Taková jiná rodina

7. října 2015 v 11:38
Někdy mám pocit, že jsme jiní.
Nevím, jestli v dobrém slova smyslu, podle pohledů, jaké na nás někteří vrhají.

Třeba když se mýmu tátovi podařilo otočit auto na bok na zasněžené silnici.
No, snažili jsme se rozesmát mého (teď už) bývalého a nakonec se nám to podařilo.
Smáli jsme se všichni a táta si v zatáčce nevšiml, že ta škarpa je zavátá sněhem, ale vozovka už tam není.
Nikomu se nic nestalo a celí vysmátí jsme se vysoukali z auta.
Táta první, pak mamka, můj skoromanžel a já v sedmém měsíci těhotenství.
A bochník báječného Tanvaldského chleba.
Takže nás hned napadlo, že bychom si mohli rozdělat oheň a upéct topinky.
Táta šel kamsi hledat odtah a vedle nás zastavilo auto.
Když jsme na otázku, jestli něco nepotřebujem, odpověděli, že potřebujem česnek, řidič šlápl na plyn a ujížděl, protože měl asi strach, že jsme se pomátli...
Ale když topinky bez česneku, to není ono...
Jiného řidiče zajímalo, co jsme dělali. A tak jsme popravdě odpověděli, že "dědo kuk", což byl způsob, jak mého skoromanžela rozesmát.
No, pána to evidentně nerozesmálo a když za ním vykoukla ještě vnoučata, pochopili jsme, proč také ujíždí :-)

Ano jsme jiní.

Asi jsem podědila něco vlastností mých rodičů.
Moje rodina je občas taky taková zvláštní.
Třeba u zubaře.

Víte, já měla jako holka zubařku děsnou sadistku a vzhledem k tomu, že máma ve školce učila její dcerku, tak si na mě paní doktorka dávala obzvlášť záležet...
A pořád jsem slyšela, že když si nebudu čistit zuby, budou mi je vrtat.
Ale já si je čistila a vrtali mi stejně.
Na učňáku byl zubař taky sadistický a já už začínala mít pocit, že tohle povolání asi vyžaduje zvláštní nadání k sadismu.
Teprve když jsem otěhotněla a začaly se mi zuby rozpadat, našla jsem úžasnou zubařku.
Dovolila mojí sestře, aby se celou dobu krčila vedle křesla a držela mě za ruku. Obětavě ji překračovala, když si to situace vyžadovala.
A to jsem byla jen na prohlídce :-)
Vlastně jsem zákrok zbaběle oddalovala skoro rok...
Nejdřív jsem byla těhotná a bála jsem se o miminko, pak jsem byla kojící a bála jsem se o mlíko a pak jsem do toho konečně šla, mlíko nemlíko.
Dlouho jsem měla průjem už týden před každou prohlídou a dlouho mi paní doktorka nabízela injekci už ve dveřích, dokonce i když jsem šla na prevenci...
Už asi osm let se nebojím a na VŠECHNY zákroky jdu nasurovo, to jest bez injekce :-)

Ovšem nikdy bych takový strach nepřála mým dětem.
Moje děti odjakživa zubařku milují.
Týden před prohlídkou se ptají, kdy už konečně půjdou (no, ty větší už to vědí a taky už se zas tolik netěší, to je pravda) a jestli jim paní doktorka bude konečně něco vrtat.
Pamatuju šílené pozdvižení v narvané čekárně (pokud vím, doktoři tam jsou čtyři), kdy moje děti řádily (ještě bez princezničky) a já je krotila slovy: " hele, jestli nebudete hodný, tak vám zubařka nebude nic dělat".
Synek vytřeštil oči a okamžitě si sedl a slečinka jen polkla a sedla taky...
Když jsme přišli na řadu, děti vbíhaly do ordinace s jásotem...
Tenkrát synek ukecal paní doktorku, aby mu vytrhla kývající zoubek a slečinka si nechala vyvrtat malý kázek.
Vysvětlovala jsem slečince, že to možná bude trošku nepříjemný, ale že to nebude bolet, byl to přece jen mlíčňák...
Jakmile se paní doktorka zavrtala do zubu, tak já čekala řev, ale kdepak, slečince se po obličeji rozlil blažený výraz a vydržel celou dobu.
A v čekárně mi (rádoby důvěrně, ale děsně nahlas) sdělila, že to bylo strašně příjemný, jak paní doktorka jezdila tou vrtačkou v tom zoubku...
U nás se nevyhrožuje, že se bude vrtat, když nebudou čistit. U nás se vyhrožuje, že když budou mít zoubky špinavé, paní doktorka je nebude chtít vidět.
My totiž máme zubaře za odměnu a ne za trest, jako v mnoha jiných rodinách.

Nevím, jestli to je jiný způsob výchovy a rozhodně nevím, jestli správný.
Minimálně to je efektivní, to zas jo :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. října 2015 v 20:03 | Reagovat

Hm..., děti skutečně nejsou po Tobě,
jsou přímo "jiné", jakoby "zcela jiné!" :-)
Neznám děti, které by se k zubaři těšily, fakt! Za to by jsi je měla Baruš patřičně odměnit! Můžeš být na ně právem hrda! Jsou skutečně zázrak!:-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. října 2015 v 21:09 | Reagovat

[1]: Když ono to bude o tom, že se na obvykle nepěkné věci těší, protože je jimi nestraším :-)
Naopak, pořád jim vtloukám, že to mají za odměnu :-)
Zubaře, školku a podobně :-)

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 8. října 2015 v 16:17 | Reagovat

Baruško, to je zajímavý přístup k výchově, ale jak je vidět, účinný. U nás to tak bohužel nebylo a není. Strach máme celá rodina. Jinak moc pěkné čtení.

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. října 2015 v 16:47 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)
My u nás nestrašíme, pamatuju, jak slečinka prokoktala a prozvracela celý prosinec a když se konečně zklidnila, v půlce ledna, tak jí babička řekla, že za komínem jsou čerti a začalo to znovu :-(
A to už opravdu nechci dopustit :-)
Táta mi kdysi řekl, že pokud mě něco nebaví, mám si z toho udělat koníčka :-)
Tak jsem to vztáhla i na věci jinak obávané, jako je právě zubař a nebo školka...
Všechno, co by se dětem mohlo nelíbit, prezentuji jako odměnu a ne trest :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 8. října 2015 v 17:02 | Reagovat

No, jen odsouhlasím, že v tomto případě opravdu jste jiní. Já se sice zubaře nikdy nebála a nebojím, celá rodina vždy chodila a chodí docela pravidelně, ale že by se někdo takto moc těšil, to jsem fakt ještě neslyšela! Je to krásné!

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. října 2015 v 18:13 | Reagovat

[5]: Však ono už je to těšení pomalu přechází :-) My tu kazivost zubů máme asi v genech, či co a ti velcí už zjišťují, že to vrtání vlastně přece jen bolí :-)
A zas to pomáhá proti obvyklé bolesti při jídle a podobně :-)

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 8. října 2015 v 18:42 | Reagovat

Já se zubaři problém nemám, momentálně mi ale leze na nervy moje doktorka z ortodoncie (rovnátka), protože mi neustále přehazuje termíny, nechápe, jak můžu přijít pozdě, když mi ujede vlak, pořád chce peníze, i když jsem už platila... naštěstí mi je příští měsíc sundávají :)

8 pavel pavel | Web | 8. října 2015 v 22:22 | Reagovat

Já chodím k zubaři taky rád. :D

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. října 2015 v 22:34 | Reagovat

[8]: Já už vlastně taky :-) Jak jsem celé dny doma, tak je to pro mne kulturní vyžití :-)

10 fakynn fakynn | E-mail | Web | 9. října 2015 v 13:17 | Reagovat

Nevím, jak bych se tvářila já, kdybych zastavila, chtěla pomoct lidem, kteří jsou (evidentně) v potížích s autem a oni by mi řekli, že potřebují česnek. Zaťukala bych si na čelo a asi taky zběsile ujížděla z místa činu.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. října 2015 v 14:30 | Reagovat

[7]: Já jsem rovnátkům ušla a při každém úsměvu toho lituji :-)

[10]: Já bych asi taky ujížděla, poctivě to přiznám :-) Ale byla to děsná psina :-)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. října 2015 v 17:46 | Reagovat

Při vyslovení slova zubař mi naskakuje husí kůže.
Snažím se to obcházet synonymem dentista.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. října 2015 v 18:44 | Reagovat

[12]: My doma říkáme "paní doktorka Lenka" :-) Zní to mnohem lidštěji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama