Konec října

31. října 2015 v 21:51 |  Vyrobeno
Tak jsme si na tento víkend naplánovali brigádičku u rodičů.
Kvůli puberťáčkům, co se mi vrací domů v jakési výpravy, jsme museli jet domů už dnes, neboť ti lumpíci nemají klíče.
Celkem se mi to hodilo, neboť jsem si ve středu pořídila zánět ledvin a to je vážně lepší být doma v teplíčku a s pořádným záchodem (taťko, nic proti Vašemu sucháči, ale děsně tam táhne odspodu).
No a navíc toho stejně moc nenapracuju :-(
Ale nechali jsme u našich princezničku, protože na brigádu jela i moje báječná velká sestra, ta mi jí doveze.
Jako skoro vždy, dnes se mi zase domů nechtělo... Byl nádherný den.



V pátek jsem mamince vyrobila ještě dva věnečky ke vchodovým dveřím, ať má aspoň trochu podzimní radosti.
Je po operaci kyčelního kloubu, tak moc daleko nechodí a vidí prd z podzimních krás.


V sobotu jsem ostříhala kytky, které jsem v pátek nestihla, dala jsem si báječný oběd a byl čas balit.
Princeznička přemýšlela, jestli nemá přeci jen jet s námi, ale nakonec se rozhodla zůstat s milovanou tetou, nemluvě o tom, že "dělala babičky nohy" :-)
Ale pořád poletovala okolo a pořád se ptala, jestli už odjíždíme.
A potom mě překvapila, neboť se přitulila a řekla: "Sbohem, maminko".
Nevím, jak na to přišla, ale trošku mi zatrnulo, přece jen, je to takový moc definitivní pozdrav, tak jako "navždy"...
Navíc si pospíšila, do odjezdu zbývala minimálně hodina :-)
A co si budem povídat, moje víra je trošku někde jinde :-)
Než jsme odjeli, ještě jsem si vyfotila svůj oblíbený jasan, tentokrát s "unaveným sluníčkem" :-)



A potom ještě pusu každému, kytky do auta a hurá domů. Pořád s tím pocitem podivného rozloučení...

A pak jsme vyjeli na vyhlídkový kopec a já najednou pochopila, co ten pozdrav znamenal.

Kus před námi svítily Litoměřice.
Světla v ulicích, osvětlení budov, jedoucí auta i obyčejná okna domů.
A když jsme popojeli ještě o kus dál, tak se za kopcem objevil červánkový opar, ze kterého se postupně vynořovaly kopečky Českého středohoří.
A já se nemohla vynadívat.
Srdíčko jsem měla plné lásky k tomuto kraji a princezny "sbohem" mi znělo v uších.
Tohle, tyhle okamžiky a tyhle pohledy, TO je moje víra.
Najednou to byla jedna z nejkrásnějších cest.
Když cestou zafoukal vítr a my projeli "vánicí" padajícího listí, které zlatě svítilo ve světle reflektorů, měla jsem pocit, že svět je dokonalý.
A pak ještě asi čtvrt hodinky...
A potom se najednou začínalo ozývat moje tělo a sdělovalo mi, že moje ledviny vykonávají svou práci v poněkud zrychleném rytmu a že bychom měli udělat zastávku na čůrání :-)
Ale najít cestou vhodné místo, když jsou pole holá a světlomety ukáží všechno na stovky metrů daleko, to trvalo ještě další půlhodinu.
A každá nerovnost na českých silnicích mi plný měchýř připomínala silou nebývalou :-)
Ale dočkala jsem se.
A na krásnou půlhodinku se mi ulevilo :-)
Když už byl domov na dosah a já se začala těšit na to, že vyběhnu z auta, vlítnu domů a pofrčím rovnou na záchod, tak nás stavěli příslušníci policie a sdělovali nám, že silnice je zavřená a my musíme jet jinudy. Jen nám tak úplně neřekli kudy, takže místo krásné čtvrthodinky domů nás čekala skoro hodina bloudění v naprosté tmě a pár zavřených obcí, tudíž pár dalších objížděk.
A když už jsme konečně trefili správný směr a přesně věděli, kudy domů, najednou se před námi v zatáčkách vyloupl autobus, který nestavěl v žádné zastávce...
Ale vydržela jsem to :-)
Ledviny sice trošku protestují, ale já slibuji, že už budu hodná, budu hodně pít a budu často chodit čůrat :-)
Taky budu odpočívat a aby mi to šlo snadněji, budu vzpomínat na kopečky v červáncích a na světla měst, která jsme cestou potkali.
Trošku mě mrzí, že všechny ty krásy fotím jen telefonem, že nemám pořádný foťák, protože některé okamžiky na některých místech mají své kouzlo krásně zřetelné a čisté.
Ale i fotky z telefonu dokáží vyvolat vzpomínku na krásné okamžiky a o to přece jde, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Víla Víla | Web | 1. listopadu 2015 v 1:04 | Reagovat

Tak my sice foťák máme, ale s kvalitou horší než tvůj mobil. Než jakýkoli mobil. (Aneb když všem řekneš, že k narozeninám mají dát mamce peníze, aby si mohla pořídit parádní foťák, a pochopí to všichni až na policajta, který koupí přístroj za 500 v bazaru...ale darovanému koni na zuby nehleď, za ostrého slunce fotí dobře :D)

Navíc jak tě znám, tak moc dobře vím, že ty dokážeš i mobilem vykouzlit fotky, které přesně vystihnou atmosféru.

2 baji baji | E-mail | 1. listopadu 2015 v 16:51 | Reagovat

Krásné povídání, moc pěkné věnečky a z toho "sbohem", mi naskakovala husí kůže.
Nakonec ale všechno dobře dopadlo a tak vám Baruško přejí rychlé uzdravení.
A ještě na okraj": to, že se vám nechce odjíždět z domova, chápu. Také to byla pro mne oáza klidu a dobroty. Jen to moc rychle uběhlo a pominulo.

3 Zabíječka tulipánů Zabíječka tulipánů | Web | 1. listopadu 2015 v 21:45 | Reagovat

Tenhle článek jsem přečetla snad třikrát.. Ani nevím proc, hrozně mě to dojalo ale :) Říkám si, kdyby moje máma psala blog s podobným tématem jako Vy - co by tam asi napsala o nás dětech a tak...

A i s babičkou brzo uzdravte :).

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 22:49 | Reagovat

[1]: Tak třeba taková vánoční atmosféra se dá vystihnout i pastelkama :-) Tak to telefon zvládá, to je fakt :-)

[2]: Děkuji :-)
Jen malá oprava, já neodjíždím z domova :-) Maminka se na stará kolena přestěhovala na chalupu a místo, kde jsem vyrůstala stále zůstává mým domovem a už i domovem mých dětí :-)

[3]: Jůůů, maminky obvykle píšou to nejhezčí a nebo to nejhorší :-) Ale to nejlepší píšou častěji :-)
Ať nás děti zlobí sebevíc a ať občas projevíme zklamání nad školním prospěchem, chováním a nebo vzhledem svých ratolestí, stejně jsme na ně pyšné.
Ono se pro tu mateřskou pýchu dá vždycky něco najít :-)
No, jen to neumíme vždycky dát najevo a už vůbec ne ve správný moment...
A děkuji za přání zdravíčka :-) Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi někdy mohlo hodit :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. listopadu 2015 v 9:04 | Reagovat

Focení je o oku, ne o aparátu.

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 9:34 | Reagovat

[5]: Ach jo, tak z toho vyplývá, že telefon dobrej a slepá jak patrona :-)
I když, copak o to, slepá jsem, ale spíš mám pocit, že mi chybí ten správný cit a o trpělivosti ani nemluvím...

7 pavel pavel | Web | 3. listopadu 2015 v 17:42 | Reagovat

Dnes bylo opravdu krásně a měli bychom si užívat každý takový den. :)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 18:54 | Reagovat

[7]: Každý den umí být něčím krásní :-) Jen si toho všimnout :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 21:09 | Reagovat

[8]: Fuj, jak jsem to mohla nechat nepovšimnuté? :-) Krásný, samozřejmě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama