Ne vždy chceme

5. října 2015 v 13:29
Ne vždy je schopnost odlišení se žádoucí :-)

Nevím proč, ale já se čas od času liším a vůbec po tom netoužím.
Tedy, neříkám, že bych chtěla za každou cenu splynout s davem, kdepak, trošku té originality bych brala, ale spíš v tom kladném slova smyslu :-)
Někdy bych si přála být ta nejkrásnější, jindy ta nejchytřejší, občas si přeju být ta nejtišší a nejmíň nápadná :-)
Většinou se mi nepoštěstí.

Momentálně mám princezničku v první třídě a jakožto nezaměstnaná matka nemám potřebu jí dávat do družiny, ani posílat na obědy. Stejně vařím svým puberťákům, tak co.
A zatímco družina je narvaná a děti jdou obědvat, já stojím před školou a čekám na princezničku.
Přeci jen, před školou je velice rušná silnice a někteří řidiči ještě nepochopili, co znamená červené světlo na semaforu.
Se mnou na své děti čeká několikero převážně romských maminek.
A divně na mě koukají.
Možná jsou zvyklé na opovržlivé pohledy ostatních spoluobčanů, možná prostě nám, bílým, jen nedůvěřují...
Já nevím.
Vždycky slušně pozdravím a mile se usmívám.
Mají roztomilá dítka a já proti nim nic nemám, pokud zrovna nekradou naše hračky, zapomenuté na dvorku, či pokud mi nesedí na parapetu od ložnicového okna.

Víte, aby to někdo nechápal špatně, nechci splynout :-)
Byla bych raději, kdyby splynuly ony matky, když se s odlišností nedokáží srovnat.

Leč momentálně jsem ke splynutí nejblíže :-)
Užila jsem si, i přes svou ohromnou rýmu, víkend u našich.
Víkend s tátou, jabloní a ořešákem.
Jak jsem si už několikrát postěžovala, moje prsty pod vlivem ořechových slupek získaly poněkud tmavší barvu a já se jí ne a ne zbavit.
Musím říct, že prsty už hnědé nemám.
Ne že bych přišla na báječný prostředek, který tu hnědou barvu odstraní.
Právě naopak.
Celý víkend jsem ze zelených slupek vylouskávala další a další ořechy a zřejmě mají u našich nějaký jiný druh.
Nějaký druh s agresivnější šťávou, protože moje prsty od středně hnědé barvy přešly v černou.
A protože mám pořád tu ohromnou rýmu a celý víkend jsem prosmrkala, mám podivné tmavší fleky i okolo nosu.
Ono není divu, při loupání ořechů nepomohly ani gumové rukavice, tak jak by mě mohl ochránit obyčejný kapesník, po kterém jsem sahala každou chvíli a rozhodně jsem se nenamáhala si předtím umýt ruce :-)
(Musím se pokusit ukecat rodiče, aby si místo těch dvou ořešáků raděj zasadili kokosovou palmu, protože jsme loupali ve třech a ještě nejsme ani ve čtvrtině prvního stromu. Jako ořechy jsou skvělé, já je miluju, ale pokud má člověk jen dva kraťoučké dny na to, aby pomohl, nedá se to stihnout. Kokosy snad půjdou rychleji.)

Ano, mám schopnost lišit se, ale je to dobře?
Momentálně se liším a pomalu si začínám zvykat na to, že se lidé odtahují, když mě potkají.
Začínám si zvykat na to, že musím platit kartou, neboť prodavačky vypadají, že se štítí peněz, jež jim podávám.
A doufám, že už brzy přijdou chladné dny a já budu moct navléct rukavice a svůj obličej zachumlám do šály :-)
Já už nechci být odlišná :-)

Ale co, obvykle po podobných setkáních přijdu domů a jsem totálně vysmátá :-)
Ať už jsde o romské maminky a nebo o prodavačky, které snad ani netuší, jak takové ořechy rostou :-)

Je to s podivem u člověka, jako jsem já, ale momentálně se odlišuji díky ochotě a pracovitosti :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Esenka Esenka | Web | 5. října 2015 v 20:49 | Reagovat

Aby si to romské maminky nevyložily jako nějakou provokaci... :D

2 blechov blechov | E-mail | Web | 5. října 2015 v 21:08 | Reagovat

Tak to je krásné odlišení. Není ovšem krásné, že od ochotného a pracovitého se liší  mnozí, co jsou naopak.
A ještě. Chceš být nejkrásnější? Ale co je to krása? Drahý účes, chirurgická úprava postavy, drahé šperky, drahé šaty, draho kdeco? A uvnitř, v srdci, povaha jak ty prsty od ořechů speciál?
Já jsem přesvědčený, že člověk je krásný především člověčinou.
A vlastně také těmi dětmi. Že jsou, že se o ně stará, jak nejlépe umí.

3 Kosma Kosma | Web | 5. října 2015 v 22:20 | Reagovat

A co jím furt vaříš? Mně už to leze krkem, pořát dokola něco vymýšlet!:-(
Jinak tady se dají ořechy nasbírat u trati, nikdo to nesbírá - myslím, že ty předražený vyloupaný ořechy jsou hlavně o té práci, co s tím je!

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. října 2015 v 22:35 | Reagovat

[1]: Tak toho jsem se taky trošku bála :-)

[2]: Však taky chci být nejkrásnější jen někdy a jen pro někoho :-) Jinak jsem úplně obyčejná utahaná mamina v teplácích :-)

[3]: Taky už jedem to stejné pořád dokola :-)
Zítra vaří synek, prý kuřecí na pórku a rýži :-)
Vůbec jíme toho kuřecího nějak moc, ale do všeho cpu nějakou zeleninu a pokaždé jinou, ať máme aspoň iluzi změny :-)
A cestou od našich jsem taky koukala, co je kolem ořechů. A těch jabloní...
Když vezmu, že u nás kilo jablek stojí nějakých třicet korun, tak mě napadlo, co je kolem boháčů, když to nechají hnít...

5 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 6. října 2015 v 17:14 | Reagovat

Člověk v prvé řadě musí vědět, co chce.

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. října 2015 v 20:47 | Reagovat

[5]: Tak já už snad více méně vím, co chci :-)
Jen to ne vždycky vychází :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama