Útěk je umění

26. září 2015 v 12:26
Někdy už toho mám dost.
Dva puberťáci se dohadují řečí, kterou jsem ve svém životě slyšela jen u dlaždičů (a to je ještě jen slovní obrat, dlaždiči mluví mnohem slušněji), sem tam padne rána, bouchnou dveře, vysype se sklo, jejich křik občas přehluší jasný hlásek mé nejmladší...
Třeba včera zavřel synek slečinku do spíže a zatímco se cpala ven a on držel dveře, na nalepenou tabulovou fólii na dveřích nakreslil typický kosočtverec a připsal "slečinka je" a šipku...
Když se jí podařilo konečně otevřít, skřípla mu pod ty dveře nohu...
Jaj, to bylo křiku, to byly slova...
Dneska koukám a slečinka na dveřích je přepsána na synkovo jméno převedené do dívčí podoby...
Inu, děti...
Tuhle princeznička prohlásila, že už ví, proč se synek narodil jako první...
"Protože jsem nejlepší" řekl synek.
"Ne, protože jsi úplně blbej" uzemnila ho princeznička.
Druhý den se dohadovala se slečinkou...
"Už vím, proč ses ty narodila jako druhá. Protože si taky úplně blbá"...
Tomu říkám sourozenecká láska :-)
Ale jinak princeznička obě velké děti bezmezně obdivuje.
Což je trošku smůla.
Protože je s chutí napodobuje.
Takže slova jako debil, blb, kretén, teplouš už v jejím slovníku zakotvila.
A "Topolánkovu jedničku" už taky umí...

Pak se občas stane, že moje hlasivky už nestíhají a nervy tečou kdesi pod mýma nohama a já utíkám.
Prostě se seberu a jdu někam, kde je trošku klidu.
A s knížkou.
S typickou červenou knihovnou, kde jsou všechny rodiny dokonalé.
Vezmu si čaj s rumíkem a šlehačkou, na ty zmučené hlasivky (ovšem jen v případě, že se mi rumík nevypařil, či nepřeměnil záhodnou transmutací zase jen v čaj) a prostě vypadnu a vypnu.
V ideálním čase bývá teplo a to pak jdu ven, jinak se to snažím řešit alespoň zavřením dveří od ložnice.

A jen tak mimochodem, už jste také vypozorovali, že všechny děti potřebují nejvíc věcí, když maminka telefonuje?
A nebo alespoň strhnou největší křik?

Někdy jsou na zabití a já přemýšlím nad tím, jestli bych si mohla v kriminále číst.
A pak rozvažuju, koho z nich zabiju prvního...
Zas aby to ostatním nebylo líto, že?
Jen škoda, že nejedí houby...
Teď rostou moc krásné muchomůrky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. září 2015 v 19:32 | Reagovat

Ta poznámka s muchomůrkama mě dostala :D Sourozenci se prostě spolu nikdy nenudí...

2 Kosma Kosma | Web | 26. září 2015 v 19:36 | Reagovat

Čaj s rumíkem a se šlehačkou je masakr, jinak rozumím - člověk prostě občas potřebuje vypadnout ze svýho života! :-)Já se už nějakou dobu snažím cvičit, bylo by to mnohem efektivnější, kdybych u toho dodržovala dietní jídelníček, jenže mám občas strašnou chuť na čokoládu nebo rohlíky a vím, že kdybych si to zakázala, vytekly by mi nervy! :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. září 2015 v 19:41 | Reagovat

[1]: Náhodou, ve čtvrtek jsem potkala nádhernou červenou :-)
Jo, asi jsme nebyli o moc hodnější, jen slovník jsme neměli tak "dospělácký" :-)

[2]: Irskej čajík :-) Léčí všechno :-) I ty nervy, když je dost rumu :-)
A dietu jsem si rovnou zakázala. Na to prostě nemám. Možná až tihle ptáčci vyletí z hnízda, ale dřív určitě ne :-)

4 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 27. září 2015 v 18:40 | Reagovat

Čaj, čaj... Jo, áááha, už vím. To se leje do rumu. :-D

5 Ježurka Ježurka | Web | 27. září 2015 v 18:44 | Reagovat

Je vidět, že se u vás nikdo nenudí a pokud vím, je normální, když se děti "škádlí". Můj syn nemluvil se svou sestrou, tedy mou dcerou, hoooodně dlouho, ale nikdy ani jeden neřekl, co si udělali. No, oni se hádají sourozenci i v dospělosti, a to už mají rozum, ne?

6 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 27. září 2015 v 18:59 | Reagovat

Jo, něco mi to připomíná...:-))

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. září 2015 v 19:16 | Reagovat

[4]: A nebo, pokud jsi puberťák, to je to, co se lije do lahve od rumu, aby nikdo nepřišel na to, že jsi ho vyžahl :-)

[5]: Taky se se sestrou občas poškorpíme :-)

[6]: Je to tak asi všude, že? :-)
Pak se vyplatí umět utéct :-)

8 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 27. září 2015 v 22:45 | Reagovat

Já sice sourozence nemám, ale kamarádka Eliška má sestru. Elišce je  16 a její sestře 6, ale stejně se někdy dost hádají. Ale stejně si myslím, že mít sourozence je super :)

9 Víla Víla | Web | 27. září 2015 v 23:20 | Reagovat

S tím telefonováním jsem to vypozorovala. Asi 5x jsem šla dneska za mamkou, a pokaždé telefonovala. Jestli to není tím, že vy maminky mobilujete často a dlouho :D
Ty muchomůrky na konci mě dostaly nejvíc :D :D

10 Iris Iris | E-mail | Web | 28. září 2015 v 13:05 | Reagovat

Ten poslední odstavec mě tedy dokonale pobavil.
Já zase synovi říkám,....Tomáši, já tě snad.....maminko já vím, zabiješ mě :D :D :D
Že ale někdy mám 100 chutí...

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. září 2015 v 18:07 | Reagovat

[8]: Já jsem o osm let mladší, než má sestra a o deset let mladší, než bratr :-)
Oni vyrůstali jako sourozenci a já skoro jako jedináček, jen bez jedináčkovských vymožeností :-) Prostě jsem věděla, že nemůžu mít všechno, protože i sourozenci mají své potřeby :-)
A moje děti jsou ve stejném věkovém odstupu :-)

[9]: Já skoro netelefonuju :-)
Ale jak vezmu telefon do ruky, tak už mě princezna tahá za triko, že něco chce :-) Nejlíp když visím na pevné lince a ona chce něco z úplně jiné místnosti :-)
Jo a speciálně Tobě jdu poslat jedny muchomůrky, ty, co jsem potkala :-)

[10]: Když se ptám princezničky, jestli je normální, tak už mi s klidem odpovídá jen "ne" a ještě se u toho usmívá :-)
Jsou to lumpíci :-)

12 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 29. září 2015 v 16:00 | Reagovat

Ta sourozenecká láska, takhle to přesně vypadá u mé neteře a synovce, heh :-D

No jo děti..i když, většinou, když člověk telefonuje, tak je největší kravál, který nemusí dělat ani děti, ale i dospělí :-D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 17:02 | Reagovat

[12]: Jo, dospěláci to taky umí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama