Vzpomínka

16. října 2015 v 16:23
Když jsem dnes ráno vypravovala princezničku do školy, vzpomněla jsem si na jeden den před sedmi lety.
Vlastně si pamatuji jen půlku, jednak ten den rychle utekl (i když se vlekl, ale jak se člověk ohlíží, vidí věci jinak) a jednak ho mám stejně napůl v mlze.

Před sedmi lety jsem vstala z postele a do školy vypravovala ty dvě starší děti.
V kuchyni už seděla moje maminka, byla mi tu s dětmi pomoct a můj přítel už hodinu pracoval.
Synka a slečinku nikdo doprovázet nemusel, byli už dost velcí :-)
Úplně normálně jsem se ráno došla vyčůrat a vyčistila jsem si zuby, když tu, ejhle... Divný pocit, mokro na nohách...
No nic, jen jsem se otřela a dětem dala pusu u dveří.
Pak teprve jsem mamince řekla, že budem volat mého přítele a že si asi budu muset sehnat nějaký odvoz.
Praskla mi totiž voda :-)
Než můj přítel přišel z práce, tak jsem se vysprchovala a do tašky dala ještě pár věcí a zavolala kamarádce, jestli mi nepůjčí manžela s autem.
Teda to Vám povím, jet do porodnice v ranní špičce a v cizím autě, to je blbý pocit :-)
V osm ráno je naše město totálně zasekané :-)

Ať už jsem rodila synka a nebo slečinku, vždycky se to děsně couralo.
Do porodnice jsem jela vždy minimálně třikrát, než si mě nechali. A vodu mi museli napichovat.
A kdepak, nebylo to že bych jako plašila a ono nic. Mimino vždy bylo k porodu připravené už napoprvé, jen moje tělo ne. Ne a ne se otevřít.
A tak si moje děti dělaly vlastní cestu.
U synka mi začaly porodní bolesti v sobotu, do porodnice jsem jela v pondělí, v úterý a ve středu dokonce dvakrát. A rodila jsem právě ve středu, v šest večer.
U slečinky jsem měla bolesti od pondělí do středy. A opět jsem ve středu jela nadvakrát.
A vodu mi museli v porodnici napíchnout.

U princezničky to bylo jiné.
Nikde žádné bolesti, jen ta voda.
Začalo to až v porodnici a vlastně to bylo celkem rychlé.
Narodila se už ve tři odpoledne :-)
A stejně jako obě starší děti si udělala svojí cestu.
Je zvláštní, že mi to nikdo z doktorů nevěřil, ale já moc dobře věděla, o čem mluvím.
Když se neotevřu u dvou, tak pochybuji, že to u třetího bude jiné.
Celé dopoledne jsem prožila v bolestech a jak se to tenkrát vleklo, tak to vlastně bylo vážně rychlé, když jsem na to jen pomyslela :-)
Porod byl opět neskutečně bolestivý a krvavý. To už tak porody bývají :-)
No, některé maminky rodí snadno, tak aby se to zprůměrovalo, někdo to dohnat musí, že? :-)

A stálo to za to.
Třeba první, co jsem se o princezničce dozvěděla, bylo, že má velkou nohu a tak to bude velká rasa...

Princeznička byla od začátku totálně uřvaná a totálně nenažraná :-)
Byly jen dvě možnosti. Buď měla v pusince prs a byla tiše a nebo neměla prs a řvala :-)
Maminky si měly zapisovat každý pokus o kojení, tak jsem zapisovala...
Pak za mnou přišla sestřička s tím, že princeznička prospívá a já nemusím zapisovat neúspěšné pokusy. Snažila jsem se vysvětlit, že my neúspěšné pokusy fakt nemáme.
Nikdo mi to nevěřil :-)
Až při propouštění.
Měla jsem princezničku zvážit, váhu zapsat a nahlásit sestřičce.
A sestřičce se to nějak nezdálo.
To miminko v porodnici na začátku obvykle pár gramů zhubne a na prodní váhu se dostává v ideálním případě (pokud já vím) tak na týdnu.
A princeznička čtvrtý den vážila nějak moc.
Tak to šla sestřička překontrolovat.
A po ní vrchní sestra, neboť té se to taky nezdálo.
No jo, princeznička už tenkrát vykazovala znaky dobře vykrmeného pašíka a totálně zbourala tabulky naší porodnice s dlouhou tradicí :-)

Pořád je to takový pašík i když už baští mnohem a mnohem míň :-)
Nějak se mi pořád nechce věřit, že z mýho malýho miminka je už tak velká holka.
Ještě pořád se ráda mazlí, ale že bych si jí nosila v náručí, to už fakt ne.
Ve škole se ztratí někde mezi třetí a čtvrtou třídou a ve své, první, vypadá jak repetent...
Z malého a uřvaného miminka je drzá opička, která chytá manýry od puberťáků a která je navíc celkem chytrá, tak vlastně i ví, kdy si to může dovolit...

Moje vzpomínky jsou živé a já nějak nechápu...
Už sedm let?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JennM JennM | E-mail | Web | 16. října 2015 v 20:17 | Reagovat

Jejdanánky, to je krása. Taky se těším, až se takhle budu otáčet za životem. :)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. října 2015 v 20:32 | Reagovat

[1]: To otáčení je krásné, jen zrovna dneska má princeznička nějaký šílený den a neskutečně zlobí :-)

3 Kosma Kosma | Web | 16. října 2015 v 21:27 | Reagovat

Já ty porody zapomínám, myslím, že za 20 let nebudu vědět nic! :-) Co vy to máte za nářečí - "na týdnu", "na 4 letech"? To jsem jaktěživo neslyšela - to jsou jaký Čechy? :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. října 2015 v 21:37 | Reagovat

[3]: Jééé, přijde mi to normální :-)
Severní :-)
A já se trošku obávám, že ty moje porody asi nezapomenu :-)
Ono takový zašívání skoro hodinu, to asi moc zapomenout nejde :-)
Ale popravdě, jaká to byla bolest, to už nějak odplynulo :-) Už jen vím, že byla a obrovská :-)

5 es es | Web | 17. října 2015 v 14:35 | Reagovat

tak ja mam za sebou zatím jeden a taky to nebylo vůbec jednoduche

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. října 2015 v 17:49 | Reagovat

[5]: Neboj, bude líp :-) Na to špatný se časem zapomíná :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 11:40 | Reagovat

Pěkné vzpomínky! Stejně i já po mnoho letech na podrobnosti porodů nezapomenu.

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 11:50 | Reagovat

[7]: Zajímavé je, že jsem si na to dlouhou dobu nevzpomněla, až teď v pátek, čistě náhodou a čistě v den výročí :-)

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 11:53 | Reagovat

[8]: Asi to nebyla náhoda. Náhody neexistují. Vše se děje z jisté příčiny.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 12:25 | Reagovat

[9]: Možná , že z nějaké příčiny jsem koukala na Váš blog a našla tam Vaňovský vodopád :-) Takže už máme naplánovaný zas jeden letní víkend, až budem u našich :-)
Na Větruši jezdíme každý rok, ale na vodopád jsme ještě nešli, o něm jsme nevěděli :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 12:30 | Reagovat

[10]: Vidím, že jsi krajanka, to mne těší! Taky původem z Ústí? V Ústí jsem žila celých 20 let!

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 12:54 | Reagovat

[11]: Já jenom srdcem :-) Maminka pochází z Litoměřic a protože měla babička nějaké zdravotní problémy, tak jim doktor doporučil nějaké letní sídlo a tak si pořídili chalupu kus od Ústí. Dřív tam jezdil autobus i z Litoměřic, ale už dávno jezdí jen ústečák :-)
Maminka si časem našla nový domov, manžela a práci 100 km daleko :-)
Tady jsem se narodila já (už z druhého manželství, tentokrát s ražákem) a žiju dodnes, ale chalupa nám zůstala a maminka z letního sídla udělala plnohodnotný domov, sice chvilkama pouze pro odolné jedince, ale stejně domov :-)
A my tam jezdíme sem tam na víkendy a skoro každý rok na pracovní dovolenou :-)

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:12 | Reagovat

[12]: A můžu vědět, kde to máte? :-)

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:13 | Reagovat

[13]: Kus od Velkého Března :-)
Homole u Panny :-) No, nebo spíš tam někde poblíž, je to poněkud na samotě :-)

15 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:17 | Reagovat

[14]: Velké Březno bych znala, tedy vím, kde je, asi jsem tam před 100 lety někdy byla. Ale Homole u Panny neznám. Já myslela, že je to ještě někde blíž Ústí. Když tak mrkni ke mně na blog a prolistuj rubriku Ústí, třeba něco zajímavého ještě objevíš. :-)

16 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:34 | Reagovat

[15]: Tam jsem právě listovala včera :-) A našla ten vodopád :-)
Když my stejně moc času na výlety nemáme, někdo musí posekat louku, otočit seno, vyplít brambory a záhony...
Letos jsme se k tomu nějak nedostali, bylo vedro a my opravovali střechu a malovali :-)
Stihli jsme jen pávy v Ploskovicích v zámeckém parku :-)

17 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:37 | Reagovat

[16]: Tak tomu rozumím, i když zahradu už nemáme. Věčný nekonečný kolotoč. V Ploskovicích jsem taky byla naposledy asi před 20 lety, zámeček byl krásný, stejně tak park s rybníkem. :-)

18 Ježurka Ježurka | Web | 19. října 2015 v 16:02 | Reagovat

Baruško, tak jsem se díky Intuici, mé sousedce, dozvěděla odkud jsi a vidím, že to není zas tak daleko od nás. A porody? Já rodila taky třikrát a zas si tak nějak nestěžuji. Šlo to a nikdy nepochopím, když dávají porod v nějakém filmu, proč ty rodičky tak strašně řvou. :-)

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. října 2015 v 18:31 | Reagovat

[18]: Tak to já ten řev naprosto chápu :-) Už proto, že u synka jsem se strašně styděla za jakýkoliv projev bolesti a jen jsem tak kňučela (ono aby ne, když mi rval  vnitřek i s močovou trubicí) a stejně sestřička řekla druhé sestře, ať zavře dveře, aby mě nemusely poslouchat... Málem mi synek vypadl pak cestou na porodní stůl :-) A jak najednou sestřičky běžely... A jak volaly doktora, že tohle prostě nedaj... A hodinové šití taky nebyla žádná sranda, když umrtvení funguje čtvrt hodiny :-)
A co jsem naprosto nepochopila, bylo to, že mi to do papírů nějak zapomněli napsat a když jsem rodila slečinku, byla jsem potrhaná úplně stejně... A ejhle, když jsem rodila princezničku, tak ten krásný řecký doktor koukal na mojí kartu a jen kroutil hlavou... A ten už to tam napsal. Kdyby to napsali už u synka, mohla jsem si ušetřit nejen hodiny porodních bolestí, ale hlavně jsem nemusela mít spodek samou jizvu a nemusela jsem si protrpět sedm a půl roku špatně sešitého spodku. Řek už si dal záležet a po princezně jsem bez problémů :-)
A jinak, já to mám  kousek dál, mezi Litoměřicemi a Ústím je maminka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama