Telefon

19. září 2015 v 21:00
Anonymita je fajn.
Když jste na té správné straně.
Třeba po telefonu.
Pokud mi zvoní mobil, řeknu jen obyčejné "prosím", ale svoje jméno ne.
Buď ten člověk na druhém konci ví, komu volá a nebo nepotřebuje vědět, s kým mluví.
Možná to není úplně zdvořilé, ale v dnešní době je ochrana osobních dat skoro nutnost. Jméno nevyjímaje.
Ovšem když zvoní pevná, jméno hlásím.
Proč?
Protože číslo na naší pevnou linku si může kdokoliv najít v telefonním seznamu (ano, ještě existují i v papírové formě).

Kdysi dávno, když ještě v naší ulici rostly stromy jen do výšky prvního patra a já bydlela až ve druhém, zvonil nám doma věčně telefon.
Kdyby zvonil během dne, bylo by všechno v pohodě, ale on se rozezněl i třeba úderem druhé hodiny ranní.
Já spala nejblíž a spaní jsem měla tak nějak nejlehčí, takže jsem blikla lampičku (abych se cestou nepřerazila) a vyskočila z postele, vzít to sluchátko, než probudí celý barák.
A ejhle, na druhém konci drátu byl člověk, co strašně funěl.
Někdy mluvil.
Povídal mi, co mám na sobě.
Kolikrát mi i povídal, co jsem měla na sobě, než jsem se převlékla do pyžama...
Bylo to v době prvních mobilních telefonů, náš dům je situovaný v dolíku a z rohu naší ulice bývalo vidět přímo do mého pokoje.
Ten člověk se prostě podíval na zvonek, projel telefonní seznam a pak realizoval to ostatní...
Pořídila jsem si do okna závěsy i když jsem nikdy dřív nevěřila tomu, že bych je někdy potřebovala...
Vždyť kdo půjde po tmavé ulici a bude koukat do mého okna zrovna v okamžiku, kdy tam bude něco vidět?
Musel si najít ten správný úhel...
Ale ani závěsy moc nepomohly, volal stejně a i když už mi nepovídal, alespoň funěl.
A když jsem zavěsila, volal znovu...
První jsem se naučila, že nesmím mluvit, reagovat...
Pak ho to tolik nebavilo :-)
A druhé?
No, raděj jsem si pořádně uklidila v pokojíčku, trošku přestěhovala a postel šoupla až skoro ke dveřím od kuchyně.
Nejen, že nebylo nic vidět, ale ono ani nemohlo, protože jsem si přestala svítit.
Napadlo mě to asi po měsíci...
Měsíc jsem vstávala aspoň čtyřikrát týdně k nočním telefonátům...
A pak nic.
Potom, co jsem začala běhat bez lampičky už to prostě nebylo ono :-)

Byl to úplně obyčejný anonym.
Někdo z mnoha lidí, které jsem denně potkávala v naší ulici, v sámošce a nebo v autobusu cestou do práce...
Byl to člověk, který neměl jméno, neměl tvář, ale měl strašně vlezlý hlas a protivnou úchylku...

Mimochodem, teď bydlím v přízemí a věřte nebo ne, závěsy nemám.
Okna od ložnice vedou na chodník, stejně tak pokojíčková.
K synkovi do pokoje je taky slušně vidět z chodníku, však má okno jen dvě patra pod tím, kde jsem byla sledována já a okno vedle něj je obývákové.
Mám obyčejné záclony, které chrání naše soukromí během dne a v noci mě střeží tma.
Celou mojí rodinu.
To, co jsem se já naučila kvůli pitomému anonymovi, jsem zužitkovala v tomhle šíleném přízemí.
Všichni už umíme chodit za tmy, však ona taky není absolutní, uprostřed města :-)
Vždyť ono jde o zvyk :-)
A vlastně, každý, kdo by k nám nakoukl, stejně zůstane anonymní :-)
A takoví lidé už mě naprosto nezajímají :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. září 2015 v 21:05 | Reagovat

Tak to znělo celkem strašidelně :D I když mě by nejspíš ten telefon v noci ani neprobudil... :D

2 pavel pavel | Web | 19. září 2015 v 22:02 | Reagovat

To je hrozné jako z filmu. Já bydlím ve dvanáctém poschodí a mám proti sobě taky stejně velký dům, ale neřeším to, protože snad na chlapa že je nahý zase tolik zvědavých žen snad není. :D  I když tam mohou taky bydlet gayové. Závěsy ovšem mám a zatáhnu je když o ně co jde při čemž by nemuselo být svědkem sto lidí. :D

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 22:57 | Reagovat

[1]: Tak to já se zas vzbudím :-)
Jsem schponá usnout kdykoliv a tak mi vlastně noční telefony ani nevadí, já pak zas blaženě usínám s pocitem, že ještě můžu spát :-)

[2]: Takový věci se stávají :-)
Lidé šmírují druhé a dokonce znám lidi, co se přímo vystavují :-)

4 Kika Kika | E-mail | Web | 20. září 2015 v 15:23 | Reagovat

s tím anonymem je to krapet děsivé, byla bych vyděšená k smrti. Já bydlím sice až v pátém patře ale můžou ke mně vidět sousedé z okolních paneláků, zatahuju hned jak to jde. Čumily nemám moc v lásce :D

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. září 2015 v 16:45 | Reagovat

[4]: J vlastně tenkrát nebyla ani tolik vyděšená, jako naštvaná :-)
Vlastně jsem si vůbec neuvědomila, že bych měla mít strach :-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 21. září 2015 v 14:13 | Reagovat

Tak toto se mi naštěstí nikdy nestalo, bydlíme ve 3. patře (až nahoře) a není sem vidět. Naproti jsou domy dost daleko, jedině by to snad šlo dalekohledem. Ale večer jsem snad ani nikdy v ložnici nesvítila a obývák máme na druhé straně, kde je park. Takže dobrý. Nejvíc by mne štvalo to noční vstávání. Ten volající by určitě v duchu dostal ale jmen!

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 14:20 | Reagovat

[6]: Já jsem asi divná, ale já se v noci budím vážně ráda :-)
Spánek děsně miluju a mám hrozně ráda ten pocit při usínání :-)
Takže pokud se v noci vzbudím, to usínání mi to vždycky dokonale vynahradí :-)
A jak jsem psala, teď nám domů může koukat každý, ale jediné okno, kde je odhrnutá záclona snad pořád je kuchyňské, to je trochu výš, ale když si  pod ním někdo stoupne na špičky, tak se může podívat co máme k obědu :-)
Takže moji sousedi mají přehled o tom, kdy jsem doma, popřípadě jestli nemám návštěvu :-)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. září 2015 v 18:42 | Reagovat

Baruschko a víš, že ten "funil" byl asi cestovatel po celém česku? Jo..., taky si na něj pamatuju, akorát byla sranda, že jsme bydleli v paneláku a nebylo odkud by na nás koukal. Ale přesto funěl!:-)) Byl to zřejmě Fantom Funící - celostátní! :-)
Už dofuněl, nebo má v dnešní době lepší možosti, kde si může funět bez toho, aby ho honili poldové!:-)

9 Iris Iris | E-mail | Web | 21. září 2015 v 18:44 | Reagovat

To je děs, jestli by mě tohle napadlo :-(

10 Sugr Sugr | E-mail | 21. září 2015 v 18:44 | Reagovat

[7]: Jsme divné dvě! :-) Jupííí

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 18:46 | Reagovat

[8]: Jestli ono to nebylo sdružení funilů :-)
Myslím, že v době internetu už nemá zapotřebí funět někde venku na rohu, v mrazu či dešti :-)

[9]: Takové věci normální lidi nenapadaj :-)

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 18:47 | Reagovat

[10]: Taky miluješ ten usínací pocit? Ten noční pohled na hodiny a vědomí, že ještě můžeš spát? :-)

13 Sugr Sugr | E-mail | 21. září 2015 v 18:49 | Reagovat

[11]: Jasně Baru, určitě jich bylo víc, protože by zároveň nestihl funět tobě i mě do telefonu! :-)

[12]: Jóooó, taky, hlavně když se vzbudím a jsou teprve 4 a já vím, že ještě půl hodinky můžu chrupat. Úžasný pocit...:-)

14 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 21. září 2015 v 19:19 | Reagovat

Kdybych bydlela jako ty, určitě bych na večer zatahovala závěsy, Měla bych lepší pocit, že k nám nikdo nečučí, ale to je věc názoru. Moje kamarádka za mlada také mívala funící telefonáty, Ale dlouho to netrvalo, jak píšeš ty. Nebyla reakce, tak skončila akce.

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. září 2015 v 20:02 | Reagovat

[14]: Když jsme se nastěhovali dolů, tak jsem párkrát obešla barák, abych viděla, jak moc k nám je vidět :-)
A je sem vidět, jen když se svítí :-) Což tak často není :-)
A kdyby sem někdo koukal, aspoň uvidí, že u nás není co ukrást :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama