek pokroucený a křivý a jeho větvičky chudé a maličké. Dokonce na jedné straně větvičky chyběly.

Chumlík malých stříbrných smrčků neutekl pozornosti lesníků. Byli to moudří a zkušení muži a věděli, že takhle blízko u sebe stromečky vyrůst nemohou. A tak je už na podzim označili.

"Co to mám na sobě?", ptala se stromečková parádnice?
"Co to je?", ptaly se i ostatní stromky?
Chytrá veverka to věděla. "Jé, z Vás budou vánoční stromečky", divila se.
"Vánoční stromečky?", volaly smrčky jeden přes druhého.
"Já budu ten nejkrásnější", křičel největší z nich.
"Nene, já budu ještě krásnější", volala jeho sestřička.

A jejich hádka trvala, dokud jí nepřerušily motorové pily a veliká auta.

Hodní lesníci naložili všechny stromečky do nákladního auta, ale ať byli sebeopatrnější, stromečkům to stejně nepřišlo příliš pohodlné.

"Au, tlačíš mě", stěžovala si jedna z holčiček.
"Áu, Tvoje větvička mě píchá", stěžovala si druhá.

Malý ubohý stromeček, který ležel úplně vespod, se snažil uhýbat, ale to zase překážel ostatním stromkům.

"Jau, nevrť se, lámeš mi větvičku. Co děláš?", rozčiloval se další stromek.

Naštěstí už dojelo auto na místo, kde se stromky prodávají a lidé začali stromky vykládat. Postavili je hezky podél plotu, aby byly vidět ze všech stran, jen ten maličký smrček postavili do kouta. No, je pravda, že opravdu moc krásně nevypadal.

"Jé, Ty jsi ošklivý", smála se mu jedna ze stromečkových holčiček. "Celý křivý a pokroucený a tvoje větvičky jsou taky křivé a navíc kraťounké."
"Jo, jsi ošklivý, ale já jsem z Vás nejkrásnější", chlubil se jeden ze stromků.
"A já budu ještě krásnější, protože mě nejlíp ozdobí", volal další.
"Ozdobí?", divila se jedna z holčiček?
"Jak ozdobí?".
"No, navěsí na Tebe spoustu krásných, třpytivých věcí, připevní světýlka a ještě možná přidají i čokoládové bonbóny", odpověděl chytrý stromeček.
"A jak to všechno víš?", ptala se dál holčička.
"No, všechno mi to řekla veverka. Chodila mi každý večer šeptat pohádky do větviček. Ách, jak se mi po ní stýská", vzlyknul stromeček.

Ale moc dlouho mu smutek nevydržel. Hned další ráno začali ohradu se stromky obcházet lidé, kteří si chtěli nějaký stromek pořídit. Rozhlíželi se a vybírali si. Někteří si vybrali pěknou borovičku, jiní třeba jedličku. Našim smrčkům se zatím vyhýbali.

"Já chci taky do nějakého domečku, taky chci být ozdobená a chci být ze všech nejkrásnější.", povídala jedna ze stromkových holčiček.
"No, moc se netěš, nejlíp ozdobený stejně budu já a budu nejkrásnější.", chlubil se ten největší z nich.

A měl pravdu. U ohrady se stromky zastavilo krásné auto a z něj vystoupil řidič a otevřel dveře moc krásné dámě. Spolu pak došli do ohrady a dáma vybírala strom. Řidič vždycky nějaký podržel a ukázal ho dámě ze všech stran, ale dáma jen kroutila hlavou. Až došli k největšímu ze stříbrných smrčků. Ten se dámě líbil. Nechala si ho zabalit do sítě a řidič jej naložil na střechu auta. Odvezli ho do velikého a krásného domu, upevnili do stojánku a nechali ho, aby si během noci narovnal větvičky.

"Pane jo, tady se mi bude líbit", liboval si stromek. "Zítra mě ozdobí a já budu nejkrásnější".

Jenže přišlo ráno a do domu přišlo hodně cizích lidí. Byli to lidé, kteří zdobí stromky třeba v obchodních domech, nebo právě ve velkých, krásných domech. Ozdobili stromek, že byl opravdu ze všech nejkrásnější.

Byl sice moc krásný, ale vůbec nikdo si ho nevšímal. Nikdo ho nepochválil, nikdo si nepřišel přivonět k jeho voňavým větvičkám. Bylo mu smutno. Už věděl, že být nejkrásnější asi nestačí.

I pyšná holčička se dočkala. Pro ni si přišla rodinka s chlapečkem. Vybrala jí maminka a tatínek jí odnesl. I jí upevnili do stojánku, ale místo cizích lidí ji zdobila rodina. Pověsili ty nejkrásnější ozdoby a světýlka a blýskavé řetězy a všichni ji obdivovali.

"Jé, já jsem krásná.", obdivovala se holčička. Natahovala větvičky, aby dobře viděla, prohlížela se a vůbec si nevšimla chlapečka, který se také přišel podívat.
"Au, to píchá.", zakřičel najednou kluk.
Ale křičení mu nestačilo. Píchá, nepíchá, hbitě stromku zlomil jednu větvičku.
"Au", stromečkovou slečnu to zabolelo.

Jenže jednou větvičkou to nekončilo. Chlapeček se prostě rozhodl, že tenhle stromek nebude mít rád a sem tam, když šel okolo, tak nějakou tu větvičku aspoň trošku nalomil.

Ani ostatní stromky nedopadly o mnoho lépe. Ani jejich rodiny nebyly zrovna vzorné a milující. Co je vánočnímu stromku platné, že je krásný, když ho nikdo nemá rád?

A chudák malý, křivý stromek dokonce zůstal v ohradě, protože se nikomu nelíbil.

Už byl Štědrý den a prodavači stromků měli v ohradě jen tohohle chudáčka a pár větviček do vázy. Ani lidé už okolo nechodili. Všichni už byli doma a připravovali se na večeři a na dárky.

V jednom domečku nedaleko bydlela holčička se svým dědečkem. Rodiče neměla, ale měli se s dědečkem moc rádi, takže byli šťastní. Tedy, většinou...
Neměli moc peněz a tak museli hodně šetřit. Nemohli si ani koupit stromek, protože jim na něj nezbyly peníze. Zbylo jim tak akorát na malý svazek větviček.
Procházeli spolu skoro prázdnou ohradou a představovali si, jaké stromky tam asi mohly stát. Došli až ke koutku, kde byl opřený malý, křivý stromeček s krátkými větvemi.
Holčička se na něj smutně podívala.

"I Ty chudáčku, Tebe nikdo nechtěl?", politovala ho.

Stála u něj a smutně se dívala. Tak smutně, že i pánovi, který stromky prodával, jí bylo líto. A protože byly Vánoce a pan stromkař měl dobré srdce a taky proto, že věděl, že takový stromek už si nikdo nekoupí, rozhodl se, že jim stromek daruje.
Pane jo, holčička se radostí málem rozplakala. A dědeček taky.
Vzali svůj malý stromek a donesli si ho domů. Sice neměli stojánek, do kterého by stromek dali, ale dědeček vzal starý kbelík, naplnil ho pískem a stromeček usadil do něj. A jak mu to slušelo. A když dědeček donesl ještě krabici s troškou ozdob a pověsili je na stromek, to byl teprve krásný.
Ale holčičce se to nějak nezdálo.

"Dědečku, nemáme ještě nějaké ozdoby?", ptala se.
"Už nemáme žádné, dokonce nemáme ani řetěz, vždyť jsme vždycky zdobili jen malou větvičku.", odpověděl dědeček.

Ale holčička dostala báječný nápad.

"Dědečku, víš, jak jsme loni propálili ten sváteční, červený ubrus… Budeme ho ještě potřebovat?"
"Myslel jsem, že by sis z něj mohla ušít třeba zástěrku, nebo aspoň nějaké mašle do vlasů."
"Kdepak do vlasů", zaradovala se holčička, "na stromeček dáme mašle." A pustila se do práce. Rozstříhala ubrus na pruhy a z těch uvázala spoustu krásných červených mašlí. Vystačily na každou větvičku jejich stromečku.

A stromeček byl šťastný. Možná nebyl nejvyšší a možná jeho větvičky neměly správný tvar, možná, že ozdoby na něm nebyly nejtřpytivější, ale rozhodně byl nejmilovanější.

I dědeček s holčičkou byli šťastní. Možná, že jejich strom nebyl nejvyšší, nebo nejlépe rostlý, ale byl nejkrásnější ze všech stromků na celém světě. Aspoň pro ně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. listopadu 2015 v 20:06 | Reagovat

Stromky milované.

2 Robka Robka | Web | 29. listopadu 2015 v 21:57 | Reagovat

Hezká vánoční pohádka. Trochu mi připomíná tu O pyšném smrčku od Olgy Scheinpflugové.

3 Nem Nem | 29. listopadu 2015 v 22:01 | Reagovat

baruschko děkuju :))

Nem

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 23:26 | Reagovat

[1]: V tomhle čase nade vše :-)

[2]: Jééé, tu neznám :-) Měla bych to napravit :-)

[3]: Neme a za co? :-)

5 valin valin | Web | 30. listopadu 2015 v 12:54 | Reagovat

Tak to se mi moc líbilo, krásná pohádka stromečková. Jen mě pořád při čtení trápilo pomyšlení, že všechny ty stromečky, pyšné a nebo skromné, mají svůj život u konce...

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 15:00 | Reagovat

[5]: Tak zrovna tihle stříbrňáčci by stejně museli pryč :-)

7 Nem Nem | 30. listopadu 2015 v 17:59 | Reagovat

za co? dojalas mě pěkně takle před vánoci :)

Nem

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 21:59 | Reagovat

[7]: Ale no tak... :-)
Taky budeš obcházet ohrady a vezmeš toho nejkřivějšího, jak my? Teda, ne že bychom chtěli brát křivý stromek, ono to tak prostě jen většinou vyjde :-) Třeba táta bral speciálně rohák :-) Tedy stromeček, co se prostě musel postavit do rohu, páč ze dvou stran neměl skoro žádné větve :-) A asi dvakrát táta ty zadní větvičky uštípl a navrtal zepředu, protože tam byl stromek taky prořídlý :-)

9 Vesi Vesi | Web | 17. prosince 2015 v 18:05 | Reagovat

Moc pěkný:)

Ale... těch chyb...:D

"Jo, jsi ošklivý, ale já jsem z Vás nejkrásnější" - To "z Vás" musí být s malým "v". Velké písmeno se píše, když je to Vás jako "Vás, milá paní, znám.", ale u "Kluci, já vás neviděl tak dlouho!" je tam malé.

"Co to mám na sobě?", ptala se stromečková parádnice?
"Co to je?", ptaly se i ostatní stromky?

V té přímé řeči jsou ty otazníky správně, ale za ní už ne. Přece oznamujete, že se ty stromy ptaly, neptáte se na to...:)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 22:57 | Reagovat

No, předešlý komentář mi trochu pokazil náladu (existují maily, tyto věci se nemusí vystavovat na odiv).

Milá Baru, chtěla jsem si to přečíst o Vánocích - ale prostě jsi mě v mailu tak popichovala... :-) A navíc už se TEĎ TĚŠÍM NA NOVOU POHÁDKU. ;-)

Z téhle pohádky jsem NADŠENÁ! :-) A víš co, já si jí četla nahlas. :-) A strašně jsem se rozesmála, jak šiška svištěla dolů - ten ZVUK! "Vššššššt BUM", to prostě nemá chybu! :D Díky, díky, díky! :-)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 23:01 | Reagovat

A stejně si jí na Vánoce přečtu znova - já prostě tenhle styl pohádek zbožňuju. :-)

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 23:22 | Reagovat

[10]: Ten předešlý komentář mi tenkrát unikl. Tuhle jsem na něj koukala jak na zjevení. Vůbec nevím, jak mi mohl někde prolétnout...
A ty chyby si opravím :-)
Jsem zas o něco chytřejší :-)
A ano, napíšu Ti novou, jenže jsem děsně líná na přímou řeč :-)
Nejhorší je, že mě vždycky všechno napadne těsně před usnutím a já vím ráno prd...

Ale stejně, nejlíp mi jdou pohádky na objednávku :-)
Mám natrénováno od dětí.
Oni si řeknou o čem a já vyprávím a jde to samo :-)

A děkuju :-)

13 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 23:32 | Reagovat

[12]: Jé - vyprávíš pro děti? No tak zapni nahrávadlo - a pak jen přepsat.

No co s těmi nápady před usnutím... Protože diktafon většinu lidí vzbudí... Ale je to fakt super věc na noční myšlenky(pro mě a Fridolína ;-)).

Tak mě zrovna napadá: 3 děti, Dorka, to máme 4.... :-? Takže budou 4 nový pohádky? ;-) :D :-D

14 Baruschka Baruschka | 29. listopadu 2016 v 23:50 | Reagovat

[13]: Kdepak, už pár let nevypravim. A navíc to byly většinou motivační jednorázové pohadecky, třeba o čištění zoubků a o zdrhacich hračkách :-)
A o čem bys chtěla pohádku Ty?

15 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 23:51 | Reagovat

[14]: Baru, to je přeci jedno. Od tebe bude každá hezká. :-) Hlavně musí skončit dobře. :-)

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 12:16 | Reagovat

[15]: No jo, ale když si řekneš téma, bude se mi líp vymýšlet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama