Vážně?

10. září 2015 v 13:11
Určitě už jste si pomysleli, že život není fér.
A víte to jistě?

Já jsem tuhle potkala kamarádku.
Zrovna ve chvíli, kdy procházela obtížným rozvodem.
Já byla v té době úplně těhotná a úplně šťastná.
Tahle kamarádka byla opravdu na zhroucení a pořád jen říkala "proč já?".
Tak jsem se tedy účastně ptala, co se děje a ona mi vysvětlovala, že vůbec nechápe, čím si ona zasloužila takovýho kreténa, který jí dělá skoro tak velké problémy, jako tchyně.
Přiznám se, že v té chvíli jsem se začala trošku škodolibě usmívat.
Já tedy normálně škodolibá nejsem, kdepak, ale občas...
Znáte to, občas ten záchvěv škodolibosti padne i na svatého :-)

To bylo tak...
V dobách dávných, tak před dvaceti lety, jsem chodila s fajn klukem.
Tenkrát jsem měla pocit, že to je láska jak trám.
Chodili jsme spolu čtyři roky, rozuměla jsem si s jeho kámošema a on si rozuměl s mojí partou.
Podnikali jsme spoustu společných víkendových akcí a prostě si užívali bezstarostné mládí.
Že jsem si nesedla tak úplně s jeho maminkou, to bylo trošku vedlejší.
Samozřejmě jsem si holkám čas od času postěžovala, že mi ta baba občas pije krev :-)
Tchyně jak z románů :-)
Nevím, jestli ho to po čtyřech letech začalo nudit, ale vztah, minimálně z jeho strany, poněkud ochladl.
Když zas jednou seděl někde s kamarády, já si zašla zaběhat.
To, že moje kamarádka bydlela na trase, to nebyla tak úplně moje volba.
Ono mě totiž nenapadlo, že by mohl být jinde, než říkal.
Ale jeho auto stálo před jejím barákem.
Když jsem se na to druhý den zeptala, řekl jen, že jí potkal cestou domů a tak jí vzal. Dostal kávičku za odměnu.
Ale já začala být mírně podezíravá.
Zjistila jsem, že auto parkuje o kousek dál skoro každý večer.
To už jsem si tuhle trasu na běhání opravdově vybírala.
Ale oba pořád zapírali.
Až nevydržel a prostě se se mnou rozešel.
Ale pořád tvrdil, že spolu nic nemají.
Asi za rok, možná dva, se brali.
"Museli".
Nakonec jsem se od dalších společných přátel dozvěděla, že to spolu táhli skoro rok, než jsme se rozešli.
A bolelo to. Bolel rozchod i zrada.
Kopanec od přítele, kopanec od skvělé kamarádky...

Oběma jsem odpustila.
Popravdě, kamarádce takřka hned. Pořádných kamarádek ženská nemá nikdy dost, ale na nevěrnýho kreténa může narazit kdykoliv.
Ono to s tou mojí láskou stejně asi nebylo tak žhavý :-)

A pak jí, po víc než deseti letech, potkám a ona se mě zeptá, čím si tohle zasloužila.
Ještě mi v klidu řekne, že nikdy nikomu nic špatného neprovedla.
Že se rozvádí proto, že jí zahýbal a navíc byla jeho maminka hlava rodiny :-)
Určitě víte, kde jsem tu škodolibost vyhrabala :-)
Nakonec už jsem to nevydržela a v záchvatu smíchu jsem jí řekla, že když se na mě podívá, možná bude vědět, čím si to zasloužila.
Nejdřív se trošku začervenala, ale nakonec jí došla směšnost celý situace.
Stály jsme tam spolu a chechtaly se na celý kolo.
A ona už ví, že život zas není tak neférový, jak se zdá :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pracující manžel Pracující manžel | Web | 10. září 2015 v 15:25 | Reagovat

Život není fér...:D

Ale taky sem to zažil :D

2 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 10. září 2015 v 18:29 | Reagovat

Nechceš napsat filmový scénář? Tohle by totiž určitě byl trhák. :-D

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 18:39 | Reagovat

[1]: Já říkám, že život je svině. A já mám ráda vepřový a tak se tím nějak prokoušu :-)

[2]: Jo, určitě a při mý smůle to natočej a mě bude hrát nějaká ošklivá, tlustá a blbá blondýna, co? :-)

4 pavel pavel | Web | 10. září 2015 v 19:30 | Reagovat

Boží mlýny. :)

5 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 10. září 2015 v 19:32 | Reagovat

[3]: Tož... Co takhle si vymínit v podmínkách smlouvy, že ta herečka musí být vysoká, hubená blondýna s titulem před i za jménem. :-D A nebo se do hlavní role obsadit sama. :-)

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 19:45 | Reagovat

[4]: No jo, jak říkám, život je maximálně spravedlivý :-)

[5]: No a jsme u toho, já se obsadím a bude mě hrát ošklivá, tlustá a blbá bývalá blondýna :-) to tak :-) A ještě navíc ve středním věku, místo v rozpuku mládí...

7 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. září 2015 v 20:12 | Reagovat

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Tak se to říká a něco na tom asi bude, ne?

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 20:21 | Reagovat

[7]: Na každém šprochu pravdy trochu :-) Tak i na tom o mlýnech :-)

9 blechov blechov | E-mail | Web | 10. září 2015 v 23:06 | Reagovat

U nás jsme jako děti v podobných případech říkávali: "Svatá pravda se ukázala." Ale ten závěrečný smích to vystihuje asi nejlépe.

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. září 2015 v 14:37 | Reagovat

[9]: Ten smích byl vlastně tak nějak osvobozující :-)
Taková tečka za celou tou podivnou historkou :-)

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. září 2015 v 18:34 | Reagovat

Ani se mi nechce věřit, že je to skutečný příběh :) A jsem škodolibá už když to čtu a kamarádce ten její život úplně přeju... :D Něco jiného by bylo, kdyby se zakoukali a on by tě opustil.. ale že to táhli rok! Já bych tohle asi odpustit nedokázala.

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. září 2015 v 20:45 | Reagovat

[11]: Je to naprosto skutečné :-)
A popravdě, já jí to nepřeju, to ona mě vysvobodila a mohla jsem takhle dopadnout já :-)

13 Kika Kika | E-mail | Web | 13. září 2015 v 18:46 | Reagovat

je skvělé že se neurazila a že jste se nakonec tomu obě zasmály :-) jako vždycky parádní příhoda, taky jsem si říkala jestli je to skutečný příběh, podle komentů vím už že ano :-)

14 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. září 2015 v 18:56 | Reagovat

[13]: No, ze začátku jí to asi tak směšný nepřišlo :-)
Ale nakonec...
Ono to její zvolání mým směrem bylo vážně dost k smíchu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama