Kde je chyba?

12. října 2015 v 14:01
Když se podívám na konce některých vztahů, ptám se, kde je chyba.
A pak hledám, hezky od konce, až k začátku.

(Trošku mě pobavilo, že už pár dnů nosím v hlavě téma na tenhle článek a dnes, když se ho rozhodnu napsat, tak na titulce svítí tři články o vztazích...)

Ať už čtu různé články na blogu a nebo poslouchám nářky svých kamarádek, všechno o mužích se pořád točí okolo tří různých možností.
Ta první, ideální a skvělá, je to, že maj holky doma báječnýh chlapa. Jenže těch moc není.
A pak čtu a nebo poslouchám to, že jejich chlap je neschopnej, protivnej, jinej, divnej a vlastně všechno to nabízí, že je ten chlap nemilující...
A třetí možnost?
Kde najít toho pana dokonalého...

A kde se vlastně berou ti flákači a pivaři a lenoši a hrubiáni?
Vždyť každá si přece najde toho úžasného a skvělého...
No jo, tak nějak to vypadá, že se jimi stávají během společného soužití.
A nebo si je ženy mění a ono to zrovna nevyjde...
A nebo je chyba hned na začátku...

Snad stokrát jsem slyšela, že pořádnýho chlapa ženská nenajde na pracáku, v hospodě, na demonstraci a podobně.
A taky jsem slyšela, jak se ti nejlepší nacházejí v knihovnách, v divadlech, v parcích a tak dále...

Ale je to opravdu pravda?

Podívejte se na pohádky :-)
Asi nejvýraznější je ta o Shrekovi :-)
A ve dvojce je to vidět nejlépe. Krásná Fiona má vlastně na výběr mezi Krasoňem a Shrekem.
Krasoň je nádherný, galantní a jednoznačně přijatelný pro rodiče.
Za to Shrek je prostě špinavý a nevychovaný zlobr, který krásy moc nepobral a jeho způsoby opravdu patří do bažiny a ne do paláce...
A co zvolí moudrá děva?
Nehezkého, ale zato milujícího Shreka.
Vždyť aby ne, když z Krasoně se vyklube sebestředný idiot, že?

Protože to je pohádka. Tam je to jasně dané a všechno probíhá tak nějak rychleji :-)

Ale pokud máme raději českou klasiku, pak náš Český Honza je jasný příklad.
Většina princezen dá přednost chudému chasníkovi, na úkor různých úžasných princů...
A abych nebyla feministická mrcha, ono to je i u chlapů stejné, však proto si princ vybral Popelku a ne její bohatou sestru, Sněhurka pro dalšího prince byla zas jen holka z chaloupky a podobně...

Takže holky, kde děláme chybu?

I moji první dva princové jevili se jako ideální, ale kdež, chybka...
Pro toho pravého jsem si musela sáhnout hezky hluboko do bahna :-)
Vylovila jsem ho z hospody.
Nikdy nebylo těžké ho najít. Seděl tam denně a domů chodil se zavíračkou. A to "domů" mu občas musel někdo ukázat...

Když se na celý náš vztah podívám pozpátku, tak vidím jen úžasné okamžiky a jasně, sem tam i maličkou bouřku, to asi musí být...
A taky vidím, jak ten můj chlap najednou našel smysl života...
Kdo by v v báječným tátovi a v chlapovi, co se neštítí umýt nádobí a nebo pověsit prádlo, hledal toho hospodského povaleče, jakým býval?

Znám holčinu, co si našla chlapa v knihovně. A jak to dopadlo? Už po roce jí diktoval co smí a nesmí číst...
Naštěstí se s ním rozešla dřív, než si pořídili děti. Ač z knihovny, nebyl ten pravý.

A stejně tak znám holčinu, co si našla chlapa na pracáku :-)
Tak se nějak dali do řeči, pak si venku dali cigárko, druhý den spolu zašli na pivko a šipky a už spolu šťastně žijí sedm let :-)
A kdepak, nebyl to nemakačenko :-) Našel skvělou práci a manželka je doma s dětmi, mají domek, dvě auta a nic jim nechybí :-)

Tak co, dámy, chcete opravdu prince?
A jak to bude končit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dreamyrosie dreamyrosie | Web | 12. října 2015 v 14:29 | Reagovat

Retrospektiva je asi v každém vztahu. Bohužel, přesně jak říkáš, člověk to nemůže brát plošně a liší se to člověk od člověka.
Troufám si tvrdit, že já svého prince našla, ale kdo ví, třeba budu za chvilku naříkat, kde se stala chyba...

2 Víla Víla | Web | 12. října 2015 v 15:00 | Reagovat

Ještě je jedna možnost, kterou jsem tady na blogu taky několikrát v poslední době četla. Kluk je dokonalý, ale... rodina. (A tím nemyslím, že je ženatý...)

Když se zamyslím nad tím, proč vztahy krachují... Před pár lety jsem poznala v jednu chvíli spoustu nových lidiček. A jeden z nich do mě neustále rýpal, abych od jedné osůbky zjistila, co před námi tají. A čím víc těch tajemství jsem odkrývala, tím víc a víc jsem byla zamilovaná. :)
Když si tedy uvědomím, proč jsem se zamilovala, tak z toho můžu odvodit asi i to, proč někdy vztahy krachují.  Myslím si, že začátek konce každého vztahu nastává, když k sobě lidi přestanou být upřímní. Přece když se lidi hádají, vyjasní se všechno to, co v sobě držíme. A když si to vyjasníme, tak už je to zase dobré. (Většinou. Pak je taky milion jiných důvodů, ale na ty nejsem ještě pořádně dospělá, abych se do nich dokázala vžít... :) )

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. října 2015 v 16:06 | Reagovat

[1]: Jasně, každý je jiný :-)
A moc Ti přeju, aby Ti to vydrželo :-)

[2]: Víluško a všimla sis, jak kolikrát přesně víme, co máme dělat a ono to nejde a nejde? :-)
My si vyjasníme, ale když on třeba zrovna nechce pochopit :-) Říká se, že komunikace je základ. Já bych spíš řekla, že základ je vůbec nějaká ochota k tý komunikaci i ke kompromisům. Bez ochoty poslouchat ani to vyříkání si k ničemu není :-(

4 Alka-fejetony Alka-fejetony | 13. října 2015 v 11:34 | Reagovat

[1]:Já jsem svého prince také kdysi našla, vzala si ho, měla s ním tři dcery...pak ochrnul a posléze umřel. A když dneska vidím ty důchodcovský dědky (manžel umřel ve 43 letech), tak si občas říkám, jaké by to naše manželství dneska asi bylo...Ale aspoň si ho mohu pamatovat jako "toho pravého".

5 Esenka Esenka | Web | 13. října 2015 v 14:54 | Reagovat

Určitě nechci prince :-) Ono všechno "dokonalý" má nějakej háček... :-D

6 pavel pavel | Web | 13. října 2015 v 15:45 | Reagovat

Ono je i hodně nedokonalých žen a pak se diví, že si našly nedokonalého muže. :D

7 Víla Víla | Web | 13. října 2015 v 17:49 | Reagovat

[3]: Všimla. Ale to už moc složité téma :D
Já jsem tvrdohlavý býk, takže když už se hádám, tak toho druhého všemi možnými způsoby donutím, aby mě vyslechl. Beru, že to jak jsem řvala na bývalého až o dva baráky dál, kam utekl za kamarádem, nebylo zrovna adekvátní, ale v tu chvíli to zabralo a šel si to raději vyříkat v klidu :D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. října 2015 v 18:35 | Reagovat

[4]: Pokud nás ten pravý opustí jakýmkoliv způsobem, vždycky to bolí k uzoufání, že?

[5]: No, ten můj je tak dokonalej, až vidím všechny svoje chyby :-) Ale už si ho vychovávám k trošce té nedokonalosti a to mě zas pak vytáčí, že dřív to bylo lepší :-) No jo, já vím, ještě bych mohla zapracovat na sobě ;-)

[6]: Ano, jasně, vždycky to platí i obráceně :-) Když já si nemůžu pomoct, píšu ze svého pohledu :-)

[7]: Můj drahoušek náhodou poslouchá, co mu chci říct :-) Ale nejdřív ho musím vytáhnout někam na cesty :-) Poslouchá jen v autě a to mi nemůže utéct :-) Jinak nemám moc šancí, stane se, že jsem uprostřed slova a on odchází :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama